Diskuze : Hlavní : Montessori školka

V zásadě je to fakt hodně o lidech. Ve školce měly moje děti naprosto fantastickou, velmi lidskou a empatickou učitelku. Několikrát za den se všichni společně scházeli tzv. na elipse ( na určitém místě), kde si říkaly společné a nové věci a mimo jiné probíraly podobné problémy. Nikdy jsem u toho osobně nebyla, ale co vím, od dětí, tak se bavili např. o tom, jak by se cítili v kůži toho daného dítěte a zkoušeli navrhovat, jak by mu s tím mohli pomoct. Princip montessori je taky o tom, že jsou ve třídách děti různého věku, což může někdy řešení usnadnit - "šikanovaného" dítěte se "ujme" starší kamarád a pomůže mu se víc zapojit.
Nevzpomínám si, že bych řešila nějaký zásadní problém, ale je fakt, že třídní schůzky byly vždycky hodně dlouhé a učitelky s náma hodně komunikovaly.

Ve škole už není na společné řešení problémů tolik času, ale ten princip je v podstatě podobný - jak se k tomu postavit, jak může kolektiv konkrétně pomoct.
Je to asi trochu specifické, u nás je druhý rok otevřený 2.stupeň montessori, takže jsme průkopníci, děti i rodiče se znají od školky a podle kamarádek, co mají děti v jiných školách mám pocit, že komunikujeme (škola - rodiče) velmi nadstandartně a případné problémy se řeší už v zárodku.

Určitě navaž kontakt s učitelkou, nemusíš na ní vlítnout ve smyslu, co s tím bude dělat (což si asi neměla v plánu ), ale spíš aby si toho začala víc všímat a třeba ty děti zkusila zabavit nějakou činností nebo změnou činnosti apod.
Kontakt s těmi druhými kluky, pokud se nějak víc neznáte, mi nepřipadá ok, pokud, tak bych to řešila přes učitelku.
Držím palce.

Pokud jde o ojedinělý případ, tak synovi vysvětlím, že to není žádná tragédie a že on taky není vždycky andílek. Navíc si nikdy nejsem jistá, jak to bylo. Takže tomu dám čas a pokud se to neopakuje, tak neřeším. Pasta na hlavě přece nemusí být hned šikana.

Kamarádka tam dávala synka a sama byla nadšenou příznivkyní tohoto přístupu. Ale překvapilo mě, že ona sama tam chtěla učit a prý by jí k tomu stačil pouze cca týdenní kurz. Jinak měla pouze ukončené základní vzdělání.
Takže tam "učí" v podstatě nekvalifikovaný personál, občas lidé s vysokoškolským vzděláním technického nebo ekonomického směru, kteří si dodělali kurz a zřídili školku jako alternativu státní školky pro své vlastní děti nebo jako výhodný ekonomický záměr. U bezproblémových dětí v pohodě - vztah k dětem, nadšení a přirozená schopnost řešit náročnější situace může stačit, ale běda, jak se tam objeví výraznější problémy.

Takova bagatelizace, to je dost sila. TO neni typem skolky, ale pristupem ucitelek. Nenech se odbýt.

Promiň, jestli to vyznělo blbě, ale popravdě pro tento přístup opravdu moc nehoruju. Ale zajímal mě ten postup, že v M. se to řeší jinak. Protože příspěvek mi vyzněla právě jako zametení problému pod koberec nebo jeho přehlížení.