Re: Logicky

"1. Jaký je smysl života? Proč je člověk stvořen? Proč je lidí stvořeno tak obrovské množství (od počátku světa je to předpokládám, docela dost miliard)? Jaký je cíl pro člověka, kterého se má snažit v životě dosáhnout?"
...............................................................................
Bible ukazuje, že Bůh připravoval zemi hlavně s ohledem na lidstvo. Izajáš 45:18 říká, že Bůh zemi „nestvořil prostě nadarmo“, ale utvořil ji „dokonce aby byla obývána“. A Bůh zemi vybavil vším, co lidé mohli potřebovat nejen ke své existenci, ale i k tomu, aby se ze života plně radovali. — 1. Mojžíšova, kapitoly 1 a 2.
Bůh ve svém Slově jasně dává najevo, co měl v úmyslu udělat pro lidskou rodinu. Prohlásil: „Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby, a ať mají v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a domácí zvířata a celou zemi a každého pohybujícího se živočicha, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:26) Lidé měli dohlížet na „celou zemi“ i na živočichy na ní.
Vytvořil na Středním Východě velkou zahradu podobající se parku na území, které se nazývalo Eden. Potom „vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni“. Byl to ráj, v němž bylo všechno, co mohli první lidé potřebovat k jídlu. V ráji byl také ‚každý strom žádoucí na pohled a dobrý k jídlu‘ i jiné rostlinstvo a mnoho zajímavých druhů z rozmanité živočišné říše. — 1. Mojžíšova 2:7 až 9, 15.
První lidé byli stvořeni s dokonalým tělem, takže neměli onemocnět, zestárnout ani umírat. Byli vybaveni i jinými schopnostmi, například svobodnou vůlí. Způsob, jak byli vytvořeni, je popsán v 1. Mojžíšově 1:27: „Bůh pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je mužského a ženského rodu.“ Jsme stvořeni k Božímu obrazu, nebyli jsme tedy vybaveni pouze tělesnými a duševními rysy, ale máme i mravní a duchovní stránky, kterým musíme věnovat pozornost, máme-li být opravdu šťastni. Bůh poskytl prostředky pro uspokojování našich potřeb, stejně jako zajistil jídlo, vodu a vzduch. Proto Ježíš řekl: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ — Matouš 4:4.
Kromě toho dal Bůh první lidské dvojici, když ještě žila v Edenu, podivuhodný příkaz: „Buďte plodní a přibývejte a NAPLŇTE zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) Měli tedy být schopni rozmnožovat se a rodit dokonalé děti. A jak by se lidská populace rozrůstala, lidé měli mít nádhernou práci rozšiřování Edenu, původního rajského území podobajícího se parku. A nakonec celá země měla dostat podobu ráje obývaného dokonalými, šťastnými lidmi, kteří měli žít navždy. Bible nám oznamuje, že jakmile Bůh uvedl do pohybu celý koloběh na zemi, „Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré“. — 1. Mojžíšova 1:31; viz také Žalm 118:17.
Je zřejmé, že podmaněnou zemi měli lidé používat ke svému užitku. Ale měli to dělat odpovědně. Lidé měli spravovat zemi s úctou, neměli ji plenit. Ničení země, jehož jsme v dnešní době svědky, je v rozporu s Boží vůlí, a ti, kdo se na něm podílejí, postupují proti smyslu života na zemi. Budou za to potrestáni, protože Bible říká, že Bůh způsobí, „aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi“. — Zjevení 11:18

"2. Pokud člověk zemře a spí, nic o sobě neví, je bez vědomí, jak zde píšete a pokud jeho duše neexistuje - na co tělo ve spánku tedy čeká?"
...............................................................................
Stav mrtvých objasňuje Kazatel 9:5, 10, kde čteme: „Mrtví . . . nevědí nic . . . Není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě.“ (Kralická bible) Smrt je tedy stav neexistence. Žalmista napsal, že když člověk zemře, „jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky“. (Žalm 146:4)
Ezechiel 18:20 říká :"Duše, která hřeší, ta umře..."
Mrtví si tedy nejsou ničeho vědomi, jsou nečinní. Když Bůh vynášel rozsudek nad Adamem, řekl: „Jsi . . . prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Předtím než ho Bůh vytvořil z prachu zemské půdy a dal mu život, Adam neexistoval. Když Adam zemřel, vrátil se do téhož stavu. Trestem pro něj byla smrt, a ne přenesení do nějaké jiné říše.
Ježíš Kristus řekl: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Ano, Ježíš Kristus slíbil, že všichni ti, kdo jsou v Jehovově paměti, budou vzkříšeni.

"3. Žil-li člověk na zemi příkladným životem, řídil se Ježíšovým učením, je předpoklad, že s ním byl Bůh spokojen - co se s takovým věrným po smrti stane?"
.................................................................................
Všichni jsme zdědili hříšnost- stav nedokonalosti po svých prarodičích Adamovi a Evě jak ukazuje Římanům 5:12 "Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili." A jak říká Římanům 6:23 "Mzdou hříchu je smrt..." tudíž, každý kdo zemře jakoby zaplatí mzdu za svou hříšnost a vztahuje se na něj naděje na vzkříšení.
Lidé, kteří žili spravedlivým způsobem života, budou vzkříšeni.
Zemřely však také miliony jiných lidí, kteří nikdy nedali najevo, zda by chtěli žít podle Božích spravedlivých měřítek. Buď Boží požadavky neznali, nebo neměli dost času, aby učinili potřebné změny. Také tito lidé jsou v Boží paměti, a budou tedy vzkříšeni. Bible totiž slibuje: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15)

4. Nežil-li člověk dobře, zpronevěřil-li se poslání a úkolu, který mu zde na zemi byl svěřen - co se s ním stane po smrti?
...............................................................................
K této otázce se vztahuje odpověď výše uvedená.
Pokud máte na mysli neodpustitelný hřích k tomu se Bible vyjadřuje takto:
Matouš 12:31,32 "Proto vám říkám: Hřích a rouhání všeho druhu bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti duchu nebude odpuštěno. 32 Kdokoli například mluví slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno; kdokoli však mluví proti svatému duchu, nebude mu to odpuštěno, nikoli, ani v tomto systému věcí, ani v budoucím."

Naštěstí není na nikom z nás posuzovat kdo si zaslouží být vzkříšen a kdo ne, kdo si zaslouží být zachráněn a kdo ne. Toto právo patří jedině Bohu.
Matouš 7:1, Kazatel 3:17 např.