Re: babičky a dědečkové v dnešní době.....očekávání a realita

Janino, ale jistě že na tom něco je. Samozřejmě, že prarodiče nemají povinnost se starat o mé děti. Zatímco já jako dítě mám ze zákona povinnost se postarat o své rodiče ... ovšem jakým způsobem to udělám, to už bude daný vztahy v rodině, že?
Také si myslím, že babičky jsou v rodině nezastupitelný element, ale stejně nemám radost, když se mi naši doma usadí, podělí děti čokoládami a potom je odvelí do pokojíčků, že si chtějí odpočinout. V podstatě jsou děti během jejich čtyřdenní návštěvy více samy, než když u nás naší nejsou. Protože je děti prostě obtěžují. Výsledek je, že jen čekají až vytřepou čokolády a zase vysmahnou. Nicméně se o děti zajímají, chtějí vědět, jak si vedou ve školách, s kamaráda, jestli jsou v pohodě. Ale tak nějak zdálky. Čili to tu 2x do roka vydržím, protože je mi to milejší než konflikt.
Nemůžeš vztahy v rodinách zevšeobecňovat. Vstřícnost a schopnost domluvy by měla být na obou stranách. Babičce, která se o mne starala všechny volné dne a prázdniny a u které jsem nikdy neměla pocit, že jí svou přítomností obtěžuji, jsem ráda v jejích posledních měsících a dnech posloužila tak, aby odešla uprostřed láskyplného pozornosti. Jak to bude s matkou nevím. Vím, co se ode mne očekává, ale ta očekávání se mi příčí, vzhledem k dlouhodobým vztahům. A jsme u toho nekomunikace, nepochopení. Přesně jak píšeš, nechci matku tlačit do babičkovské role, tak jak si představuji já, toho jsem daleka. Ale její chování mi nevyhovuje a až bude nutno o ni pečovat, pravděpodobně to zařídím jinak, než jsem to udělala s babičkou.