Mluvíte svému okolí do života?

Inspirováno debatou o rodičích a jejich výdajích.

Já (ač to někomu může být třeba divné ) tak to v reálu nedělám prakticky vůbec, protože zastávám názor, že je každého věc, co dělá, asi ví, proč to dělá, a následky si ponese sám, já je za něj vylizovat nebudu. Já prakticky nikdy nemám dost informací, abych někomu mohla s klidným svědomím říct "toto nedělej, dělej to jinak".

Přispívá k tomu i to, že mám poměrně rozumné okolí, které nevyvádí žádné excesy.

Ale nevím, jestli bych to dokázala, kdyby někdo hodně blízký začal z mého pohledu blbnout, a hlavně jestli by bylo dobře to dokázat, tj. nekecat mu do života, i když bych měla pocit, že se řítí někam do pr...

Protože na jednu stranu je to vlezlý a sama to nemám ráda, ale na druhou zase kdo jinej by to měl udělat, než člověk z nejbližších?