Re: 8letý gympl a vnitřní motivace dítěte

Kněžno, spoustu věcí dopředu neodhadneš, jak se budou vyvíjet. Můj syn odmalička knížky miloval, vydržel poslouchat dlouho, četli jsme mu večer klidně hodinu, prohlížel si je rád i kdykoli přes den, chodili jsme do knihovny, kupovala jsem knížky...v necelých 6 letech uměl napsat i přečíst všechna tiskací písmena (ale ještě neskládal slova, nebo jen ta kratičká), znal všechna čísla, napočítal víc než do 100, sčítal a odčítal do 5, uměl bez problémů číst i trojciferná čísla... Čtení zvládl brzy, přesto se postupně objevily poruchy učení související s vývojovou dysfázií a od chvíle, co se naučil číst sám, tak knížky odmítal číst a dodnes čte jen to, co nezbytně musí, čte si články a informace, najde si všechno, co potřebuje, ale klasickou knížku nevezme do ruky. Na ZŠ (zvolili jsme malou logopedickou třídu) mu učení šlo dobře i bez nějaké velké domácí přípravy. Přijímačky na střední si zkusil, čeština paradoxně celkem ok, ale matika průšvih. Aktuálně je na tříletém učebním oboru a je tam spokojený, na původní obor už nechce, po počátečních potížích, způsobených novým prostředím, patří k těm lepším ve třídě...jestli bude uvažovat o nástavbě a zkusí maturitu, to ještě uvidíme, ale popravdě to u něj na tu maturitu moc nevidím. Možná zkusí roční zkrácené studium s výučním listem na další obor, ale to se ještě uvidí. Některé věci prostě nevyřešíš dlouho dopředu... Já jsem taky ze ZŠ šla na učební obor, kde mě učení začalo celkem bavit a až v 18 jsem se sama rozhodla a šla na večerní obchodku a maturitu jsem si dodělala.