Teda, úplně se mi udělalo nevolno při vzpomínce na našeho nespavce, měl to úplně stejně
Já jsem teda tehdy počítala přes den každou minutu mého spaní, takže jsem byla šťastná i za ty desetiminutovky, které taky jinak nesnáším. Nejmladší naše děti jsou totiž dvojčata a jedno z nich bylo, co se spaní týká, úplně jako dítě zakladatelky.
Zkoušela jsem taky všechno možné i nemožné, jediná funkční věc, kterou lze praktikovat hned, je použití houpačky na baterky, ani hacka nám úplně nepomohla (ale byla hodně dobrá).
U tohohle dítěte platilo VÍCE než u jiných, že se musím naladit na něj, a to na 24h. Byl už jako mimčo hodně náročný na pozornost, prostě si ji vydobyl jakýmkoli způsobem.
A musím říct, že se vždy vyplatilo přemýšlet jakoby s ním, co vnímá, jak to vnímá, sdílet s ním celý den jeho svět - byl potom (a je do dnes) klidnější, což se odráží i ve spaní.
Spal se mnou hodně dlouho, skoro do tří se uspával kojením, přitulený ke mně, fakt jsem fyzicky nedávala ho uspávat, aniž bych u toho nemohla aspoň dřímat.
Dodnes trpí nočními děsy, občas růstové bolesti (máme dodnes zapnutou chůvičku, i když už je školák), a samozřejmě má ADHD
Doporučuji se poptat dr a zkusit něco na urychlení dozrávání, nějaké to Eye q - mohlo by to fungovat aspoň jako placebo pro matku
"nechat ji vyřvat do zmodrání pokud bude třeba" - tohle teda nepochopím