Re: Jak se vyrovnat s náhlou ztrátou manžela? Budu už navěky sama?

Neříkám si, že je to dlouho, myslela jsem to tak, že na jednu stranu mám pocit, jako by se to stalo včera a na druhou, že je to strašně dlouho - z toho důvodu, jak se ty dny vlečou. Každý víkend kdy nemám vymyšlený program je pro mě utrpením. Minuta se vleče za minutou....stejně jako večer. Navíc tu nemám nikoho, kdo by mi malého pohlídal, abych třeba měla chvilku jen pro sebe. Vím, že jsou tři měsíce strašně málo, ale pořád, každý den, každou hodinu a minutu čekám, kdy to přestane aspoň o malinko bolet. Mám bohužel pocit, že čím déle to je, tím je ta bolest větší....hlava totiž pořád nevzala fakt, že už se nevrátí. Pořád čekám, že se jednoho večera otevřou dveře a tam bude on. Že položí klíče na botník, jak to dělával, prcek mu skočí do náručí, já dostanu pusu a večer v posteli se k sobě jen tak přitulíme a budeme cítit oba dva, že jsme spolu strašně rádi.