Re: Nikdy jsem nežárlila a teď se můžu zbláznit!
Ja si teda zazila hodne zarliveho chlapa a ted mam manzela, ktery je "normalni", zarlivy spise kdyby byl duvod.
Zpocatku jsem zarlila dost a nejak se to uplne zmenilo, mozna jsem to v sobe hodne resila v souvislosti s tim, ze jsem vzpominala na to zarleni protejsku z minulosti. Myslim si, ze ted fakt zarlim minimalne snad vubec (pritom muz rozhodne neni z tech za kterym by se zenske neotacely) a fakt nemuzu rict, ze bych ho mela rada mene. Kdyby se stalo neco konkretniho a mela bych konkretni duvod zarlit, asi by to bylo jine, ale mozna by to bylo spis ze zklamani a z reseni budoucnosti a tech problemu okolo nez zarlivost, nevim.
Proste jsem nejak nabyla dojmu, ze zarlivost je slabostvi toho, ktery zarli, je nejakym zpusobem jakoby zakomplexovany nebo neco podobneho. A jedna se o boj s nim samym nez o lasku k druhemu. A to ja nechci, snazim se zit tak, abych byla sobestacna v pripade nutnosti, nebyt naprosto financne zavisla atd. Tim rozhodne nenapadam zakladatelku, ja myslim, ze tam velkou roli hraje ta zamilovanost pocatecni.
Na pocatku vztahu si myslim, ze je to jine, ze tam asi ta zarlivost je snad vzdy nez se ti dva poznaji, zjisti co od sebe muzou cekat apod. Myslim, ze to chce cas pokud tam fakt neni konkretni duvod k zarlivosti.
Ted rozhodne nemam jistotu, to nema nikdo, ale rikam si, ze manzel vi snad co ma doma a pokud se rozhodne vse zahodit, bohuzel s tim nic neudelam..
Odpovědět