| withep | 
 |
(29.7.2010 23:02:59)
Už po několikáté mám dilema a ráda bych, kdyby mi poradil někdo, kdo má zkušenost s podobným oznámením. Pomohlo to?
Problém je v tom, že je těžké určit, co ještě není a co už je psychické týrání. Na stránkách Fondu ohrožených dětí jsem našla něco jako definici: Za "týrání" ve smyslu trestního zákona se považuje zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které postižená osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří... není nutné, aby šlo o jednání soustavné ani aby vznikly následky na zdraví. V praxi se nejčastěji vyskytuje týrání fyzické, spojené prakticky vždy s týráním psychickým, přinejmenším ve smyslu obav z dalšího týrání. Není však vyloučeno ani týrání pouze psychické - zavírání do temné místnosti, deptání dítěte výhrůžkami, nadávkami, vzbuzováním strachu, výsměchem apod.
Případ, který mě trápí, by definici odpovídal. Ze zákona dokonce platí oznamovací povinnost. Jenže to oznámím a co? Sociálka (a policie) se v tom začne vrtat a nejspíš nic nezjistí. Pročítala jsem případy týrání dětí popsané na FOD a prokázané psychické týraní se tam vyskytuje jen sporadicky (u skoro dospělého kluka, který byl schopný svou situaci posoudit a bránit se sám). A toho se právě bojím - že se nic nespraví, spíš naopak - dotyčná matka bude mít potvrzeno, že je její chování vůči dětem v pořádku, a třeba ještě přitvrdí, aby se (bůhvíkomu) pomstila. Z její povahy je prakticky vyloučeno, že by nějak uznala, že něco dělá špatně, pokusů o domluvu už bylo dost. Bohužel neexistuje člověk, kterého by respektovala - a i kdyby existoval, respekt by se vypařil, jakmile by si dotyčný dovolil mluvit jí do výchovy. Nebo myslíte, že pokud neuspěli její blízcí, úředníci uspějí? Jak by to vlastně řešili, kdyby shledali, že se oznámení zakládá na pravdě a situace je vážná - je tam jen represe a případné odebrání dětí nebo i nějaká snaha o pomoc a nápravu při zachování rodiny pohromadě? Možná by mi pomohlo, kdybych znala nějaké případy, ve kterých se někdo konečně odhodlal a psychické týrání oznámil.
Jedná se o úplnou rodinu, dvě děti 12 a 9 let, otec většinu dne v práci, matka despotická, nervní, nezralá, skoro bych řekla sociopatická (chová se poněkud neurvale i k dospělým, i k vlastním rodičům), neempatická, líná. Dětem sprostě nadává, křičí na ně, ponižuje je, vyhrožuje jim, bije je (nevím, jak moc krutě, modřiny nemají), svým způsobem je zanedbává (oba měli problémy s řečí, nemají žádné záliby a většinu volného času tráví v bytě, nemohou chodit samy ven, na jejich držení těla je vidět dlouhodobý nedostatek pohybu, nemají pořádné kamarády, nemají se ani moc rádi navzájem). Jako - nekřičí na ně pořád, ale celkový její přístup k nim je neskutečně mocenský. A když se k nim takhle chová před lidmi, netroufám si představit, co se děje u nich doma za zavřenými dvěřmi. Otec je o něco rozumnější, ale občas použije podobné metody. Celá rodina se myje jednou týdně. Jinak ale navenek působí docela spořádaně. Starší už je docela rezignovaný, nic ho nebaví. Je ovšem vztekloun po matce, je na něm vidět, jak to v sobě dusí, když na něj vyjede, je asi jen otázka času, kdy to v něm bouchne. Objevují se signály volání o pomoc ("my máme tu nejhorší maminku na světě", "měla mě už zabít", "já se zabiju" a pláč, a prosby - pokud se děti zmíní příbuzným o nějakém konfliktu - aby o tom mamince neříkali, že by to pak bylo ještě horší). Mají strach, když si ušpiní oblečení, matka je seřve kvůli každé prkotině, a když po nich něco chce, musí to být hned. Děti se neumějí přiznat, když něco provedou, takže radši lžou, a když se na to přijde, je to ještě horší. Po prázdninách u prarodičů se netěší domů, spíš naopak, dokonce prý brečí.
Poradíte, pomůžete...? Jak byste se zachovali? Ale vážně, já to dilema řešila už několikrát - a vždycky zvítězila obava, že by se nic nezlepšilo, spíš naopak  . A léta běží... Osobně si myslím, že psychické týrání může být i horší, než to fyzické, jenže je takové nehmatatelné, špatně prokazatelné... dokud si to dítě třeba ze zoufalství nesáhne na život, nepropadne drogám nebo se nechytí party (a i pak se může stát, že se k tomu přiřadí úplně jiné příčiny - třeba "byli jsme na ně málo přísní"  ). No a nejhorší samozřejmě je, když dětem systematicky a dlouhodobě (byť jistě nevědomě) ubližuje jejich vlastní máma .
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(29.7.2010 23:07:19)
Withep a nekontaktovala jsi jejich prarodiče? Co se poradit s nimi? NEvzali by si je do péče, pokud by se celá mašinerie rozjela?
|
|
| papandrea | 
|
(29.7.2010 23:16:41)
With,mám takovou švagrovou,teda ani se švagrovou nestihla stát.Je stejná jako popisuješ Tvůj případ,má s mým bráchou jedno dítě je mu 10,je to známej rváč.Matka se mu nevěnovala,otec podniká 7dní v tydnu v práci.Nástup do školy jim vymlouvali,neuměl pořádně mluvit,nechodil do školky,žádná předškolní příprava,teď bude opakovat třídu.Švagrová byla líná jej voditdo školky.Psala jsem na FOD,přijeli,promluvili si,poradili a víc?NIC!Alespoň to zkus,pro dobrý pocit,že jsi "NĚCO" udělala.Nebýt lhostejný,třeba se něco změní,třeba to tak má být,abychom si uvědomili,že lidé žijí i jinak
|
| withep |
|
(29.7.2010 23:23:29)
Díky za zkušenost  . O moje pocity vůbec nejde. Já se jen strašně bojím, aby se to nezměnilo k horšímu  . Co ta tvoje ne-švagrová, pátrala po tom, kdo to oznámil? Přišla na to? A nezměnilo se teda nic, ani nezlepšilo ani nezhoršilo?
|
| Inka | •
|
(29.7.2010 23:28:29)
Takovejch lidí je dost, bohužel. Má nad nima dohled sociálka? To by asi chtělo, aspoň by je trochu usměrnila v chování k dětem.
|
| Termix | 
|
(29.7.2010 23:29:39)
Whitep, s dovolením jsem ti právě poslala mail.
|
| withep |
|
(29.7.2010 23:34:52)
Děkuju. Děkuju moc. Možná fakt potřebuju hlavně dodat odvahu a tohle mi pomůže.
|
|
|
|
| papandrea |
|
(30.7.2010 13:36:31)
With,já se se švagrovou nebavím,ale brácha a celá moje rodina o tom ví.Sama jsem jim řekla,že pokud oni s tím nehodlají nic dělat a jen přihlížejí tak já mlčet nebudu.Je mi toho kluka líto,je to sígr,ale dokáže bát i hodný a ohleduplný,jen ho takto nikdo nezná.K našim malým dětem se chová pěkně,nakrmí,pohraje si,baví jej to chvíli a se starším se stále pere a mlátí seMamka sice nadává,ale nic s tím nedělá,vždy se s bráchou pohádá.Teď se rodiče o kluka soudí,komu bude svěřen do péče.Myslím,že v tomto případě by mu bylo dobře bez obou rodičů.Ona jej chce jen proto aby to stížila,On jej chce proto,že se o něj ona nedokáže postarat,ale sám nemá na něj čas,maká 7dní v tydnuJsem zvědavá na soud.
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(29.7.2010 23:46:46)
zvedni ráno telefon, zavlej na odbor péče o dítě, popiš jim, co považuješ za podsttatný a zeptej se, jak se to řeší. Anonymně, nikdo po tobě nebude chtít jménoa kdyby, tak ho nesmí říct.
a jestli máš obavy, že by to k ničemu nebylo, protože třeba úředníky u vás znáš a nepovažuješ je třeba za moc dobrý, tak volej na linkubezpečí pro děti, tam poradí určitě ještě víc a navíc umí na dětech poznat, kdyby byl opravdu problém, takže kontakt na rodinu dát jim je možná lepší než FOD a odbor péče o děti na městě dohromady
|
|
| Rapiti | 
|
(29.7.2010 23:50:38)
Myslím, že stát s tímhle v podstatě nic moc nedělá, protože jaksi občané jej moc nenutí, nikdo si přece nestěžuje.
Když přibude statečných, a to ty, myslím, jsi, tak časem vzniknou ve všech regionech i kurzy rodičovství. Pokud vím, tak v některých zemích to tak je a soud může nařídit takový kurz a patřičný dohled nad rodiči. Ale musí si to vyžádat společnost.
Držím tobě i těm dětem palce. A vlastně i jejich matce, kéž by se změnila, samotné by se jí ulevilo.
|
| withep |
|
(30.7.2010 8:54:08)
Ano, ideální by bylo, kdyby se někomu podařilo jí vysvětlit, jak těm dětem ubližuje, a přimět ji ke změně. Jenže ona si všechno bere strašně osobně a nikoho, nikoho neposlouchá. A není to nějaká její zlá vůle, zřejmě vyruůstala v podobných podmínkách.
|
|
|
| Merylin5 | 
|
(30.7.2010 7:26:11)
Já bych to oznámila, nemáš co ztratit, můžeš jenom pomoct. Mě by to osobně tak trápilo a bylo by mi jich líto, že bych to udělala už kvůli sobě, abych se nemusela trápit svou nečinností (i když jde samozřejmě hlavně o ty děti). V nejhorším ti sociálka řekne, helejte se pani to neni případ pro nás, ta rodina je v normě, nic horšího se stát nemůže.
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
|
(30.7.2010 7:48:07)
Withep tohle je složitá situace. Když ty děti "volají" o pomoc, tak ji potřebují a svoji situaci si uvědomují. Oznam to na sociálce, lince bezpečí nebo tak někde. Ono by se nakrásno taky mohlo stát, že si ty děti opravdu něco udělají, nebo něco udělají ve spánku rodičům. V obouch případech by si zničili život. Takže ti posílám hodně síly a odvahy to udělat.  Uvidíš, že to pomůže.
Mám zkušenost kdy otec od rodiny psychicky týral matku, dceru i malého syna, vyvrcholilo to tím, že v opilosti na děti mířil brokovnicí. Když jednou odjel do hospody tak jsme jim rychle balili věci a stěhovali je pryč. On si je našel a pak s tou brokovnicí tam chodil kolem jejich nového bydlení a řval jak je dostane a pod... Vzdal to asi po čtvrt roce, kdy se jich celou dobu někdo zastával a pořád byl někdo s nima, aby na ně nemohl tak jednoduše...
|
| chikamichi | 
|
(30.7.2010 7:55:05)
řešila bych přes FOD ne přes sociálku ani přes policii
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(30.7.2010 7:56:32)
Jo a pak mám zkušenost v rodině, kdy matka takhle týrala dítě. Kluk se na základce počůrával, špatně se učil, byl nepozorný, nesoustředěný, drzý a hrubý, což nerozdýchal ani ředitel školy a vím, že u i minimálně jednu ubalil. Pak dostal ten klučina číslo na linku bezpečí a volal tam prakticky obden. Nikdy se nepředstavil, jen si s nima povídal. Po asi dvouch týdnech tam přijela policie, sociálka, že si to našli podle toho čísla a kluka vzali do diagnosťáku a potom do malého domova, aby se dal dohromady. Mladší dítě, kterému tohle nedělala u ní zůstalo...
|
|
|
| Pawlla |
|
(30.7.2010 8:34:39)
Ano já bych to oznámila,nejde žít s pocitem,že někdo týrá dítě a já o tom vím.Nemyslím si,že se nic nestane pokud se podezření potvrdí,v tom bych zase sociálkám důvěřovala.Pokud ty děti znáš a chodí třeba k vám domů,tak bych se pokusila z nich nenápadně co nejvíc vytáhnout.Nemáte společnou dětskou doktorku?No a trošku mimo téma,nedávno tady byla diskuse o sociálních pracovnicích,kde spousta lidí požadovala,aby soc.pracovnice nesměly chodit na základě udání do bytu,ještě že zatím můžou,že?
|
| withep |
|
(30.7.2010 8:50:52)
K těm pocitům - že nechci žít s vědomím, že jsem nic neudělala, nechci mít výčitky, až se něco stane... (je to malinko alibistické, ale chápu to, dřív jsem je měla) - to mám vyřešeno, já to asi udělám, zkusím FOD nebo linku bezpečí (ještě předtím promluvím s dětmi, nejlepší by bylo, kdyby na tu linku zavolaly ony samy). Problém spíš je, jak potom žít s vědomím, že se to po intervenci zhoršilo, nebo co říct dětem (pokud ještě vůbec budu mít tu možnost - pokud jim matka neudělá z domova totální vězení), kdyby mi pak vyčítaly, že jsem to způsobila (pokud se dozví, že jse to byla já).
Právo sociálních pracovnic vstoupit do bytu u psychického týrání asi moc nepomůže - pochybuju, že by se matka chovala k dětem takto v jejich přítomnosti. Buď by musely mít osobnost už tak zlomenou, že by to psycholog jednoznačně potvrdil, nebo by musely samy mluvit, a je otázka, jestli k tomu budou mít odvahu. No nachystám si diktafon a zkusím nějaké její chování zaznamenat. Problém je, že moc příležitostí nemám, žiju daleko, hodně informací mám až z druhé ruky.
|
| Pawlla |
|
(30.7.2010 8:58:20)
Tak já bych opravdu s pocitem,že jsem něco mohla udělat a neudělala žít nemohla,tohle mám zase vyřešeno já. Ale to je teď vedlejší,myslím,že soc.pracovnice trochu podceňuješ,není to jen o tom co vidí.Psala to tu minule Ananta,jsou vyškolené na to aby tyhle věci poznaly,nehledě k tomu,že potom by děti vyšetřil i psycholog.Teď jsem,ale lehce zmatená,píšeš,že bydlíš daleko,myslela jsem,že děti potkáváš denodenně.
|
| withep |
|
(30.7.2010 9:15:23)
Pawllo, trošku to přeformuluju - neříkám, že bez problémů budu žít s tím vědomím, spíš mám na mysli, že to není ta hlavní pohnutka. Už jsem to psala níže, o moje pocity nebo vztah s dotyčnou matkou mi ani zdaleka nejde tak, jako o to, aby ty děti mohly být méně nešťastné a jejich důstojnost méně podupávaná. Když to hodně přeženu - radši budu žít s tím vědomím než abych způsobila, že se ta matka rozčílí a děti zmlátí, zmrzačí, zabije. Ale informace, že sociální pracovnice podceňuju a určitě mohou pomoct, je pro mě důležitá, díky .
|
| Maťa. | 
|
(30.7.2010 9:27:14)
Whitep..ja by som skúsila i sociálne pracovníčky i FOD. Proste na obe strany. Každopádne, ver tomu, že ľudia vyškolení sú a nenechajú sa len tak oblbnúť. Sú predsa od toho, aby v naprostej vačšine prípadov týranie odhalili a v naprostej vačšine prípadov to týranie nie je z prvého momentu zjavné.
A je nad slnko jasné, že tá matka pri nejakej návšteve sa bude chovať ako len najlepšie vie a mlžiť. A oni to vedia, majú s tým skúsenosť.
Treba počítať s tým, že najprv sa budú podnikať menej invazívne kroky. Musia situáciu v rodine prešetriť, zistiť. To tiež nemusí byť jednoduché a nemusí sa to podariť napoprvé že jo. Niekedy sa zatvária, že ok maminko, všechno v pořádku. Ale potažmo pokračujú v sledovaní. Len potrebujú - používam iba ako príklad - trebárs tú matku dostať do stavu, že zase bude o niečo menej pozorná, aby proste tú situáciu v rodine mohli prešetriť riadne. Samozrejme sa budú pýtať detí a samozrejme počítajú s tým, že vystrašené dítko im nevyklopí pravdu napoprvé a bude mať skor tendenciu lhát, obraňovať mamu a podobne...je milion vecí, s ktorými počítajú. Aj FOD v takomto prípade bude musieť prešetrovať podobným sposobom situáciu určite viackrát.
Kto to oznámil, to nepovedia, to sa neboj, aj keby si anonymná nebola.
Držím palce
|
|
| Pawlla |
|
(30.7.2010 12:30:43)
Whitep,držím palce ať se to vyřeší,tohle mě vždycky rozčílí.
|
|
|
|
| chikamichi |
|
(30.7.2010 11:51:21)
i psychické týrání na dětech se pozná
|
| Lůca+2 | 
|
(30.7.2010 12:16:19)
aNO, PSYCHOLOG VELICE RYCHLE DOKÁŽE ROZPOZNAT (CAPS LOCK) psychickou formu týrání....ovšem, je otázka, co by se zde prokázalo....toto je zřejmě případ, kdy si matka myslí, že je dokonalá, že dělá vše dobře, že je vlastně vše v pořádku a to je problém. Ideální by zde bylo, kdyby si matka své chyby uvědomila a začala na sobě pracovat, změnila se, ale jak na to? Jak zde již někdo napsal, i jí samotné by se ulevilo, myslím, že ani ona nemůže být šťastná a vyrovnaná a potřebovala by přinejmenším psychologa...
|
|
|
| kinketla |
|
(13.10.2010 17:48:19)
Dobry den, mam ten samy problem se svou sestrou,myslim si,ze psychicky tyra moji neter a otec nezletile si to mysli taky.Pozadal soudni cestou o peci,ale soudy se protahuji. Oznamila jsem psychicke tyrani u socialniho uradu a oni jsou na strane matky, takze ted jsem kontaktovala Klokanka ( peci o deti) a jeste chci zavolat nal inku bezpeci....ja to takhle nenecham.
Drzim ti palce a urcite neco podnikni, deti se nemohou samy branit a jsme povinni jim pomoci.
Zdravim Petra
|
|
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(30.7.2010 9:56:50)
přítel říká - lepší litovat, že sem něco udělal, než že sem se k tomu neodhodlal. osobně doporučuju pokud máš cestu kolem odboru sociální péče či jak se to jmenuje zavítat a poradit se. vyloženě říci, že jdeš na radu, zda to, co jim popíšeš má smysl oficiálně nahlásit. pokud narazíš na rozumnou ženskou/chlapa, vyslechne a posoudí, pokud potvrdí tvou obavu, že by se to jen zhoršilo, poradí co jiného lze udělat a jaké jsou pro to nástroje. to, že tam přijdeš, ještě neznamená, že musíš situaci oficiálně hlásit. ty lidi sou tam od toho. já vím, že mnohdy se slyší hrůzný případy lhostejných úředníků, ale svědomí máš jen jedno, tak si ho hýčkej
|
| Maťa. |
|
(30.7.2010 11:40:31)
Gigo, to je fakt..často ten rodič žije v presvedčení, že nerobí nič zlé..
|
|
|
| Maťa. |
|
(30.7.2010 11:40:50)
|
|
|
. 
no..hlavne,že to dobre dopadlo. Ono je celkovo hrozné, keď si partneri (stačí, keď len jeden) riešia svoje partnerské problémy cez deti...
Co víc dělají ve věci netuším
. A o problému zdaleka nesvědčí jen svědectví dětí, na vlastní uši jsem nesčetněkrát slyšela, jak s nimi mluví, třeba "Drž hubu, xxx (=hanlivá forma křestního jména), blbě kecáš!" (dítě nechtě prozradilo, že se se sourozencem nepřetahují o ovladač k televizi, protože ten má pod palcem maminka, která sleduje ... (dlouhý výčet seriálů), "chceš po dyni?!" (za nějaký drobný prohřešek), jen tak mezi řečí jim vyhrožuje, že je zabije... Mluví velmi sprostě, velmi ponižujícím nebo ironickým tónem, křičí, z očí jí při tom šlehají blesky... a to nejen na své děti, ale na leckoho, kdo se odváží jí v něčem oponovat, jenže ten leckdo se na ni může vykváknout, kdežto ty děti jsou docela bezbranné. Jako na osobu, kterou by děti měly (a jistě chtěly) milovat a nacházet u ní bezpečí, fakt hnus. 
V její náručí
Jedna země, jeden králČeská Lípa 
Karneval zvířatPraha 1 
Za Babičkou Boženy Němcové do RatibořicNáchod 
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Jedna země, jeden král
Karneval zvířat
Za Babičkou Boženy Němcové do Ratibořic
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)