Lítostivý syn

Syn, 4 roky, normální zdravý kluk, střelec, spousta energie, nekouká, kam šlape, trošku torpédo, ale v mezích. Spadne ze stromu, řekne au a už tam leze znovu. No a pak má dny, kdy se musím držet, abych nevybuchla - třeba se špatně vyspí a už to jede. Celý den pobrekává, kvílí u toho jak mrouskající kočka, slzy jako hrachy, začne se na mě lepit, abych ho litovala. Nejhorší to je na sportu - přijde do dětské gymnastiky, řádí tam jak černá ruka, nekouká napravo nalevo, sem tam z nepozornosti někoho povalí (je velký a rychlý). A najednou někdo něco udělá jemu, on se urazí a jde do kouta brečet. Strašně mě tím vytáčí a hlavně je to neadekvátní situaci. Sám si servítky s ostatními dětmi nebere a pak je schopný probrečet půlku hodiny, přestože ho to tam jinak strašně baví a celkem mu to jde. Poraďte, jak v takové situaci reagovat. Díky