| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
 |
(13.12.2010 15:13:44)
Ahoj, holky, potřebuju se zase vypovídat. Zase řeším vztah já a máma. Možná si někdo vzpomenete, že jsem tu řešila na začátku léta, že jsme se s mámou chytly, protože mi kafrala do výchovy dětí, řekla jsem jí, že je kráva. Urazila se. Za tu krávu jsem se omluvila, nicméně jsem jí napsala, že jsem dospělá a že si budu dělat věci po svém. Občas jsem pak zkusila jí pozvat na návštěvu nebo něco a na to odpověděla, že se jí to nehodí a tečka. V září měl starší syn svátek, tak volala, že pro něj má nějaké dárky, přitom jsem se dozvěděla, že jí při prevenci našli rakovinu tlustého střeva, chodí na ozařování, že je to malé a bude to určitě ok. Vyzvedla jsem si u nich dárky pro kluky, vypadala dobře, aniž by to řekla, čekala že půjdeme nahoru všichni, což jsem už předem psala, že ne, protože jsem nevěděla jak na tom je. Na konci října tu byla na návštěvě, mladší syn měl 2. narozeniny, tak přinesla nějaké dárky. Tak jsem se radovala, že to mezi námi zase bude lepší. Na začátku prosince jsem psala tátovi blahopřejnou sms, měl svátek, a ptala jsem se, jak se mají. Na to napsal, že děkuje a zdraví. Dneska jsem psala sms k svátku švagrové a dozvěděla jsem se, že moje máma má po operaci rakoviny, prý plánovaná operace. Proč to, sakra, nevím?! Proč se mnou nekomunikují o takhle vážných věcech?!  Jsem naštvaná. Volat tam nechci, protože bych jí za to vynadala, a to fakt nechci, proto to řeším tady. Manžel mně do telefonování nutí, ale já mám fakt strach, co bych jí řekla, jsem dost temperamentní. On to se mnou vůbec neumí. Nevím, jak to teď řešit, jestli se teda chovat, jakože nic nevím, nebo co. Já jí za pár dní, až to zpracuju zavolám, ale hrozně mi je líto, že se mnou zachází takovým způsobem.  My jsme nikdy neměly dobrý vztahy, nikdy jsem pro ní nebyla dost dobrá. Trochu se to zlepšilo, když se narodil starší, hodně nám pomáhala, finančně, chodila hlídat a na návštěvy, byla jsem jí vděčná, na druhou stranu mi kafrala do všeho. Starší je trochu opožděnej, furt jsem to měla na talíři. Teď, když jsem jí řekla, že čekáme třetí dítě, mi řekla, že to je v pr..li a přitom tohle není běžný její slovník, to bylo zrovna v době toho ozařování, tak jsem to přičítala nervům, ale stejně mně to zranilo. Neumím s ní komunikovat, na jednu stranu jsem ráda, že mám od ní klid, na druhou mně to hrozně mrzí, mámu mám jen jednu, že jo. Prostě se v tom tak babrám a nenacházím z toho cestu. Ani nevím, jak to mám zakončit, co od vás potřebuju, jen chci napsat, že mně to fakt moc bolí a že nevím, jak dál.
|
| Inka+Viki | •
|
(13.12.2010 15:23:10)
Jano, neznám historii vašeho vztahu, nerozumím tvé mámě a ani tvoje chování se mi nelíbí (za co jí chceš prosím tě pořád vynadávat?). Obecně ale myslím, že platí, že odpuštěním a prostým přijetím toho druhého strašně moc získáš. O Vánocích je docela fajn čas na to, zapomenout, odpustit a pokračovat dál.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(13.12.2010 15:25:59)
Odpustit musím, ale moje emoce prostě dostávají zásah za zásahem. 
|
| Inka+Viki | •
|
(13.12.2010 15:27:57)
Jano, v emocích jste obě ža po uši - ona nemocná, ty těhotná. Odpustit znamená, že těm emocím můžeš pomoct.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(13.12.2010 15:23:31)
To je mi moc líto... třeba sama cejtí, že teď vaše komunikace není zrovna 100% a snaží se soustředit na sebe, na svoje uzdravení. chápu, že to je těžký přijmout, ale má na to myslím právo.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(13.12.2010 15:24:47)
Možná, že chce šetřit i mně, když jsem těhotná, ale mně to prostě zlobí, že se chová takhle. Dozvídat se takovéhle věci od cizích lidí... 
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(13.12.2010 15:42:12)
je to hloupý, to naprosto chápu, tvoje pocity jsou oprávněné. můžeš jí to ve vhodnou chvíli říct, že ti to je líto. ale že chápeš, že to je teď i pro ni samotnou těžké. měj pro ni prostě milost - víc, než ona pro tebe. já vim, snadno se to říká, hůř dělá. ale zase to vezmi tak, že ty máš narozdíl od ní odkud brát.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(13.12.2010 15:45:01)
však jo, to je dobrý to takhle vyventilovat. zvlášť, když ten vztah byl vždycky nic moc, tak to bolí o to víc.
|
|
| Katla | 
|
(13.12.2010 17:31:44)
Jani  ))
Já te chápu.
taky mám s mamkou složitejsí vztah, dobrý, ale složitejší, právě hlavně v tom, preobírat s ní citlivější věci.
Ale nějaký rozbrouje bych neutála.
Třeba zase cítí, že moje máma by se necítila dobře, kdybych vytelefonovávala emotivně nebo tak, ale určitě by ocenila dopis, takovou spíš nepřímo vyjadřovanou lásku a zájem (někdy to šidím a pak mne to mrzí)......zvaž, co je tvéo mamce bližší a navaž kontakt bez výčitek, ukřivdění, obviňování, či očekávání. Někdy se po krizi, jako je třeba težká nemoc, vztahy zmení k lepšímu. Držím palce.
|
|
|
|
|
|
| Evka13 | 
|
(13.12.2010 15:25:14)
Jani, rozumím Ti. Taky nemám s mamkou kdo ví jaký vztah, žádné důvěrnosti... neříkají mi své starosti, problémy, jen když náhodou zavolám a slyším, že je nachlazená, tak se přizná, že už x dní leží.... počítám, ž kdyby umřela, tak se to dozvím až za týden...otec je ještě horší...
Na druhou stranu mám relativní klid, protože k nám nejezdí na návštěvy (1x za rok, když má dcera narozeniny)... 1x přijela, když mě chytly záda a já nezvedla kojence...nevím, já už si za těch x let zvykla.
U Tebe to bude asi chvíli trvat než rezignuješ... láska se nedá vynutit a i když mi bude někdo tvrdit, že každá máma miluje své děti stejně, tak vím, že u nás to tak nikdy nebylo..
|
|
| Terinka4444 | 
|
(13.12.2010 15:25:20)
Promiň, ale říct vlastní mámě, že je kráva, to je na mě příliš silná káva, ať ta máma dělá co dělá. Až tobě jednou řekne tvoje dítě, že jsi kráva, poznáš, jak se tvoje máma cítila. To, že si vyzvedneš dárky a ani za ní nedojdete nahoru, protože jsi řekla, že prostě nahoru nepůjdete, to je bez komentáře. A to, že nevíš, že má tvoje máma poměrně závažný druh rakoviny a že je po nemocnicích, tak to je důsledek tvého jednání. Jistě je chyba na obou stranách, ale jen po tom, co jsi zvládla napsat do toho krátkého příspěvku, bych být tvou mámou, taky neventilovala svoje problémy před tebou. A kydž víš, že má tvoje máma rakovinu, proč prostě nezvedneč jednou za tři dny telefon a nezavoláš jí? Nebo nezvedneš zadek a nezajedeš se za ní podívat třeba jednou za 14 dní, jak se jí daří? Pak bys asi byla v obraze. Chce to trochu změnit náhled na život a sama na sebe. Můžeš se tady vypsávat horem dolem o špatném vztahu mezi vámi. Je to máma a dost možná, nedej bože, nebudeš mít už moc šancí. Děvče, trochu hrdost stranou, nenadávej na ně, vynadej sama sobě, že se chováš jako ten skot a běž za svou nemocnou mámou.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(13.12.2010 15:32:26)
Nechtěla jsem tam jít, protože jsem nevěděla, jak jí je. Po ozařování mohla být oslabená, zvracet, ztratit vlasy, nevim. Ptala jsem se, kdy se mám stavit, protože mi napsala, že se stavit mám nebo manžel, mluvila jsem jen o sobě, i když jsme v autě byli všichni, mohla říct, že máme přijít nahoru, neřekla to. V říjnu mluvila o tom, že má ozařování hotovo, o operaci nikdy nepadlo ani slovo. Já nejsem jasnovidec. Máme taky starosti a velký, ona může zavolat stejně jako já. Já jsem se snažila komunikovat celou dobu, ale mám prostě pocit, že o to nikdo nestojí. Nevím, co mám dělat. Jít tam jen tak, to se bude tvářit, že s tím nepočítala. Ten vztah je špatnej odevždy, já jsem ten, kdo se vnucuje a prostě nevím, jak s ní komunikovat. Nevím. Několik let jsem kvůli tomu byla v péči psychologa, a pořád nevím, co s tím. Píšu, že jí zavolám, ale nejdřív to prostě musím zpracovat, všechno. Jinak teda jsi ke mně nespravedlivá, Teri.
|
| Lili | •
|
(13.12.2010 15:42:10)
Jani,
Terinka to napsala tvrde, ale ja s ni vicemene souhlasim.
Podle me se v tom obe placate az po usi.
Ja bych hrdost v tomto pripade odlozila a i kdyz mas pocit, ze se treba nutis, tak bych se na Tvem miste holt nutila.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(13.12.2010 15:47:44)
Já se budu nutit, jde o ty emoce. Buď je budu ventilovat tady, nebo to koupí máma, je nemocná, nemůžu jí to udělat, ani nechci, ale i když nic neřeknu, tak to ze mně bude znát. Jsem prostě temperamentní a tohle je mi fakt vážně líto. Já to tady neřeším, abych se ujistila, jaká jsem borka, řeším to tady, protože nás chci chránit od toho, aby se naše vztahy dál hrotily, protože já neunesu svoje pocity. Moje máma je asi dost chladnej člověk, nepochopí mně, když jí budu volat plná lítosti. Ona má na tu věc určitě stejný názor jako Terinka, nechápe, že by mi někdy ublížila. Od Terinky to beru, ona o ničem neví, u mámy mně to mrzí, protože přemýšlet by o tom mohla. Já vím, že jsem se vůči ní nezachovala dobře, ale prostě jsem to neunesla.
|
| Petra Neomi | •
|
(13.12.2010 18:01:03)
Nebuď pitomá, může kdykoli umřít, copak to nechápeš? Jak můžeš srovnávat těhotenství s rakovinou tlustého střeva? Ona má teď právo chovat se šíleně, každý se bojí smrti a u ní je reálné nebezpečí, ty očekáváš radostnou událost, ona opak.
|
|
|
|
| Terinka4444 |
|
(13.12.2010 15:48:54)
Já nechci být nespravedlivá, to vůbec, ale prostě z tvého příspěvku, od začátku až dokonce čtu, jak ty se cítíš ublížená, ale v tom příspěvku je vše negativní z tvé strany. Já neznám váš vztah, ale jen reaguji na to, co je napsané. Píšeš, že vztah je špatný odjakživa, přesto po narození synka ti pomáhala, finančně, hlídáním a tak. Ono je to tak trochu propojené, když to bez rodičů nezvládneš, nemyslím to vůbec zle, a potřebuješ finančně podporovat, hlídat a vůbec tak nějak pomáhat s životem, ona spousta těch rodičů má pocit, že tím, že ti kecají do života, ti pomáhají a nerozlišují, že finanční pomoc je dobrá, ale že u toho musí držet pusu. Já ti nechci ubližovat, ale skutečně ten tvůj příspěvěk působí, že je hodně viny i na tvé straně. Když jsi šla pro dárky a viděla, že je jí dobře, proč jsi neřekla, že děti jsou dole, jestli se cítí na to, je vidět? Nebo když víš, že je nemocná, že nevoláš a neptáš se. Absolutně nemůžu pochopit, že víš, že je po operaci a nejdřív budeš několik dní vydýchávat, že ti to neřekli, zase se zaobíráš sama sebou než strachem o mámu, zkus zvednou telefon dnes a zavolat a říct, maminko, mám o tebe strach, už mi to nedělej, že nic nevím, chci přijet, chci tě vidět, chci obejmout, nevadí ti to? Určitě tě neodmítne, že? Věř mi, jestli se něco stane, moc vám přeju, aby ne, ale ta nemoc je opravdu zákeřná mrcha, budeš si to vyčítat do konce života, už nebudeš mít klid. A nemůžeš v jedné větě napsat, že jsi ráda, že máš od mámy pokoj a hned dodta, ale že tě štve, že s tebou nekomunikují. Ten problém bude mimojiné v tvé hlavě. Tak to prostě překousni a jeď za ní.
|
|
| Katla |
|
(13.12.2010 17:26:53)
já bych napsala dopis vlastní rukou - ne sms, ne email, ne telefonát.
Když človek píše rukou, tak se jednak víc kontroluje, alem zase na druhé straně si myslím, že je ryzejší.
Chápu, že máš problém s telefonováním - ton hlasu, aby neujelo to, co človek nechtěl, aby se to nejak nezvrhlo, nekdy se blbě vyjadřujou i kladné emoce !mám tě ráda, záleží mi na tobě) m natož pak komlikované.
Napiš psaní. Pěkný dopis. Stručný, a bez výčitek.
|
|
|
| Kaplanka+kluci 07/05+11/08 |
|
(13.12.2010 15:37:23)
Terinko,jsou to možná tvrdá slova, ale asi to tak je.
Já jsem nyní (v necelých 30) zjistila a hlavně si uvědomila, že máma rozhodně neměla taky dětství jednoduché, jak "nakoupila" tak "prodávala" dál na nás dětech. Vztahy ideální nejsou,ale lepší se to. Mámu mám jen jednu. Když má špatnou náladu (je dost velký manipulátor),tak si pobrečím a jdu dál. Další setkání je třeba lepší. A hodně věcí si snažím nebrat moc osobně. Máma se teď na "starý" kolena i dost změnila. S tátou se rozvedli...
Já se snažím žít tak,abych si jednou nemusela vyčítat, že jsem svý mámě neřekla, že jí mám ráda a že jsem s ní nebyla v kontaktu, odpustit a žít tak, abych ten bludný kruh nic moc vztahů a "psychického násilí na dětech" porušila a abych nedělala já svým dětem,co dělali generace přede mnou...
je to složitý.
|
| Terinka4444 |
|
(13.12.2010 16:03:19)
Tak to máš svatou pravdu a dobře děláš, znám to velmi dobře, manipulátor, je můj táta a obrovský, nejdřív je on, pak nic, pak bůh, pak nic, pak jeho potřeby, pak nic a nakonec my ostatní. Přesto se snažím žít tak, abych mu jednou u jeho hrobu mohla dát s láskou sbohem a mohla s mírem v duší žít dál. Moje neteř to neudělal, velmi mi to připomíná Janu, když její maminku odvezli do nemocnice, tak mi to volala, její mamka byla moje švagrová a řekla, že mámu odvezli, že to vypadá, že si tam pobude a že je to super, že bude doma na chvíli klid. Máma umřela za 5 dní, je to dneska 13 let, neteř dodnes trpí, dodnes pláče na oslavách a ten pocit viny, ten jí ničí a není nikodo a nic, kdo by jí té viny zbavil, to by mohla jen její máma a ta tu není. Tak jen, aby to nepotkalo Janu, moje rada zní, obrousit svou hrdost, zapomenout na své pocity ublíženosti, smířit se s faktem, že máma je chladná a dávat jí svou lásku a nečekat vděčnost, pak se jí bude žít mnohem lehčejí.
|
|
|
| uvwxyz |
|
(13.12.2010 15:44:40)
"Promiň, ale říct vlastní mámě, že je kráva, to je na mě příliš silná káva, ať ta máma dělá co dělá." Tak snad ani matka si nemůže dovolit vše, ne?
|
| Terinka4444 |
|
(13.12.2010 15:53:40)
Lali, to nemůže, ale dá se to říct jinak ne? Ani ty bys přeci neřekla mámě, že je kráva nebo jo? A ikdyby, jde o Janu, jí to evidentně dost trápí, její máma ten krok neudělá, cítí se ublížená, trápí to Janu, tak ta by měla dělat to nejlepší pro své duševní zdraví a prostě komunikovat. nebo se pak nerozčilovat, že nic neví.
Znám to moc dobře, ze strany vlastního táty, znám velmi dobře psychický teror a to, že oni prostě nepřiznají chybu a ještě si myslí, že chyba je na naší straně, přesto, byl-li v nemocnici, tak jsem volala, nosila jídlo a starala se.
|
| uvwxyz |
|
(13.12.2010 15:59:13)
Řekla jsem jí to a ne jednou. Akorát mě to teda netrápí.
|
| Terinka4444 |
|
(13.12.2010 16:04:05)
ach jo
|
| uvwxyz |
|
(13.12.2010 16:05:34)
A slyšela i horší věci. 
|
| Ecim | 
|
(13.12.2010 16:24:48)
|
|
| PEtra Neomi | •
|
(13.12.2010 22:00:01)
A řekla bys jí to, i kdyby měla rakovinu?
|
|
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(13.12.2010 16:24:20)
Terinko, já po tom, co všechno jsem tu už od Jany četla, musím Jany zastat. A když tu založila téma o tom, jak tehdy velmi vybouchla, tak jsem ji dost chápala. Ono se to všechno hrozně těžko hodnotí, když do toho člověk nevidí buď vůbec nebo málo.
Jano, je mi líto, že máš takové problémy, nenapadá mě k tomu nic, co už by přede mnou nenapsal někdo jiný, tak Ti posílám aspoň  .
|
|
|
| X E N A | 
|
(13.12.2010 15:27:44)
Pamatuju tvou story s krávou a asi to v mámě zůstalo a něco změnilo.
Ale co se týče tý operace, tak moje máma šla taky na plánovanou operaci a nikomu to s tátou neřekli. Prostě abysme neměli strach. Ale zas je fakt, že táta nás všechny obvolal, když bylo po všem a dobře to dopadlo. Hned ten den.
Tak třeba tě taky nechtěla zatěžovat...
|
| Kaplanka+kluci 07/05+11/08 |
|
(13.12.2010 15:32:08)
ano, táta měl ve 40 rakovinu (dost vážné),mi bylo 17 a dozvěděla jsem se to až po léčbě (neměl chemo), po operaci.Taky jsem byla chvíli "naštvaná",ale spíš pro to,že jsem ho nemohla podpořit a taky jsem si říkala, co kdyby umřel, ani bych se s ním nerozloučila.
|
| Kaplanka+kluci 07/05+11/08 |
|
(13.12.2010 15:40:10)
ono to bylo v době mých "telecích let", intr, nebyla jsem moc doma. Táta je taky "svůj". Já mu to nevyčítám,bylo to jeho rozhodnutí,jen mi to bylo líto.
Ale po letech mi řekl,že se bál a že nás chtěl uchránit. A - možná - pro nás děti si nevybral ideální řešení.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(13.12.2010 16:21:10)
Mně na tom nejvíc mrzí to, že jsem si myslela, že už to mezi námi zase začíná být lepší.
|
|
|
|
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(13.12.2010 16:33:47)
No tak jsem si trochu pobrečela, teď jsem teda zavolala, tak dobrý. Jsme předběžně domluvené na návštěvě. Tak snad to dopadne. 
|
| *Niki* | 
|
(13.12.2010 16:55:06)
Jano, já to píšu i proto, že mám v sobě obrovský nezpracovaný dluh vůči mámě, jak jsem se chovala, když byla nemocná. Ona balancovala mezi životem a smrtí a já byla sobecká, řešila hlavně svoje problémy, a ty její z pozice toho, kdo má něco načteno.
Ona v nemoci udělala osudné chyby a zemřela. Ale to mi nedalo právo být za tu chytřejší a nad věcí. Měla jsem u ní být a objat ji i přes to, že se způsobem jí zvolené léčby nesouhlasím.
Neřešit sebe, svůj úklid, svou ukřivděnost, cokoliv. POkud ona není nějaký patologický typ matky a jejím jediným nešvarem je to, že ti mluví do výchovy, vyřeš to, až bude zdravá. Teď buď s ní či tam, kde tě ona potřebuje.
Moje máma přešla z chronického stádia leukemie do akutního velmi rychle a zemřela sama v bytě z minuty na minutu. Měla jsem ten týden u ní být na návštěvě s kojencem, který dostal virozu, a já nedojela - kvůli ní, ji mohla ohrozit sebenepatrnější nemoc. Dodnes si to vyčítám. Nepomohla bych ji, konkrétní příčina její smrti byla embolie, ale mohla jsem ty poslední dny být s ní a ona by nebyla sama. Těšila se na nás, nevěděla, že zemře.
Opravdu neumím být objektivní, píšu to narovinu, neumím a nechci se vcítit do tvé konkrétní situace, jen ti ukazuju, že otázka života a smrti není v rozdílném pohledu na výchovu, ale může být reálná a může nastat zítra...
|
| *Niki* |
|
(13.12.2010 16:58:55)
Prostě moje máma byla veselá, návštěvu jsme odložily o týden, až synek vyleze z virozy - a žádné příště už nenastalo. Zemřela v den manželových narozenin, my slavili, ona ležela sama mrtvá v bytě.
Tvá máma má závažnou nemoc, můžete se tady handrkovat ještě následujících 30 let, ale taky už žádná další sance nemusí přijít.
Mysli na to, matka je nejbližší člověk.
|
| *Niki* |
|
(13.12.2010 17:13:39)
Valkýro, já vím že za tohle nemůžu a za tohle se neobviňuju. Tohle nikdo nemohl vědět, při této nemoci je imunita v háji a člověka ohrozí cokoliv, nemohli jsme nikdo vědět, že to přijde takto rychle. Spíš za některá svá slova a chování v její nemoci, za svou necitelnost, když jsem se jí snažila předkládat svůj pohled na její nemoc, svůj způsob pomoci, a neposlouchala, co chce ona. Dnes už bych jednala jinak a plně bych respektovala její volbu.
To ona chtěla, ne poslouchat rady a výčitky, že by měla jednat jinak.
Ano, ze mě mluvila bolest a tušení, že to nedopadne dobře, chtěla jsem pro ni to nejlepší, ale to nejlepší by bylo držet zobák a podpořit ji. Být s ní. POslouchat.
Na místě Jany bych neřešila staré spory a prostě za ní zajela. Na to je dost času, pokud se z nemoci máma dostane. Protože pokud se nedostane, tak ventilace svých postojů na výchovu stejně nikomu nepomůže...
Jano
|
|
|
|
| Katla |
|
(13.12.2010 17:45:07)
Úžasně napsané .
Od určité doby nesnáším ani, abych šla spát, dokud jsem s někým v konfliktu, natož abych tak nekoho nechala odjet.
Strašně se bojím, aby pak někso z nás nelitoval, že poslední vzpomínka byla typu "na kordy".
Je ná s rodině spousta choleriků, takže není nouze střety, ale asi to cítíme všichni stejně, protože chronické konfliky nepěstujeme.
Hrozně se přimlouvám za to, přesta řešit, vyhodnocovat, vztahovat to k sobě , ale prostě jen dělat přiměřené vstřícné kroky, at již bude odezva jakákoliv.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(13.12.2010 18:28:15)
Mono, na tom je hodně pravdy.
|
|
|
|
černej humor
V její náručí
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)