Re: Flirtování po sto padesáté prvé

Epepe,

no, žárlivý chudáček...

Asi by přišlo na to, jak by to vypadalo, umím si představit situace, které by těžko rozdýchával i nežárlivý nechudáček.

Myslím, že tady platí "za důvěru jakost", a pokud to u někoho funguje tak, že o něm víš, že se usměje na druhé pohlaví nebo s ním zažertuje, ale v životě by si nedovolil něco víc, tak mu věřit můžeš, ale jsou i lidi, kteří by to klidně z toho flirtu nechali přerůst i jinam, a tam se pak nedivím, že by ten partner žárlil, i kdyby byl jinak normální (případně by se s dotyčným/dotyčnou rozloučil).

Protože už tu několikrát padlo, že to ti lidi maj "vocamcaď pocamcaď" a když je to oběma jasný, tak je to OK, ale taky sem občas napíše někdo, jehož partner už to dělá tak, že je mu to nepříjemný, a tam už je asi dobrý se trochu zamyslet (buď je partner chorobnej žárlivec, nebo já to přeháním, s obojím je asi dobrý něco dělat).

Případně pokud mají po oboustranné dohodě "volný režim" a nevadí jim, ani kdyby partner dovedl ten flirt do konce, ale to je zas o něčem jiným a osobně si myslím, že to málokdo ustojí bez ztráty kytičky.