Re: Nedokážu, co se po mně chce

Holky, to je pěkné, jak to udržujete..

Lassie - děkuju za zastání!!
já si fakt nestěžuju, ten tlak je zvenku, kdo nezná, neumí si představit, denně tisíc situací, kdy automaticky děláte něco jako s tříletým děckem - a na lidi kašlu - ale večer jsem fakt unavená a roztrpčená, to asi, a říkám si, vždyť v těch devíti letech by mohl sám to a to. A k tomu se mi vynoří ti lidi - naštěstí celkem pozitivní, případně lítostivé - sousedka ve výtahu, taková bábinka, co moc nikam nechodí, říkala - vy jste tak hodná maminka, já vás sleduju, jak jste pořád spolu (on i v tom výtahu mě drží za ruku) - nebo úsměvy, případně malé trefy do Ríši ve škole - ještěže máš tu maminku! - to nejsou útoky (krom těch pablbů na soc), ale navečer je to prostě lítost a bezmoc. Tady musím zmínit - on je spokojený, nevadí mu to, nevadí mu nic, podle něj je vše v pořádku, naštěstí to nevnímá jako nějaký deficit nebo co.

Nevím už, kdo se ptal - jsme z Ostravy.
Na Lenince je dnes Cirkulum, Ríša u mamky, šli jsme spolu, nechce mezi lidi, stačil mu džus a koláček v cukrárně a pusinka od maminky. Prošla jsem se domů, jsem sama a s vámi. Ráno jsem sadila kytky a mám tu pohodu s koťátkem :)
Chtěla jsem radu, ne si stěžovat. Už jsem zas odpočatá a těším se, jak zítra budeme spolu.