Re: 8letý gympl a vnitřní motivace dítěte

nevím na co se reaguje, ale jestli na mně, tak třeba u nás to přišlo - u předškoláka na mysl proto, že těmi cermaty jsme teď rok žili, prolezli věšchny veletrhy, a prostě se to řešilo (mimochodem, přes 90 bodů, vyšla první volba, ale rozhodně to nebylo zadarmo, i když dítě premiant).

A o tomhle já nepíšu, protože je to dítě z manž.prvního manželství, a mě nepřijde vhodné o tom psát, když nejsem maminka.

Tak snad chápete. Proto, když se někdy nepůjde dopočítat, kolik máme dětí, chápu.. je tu internet a zas je mi blbé psát tu tak veřejně všechno..

nicméně teda, s cermaty jsme žili rok, bylo to plné emocí, devítka je fakt stres, takže logicky - člověk začně přemýšlet, obzvlášť v momentě, kdy jste v sociální skupině, kde tam jdou a jsou všechny děti z okolí a přátel.

A pozor, já sama gympl nemám a tak vím nejlíp to, že to není absolutně pořeba, i s tím se dá prožít fajn život a pokračovat dál. Jasně, asi bez gymplu na medicínu nebo práva to moc nepůjde, ale to je nic...

Ale neumíte si představit naší bublinu ! Takového stresu a zároveň ujišťování, že jim o nic nejde.. mazec. Většinou lidé, kteří sami gymplem proši, kamarádku cituji v diskuzi kde jiné kamarádce se dítě dostalo na osmiletý cituji " my teď bojovali o místo ve školce, a když moje dítě bude mít nějaké ADHD nebo jiná specifika, tak se mi z těch příjmaček dělá špatně už teď. " (pozn., dítti jsiu 4)

No, a já jsem skutečně člověk, kterýmu je to vlastně fuk, gympl neznám, trochu se toho pro dítě spíš bojím, moje představa je, ž mu v rámci dobré budoucnosti zkazím pár let života - protože logicky já měla príma sošku, trochu flákárna, ale fajn, a o gymplech mám představu drilu.

Nicméně, když se na mě rok valí z mojí sociální bubliny takovéhle věty.... tak já jsem člověk, co se nechá blízkými HODNĚ ovlivnit, takže to na mě dost přenesli.

Ale popravdě, co to je gmpl a jaká je přidaná hodnota, nevím, takže když mi dítě řekne nechci, rozhodně tam nemám nějaké kočičky, a v klidu řeknu jasně, nemusíš!

Blbý je, že já jsem tou bublinou hodně ovlivněná a chtěla bych to mít prostě "stejně"...protože "se to asi tak dělá" a "je to asi fajn", a zároveň vím, že o tom vůbec nic nevím a pokud by to dítě chtělo, já mu neumím a nebudu umět pomoct se připravit. A asi to je to jádro pudla. :)