Re: Strach z bouřky

Bouřky mám ráda,- odjakživa nevím proč, ale mám takový pocit, že mě dobíjejí. Jsem hotová, přijde bouřka a já ožívám. Deset let, co jsme bydleli na paneláku jsem sedávala s dcerkou na klíně a koukaly jsme spolu nad město a na celé okolí velkoměsta a pozorovaly jsme blesky... Obě máme bouřku rády.
Ale mám v paměti dvě bouřky, které mi docela nahnaly opravdu strach. První před lety, kdy padaly z nebe v noci kusy ledu, které nám proďolíčkovali auto a samozřejmě nejen nám... Bylo to dost drama protože ty rány si někteří ani neumíte představit...
Druhá se tu prohnala před cca měsícem, a to byla hotová vichřice, příšerné hromy a milion blesků, pak velká rána, světla venku zablikala a po dvou pokusech nahodit ji se na to vykašlali a a počkali až bouřka odejde - tudíž až do rána jsme byli bez elektřiny - bouřka se vrátila několikrát v podobné síle... v práci jsme byli všichni nevyspalí, protože jsme nemohli spát... Prvně v životě jsem se opravdu bála (být doma sama asi bych zcepeněla) a byla jsem ráda, že děti byly zrovna u babičky a tohle nezažily. Takže jak vidno bouřky miluju, ale jen některé