| Verera | 
 |
(11.10.2011 23:13:38)
V neděli se oběsila švagrová. Nějak to pořád nemůžu pochopit. Mám pocit, že je to nějaký seriál, který jde vypnout a bude všechno zase v pořádku. A musím to nějak vysvětlit dětem, zatím nic neví, ale dřív nebo později jim to někdo řekne. Je jim 10 a 13, chápou, že lidi umírají stářím, nemocí, po nehodě, ale tohle?
Syn je hodně citlivý, už mi párkrát řekl, že má strach, že se nám něco stane. Dcerka si zase vymýšlí pohádky o zvířátkách, kterým s ztratila mamika a ta se vždycky musí najít živá a zdravá. Jak jim to mám říct, abych nenadělal ještě víc škody?
Švagrová měla 13letou dceru, ta byla v domě, když se to stalo. Zažil někdo v tom věku něco podobného, nebo jeho dítě? Co se dá udělat, aby to holku poznamenalo co nejmíň?
|
| ambiance | 
|
(11.10.2011 23:24:09)
to je děsné! Upřímnou soustrast rodině..
já bych asi neměla odvahu dětem vysvětlit tu krutost situace, asi bych jim spíše zalhala, že byla nemocná a vysvětlila jim to až pozdějí a budou "z toho mít větší rozum". Nevím..nebo bych se poradila s dětským psychologem..Ale když já tyhle věci asi moc řeším..jako každá pakárna aby děti nějak nepoznamenala, přitom děti toho hodně zkousnou vlastně
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(11.10.2011 23:30:16)
Upřímnou soustrast, celé rodině, a hodně síly, protože toto je hodně těžká situace.
Neteř (jestli se nepletu) hlavně utvrzovat v tom, že ji maminka měla moc ráda, že to neudělala kvůli ní, že by ona udělala něco, NEMÁ absolutně žádnou vinu a NEMOHLA to nijak změnit, maminka se rozhodla, protože prostě měla strach, nemoc,... - doporučuju podle pravdy, jinak přestane malá věřit čemukoliv a komukoliv
a doporučuju co nejvíc hlídat její chování, ne snad aby udělala stejnou věc, ale aby se nechytla party, drog a podobných lahůdek, který odvedou pozornost, nejen teď ,ale i za dva tři roky, i později
a tvoje děti - jak jinak, stejně jako neteři, musí vědět co nejvíc pravdy, hlavně ten důvod, jestli je aspoň nějaký, a potřebují ujišťovat o tom, že vy takovou věc neuděláte, protože... nejste nemocní, máte jeden druhýho, máte nebo nemáte... - ale pozor, aby ty důvody byly stálý, aby neměly děti strach při každé změně
|
| Verera |
|
(12.10.2011 0:13:27)
Neznám důvod, můžu si jen domýšlet, ale nic zásadního nevím. Navenek působila jako pohodová věčně usměvavá ženská, která sice neměla snadný život, ale hned tak něco ji nerozhází.
Její otec udělal něco podobného. Nevím, můžou být sklony k sebevraždě dědičné? Nebo možná deprese které skrývala i před nejbližšími?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(12.10.2011 0:48:37)
hm, nevím, nejsem odborník, ale i v rodině to tak máme, sklony s psychickým chorobám se asi dědí, jak to dopadne už je věc podmínek a schopností každého
nenechala nic? možná měla zdravotní problémy a bála se jich
každopádně tu malou ujisti o tom, že za nic nemůže, maminka ji měla ráda a ona to nemohla to ovlivnit, třeba jí řekni, že si maminka asi neuvědomila, jak to bude těžký pro tu dceru,
asi by nebylo špatný jí říct, že to není dobrý řešení, že je škoda, že o tom s nikým nemluvila, že bys jí to rozmluvila, ale netušilas, stejně jako kdokoliv další.
a snad jí říct, že až budou zprávy od doktorů, co se vlastně stalo, že se to dozví - nevím jak moc je tady ještě platný lékařský tajemství, ale jestli byla nemocná, dozvěděla se nějakou špatnou diagnózu, kdo ví, možná byla na antidepresivech a nidko to nevěděl, ale komu to doktor řekne?
|
| withep | 
|
(12.10.2011 9:23:25)
Yuki, takto nějak 
|
|
|
| Elíláma | 
|
(12.10.2011 9:46:59)
Verera: ano, sebevražda v rodině se bere jako rizikový faktor, v některých rodinách se objevují docela často.
Hlavně k dětem buďte upřímní než jim něco nakecávat 
|
| Elíláma |
|
(12.10.2011 9:49:35)
JInak doporučuju spolupráci s nějakým dětským krizovým centrem, tam se s dětmi zasebevražděných rodičů pracuje, posttraumatický šok zažije každé, tak aby se na tom pracovalo hned ze začátku. Děti můžou vyjádřit své pocity při hrách s psychologem a tak... psycholog je na to trénovat, ví, jaké hry a jakým způsobem fungují. Byla jsem na praxi v DKC v Praze a byli tam skvělí lidé.
|
|
|
| Babsi+2 | 
|
(12.10.2011 9:53:25)
Ano, pravděpodobně k tomu sklony jsou. Děda, oba jeho synové + jeden vnuk už si vzali život. Ženy v tom rodě umírají normálně, chlapi vlastní rukou.
|
|
|
|
| Májja |
|
(11.10.2011 23:31:32)
Uff to je strasne!Uprimnou soustrast.Detem bych to vysvetlila popravde-stejne by jim to asi dcera svagrove rekla.Jak to ta dcera zvlada chudinka mala?!
|
|
| Draganna |
|
(11.10.2011 23:35:33)
To je opravdu strasne  Jak tohle detem oznamit ?? Budes to ty, kdo jim to musi sdelit ? Asi se opravdu poradit s nejakym odbornikem. Hlavne je ujistit, ze nezustanou samy. Ze se o ne nekdo postara, ze tam bude nekdo kdo tam pro ne bude, ze zustanou spolu (sourozenci). Moji mamince zemereli oba rodice po sobe nez dovrsila 10 let. Vychovala ji jeji babicka ji a jejiho brachu. Preji hodne sil pro vas a hlavne pro deti. Je to velice smutne.
|
| Draganna |
|
(11.10.2011 23:38:19)
Velice se omlouvam, pochopila jsem ze mas sdelit jejim detem. Ted to ctu znovu.
|
|
|
| anexa | 
|
(11.10.2011 23:39:32)
hlavně jim nelži. Jsou už dost velcí a mohli by se to dozvědět od cizích.
|
|
| Edna0001 |
|
(11.10.2011 23:46:20)
Taky bych řekla pravdu - přiměřeně věku. Dřív nebo později se děti stejně dozví jak to bylo.
Pokud chceš pomoc pro neteř, kdysi tu byla diskuze, kterou nemůžu mezi diskuzema Smrt v rodině najít. Jmenovala se "vyhledat pomoc psychologa/psychiatra?". Napsala jsem tam nějaké své zkušenosti z pozice dítěte, teď nemám čas to tu znovu psát. Když si tady na rodině dáš do vyhledávače můj nick Edna, dostaneš se k tomu. Přeju vám všem hodně sil.
|
|
| X E N A | 
|
(11.10.2011 23:48:49)
Pro holku už neuděláte nic. Myslím, že je dostatečně velká, aby pochopila souvislosti.
Upřímnou soustrast...
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(11.10.2011 23:50:59)
Xeno, není, můj strýc spáchal sebevraždu, když bylo jeho dceři skoro 30 a potřebovala právě to, co jsem psala, a ve 13 je to těžký období, puberta je těžká i se stbilní rodinou, ne tak ještě s takovým otřesem
|
| X E N A |
|
(12.10.2011 0:02:33)
Tohle posuzuju podle sebe..
|
| Hanka | •
|
(12.10.2011 9:58:45)
Xeno,
mně umřela máma, když mi bylo 18; byla těžce nemocná a občas mívala velké bolesti, doba byla taková, že se i dnes blbý brufen sháněl jako drahý lék jen na předpis či se pašoval z "devizové ciziny". Občas (fakt ne pravidelně, jen velmi ojediněle), když jsem ji s těmi bolestmi viděla, tak jsem si říkala, jestli by nebylo pro ni lepší, kdyby umřela... A když se to pak stalo, vážně nečekaně, protože ta nemoc měla být jakž takž stabilizovatelná (máma fakticky neumřela na ni, ale na vedlejší následky léčby), tak jsem si na tyhle své myšlenky sakra vzpomněla a honilo se mi hlavou, že jsem to přivolala, že za to můžu.
Samozřejmě to byly zcela iracionální myšlenky a já jsem to věděla, ale přesto jsem se jim nevyhla - a neměla jsem se o ně s kým podělit; s tátou? Ten měl jako čerstvý vdovec dost sám za sebe? S mladší sestrou? Je mladší o devět let, to bych tomu dala. A bylo docela utěšující slyšet takovou tu kombinaci opory a soucítění od jiných blízkých lidí, že to bylo prostě neštěstí (i když oni netušili, co se mi občas honí hlavou; a ve skutečnosti se mi to rozhodně nehonilo hlavou pořád, jen občas se takové myšlenky vkrady). Jasně, byla jsem dospělá a dost racionální, vypořádala jsem se s tím v podstatě sama, ale takové kapky můžou být pomocí.
Kór pro třináctiletou holku, kde může být určitá psychická nestabilita možná i dědičnou zátěží.
|
|
| Jája | •
|
(12.10.2011 10:58:27)
Xeno, mně se rodiče zabili v mých 14 letech při autohavárii a taky jsem s tím měla víc než dva roky co dělat. To byl skok z dětství rovnou do dospělosti, žádná puberta se díky tomu nekonala. Rovnou na nás s bráchou vrzli zodpovědnost za to nebo ono, s tím, že teď jsme zodpovědní my sami. Dovedeš si představit, jak dvě pubertální děcka mají na hrbu nedostavěný barák, z bytu je úředně vystěhovali do hrubé stavby, a k tomu nemají peníze, mají jen sirotčí důchod?
Život je sice tvrdej, ale ta holčina by si mohla myslet, že ONA je toho příčinou. Proto je třeba jí vysvětlit, že NENÍ!!!!! A pomoci jí to zvládnout. Jinak skončí na psychině a může si na život sáhnout taky.
|
|
|
|
| Verera |
|
(12.10.2011 0:19:52)
Na smrt mámy není nikdo dostatečně velký. A pochopit co se stalo ve 13 letech když to dospělí nechápou? I když to třeba neřekne, tak se jí určitě honí hlavou, že kdyby si nečetla v pokojíčku, kdyby se šla třeba napít, mohla si všimnout, že se něco děje, nenechala by mámu odejít.
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(12.10.2011 0:05:20)
Dětem po pravdě.
Někdy se někomu může zdát život tak těžký, že ho nedokáže žít dál. Nemá si třeba s kým promluvit, nevidí cestu, kterou by mohl jít. A tak se rozhodne odejít ze světa sám, dobrovolně. Možná si neuvědomoval, kolik bolesti svým odchodem způsobí nám, co tu zůstáváme. Není to ničí vina, nikdo za to nemůže, že se rozhodla odejít - bylo to její rozhodnutí. Je důležité mít někoho, s kým si můžeme promluvit o tom, co nás trápí, když máme pocit, že nevíme jak dál. Protože se dá najít cesta, ale někdy ji sami prostě nevidíme a proto potřebujeme přátele, aby nám pomohli najít cestu a třeba šli kousek i s námi. Ona měla přátele, ale asi to neviděla, a měla pocit, že je na všechno sama a bylo to pro ni tak těžké, že to nemohla unést dál. Asi jako bychom měli naložený baťoh kamenama a museli stoupat sami na vysokou horu.
*************
nebát se říct dětem pravdu a zdůraznit, že to není ničí vina, že máme právo se cítit smutní z jejího odchodu, máme právo to nechápat a nikdy nepochopit. A zároveň dětem říct, a jak je důležité mluvit o svých pocitech s druhými, nezavírat se do sebe.
Nebojte se také případně vyhledat pomoc psychologa a případně psychiatra (v případě třeba trvajících nočních děsů či nočních můr apod.).
Upřímnou soustrast, pamatuju si, jak to na velmi dlouho zasáhlo nás...
|
| withep |
|
(12.10.2011 9:34:22)
Tohle je taky
|
|
|
| La Pepa | 
|
(12.10.2011 0:13:01)
mluvit, mluvit, mluvit
říct pravdu co nejdřív
vyhledat psychologa
Já prožila to samé, bylo mi 11, máma byla strašně nemocná, o čemž se taky nemluvilo, podle doktora konec uspíšila tak o půl roku.
Její smrt mě zasáhla hodně, ale ty dozvuky, kdy se človek omylem a od cizích dozvěděl pravdu a tak, ty byly taky zlý :-(
Informovat okolí dítěte a říct dítěti, že to už všichni vědí - bylo dost těžký říct kamarádkám, proč jsme najednou tak "divná"
|
|
| Ilca | •
|
(12.10.2011 6:08:55)
Nam rekli, ze byla hodne moc nemocna, moc ji to bolelo a ze ta bolest v tu chvili byla tak velika, ze proste bolesti nevedela co dela.
Pochopili jsme to, rekla bych, celkem dobre. Nikdy jsme nemeli takove ty vycitky "ze kvuli nam". Popravde jsme i v ramci jakychsi moznost chapali, proc to udelala a ja jsem dodnes velkym priznivcem eutanazie.
Velice dulezite je informovat okoli a pokud mozno stejne, jako to reknete detem.
Vim, ze se mozna chcete skryt do ulity a rikate si, ze nikomu do toho nic neni, ale neni nic horsiho, nez kdyz lidi zacnou spekulovat PROC. Docela urcite se najde par hyen, co je nenapadne nic lepsiho, nez se zeptat primo deti, jenom aby byli informovani lip nez stara Blazkova.
|
| Ilca | •
|
(12.10.2011 6:13:15)
Pamatuju si, jak jedna takova vlezla az k nam domu jakoze kondolovat a zacala se "nenapadne" vyptavat.
tohle bylo asi to nejhorsi - bala jsem se vyjit na ulici, kdo o tom kde zacne. :-(
|
|
|
| Vendy a dve holky | 
|
(12.10.2011 6:10:55)
Rict pravdu.Mne se stalo, ze moje maminka byla vazne nemocna, delali ji ablaci prsu a nikdo mi nic nerekl.Jen, ze jde do nemocnice na nejaky gynekologicky zakrok.Jsem nemela vubec predstavu o co jde.Pak uz casem se ji koukam na tricko a rikam mami......A ona si ho vyhrnula a ja videla tu jizvu.Takovy sok uz jsem nikdy potom nezazila.Fakt lepsi rict pravdu.
|
|
| Z+2 | 
|
(12.10.2011 8:43:24)
Upřímnou soustrast. Hodně sil, budete je celá rodina potřebovat. Nám před dvěmi lety spáchal sebevraždu strýc. 3 kluci 18-28 roků. Je to těžké a strašně těžko se s tím vyrovnávají dospělí. U nás to bylo kvůli penězům a hrdosti.
Pro ty nejbezprostředněji postižené se dá udělat mnoho. Poslouchat. Pomáhat. Vzpomínat na to hezké. To potřebují. Odebírat závaží vinny. To je pro nejbližší z mého pohledu nejtěžší.
Dětem bych to řekl. Pravdivě a citlivě. Ty se s tím srovnají. Nakonec oni určitě se ještě se svojí sestřenicí budou setkávat a i na nich bude ji podržet. Dál se k ní chovat normálně a chápavě. To platí asi pro všechny. K ní se chovat normálně. K situacím vzniklým jako reakce na smrt mámy, co nejchápavěji. Ale ta normálnost tam musí být. V každém případě přeji všem hodně sil.
Hlavně se vzájemně neobviňujte a neobviňujte před neteří její mámu. Chce to se koukat do budoucna. Na tom co se stalo se už nedá nic změnit. 
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(12.10.2011 8:44:00)
upřímnou soustrast:-( dětem bych to řekla po pravdě.Sebevražda se špatně vysvětluje:-( ale asi bych jim nějak vysvětlila, že někdo má tak veliký starosti , že s emu zdá, že je nemůže unést a že nemůže najít východisko tak si sáhne na život.a pak bych jim řekla že se všim co je potká v životě s edá něco dělat a vy budete stát vždycky při nich
mě se oběsil děda, byla jsem hodně malá nikdo mi nic nevysvětlil, jen jsme se dověděla, že to udělal.asi jsme to přijala jako fakt.Když mi bylo 15 pokusil s eo sebevraždu brácha a pak další člen rodiny,té nejbližší a já byla u toho. Naštěstí s enezadařilo protože se zlomila větev, ale trauma jsem z toho měla docela velký.bála jsme se jít onoho dotyčnýho hledat k tomu stromu tak jsem radši běžela pro sousedy.Nemohla jsem se na nej ani podívat, nesnášela jsem ho za to co chtěl udělat se mnou za zadkem.-( Nikdo se mnou nic neřešil takže jsem pořád hledala chybu u nás- dětí
s neteří bych mluvila, nenutila ale aby věděla, že jsi tady pro ní,že budeš naslouchat a že jí podepřeš.Měla by vědět že jí maminka milovala přesto co udělala a dál asi jako tvým dětem.prostě že si s něčim vůbec asi nevěděla rady atd..a možná by se hodila i nějaká psycholožka na podporu.
|
|
| qwerty | •
|
(12.10.2011 9:12:46)
Moje mama zazila pokus svoji mamy o sebevrazdu (prasky). V dopise na rozloucenou ji jeji mama napsala, ze je dost velka, aby se postarala o svyho bratra (mama tehdy na zacatku puberty, jeji bracha mimino).
Moje mama to svoji mame nikdy neodpustila, vygradovalo to v dospelosti, kdy se s ni prestala bavit a prerusila jakykoliv kontakt. Proc se babicka o tu sebevrazdu pokusila vubec netusim.
Nicmene moje ponauceni (a i mamino) z toho je, ze maminka by mela pro deti byt pevny a zakladni kamen zivota, protoze nikdy nejsou deti tak velky, aby mamu nepotrebovaly.
Jak vysvetlit detem svagorvou netusim, uvazovala bych o odborny pomoci.
|
|
|
víš, jak to myslím.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)