bebí

No, ono to "imaginární bebí" může ve skutečnosti bolet víc, než to na ruce, protože to může být - vzhletně řečeno - bebí na duši.
Prostě, něco ho trápí, mám blbou náladu, neví, jak na to, tak to řeší foukáním.

Foukala a mazlila bych do alelujá, protože vždycky jsem radši, když mi dítě řekne, co ho trápí (že ho něco trápí), než když si to nechá pro sebe a vnitřně se tím užírá. Myslím, že je to důležitá vlastnost, která se nám všem bude do života hodit.
Za každé sdělené bebí jsem ráda - je to projev důvěry.