Re: Jak se taktně omluvit z účasti na svatbě?

Přesně - my jsme byli na svatbě i mužově zaměstnankyni (tj. pozvala šéfa) - i se synem. Znala jsem tam asi 3 lidi, muž teda (krom ostatních zaměstnanců) asi 15, nevím...

Byli jsme na obřadu (i tam jsme byli pozvaní) i na hostině, odešli jsme asi o půl jedenácté - s "výmluvou" na synův věk... Bylo to v pěkném přírodním areálu, kus času sežraly různé ty svatební ceremonie, něco jsme potancovali, něco se "projedlo". Seděli jsme u stolu s lidmi, které jsem vůbec neznala, ale společenský small talk byl v pohodě. Když jsem chtěla klid, šla jsem se projít po areálu...

A ještě jedný, ale ta teda takto zvala až na večer (tj. obřad a odpolední hostina byla jen pro rodinu a blízké, večer už tam bylo mnohem víc lidí). Taky jsme tam vydrželi nějaké tři hodinky...

Někde zas je zvyk, že se zve na svatbu jako takovou (obřad) a pak už nejdou ti lidi ani na hostinu ani nikam - to mi přijde takové praštěné, ale taky už jsem tak byla.

A jedna kolegyňka to měla - asi týden před svatbou předsvatební "pařbu" pro kamarády, kolegy a tak, a pak svatbu s hostinou pro rodinu...

Takže každý si to prostě dělá jinak, osobně jsem pozvání na svatbu v jakékoli formě nikdy neodmítla - aspoň je to důvod koupit si pěkné šaty a tak. Jo, něco to stojí na tom daru, ale pokud to není už 15. svatba v daném roce (jak to někdo má, když je v tom "správném" věku, že se furt vdává nějaká kolegyně, sestřenice, spolužačka...), tak se to dá snést.