| aisel | 
 |
(4.2.2010 10:51:22)
Odešla jsem od přítele, který mě týral nejen psychicky ale i fyzicky po čtyřletém vztahu. Mám dvě dcery, ta mladší je jeho. Jsem od něj už čtyři měsíce, nejdřív jsem na sebe byla hrdá, že jsem dokázala odejít. Teď jsem na konci sil, zlom nastal asi v tom, že jsem ho viděla s jinou a aby se před ní předvedl, tak si vzal malou poprvé za celou dobu na víkend. Jinak si ji bral tak dvakrát do měsíce na pár hodin. Teď to ve mě vře, láska x nenávist. Myslela jsem si, že už k němu nic necítím...
|
| kubas74 | 
|
(4.2.2010 10:56:37)
Bože bože, já fakt nevím, jestli takové příspěvky píšou nějací spisovatelé co si chtějí přečíst reakce.
Jestli to píšou reálné osoby, tak nechápu.
Probuď se a přečti si to po sobě znovu.
|
| amanvireja | 
|
(4.2.2010 10:59:40)
Pavlajh to bylo na mě?
|
| Siddhártha | 
|
(4.2.2010 11:01:40)
Rendo, to nemohlo být na nikoho tady. To je totiž naprosto nesouvisející blábol.
|
| kubas74 |
|
(4.2.2010 11:06:58)
bylo to na zakladatelku.
nechápu jak někdo po týrání a nezájmu o dítě, může ještě uvažovat o tom jestli cítí lásku
|
| Maťa. | 
|
(4.2.2010 12:04:45)
Pavlajh...soráč (dopredu omluva všetkým, nezvyknem toto robiť bežne)...SI KRÁÁÁÁVA NEBESKÁÁÁÁÁÁ A K TOMU EŠTE NA DRUHÚ! Buď rada slépko, že si rada a nemusíš riešiť takéto veci. A keď už chceš trapne kecať - PREČÍTAJ SI NAJRPV ROZNE INFO O DOM. NÁSILÍ A AŽ POTOM TRAPNE MORALIZUJ HUSO, HUSO HUSO..
|
| kubas74 |
|
(4.2.2010 13:23:15)
sama jsi se předvedla jako potrefená husa a další domácí dobytek
tebe mít doma musí být za odměnu
|
| Maťa. |
|
(4.2.2010 14:02:40)
Pavla nechala som sa uniesť, ale nelituju toho po prečítaní Tvojich trápnych komentárov. Miesto, aby si držala pusu, keď už si nemala nič iného čo povedať zakladateľke, tak ju tu ešte dodeptávaš Tvojimi slepičími rečami o slepicích (na to som reagovala poznámkou, že Ty si slépka - a na tom trvám). Tečka. Pa.
|
| kubas74 |
|
(4.2.2010 14:29:06)
 nauč se česky kačeno, psala jsem spisovatelé, ne slepice, ale to je pro tebe asi jedno a totéž
|
| Demeter+2 | 
|
(4.2.2010 14:59:57)
tedy zenska, ty jsi vazne tele...ted se budu trochu rouhat, ale kez ti nekdo "da pres hubu", pak snad pochopis podobna temata a treba do tech, kterym nerozumis, nebudes mit chut zasahovat...
|
|
|
|
|
|
| Ananta | 
|
(4.2.2010 12:34:27)
Taky jsem to nikdy nechápala. Pak se mi povedl jeden vztah, kdy mě přítel psychicky deptal, hlídal, postupně mi dělal scény úplně ze všeho, pak už i fyzicky napadal, ale "jen" mě chytl ve vzteku za vlasy atp. . Znala jsem to, učebnicově a pozorovala ten proces a říkala jsem si, musíš odejít, je jasné co se děje... a můžu ti říct, že mi to i přes perfektní sebereflexi trvalo rok a půl. Zažila jsem parádní závislost ze vším všudy (na něm). Zbyl mi po tom občasný tik. Je to složitější než si myslíš.
|
| amanvireja |
|
(4.2.2010 12:41:53)
ano Ananto,přesně tak. A vždycky je základ tyrana stejný. když nějaká žena popisuje svého tyrana, vždycky uvažuji jestli to není právě ten kterého jsem měla já
Naštěstí u mě odešel on sám a našel si jinou obět-a chová se k ní určo taky stejněco jsem slyšela tak náznaky tam taky byli. Takže jednou byl a bude vždy
|
| Ananta |
|
(4.2.2010 12:51:16)
On měl matku alkoholičku, měl blbý dětství a já jsem se ho z toho snažila dostat a nakonec to takto dopadlo.
|
| amanvireja |
|
(4.2.2010 12:54:45)
Ananto , nejhorší je fakt, že to je všude stejné nebo podobné většinou mu chceš pomoct ,se do něj nějak zamiluješ, máš pocit, že se o něj musíš starat a on toho zneužívá a ještě tě zažene do kouta, že vlastně můžeš za vše ty i třeba za jeho bolavý zub
Trefné je : příjde chlap domů a otevře lednici a řve,, kdo zase nezhasnul v tý ledničce!!!!
|
| Ananta |
|
(4.2.2010 13:07:16)
Jo, já jsem pak přemýšlela kdo z nás je blázen. Třeba: byl vzteklej a něco blbýho mi řekl, tak jsem už s napětím čekala co zas bude, on se mě zeptal, proč se tak blbě tvářím. Tak jsem se usmívala a on zařval, že si z něho dělám legraci. Prostě magořina. Ale já ho mám ráda i teď, nedával to a sám se v tom koupal... a navíc věděl, že já vím.... a to ho ještě provokovalo.
|
|
|
|
|
| Malina |
|
(23.5.2011 20:41:25)
Musím říct že při pohledu na tu diskuzi mě napadá, že je dobře, že je. Lidé si vzájemně pomáhají tím, že píšou svoje reakce, které mohou být někdy trochu prudké, ale tím se člověk učí.
Jen bych chtěla dodat, že láska s rozumem opravdu moc nesouvisí. Můžete mít vysoké IQ a přesto být závislá na partnerovi, který je silně asociální, psychopatický, manipulativní, nenávidí ženy a týrá je.
Hodně záleží na zažitých vzorcích z dětství, kterých si třeba vůbec nejsme vědomy.
Proto je potřeba to řešit přes inteligenci, ne přes emoce.
Pisatelku základního příspěvku obdivuji za její odvahu a vůli k životu, a za to, že má odvahu být k sobě upřímná. To je totiž základ úspěchu. To, co cítí, je daleko běžnější, než si myslí.
Je to součást životní zkušenosti, tím, že si to přizná a nepotlačuje to, už pro sebe hodně dělá. Samozřejmě jiná věc je tomu podlehnout. To asi cítí, a proto naprosto správně hledá pomoc.
Tady je nejlepší použít kombinaci zdravého rozumu a intuice. Pomůže dobrý psycholog - myslím tím dobrého člověka, ze kterého cítím moudrost, ne idiota, který recituje naučené učebnice nebo vás narve práškama. Další varianta jsou rodinné konstelace (mohou pomoci odkrýt, odkud pocházejí podvědomé vzorce, někdy se to táhne i celé generace). Hlavní je ale být na sebe hodná a uvědomovat si, co opravdu cítím. Udělat si pro sebe chvíli, vymlátit to do polštáře, výt nebo brečet. Dělat, co mám ráda, představit si, co bych poradila nejbližší kamarádce v mé situaci ...
|
| marika1020 |
|
(24.5.2011 10:03:24)
Myslím, že na zažitých vzorcích chování záleží opravdu hodně. A to i v případě, že se vědomě nechceme chovat jako matka nebo otec. Bez zpracování křivd i "křivd" z dětství se posouváme dopředu hodně ztěžka, točíme se v kruhu a pořád máme pocit, že se přece snažíme, ale výsledky žádné. Kolikrát je to na hodně dlouhou trať.
Může být hodně těžké i být k sobě upřímný. Právě proto, že je těžké měnit naučené a zaběhnuté vzorce chování. Je to v určitém směru i pohodlné, jiné jsou cizí, neprozkoumané, můžeme se jich prostě "jenom" obyčejně bát.
Proto je určitě dobré hledat pomoc jak u psychologa, v rodinných konstelacích atd. Ale ta práce je na nás. A někdy trvá dlouho. Ale stojí za to.
Je dobré si i říct, co by mě poradila dobrá kamarádka (babička...), pak dojdeme k tomu, co si chceme poradit my sami, co my sami chceme. Pak se do toho pustit.....
|
| Tylity | 
|
(24.5.2011 11:30:43)
Moji rodiče byli oba skvělí a měli moc hezké manželství - nikdo nikým nemanipuloval, nikdo nevysával toho druhého.
Jednou jsem zažila, že můj tatínek nechtěl na návštěvu do rodiny mého manžela, kam byl pozván (bylo to již po letech našeho vztahu). A jemu se nechtělo, a když jsem se zajímala proč, jen mávl rukou a řekl - jako bych ho slyšela, "jsou to sobci".. tenkrát jsem to neřešila, nevěděla, proč to řekl. Po letech se mi ta věta častokrát vracela a postupně jsem ji pochopila. Prostě jsem tu sobeckost také začala vidět, začala jsem ji vnímat sama sa sobě.. a pochopila, že měl pravdu.
Jen nerozumím, že on to viděl a já ne. Muselo to být všechno zřejmé, jen já to prostě neviděla. A je to vliv rodiny, který se přenesl na děti - tedy já to pak vnímala (tu sobeckost) z manžela i lidí kolem něj. Vnímala jsem značnou odlišnost od lidí, mezi kterými jsem vyrostla já.
A často se vracela k mému tátovi, k jeho názorům, k jeho slovům. Jenže táta už tu nebyl, už jsem s ním o tom nemohla mluvit..
|
| marika1020 |
|
(24.5.2011 13:51:10)
Tylity, ty jsi už o tom nemohla s tátou mluvit. Já zase nemůžu mluvit s rodiči, i když žijí. Byla jsem vychovaná tak, že rodiče by pro mě udělali první poslední. Bohužel totéž asi čekali i ode mě a pokud měli pocit, že mě ztrácí, že ztrácí vliv na moje jednání, byli z toho smutní, zklamaní a já je tak nemohla vidět. Jak bych přece mohla ubližovat někomu, kdo je na mě tak hodný?? Teď už to chápu, vím, že to není můj problém, že jsem jim neubližovala, nicméně ty zkroušené pohledy mých rodičů, je mi z nich přece jen ještě trochu zle. Ještě mi to brání v normální komunikaci, připadá mi, že je nechci mít ráda. Asi je to nějaký vnitřní strach, že do toho zase spadnu.
|
| Tylity |
|
(24.5.2011 14:10:23)
marika
toto je ukázkové citové vydírání - uvědom si to; takhle mě ovládal roky manžel - psí oči a následně se u mně dostavoval pocit viny za cokoli - i za pohled do zrcadla, za to, že nestihnu udělat víc práce, že jsem unavená, že mám puštěný skype a tudíž mohu komunikovat s lidmi - to se rovnalo zločinu..
Když si to člověk uvědomí a připustí, a zvládne ten mechanismus, jak to potom začne zvládat - prostě se to musí naučit zvládat.
Když nestačily "psí oči" a hlas neviňátka, tak přišel "zkrat" a nával vzteku - a já chudáčka litovala, že za to nemůže, protože má už takovou povahu a jinak je přeci "tak hodný".. nemůže za to, že mě tak miluje že ho dokáži vyprovokovat k záchvatu vzteku jenom tím, že jsem - je to přeci nakonec má vina, ten jeho exces, mohu si za to sama.. atd. atd.
Do zbláznění.. hrozný.
|
| marika1020 |
|
(24.5.2011 14:21:47)
Já vím Tylity. U rodičů se to přijímá možná ještě hůř.
Myslím, že ta moje nekomunikace není strach, bude to asi ještě moje pasivní obrana a možná podvědomý trest za jejich chování. No, to je pěkné. Ale zase když jsem si na to "přišla" a přiznala, tak se s tím dá něco dělat.
|
|
|
| Tylity |
|
(24.5.2011 14:14:56)
marika - zkus to takhle - vždy si řekni - komu to chování co přinese ve svém konečném důsledku? Kdo z něho má užitek a kdo je ten, komu je nepříjemně, zle, a komu to vlastně ubližuje? Tak kdo se nakonec nechvoá dobře? ten, komu to chování dělá zle, nebo ten, kdo se tak chová (za účelem tě vlastně dostat tam, kde tě chce mít, tedy manipulovat, ovládat)?? Oni to nevidí ani jako závadné chování - protože to přeci dělají pro tvé dobro (rodiče, partner.. atd.)
Když je upozorníš, že tě týrají, ubližují ti - řeknou ti, že jsi blázen.. prostě blázen, se kterým se nedá mluvit. Oni prostě mají svou pravdu a svou verzi.
|
| marika1020 |
|
(24.5.2011 14:40:21)
Ano Tylity, mým rodičům se velmi nezamlouvalo, když jsem jim řekla, že mě citově vydírají. Dalo se s nimi dost těžce domluvit, navíc jsem se vždycky cítila zle, jako nevděčná dcera, pak už jsem to tak vnímala taky, protože jsem cítila, že se s nimi opravdu nechci bavit, nic pro ně dělat, být si s nimi blízká - to bylo z mého pohledu skutečně nevděčné. Takhle se hodná dcera přece nechová...., navíc když jsou na ni rodiče tak hodní a chtějí pro ni to nejlepší.... Nakonec to vyústilo do dlouholeté nekomunikace z mé strany. To teď vidím jako svoji pasivní obranu, jiné jsem nebyla schopna, abych vůbec přežila (psychicky).
Manipulace je pěkný svinstvo.
Ono se řekne, že si k tobě druhý dovolí jen to, co ty sama dovolíš, ale pokud to působí odmala a je to založeno převážně na neverbálním projevu, je sakra těžké se z toho dostat, prohlédnout to a přiznat.
Hlavně si to člověk s největší pravděpodobností ponese dál. Dokud to nevyřeší.
Když tě někdo řeže od rána do večera, je to na tobě aspoň vidět, i ty sama máš možnost to lépe vidět, než když je na tebe někdo hodný.
|
| Tylity |
|
(24.5.2011 14:49:48)
Marika
ano, na násilníka je dnes zákon a mohou vykázat z bytu. Ale to, že tě někdo může dohnat k šílenství, k sebevraždě svým chováním vůči tobě - tak na to není nic. Ještě budeš ty za blázna.
Já to zažila, já si to ještě pamatuji. A dostává se z toho moc špatně - i lidé mě pak špatně vnímají, protože mám posunuté všechny hranice - tedy reagu)ji jinak - např. byla jsem zvyklá hodně vydržet (abych tak vydržela vůbec žít) - dnes mohu na někoho působit necitelně, mohu pro ně být monstrum - protože málokdo pochopí, proč jsem tak vlastně žila? Vždyť nikdo nemusí, co sám nechce? Nevymýšlí si to ona nakonec? Nedramatizuje?
|
| marika1020 |
|
(24.5.2011 15:00:18)
Tylity, pěkně napsané - nevymýšlí si to ona nakonec? Problém je v tom, že do hlavy nikdo nikomu nevidí, pravděpodobně ani vidět nebude. Viditelné jsou jen ty monokly. Kdo nezažil, těžko chápe.
Pak jsou vynikající ty obecné "pravdy" - nepije, nebije tě, pracuje, stará se o rodinu, co víc chtít? Nebo taky - cti otce svého a matku svou.... To je dokonalé pro totální rozklad. Jenže když v tom žiješ, nevidíš to.
|
| Tylity |
|
(24.5.2011 16:18:47)
marika
Tak, jak to napsala ve své knize paní Nazare-Aga - je třeba si zvyknout, že nebudu pro všechny dokonalá (to stejně nikdy nejde) a budu prostě pro část lidstva "ten hajzl" (tak mi dnes říká manžel) - a když tohle zvládnu, tak je to pak OK - a... ja to zvladla, protože byly jen 2 možnoti:
1. odejít a žít
2. zůstat a umřít
a já mám dítě, chtěla jsem žít kvůli ní..
Takže jsem "hajzl" - ale žiju.. :)
|
| Kudla2 | 
|
(25.5.2011 8:37:33)
Tylity,
nejseš hajzl, to ani náhodou. Vůbec o tom neuvažuj 
Holky, občas sem nakouknu, DN se mi naštěstí vyhnulo, ale potkala jsem pár takových týpků, jak popisujete vaše partnery, v reálu (pracovně). Naštěstí ne moc, ale stálo mě to docela dost bezesných nocí, protože přesně jak říkáte - člověk si říká, kde udělal chybu, že se ten druhý tak strašlivě zlobí.
A to, co píšete o reakcích okolí, je taky pravda. Nechápu, proč to tak je, ale to okolí, i když bylo přímo svědkem výměny názorů, která byla (z mého pohledu) od toho druhého tvrdou manipulací na hranici šikany, se buď postavilo na stranu TOHO DRUHÉHO, nebo hrálo mrtvého brouka.
Musím říct, že z toho mi bylo nanic ještě o něco víc - jak to někdo může nevidět, když je to přece tak evidentní?
Možná, jak jste tu psaly o posunuté hranici adekvátnosti, tak ji mám asi taky, ale já jsem se v jednom případě "kousla" tak, že se nemám chuť vídat ani bavit s lidmi, kteří tehdy jen přihlíželi - a z mého pohledu snad i schvalovali.
To jen tak na okraj, vím, že s tím, co jste prožily - a prožíváte - některé z vás, se to vůbec nedá srovnat. Jen jsem vám chtěla říct, že si ten pocit snad - aspoň trošku - dovedu představit a že vám moc fandím, ať se dokážete oprostit, odpoutat a žít si život podle sebe. 
|
|
|
|
| Tylity |
|
(25.5.2011 8:28:45)
Pelíšek
Klid, nejsi v tom sama - naposledy jsem slyšela, že jsem "hajzl" a "blázen" - včera. Proč? Protože mi nejde o to ho oddělit od dítěte (on ví, že mu styk s ní neupřu a prakticky s ní může být jak bude chtít) - ale jsem "hajzl" - protože on by "MI" měl platit alimenty a nechápe proč.... z jeho pohledu mi jde jen o peníze, protože dítě mu přeci neupírám.
Do teď jsem všechno táhla a táhnu sama, za dítě utratím veškeré své příjmy - aby mělo svůj standard, na který je zvyklé - a tatínek to bere jako samozřejmost - přeci mi přenechal daňovou úlevu a to udělal hodně vstřícný krok - tak co ještě chci?
Prostě hajzl.. musím si na to zvyknout, že člověk, se kterým jsem mohla žít do konce svých dní a neustále ustupovat mě vidí takto, chová se ke mně takto.. Dala jsem mu celý svůj život, odešla kvůli němu od své původní rodiny, měla o něj strach v době nemoci.. ať bych udělala pro něj a pro rodinu cokoliv - jsem stále ten hajzl.. Bolí to. A zase se mi jen potvrzuje, že jsem měla odejít dřív - strvat v takovém vztahu je největší pitomost - píšu to tu pro ty, co se rozhodují - jako já nedávno, před rokem... nyní to vidím jasně - zbytečně jsem roky ubližovala sama sobě, naprosto zbytečně jsem ztratila moc roků, které šly prožít jinak. Lidi, pro které jsem žila a všechno dělala - mi nakonec ubližují ze všech nejvíc.. manžel, děti..
|
| Tylity |
|
(25.5.2011 10:38:25)
Pelíšek
já nemám od něj ani těch 1500, nic.. pouze daňovou úlevu.. on to považuje za normální. Střídavou péči chce, aby nemusel nic platit - a to MĚ.. on nechápe, že to platí svému dítěti..
Jsem hajzl, protože to chci řešit a dořešit. Takto si totiž bez jeho souhlasu nemohu vzít ani úvěr.. ani zařídit bydlení.. jsem nesvéprávná
(myslím nejen svěření dítěte, ale i rozvod)
|
| Chrysantéma | 
|
(25.5.2011 12:42:25)
Pelíšku,
tohle se dá utnout jediným způsobem:"Dobře,dej mi to písemně"...
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(25.5.2011 10:40:13)
.. v mém případě je asi pikantní, že se jedná o člověka, kde délka vztahu soáhla 33 let.. a přesto je to takto..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a hlavně neobviňuj se,ona do toho ženská zapadne ani neví jak a pak ven vyskočit není tak jednoduché jak se zdá
Já bych asi zkusila nějaký soudní zákaz styku. Znám jednu paní, co to měla podobné. Dítko přítel měl na víkendy a nakonec skončilo v nemocnici, protože brečelo a on s ním začal třást. Upadlo do bezvědomí. Ještě, že ho alespoň odvezl do nemocnice. Od té doby se s ním vídat nesmí a mají klid. 
kdysi jsem se tam registrovala, ale dále do jeho tajů nepronikla
V její náručí
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Slavnost královny JohankyPříbram 
Rusalka na VysokéPříbram 
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Slavnost královny Johanky
Rusalka na Vysoké
25. ročník sečení luk na Soláni
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)