Diskuze : Zdraví : Rehabilitace

Ahoj, mam tezce nedonosenou dceru, narodila se v 25. tydnu.Zijeme v Saudi a tady se rehabilitace resi, az kdyz je fakt dost velkej problem, tzn. pozde.Laurince je 6 mesicu a uplne se mi nezdala, jasne ze se vyviji pomaleji, ale mela obcas divne drzeni tela.Jelikoz mam znamou Cesku, ktera je fyzoiterapeut, tak jsem ji pozadala, aby se mi na ni koukla a ta mi doporucila paní, co děla Vojtovku, ze Laura jevi urcite problemy v drzeni.Dnes jsem za ni byla, moc sympaticka paní a ta mi ukazala, co cvicit a musime trikrat denne.Laura to cele, prominte za to slovo, prorvala.Ja věřím, ze to pomuze, ale vypada to drasticky.Tchyne zacala hystercit, ze ji to nepomůže a budeme mit handicepovane dite, což je dle me blbost, ale na klidu mi nepridala.Jak jste to zvladaly a jake vysledky to prineslo? Diky.

Můj 7,5 měsíců kluk cvičí od čtyř týdnů vojtovku + teď pár dalších cviků kvůli predilekci, hypotonii a dalším spíš menším problémům. Bohužel je taky po dvou bronchitidách a zápalech plic a je dušnej při zátěži. Máme cvičit čtyřikrát denně plus třikrát denně dechovou rhb.
Jenže je dušnej. U vojtovky udejchá jen tu první sérii ze tří bez problémů. Pak se zhorší. Dokud nebyly pyly, tak to bylo mnohem lepší, to dal i dvě série. Cvičení na míči mu nedělá takovej problém, to s přestávkou odcvičíme. Nechci ho cpát ventolinem. Ale na druhou stranu je jeho opoždění (i vinou těch nemocí)čím dál větší. Máte někdo radu nebo zkušenost? Vojtit s dušností nebo ho nechat spokojeně dejchat a vojtit jen co dá?