| 8.5Yettynkaa12 | 
 |
(11.11.2011 12:04:29)
Setkávám se s názorem, že když vyžaduji po dětech poslušnost, je to špatně. A taky s názorem, že se dětem nemají dávat povely(pokyny). Musí vás děti poslouchat? Moje děti teda musí, bavím se o školkovém a školním věku, mám určité hranice, které děti už nenechám překročit, kde už rozhoduji já. Jinak hodně diskutujeme, dávám dětem na výběr. Ale v určitém momentě je zásadní rozhodnutí na mně. Nikoli robotismus, ale děti si po hlavě skákat nenechám. Jak to máte vy?
|
| Patejl1 | 
|
(11.11.2011 12:06:25)
Souhlasím s tebou. Všeho s mírou, jak svobody, tak poslušnosti.
|
|
| Brusinka* | 
|
(11.11.2011 12:07:14)
Mám to úplně stejně  Při našem počtu dětí by to asi ani jinak nešlo. Pak se můžu dovolit jít sama s dětma kamkoliv (bazén, lyžování, kino, atd).
Jinak na výběr mají kdykoliv je to jen trochu možné.
|
|
| kreditka | 
|
(11.11.2011 12:07:49)
Diskutujeme, ale dcera poslouchat musí
|
|
| Zuuuza | 
|
(11.11.2011 12:08:14)
Mám to taky tak 
|
|
| Archciba | 
|
(11.11.2011 12:11:24)
Mám to podobně jako ty.
|
|
| withep | 
|
(11.11.2011 12:12:09)
V podstatě s tebou souhlasím, ale řekla bych to jinak, a tím pádem by vůbec nevzniklo to dilema - zda poslušnost vyžadovat nebo ne. Ale spěchám teď do školky, víc napsat nestihnu.
|
| 8.5Yettynkaa12 |
|
(11.11.2011 12:19:02)
Whitep, je to trochu slovíčkaření a filosofování...Včera jsem se bavila o batolatech, ted mám na mysli od předškolního věku výše...mnohokrát jsem se zde v různých diskusích setkala s názorem, že dítě není robot, aby muselo poslušně reagovat na povely rodiče. Samozřejmě ted je to o tom, co si pod tím kdo představí. Když řeknu dítěti, teď si běž vyčistit zuby, tak je to prostě moje slovo a to platí, na tom si trvám. V jiných situacích dávám zase více volnosti. Ale když příjde na lámání chleba, rozhoduji já. Třeba volba, zda si vezme dítě čepici nebo ne. Já bych byla ta, kdo by pak měl s nemocným dítětem starosti doma, takže prostě pokud já dám takovýto povel, vem si čepici, zde diskusi neakceptuji. To je příklad. Jinak diskutujeme hodně.
|
| withep |
|
(11.11.2011 12:25:27)
Ano, to je častá reakce, slovíčkaření. Vzpomínám si velmi dobře na dobu, kdy jsem byla dítě. Vnější efekt byl možná totožný bez ohledu na to, jak co matka řekla - šla jsem si např. umýt zuby. Rozdíl je uvnitř v dítěti (metaforicky řečeno v jeho hlavě a srdci) a ve vztahu mezi ním a rodičem; je neviditelný, není ale vůbec malý ani nedůležitý. A už vážně musím letět 
|
| Klára+2M+T | 
|
(11.11.2011 12:50:24)
withep, krásně napsáno.
Já po svých dětech poslušnost nikdy nevyžadovala, teda jestli poslušnost beru jako splnění příkazu z důvodu, že jsem to prostě řekla já, matka- autorita, a přes to vlak nejede. Vždy mi moc záleželo na tom aby děti věděly proč některé věci dělat musíme, i když nejsou zrovna příjemné. A snažím se je k ničemu nenutit, takže příkazy nejsou ani nutné. Kdybych ale měla nějaké pochybnosti ve věcech jejich bezpečnosti, neváhala bych příkaz použít
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(11.11.2011 12:57:04)
No potíž bude v tom, že jaksi nejsou vymezeny pojmy k diskusi, takže obávám, že si tu budem zbytečně plácat játra, a přitom se v zásadě míjet.
|
| Klára+2M+T |
|
(11.11.2011 13:33:10)
Ano, to je určitě nejětší problém, co si kdo jako poslušnost představuje.
Osobně to prostě vidím tak, že jsem se vždy snažila, aby děti nesly odpověnost za sebe v co nejvíce věcech (i když samozřejmě jsme za ně až do dospělosti právně zodpovědní my, rodiče) spánek, škola, oblékání, jídlo... ve většině případů udělaly to samé, co bych po nich já chtěla (to vidím, jako výsledek výchovy, kdy prostě mimovolně a postupně přebíraly naše vzorce chování)
někdy si nabily nosy, ale vždy je to poučilo, rychle "dospěly" a velmi brzo jsem se na ně mohla opravdu ve všem spolehnout. A jenom dodám, že do určité míry je to vše i díky jejich povaze,s jinýma dětma by to možná šlo hůř.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(11.11.2011 20:26:38)
no ale já bych řekla, že předškolák už ví, proč si čistí zuby a stejně tak asi maminka neřekne "jdi čistit zuby!", když si děcko hraje a je v nejlepším - jenže někdy i to musí přijít, děcka si začnou hrát občas v netušených chvílích, třeba někde mezi vyzutou levou a pravou ponožkou a když nahlídnu do pokojíku, jsou v nejlepším - v tom případě zavelím a oni ví, proč mají jít a já o tom nehodlám diskutovat a znovu jim vysvětlovat a opakovat něco, co už dávno a dávno znají.
důslekem by bylo totiž jen to, že by oni šli spát později a já měla o to míň času na další práci a na spaní.
|
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(11.11.2011 12:57:01)
V základním principu: dítě není robot, ale musí mít hranice se asi shodneme skoro všeobecně, lišit se nejspíš budeme v konkrétní náplni.
Zrovna to čištění zubů je pěkný příklad.
Budu bezvýhradně vyžadovat, aby si dítě vyčistilo zuby. Ale je nutné za všech okolností vyžadovat, aby šlo okamžitě teď? Bude vadit, když půjde za pár minut, až si třeba dohraje? Myslím že lpět na okamžitém "splnění pokynu" vždycky nutné není, ale co když je ráno a je potřeba stihnout školku nebo školu a dítě? Takže u i tak jednoduché věci, jako zda zuby vyčistit právě teď nebo za chvíli, záleží na okolnostech.
Shrnuji, diskutovat ano, ale jsou chvíle, kdy rodič je šéf.
|
|
|
|
| Irča +3 | 
|
(11.11.2011 12:15:49)
Snažím se to dělat také tak, ale přiznám se, že když jsem v nějakém presu - např. časovém, že občas na diskutování=domlouvání se nemám prostě sílu a někdy jednoduše přikážu - snažím se to pak ale v období "klidu" vysvětlit. Teď řeším dilema s protřední 3 roky - ráno je v pohodě, oblečená, najedená a při odchodu oznámí, že do školky nepůjde. Je to takové klidné rozhodnutí - oznámení - maminko já do školky nechci já tam nepůjdu (přitom tam má sourozence, hodné paní učitelky, hraje si tam hezky...). A to pak je teprve náročné - přikázat domlouvat? Nejdříve vysvětluju, domlouvám ... včera mi ujely nervy a přikázala jsem a malou "donutila" (chytla za ruku a odvedla). Jsou situace, kdy to bohužel sama nemám vyjasněné a vím, že to je špatně.
|
|
| Žžena |
|
(11.11.2011 12:17:58)
Myšlenka nastavení hranic je samozřejmě nezpochybnitelná a tak jako to provozuješ je to asi ideál, já jen myslím, že ten výraz "vyžadovat poslušnost" a "trvat na poslechnutí mého pokynu" často používají lidi, co tím myslí spíš obyčejné pérování a buzerování děcka (prosím, nevztahuj to hlavně na sebe! To není o Tobě).
Osobně když slyším "já ale od dítěte VYŽADUJI POSLUŠNOST, dítě MUSÍ POSLOUCHAT RODIČE BEZ DEBAT", tak zbystřím, a často pak ta poslušnost se rovná chovat se jako loutka a splnit každej výmysl rodiče, děti rodičů, kteří hodně mluví o poslušnosti, bývají podle mne často zbytečně cepované. Takže sama toto pojmosloví nepoužívám, spíš mi vyhovuje "stanovování hranic" atd.
Ale nic proti Tobě, to, jak popisuješ jak to u vás doma chodí, je stejné jako u nás.
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(11.11.2011 12:18:04)
Ano, naše děti také mají hranice. A musím říci, že se nebojím vzít 15m a 3,5r s sebou kamkoliv, jak tu někdo psal tak do bazénu nebo na dětské představení, restaurace, dovolená. Povelum se tedy snažím vyvarovávat, používám fráze asi takového typu: "XY, jdi se prosím obléknout/obout, už pujdeme ven" ...já do dneška nesnáším prostě takové to přikazování, možná že moje mamina to nikdy neuměla říkat tak néjak normálně bez gest, razance a zbytečných prupovídek typu "jak dlouho na tebe budeme čekat, mě z tebe trefí šlak, než se oblečeš, ty než to dožvejkáš tak tady snad vyrostu.. Jednou za čas je to vtipné, ale my to poslouchaly pořád a posloucháme v podstatě do dneška
|
| 8.5Yettynkaa12 |
|
(11.11.2011 12:23:39)
Tatramelko a Žženo, souhlasím s vámi, jen se zeptám: co si představujete pod pojmem povel?
Já tím myslím toto: řeknu dítěti: příklady: podej mi botu...nebo: běž si vyčistit zuby....nebo: už se běž oblékat....atd. (občas dodávám protože - je pozdě, už jdeme ven, atd, občas nekomentuji a jen dávám povel, většinou komentuji, ale není to stoprocentní).
Když spěcháme, tak se zbytečnými řečmi nezatěžuji: Obleč se, už odcházíme, vem si čepici.
|
| Žžena |
|
(11.11.2011 12:32:09)
Milko,
to, co píšeš, považuju za povely.
U části z nich bych osobně použila jiný výraz, třeba "je čas na zuby"...
Ale jinak když se vypravujem a spěcháme, tak taky hlásím "Oblíct! Jedem! Fofr!" 
|
|
| JaninaH |
|
(11.11.2011 12:59:54)
Podle mě jednotlivé povely nevadí, ale když takové povely tvoří většinu komunikace s dítětem, tak je špatně.¨
Místo "jdi si vyčistit zuby" stačí "zuby", místo "vezmi si čepici" stačí "ještě čepici". A hned to zní jinak.
J.
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.11.2011 13:08:33)
No, třeba tohle se mi zdá docela drsné. Jak by se ti líbilo, kdyby přišlo dítě domu a řeklo "večeři"
|
| Šešule | 
|
(11.11.2011 13:12:59)
Taky tenhle neosobní způsob komunikace nemám ráda. Syn to používá a leze mi to na nervy, mamka to taky občas dělala Autoři RaR by tleskali, mě to štve a štvalo
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(11.11.2011 13:12:16)
já si tedy komunikaci představuju jinak než "zuby" "čepici".....
|
| Žžena |
|
(11.11.2011 13:15:20)
dášo,
já myslím, že toto je nedorozumění, vzniklé tím, že sedíme u PC a nepředstavíš si tón, jakým to matka řekla.
Ono totiž "zuby" se dá říct direktivně, jako když psovi přikazuješ "lehnout", dá se to taky říct s mrknutím a úsměvem jako připomenutí, kdy dítě ví, co bude následovat. Já jsem to pochopila tak, že byl myšlený ten druhý způsob, tedy ne strohé "zlé" štěknutí.
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(11.11.2011 13:20:01)
Žženo, asi máš pravdu, a stím psem si mě pobavila, mě totiž moc neposlouchá ani ten pes ,
|
|
| Žžena |
|
(11.11.2011 13:26:00)
Valkýro,
já neříkám, že má člověk tyto jednoslovné výrazy používat masivně nebo výhradně. Ale když se to použije občas, v určitých specifických situacích (připomenutí něčeho...), tak proč ne? Beru to jen jako bohatost vyjadřovacích možností českého jazyka v neformálním prostředí.
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(11.11.2011 20:33:34)
hmmm, tak zavolat na dítě "zuby!" považuju za horší příkaz a hůř znějící než "Už si jdi vyčistit zuby!"
když mi syn řekne "pití", odpovím mu třeba "pondělí" chci, aby se bavil normálně a ne jednoslovně a hlavně když něco chce, aby poprosil, já to dělám taky. Ale když ho posílám umývat nebo čistit zuby, převlíkat se..., tak ho neprosím, to po něm chci a nediskutuju o tom.
jo jiná situace je, když ještě něco dělají, hrajou si, ale je pozdě nebo pospícháme a já řeknu "prosím vás kluci, už přestaňtě a jděte se oblíkat, nebo to nestihneme"
záleží na situaci
|
|
| Limai | 
|
(12.11.2011 8:44:39)
Dítě není pes,aby se mu dávaly jednoslovné "povely"
|
|
| Limai |
|
(12.11.2011 8:44:46)
Dítě není pes,aby se mu dávaly jednoslovné "povely"
|
|
|
|
| 8.5Yettynkaa12 |
|
(11.11.2011 12:26:50)
Tatramelko, to, co uvádíš jako přikazování tvé maminky, to je spíš takové to kibicování kolem. Příkaz by měl být výstižný a krátký, bez nějakého citového vydírání, shazování atd....Jinak s Tebou samozřejmě souhlasím. To, co uvádíš, by se mi taky nelíbilo a chápu, jak to děláš ty, souhlasím s Tebou.
|
| Tatramelka+3 |
|
(11.11.2011 12:40:51)
Ono taky dost záleží i na tom, jak se u těch pokynu i kdo tváří. ...my jsme zrovna přijeli po týdnu od našich a jsem vyřízená, jak nás starší kluk všechny buzeruje, už týden se mu snažím vysvětlit, že se mi takováhle mluva nelíbí, že my si to doma prostě říkáme pěkně a je hezké poprosit, když od někoho něco chci.
Mluvím s dětmi tak, jak bych si přála, aby mluvili ony se mnou. Samozřejmě se někdy nějaká situace vyhrotí, ale musím říci, že Jáchym už pozná, kdy je třeba fakt reagovat bleskurychle a bez diskutování. Snažím se těm situacím co nevíc vyhýbat, ale to jde zatím velice snadno, páč jsme všichni spolu doma a mám relativně na všechno čas či si mohu věci přizpusobovat.
|
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)