Re: 8letý gympl a vnitřní motivace dítěte

Dragomirová, já ti rozumím, že když to okolí silně řeší, že tě to vtáhne - já si třeba pamatuju, jak mě ovlivnilo, když už čtvrtá kamarádka žádala o odklad školní docházky pro svého syna, můj je červnový a o odkladu jsme vůbec neuvažovali - ale když už čtvrtý synův vrstevník/příbuzný odklad měl, a pořád se o tom mezi rodičema mluvilo, taky jsem si najednou nebyla jistá...

pamatuju si ty argumenty: "ať má dítě ještě rok dětství", "ať má v porovnání s ostatními navrch", "já chci mít ještě jeden rok klid od školních problémů", "kluci na jaře a v létě narození automaticky mají mít odklad"

no, ještě že jsem se nedala těma řečma zviklat

ty ale vysloveně maluješ čerty na zeď, plánuješ na víc než pětiletku užívej si, že máš zdravou holčičku a neplevel si hlavu věcmi, na které není ještě čas

vždyť ani nevíš, jestli dcerka nebude mít nějaké specifické potřeby ve vzdělávání, to se všechno teprve ukáže, třeba bude mít nějaký technický talent, umělecký nebo pohybový - to se přeci teprve uvidí

ty to fakt hrozně hrotíš a přeháníš, fakt se tím netrap dřív než v páté třídě, a nech si v té době poradit od učitelů, aspoň já jsem to takhle dělala, ráda jsem si vyslechla, jak se jim moje dítě jeví a jaké má předpoklady, přeci jen můj náhled je zaujatý a i laický, ovlivněný "já bych si moc přála, aby..."

stejně mě děti vypekly, a rozhodují o sobě samy, my jen dohlížíme, aby se něco nestalo

jediné, na čem jsem fakt trvala, je sebeobrana u dcery, chodí tam už pár let - s dospívající dívkou je to o strach a tohle trochu pomůže

jo, a ještě: žádný z dlouhodobých plánů na tři/pět a víc let dopředu mi nikdy nevyšel, všechno se nakonec dělo úplně jinak, všechny moje představy šly zpravidla kráááásně do háje, anebo jsem po letech sama na spoustu věcí změnila názor

Chceš-li pobavit osud, řekni mu své plány