Re: Vyhovíme tomu, kdo nejvíce křičí?

No, zamyslet se nad sebou, když druhý projevuje intenzivní nesouhlas nebo dokonce neštěstí po mém nějakém projevu nebo akci, to bych považovala za normální a zdravé. Výsledkem zamyšlení se nad sebou ovšem nemusí být "kát se a ustupovat", ale klidně i "trvat na svém" nebo "snažit se lépe své záměry vysvětlit" nebo "snažit se lépe pochopit co druhá strana chce a proč" nebo "pokusit se o kompromis" ... Prostě podle situací.
V naší rodině se divadelní výčitky a scénky nebo "urážení se" neprovozují, nemám v plánu to dělat ani já, ale co se mnout tedy třeba jednou udělá nějaká demence??? V řadě rodin nejsou podobné postupy a jiné manipulace asi až zase tak zvláštní a různě se to nese po generace ... Pochybuju, že tyto metody někdy zcela vymizí :-(