Re: Může se dospělá bezdětná žena cítit "žensky"?

Velrybo, asi bych ti "naordinovala" v první řadě být sama sebou.
To ani nevylučuje být v určité společnosti, které se z praktických důvodů (uživení - zaměstnání) nelze vyhnout, veselá a roztomilá, ale to jsem se naučila až po té, co jsem dala naplno průchod své vrozené, nebo získané protivnosti.
Teď ten společenský postoj "oblékám" asi jako šaty do divadla - s ohledem na druhé, nebudu je dráždit a pohoršovat džínami s dírou na koleně a okopanými keckami.

Buď prostě svoje vlastní Velryba a to platí směrem dovnitř, nesnaž se kdekoho včetně sebe přesvědčit, jaká jsi úžasně veselá a bezproblémová a šťastná a ..........tak dál, bytost.
Taky jsem občas otrávená, negativistická, protivná a lezu na nervy i sama sobě a pokud tím neotravuju nadmíru a nezpůsobuju nemístné utrpení okolí, klidně si to užiju a prožiju se vším všudy.

Mně tak trochu (dost) připadá, že se někam stylizuješ ve smyslu "když už jsem ošklivá, musím být veselá".
Předpokládám, že skutečně ošklivá nejsi, to bys vzbuzovala odpor u všech okolo a vyhýbali by se ti a veselá být můžeš, ale není to žádná povinnost a nic moc výhody to k životu nepřináší.
No nevím, střílím od boku, ale nepřipadáš mi jako ta věčně sluníčková, optimistická bytost, která to má dáno a nestojí ji to žádnou námahu, mně připadá, že se děsně dřeš, abys taková byla - to vyčerpává.