Re: Jak pomoci nemocné mamce bydlící stovky kilometrů ode mě

Omlouvám se, uniklo mi, že zakladatelka má postižené dítě. Ale já hlavně vnímám rozdíl "požádat - požadovat". Heleď, já mám sousedku s dětmi mladšího školního věku, která k mamince jednou do měsíce jezdí dělat doprovod v podobné situaci právě na některá vyšetření - snaží se to pokud možno skloubit/objednat na termíny. A shodou okolností taky ta maminka bydlí v domě se svobodným synem. Ten syn se teda stará a sousedka to vidí - syn nakupuje, pere, zajišťuje i tak dost návštěv lékařů (teda nevaří, prý spálí i čaj), stará se o barák a zahradu a psa a podobně. Sousedka dělá v cyklech, takže si jednou za měsíc naplánuje směny na alespoň dvoudenní volno v pracovních den a obstará nejchoulostivější návštěvy a něco navíc.

Heleď, já si nemyslím, že to zakladatelka MÁ dělat takto, já si naopak myslím, že má ve své situaci maminku jasně a jednoznačně odmítnout. Ale na rozhovoru
- "A Blaženko, nemohla bys mě zavézt k doktorovi ty?"
- "A proč neřekneš bráchovi, víš, že se takhle nemůžu utrhnout z práce a brácha je po ruce?"
- "No ale to je ženský doktor a mně je nepříjemné jít tam s chlapem..."
- "Aha, to chápu, mami, ale opravdu nemůžu. Budu na tebe myslet a kdy tam jdeš, zavolám, jak jsi dopadla, ano?"
neshledávám nic špatného.