Re: babičky a dědečkové v dnešní době.....očekávání a realita

Kapradino,

do práce nechodím, ale pracuji jako OSVČ právě proto, abych mohla pokrýt veškeré volno svých dětí.

V době, kdy pokrývám, nepracuji, tudíž nevydělávám.

Mít děti jsme si s manželem zvolili dobrovolně s tím, že postarat se o ně je PŘEDEVŠÍM naše starost. I s ohledem na to, že ani jeden nemáme rodiče a tudíž nikoho, komu bychom mohli tzv. "oprávněně" část té starosti hodit na hrb. Moji pěstouni vychovali mě, jsem a budu jim za to nesmírně vděčná, protože jinak bych skončila v děcáku a bůhví co by se mnou bylo, a nemyslím si, že bych měla jakékoli právo nad to ještě po nich chtít, aby se nám starali o děti.

Chápu, že s tou dovolenou je to těžké a obdivuji rodiče, kteří jsou oba zaměstnaní a dokážou to skloubit (prosté počty ukazují, že kdyby oba rodiče věnovali svou dovolenou na pokrytí "plonkového" času svých dětí, pořád by to ještě nestačilo a znamenalo by to, že nestráví ani den spolu jako rodina. Takže ještě jednou - obdivuji to a upřímně řečeno nevím, jak to dělají.

Ale to nic nemění na tom, že je to primárně JEJICH starost, nikoli prarodičů, a že pokud jsou prarodiče ochotni a SCHOPNI část vzít na sebe, je na místě to brát jako velmi příjemný bonus, nikoli jako POVINNOST.

Samozřejmě nevidím vůbec nic špatného na tom, když jsou děti u prarodičů třebas celé prázdniny, ale přesně jak píšeš - když to obě strany obohatí a ti prarodiče to zvládnou a moc je to nevyčerpá. Pokud se na to necítí, tak to přece nelze šmahem brát tak, že nemají zájem. Samozřejmě, že vzájemné vztahy ovlivní to, jak se k nim budou prarodiče chovat, zda chladně nebo se zájmem, ale velmi se mi příčí vydírání stylu "ty si vnoučata nevezmeš tak jak já potřebuju, tak my se na tebe taky vykašleme, až ty budeš potřebovat".