| kaplenka |
 |
(25.1.2012 9:47:45)
Jaký je mezí tím rozdíl,když chci,aby dítě bylo poslušné,a mezi tím,aby se chovalo tak jak má?Už jsem to četla v příspěvkách tady a já mezi tím žádný rozdíl nevidím.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 9:52:04)
Rozdíl je v tom, jestli se správně chová sám od sebe i když není pod kontrolou, nebo jen proto, že nad ním stojí někdo, kdo mu to teď přikázal (a hrozí trestem v případě neuposlechnutí).
|
|
| Sharien | 
|
(25.1.2012 9:52:33)
Ja to v tom vidim rozdil naprosto markantni.
|
|
| Ivik a kluci 00,03,06 | 
|
(25.1.2012 9:53:17)
Hmm.
Vyžaduji poslušnost u dodržování vymezených pravidel, hranic. V tom je to stejné.
Ale vyžadování poslušnosti je podle mě širší pojem než stanovení hranic (a vyžadování jejich dodržení). Pokud po dětech vyžaduji poslušnost, může to znamenat, že třeba zavelím "podej mi boty" a očekávám, že dítě příkaz vyplní. To už s hranicemi nemá nic společného.
|
|
| H&M | •
|
(25.1.2012 9:56:01)
Ke slovu poslusne mam averzi. Poslusny je podle mne clovek, protoze se boji trestu a pritom toho trestajiciho prirozene nerespektuje. A taky nechape proc by to mel delat. .."nebudu hazet, protoze by mi tata namlatil, pritom si myslim, ze tat je kreten.."
Kdyz to stanovit hranice vnimam pozitivne - prirozeny respekt. .. Nebudu hazet, kamenim protoze bych mohl nekoho zranit nebo neco rozbit.."
|
| susu | •
|
(25.1.2012 9:59:11)
Jo, to bude ono. Já nevěděla, jak do toho.
A s tím házením kamení, rodič musí zase zkousnout, že dítko si zrovna háže, protože vidí, že zrovna nikoho nezraní a nic nrozbije,
|
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(25.1.2012 10:03:57)
Nicméně jako poslušnost chápu, když řeknu neházej, tak přestane.
Je to hra se slovy.
Jenže u dětí - malých - kteří nejsou schopni vždy a dost rychle domyslet důsledky svého chování je poslušnost o něčem jiném, než píšeš.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(25.1.2012 10:06:43)
Pokud bude házet kamením do vody a budeme mít čas se tam zdržet, tak po něm nebudu neházení vyžadovat, a kdybych to po něm chtěla, tak pochopím z jeho strany diskusi "a proč bych měl přestat?"
(Mám jedno dítě se sklony k přílišné poslušnosti, takže já si naopak dávám pozor, abych toho nezneužívala).
|
| Tante Ema | 
|
(25.1.2012 10:14:45)
Poslušnost je strašně problematická věc.
My jsme asi všichni tak nebo jinak zažili sami na sobě její zneužití rodiči/učiteli/atd..
Je to podle mě kategorie mimořádně náročná na osobnost vychovatele, ale přesto není bez následku opominutelná. U menších dětí i kvůli bezpečnosti (ne vždycky je situace taková, že je pochopitelné vysvětlení možné) a u větších zase pro vstřebání faktu, že se v životě dostaneme do situací, kdy se budeme muset podřídit "vyšší moci". Tím nemyslím prudícího ouřadu nebo otrslou sestřičku v nemocnici. Spíš uvědomění, že nekontrolujeme všechno nebo jak to říct.
|
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(25.1.2012 10:17:25)
Mezi "posloucháním" a "stanovením hranic a trváním na jejich dodržování" přece není jen ten rozdíl v absurditě hranice.
Vztah rodič - malé dítě je v tomto směru jiný, není rovnoprávný - protože jeden (rodiče) ty hranice stanovuje - s čímž jde ruku v ruce zodpovědnost za to dítě. Opačně to neplatí.
Jistě, že si hodně rozmyslím, CO to dítě má poslouchat.
|
|
|
|
|
| susu | •
|
(25.1.2012 9:56:46)
Nejsem si jistá, jestli to umím vyjádřit, ale já v tom rozdíl vidím. Představa poslušnosti mi docela začíná vadit, zvlášť, když u spousty lidí je tím míněna skoro slepá poslušnost. Očekávají, že dítku poručí cokoli a ono poslechne bez jakýchkoli otázek.
|
|
| Carlin | 
|
(25.1.2012 10:00:35)
Tak pro mě to je taky obrovský rozdíl. Poslušnost od dětí nevyžaduju.
Vyžaduju, aby třeba neubližovaly ostatním dětem, protože to ty ostatní bolí a aby jim nebylo jedno, že je to bolí. Ne aby jim neubližovaly, protože jsem to teď zrovna řekla.
|
| Limai | 
|
(25.1.2012 10:09:25)
Carlin,když řeknu dětem,aby neubližovaly ostatním,tak jim to neříkám bez důvodu a očekávám,že dítě tedy požadavek splní a nebude Toníčka od sousedů mlátit kamenem po hlavě.To není poslušnost?
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(25.1.2012 10:10:36)
To je vyslyšení oprávněného požadavku :)
|
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:12:16)
Limai,
ono to poučení o tom, že ostatním neubližujeme, většinou matky neprovádějí až v momentě, kdy vidí, že jejich potomek mlátí jiné dítě po hlavě kamenem 
V tom je možná ten rozdíl mezi stanovováním hranic a přikazováním
|
| Limai |
|
(25.1.2012 10:16:05)
Žženo,když k takové situaci dojde,tak nebudeš striktně trvat na tom,aby dítě poslechlo a necháš ho provádět onu činnost dál?
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:17:56)
Limai,
já vychovávám své dítě tak, aby k situaci, že mlátí cizí dítě kamenem po hlavě, v prvé řadě nikdy ani nedošlo. To znamená, že ho učím, že lidé spolu mají vycházet a nebít se... a ne že čekám, až jednou někoho zbije, že mu to pak zakážu a tím ho to teprv naučím.
|
|
| susu | •
|
(25.1.2012 10:18:44)
Ale tím trváš na dodržování stanovených hranic.
|
|
|
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 10:16:44)
Je to slovíčkaření. Ale v zásadě nechci poslušnost samo pro sebe. Dám lepší příklad:
V létě si u babičky hrál syn na písku a nosil si tam v konývce vodu ze sudu a "zaléval svou zahrádku". Naprosto nevinná zábava. Věčně všechny peskující prababička na něj začala asi po dvaceti minutách, co toto dělal, halekat: "Nelej tam tu vodu pořád!" Syn jí neposlechl a dál si hrál. Nevyžaduju od něj, aby byl poslušný. Něco jiného by bylo, kdybych řekla: "další vodu už do písku nelej, protože pak by už nezbyla v sudu žádná voda babičce na zalití jahod." Toto ale nebyl ten případ nebo důvod. Peskující prababička prostě chtěla, aby s tím přestal  .
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(25.1.2012 10:19:14)
A respekt k babičce je kde? Její dům, její voda.....
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 10:23:47)
Na návštěvě u babičky (její dům, její voda) jsme byli my a taky tam na návětěvě byla její matka - prababička, která všechny peskuje včetně své dcery v jejím vlastním domě.
|
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(25.1.2012 10:24:24)
Protože já třeba své děti učím (tedy snažím se ), že na návštěvě se respektují ti, u nichž na návštěvě jsme. A v tomto případě bych se asi snažila ty dva "dohodnout", nicméně babiččino slovo by bylo jaksi "výš".
Být to na mé zahradě, bylo by to jinak.
|
|
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 10:21:57)
Tohle je pro diskusi dobrý příklad.
Má babička právo vyžadovat na svém území takvé a takové chování aniž by uvedla důvody?
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 10:25:19)
Dobrý příklad pro diskusi, ale tahle prababička vyžadovala splnění své vůle na cizím území .
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 10:29:48)
Tak pak je to o něco složitější, ale stejně ten princip zůstává.
Prababička chce po dítěti objektivní blbost.
Co je pro dítě lepší, poslechnout blbost, nebo zažít, že máma s babičkou neberou prababičku vážně?
Nemyslím to jako návodnou otázku, ale fakt jako otázku. A hlavně v situaci, kdy jde o něco momentlního, trvalé soužití s prudící prababičkou je zase něco jiného..
|
| adelaide k. | 
|
(25.1.2012 10:33:09)
Tante, zapeklitá otázka. Asi bych to nenechala plavat, protože by mi vadilo nechat dítku postoj "prababičku můžu ignorovat pokud se mi nelíbí co říká". Asi bych se snažila zprostředkovat nějaké smírné řešení.
|
| susu | •
|
(25.1.2012 10:36:07)
Ideální by bylo, kdyby se vyjádřila ta babička, u níž se to odehrálo, že jí to nevadí. Ale prosadit se vůči prababičce je asi těžké. Ale pak to vede na tu slepou polsušnost, která mi tak vadí.
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 10:50:02)
Susu, zcela s tebou souhlasím. A přesně jsi odhadla, že prosadit se proti prababičce je nadlidský úkol. Tchýně má i ve svých 52 letech problémy odpoutat se od matky a přestat být její poslušná holčička. Trochu to zlomila, když svou matku neposlechla a nešla se třetím dítětem (mou švagrovou) na potrat. její matka na ní byla pěkně naštvaná, že jí neposlechla! Tchýně to teď řeší přes různé psychology a konstelace a docela už se srovnala, ale stejně to je pro ní těžké.
|
| susu | •
|
(25.1.2012 10:55:00)
 Myslím, že rozumím.
|
|
|
|
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 10:39:23)
Tante přesně, ale podle mě je tohle otázka osobního nastavení. Jako nelze objektivně říct, jestli je lepší dítě protektivně chránit před všemi nástrahami nebo mu dát víc volnosti a když se něco stane tak si to vyčítat. To jsou prostě pohledy, kde má každý nárok na svůj postoj.
Pro mě osobně je přijatelnější, aby dítě zažilo, že máma s babičkou prababičku nerespektují, než aby si vštípilo, že nadřazení (věkem, postavením,...) se poslouchají bez jakékoli debaty.
Další věc je osobnost dítěte. Dceru by asi ani nenapadlo, že by hned neuposlechla. U syna si respektování hranic musíme velmi tvrdě a náročně hlídat, takže vstupovat do náročného boje jsem ochotná kvůli důležitým hranicícm, ale ne kvůli blbosti - na to fakt nenám sílu.
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 10:47:20)
Pro mě osobně je přijatelnější, aby dítě zažilo, že máma s babičkou prababičku nerespektují, než aby si vštípilo, že nadřazení (věkem, postavením,...) se poslouchají bez jakékoli debaty.
Já si osobně myslím, že pro integritu osobnosti dítěte je lepší vyhovět momentálnímu rozmaru prababičky, než zažít tuhle formu nerespektu v nejužší rodině. Není to dobré, pokud usilujeme o to, aby se dítě naučilo druhé lidi respektovat i za cenu vlastního sebeomezení. Nemyslím si, že to je totéž jako ona "slepá poslušnost". Spíš je to ochota vyjít vstříct v situacích, kdy to je dobře možné. Spíš ochota rozlišit mezi banalitou, kde je pro celek daleko výhodnější ustoupit, než "z principu" měřit síly vůlí (popř. oprávněnost požadavků) a situací, kdy ustoupit nelze, protože jde o vážnou věc. Hledání rovnováhy mezi sebeprosazením a prosociálním chováním.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:53:08)
Tante,
já si myslím, že to taky záleží na mnoha dalších okolnostech. Třeba jak často je dítě s brblající prababičkou ve styku, v jakém množství situací babička toto chování uplatňuje.
Dovedu si představit oba modely, jeden kdy prostě ustoupím "pro klid" a beru to jako že babi dneska nemá svůj den a druhý model, kdy je třeba ta míra těch nepřiměřených zákazů už taková, že je schopna vážně narušit ty vztahy a bylo by na místě zasáhnout.
Myslím, že na toto není jeden recept, ale strašně záleží na konkrétní míře a frekvenci tohoto chování.
A jak bys třeba brala to, kdyby matka v tom případě řekla "ale dítě to má ode mne dovoleno"? Myslíš, že tím by se babičce nějak výrazně ublížilo? Že by dítě ztratilo k babičce respekt a ohleduplnost?
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 11:12:52)
Tante,
já si myslím, že to taky záleží na mnoha dalších okolnostech. Třeba jak často je dítě s brblající prababičkou ve styku, v jakém množství situací babička toto chování uplatňuje.
Jj, podle mě přesně tohle rozhoduje o tom, jak se zachvat.
A jak bys třeba brala to, kdyby matka v tom případě řekla "ale dítě to má ode mne dovoleno"? Myslíš, že tím by se babičce nějak výrazně ublížilo? Že by dítě ztratilo k babičce respekt a ohleduplnost?
Myslím, že když to takhle před dítětem řekneš a prababička řekne: "Tak jo, tak si cejbrej, Franto.", tak že je to úplně v pořádku a dokonce je v tom moc hezký výchovný příklad, jak se lidi dokáží domluvit.
|
|
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 10:53:24)
Tante, ty tak skvěle formuluješ! Jaká je tvoje profese?
Když se to řekne takhle, tak s tebou souhlasím...
Jenže on byl při tom zalejvání tak roztomilej a navíc jít do tvrdého boje, aby prababičku poslechl, se mi opravdu nechtělo. Je to s ním fakt náročný a jsem ochotná to podstupovat kvůli důležitým věcem. ne kvůli něčímu rozmaru.
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 11:19:18)
Učitelka jsem.
Že to je někdy fuška jak blázen, to je jasný a člověk taky není z ocele, aby vždycky všechno vyřešil na jedna s hvězdou..
V té konkrétní situaci by se možná bylo vyplatilo použít to, co holky psaly, pozastavit na chvíli dítě a zeptat se babičky, jestli je opravdu potřeba, aby dítě přestalo, když jinak má tohle dovoleno. Pokud by babi na zákazu trvala, asi bych řekla dítěti něco na způsob: "Tak ještě jeden kyblík a pak už toho necháme, protože... (a důvod, který uvede babička) nebo holt "protože babička si to nepřeje a vyhovět přání starého člověka, pokud to je možné, je zdvořilost."
A asi by i bylo dobré, aby do té situace nějakým statementem zasáhla majitelka sudu.
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 11:25:39)
Kdes byla, když jsem chodila do školy???
S tím řešením souhlasím. Tohle dopadlo tak (už jsem to psala), že syn jí v zápalu hry neslyšel nebo nevnímal a prababičce stačilo ke spokojenosti, že ho okřikla. O vodu ani písek jí samozřejmě vůbec nešlo.
|
|
|
|
|
|
|
| H&M | •
|
(25.1.2012 10:59:14)
Maminko proc si myslis, ze by mel s tou hrou prestat? Vody je dost a voda v piskovisti nicemu nevadi, vzdyt si hezky hraje... Uvidime co by na to prababicka mozna by mela nejaky logicky argument.. Urcite ne pred ditem tak stop at te prababicka nevidi..
|
|
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(25.1.2012 10:27:54)
Má právo. Pokud aspiruje na spoluvychovatelku dítěte , bylo by fajn důvody sdělit, ale má právo veta - a podle mě jsme u poslušnosti.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:31:18)
Já si ale myslím, že v rodině má jít všem lidem o to, aby se jim spolu (dlouhodobě) dobře žilo a vycházelo. Takže nejde tak o to, jaké kdo má právo, a na tom pak trvat do mrtva s tím že "když mám právo, tak ti to přece nemusím nijak vysvětlovat", ale jde o to, jak zvládnout různé situace tak, aby se vyřešily nějak rodinně-pozitivně. Tím nemyslím, že by měla babička ustoupit od svého nároku, ale myslím tím, že by jí huba neupadla, kdyby přidala to trojslovné vysvětlení ("aby nedošla voda") a byla by spokojená jak ona, tak dítě.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 10:35:23)
Žženo,a jak ty situace zvládneš u školáka,který má pocit,že nemusí poslouchat,že si může dělat co chce,který neustále zkouší mocenské tlaky aby měl on poslední slovo,má pocit,že to je on,kdo velí a rozhoduje,odmítá jakoukoli spolupráci...atd?
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:38:17)
Limai,
pokud je to dítě zvyklé na to, že vztahy u něj v rodině jsou o tom "kdo má mocenskou převahu", tak ve věku, kdy začne být rodiči potenciálním soupeřem, se začne chovat stejně jako ten rodič. Tj. snažit se taky urvat a uplatňovat moc.
|
| H&M | •
|
(25.1.2012 10:43:52)
Zzeno, to si nemyslim,podle mne ty hranice posouvat a mocenske boje zkousi skoro kazde dite nektere min a nektere vic..
Limai, ale to neni poslusnost ale vytycovani hranic. Dite se snazi "urvat" tvoje uzemi a posouvat hranice.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 10:54:33)
H&M,ale já v takovém případě prostě bezpodmínečně trvám na tom,že DÍTĚ MUSÍ POSLECHNOUT,kdyby se na hlavu stavělo,takže tu poslušnost prostě vyžaduju.Stejně tak u osmileté dcery vyžaduju poslušnost při plnění školních povinností apod.
|
|
|
|
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(25.1.2012 10:41:32)
Nejsme ve při, ale myslím řešíme jiný aspekt té situace. Jistě že by měla babi říct proč chce, aby dítě nečabralo. Rodinná či společenská atmosféra je pak úplně jiná, lepší. Bez diskuze.
Jenže ono to není vždy tak, že když dítěti řeknu důvod, tak přestane, protože ho pochopí. Když ano, tak jedině dobře.
Prostě v tomto konrétním případě (čabrá s babiččinou vodou a babi nechce) by dítě mělo poslechnout právě kvůli té formální autoritě babičky v jejím teritoriu.
Doma by to bylo jiné.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:47:11)
Sůvo,
v tom konkrétním případě šlo ale o to, že dítě čabralo s vodou, která nebyla té zakazující prababičky, ale byla babičky, která s čabráním souhlasila.
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(25.1.2012 11:10:08)
Měla jsem pocit, že v tomto vláknu se řeší jednodušší situace "babička a její voda, má právo?"
Hezky to vyjádřila Tante kousek nad námi. Se zamontovanou prababičkou, která je taky na návštěvě to není o právu a poslušnosti, ale o tréninku sociálních dovedností života ve skupině . Toto není dítě schopné pobrat samo, tam by měla situaci ukočírovat a vysvětlit maminka (zodpovědná za dítě) nebo babička (zodpovědná za teritorium).
|
| H&M | •
|
(25.1.2012 11:14:35)
Suvo, v idelanim pripade by to mela cele ukocirovat babicka.. teritorium, vekove a vzathove nejbliz k prababicce.. hranice se muzou vytycovat i ty vucu vlastni matce..
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(25.1.2012 11:22:27)
Nepostřehla jsem, o jak staré dítě šlo. Maminku jsem zmínila proto, že do určitého věku funguje maminka jako skoro jediný "překladatel a vysvětlovatel" okolního světa, díky tomu, že z denního kontaktu ví, co a jak dítě už chápe, je to osoba blízká a většinou respektovaná ... Pokud vidí děcko babi jednou za půl roku, možná ji ani moc nevnímá.
|
|
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 11:15:04)
Sovo, ale podle mě to je o poslušnosti. Poslušné dítě by přece poslechlo a kdo vyžaduje, aby dítě poslouchalo, vyžaduje, aby dítě poslechlo.
Souhlasím, že tuhle situaci není dítě schopné ukočírovat. Myslím, že tenkrát sna neposlechl, ale spíš, že neslyšel nebo nevnímal, jak byl zabraný do hry. Prababička svůj příkaz nezopakovala, protože o ten fakt jí nešlo. Zapeskovala si a bylo jí dobře . Takže jsme to dál nerozmazávali.
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(25.1.2012 11:41:15)
Možná upřesním své vnímání poslušnosti. Mám to slovo vztaženo pouze k dětem.
Podle mě je správné učit děti poslouchat momentální autoritu - tedy rodiče, toho kdo za dítě má v ten moment odpovědnost - např. hlídající babička - ne ta konkrétní s vodou , chůva, učitelé, trenéři v kroužku). Tedy když ti řeknou přestaň cokoli ... tak přestanou, a třeba začnou diskutovat, proč a jak, ale přestanou s činností do doby, než bude případně dohodnuto jinak (to je ale velmi vyzrálé chování, protože už musí dítě umět zdůvodnit, proč ono chce jinak).
A zároveň je důležité stanovovat a učit respektovat hranice - a toto nabývá na významu, když dítě vyzrává a je schopné pobrat důsledky.
Čím je dítě zralejší, tím míň je tam poslouchání, ale víc respektu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(26.1.2012 5:24:19)
Carlin,tohle by mi vadilo,ano podle mého názoru děti mají respektovat autoritu a neposlechnout babičku,to bych netolerovala,možná bych si pak s ní o samotě promluvila,že jsou její příkazy nesmyslné,ale ne před dítětem.
|
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(25.1.2012 10:00:57)
Já mezi poslušností a správným chováním vidím velký rozdíl. Poslušný je ten kdo prostě vykonává příkazy tak jak mu je někdo uděluje
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(25.1.2012 10:01:03)
Přesně popsáno ostatními. Dodržování hranic - a to hranic, u kterých aspoň trochu rozumí, proč tam jsou - vede k tomu, že si je zvnitřní a nebude je překračovat, ani když tam nebudu jako dozor. Důleřité je, aby ty hranice dávaly smysl, protože pak budou dávat smysl i dítěti a bude umět i abstrahovat do situací, na které ještě nenarazilo.
Vyžadování poslušnosti bez ohledu na smysl - jen proto, "že jsem řekl" - může vést do pekel: k poslouchání kohokoli, jen proto, že "řekl" a je silnější, bez tázání se, zda je dotyčný příkaz správný/legální/zdraví neškodný atd.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 10:14:26)
Markéto,tak tázat se dítě může,ovšem nevěřím tomu,že nikdo od dětí nevyžaduje,aby dítě uposlechlo příkazy,které dostane.Neříkám nějaké nesmyslné,bezvýznamné,ale kolik je denně situací,kdy je prostě nezbytné,aby dítě poslechlo,ať v tom samo dítě nějaký smysl vidí či nevidí.Já teda často od dcery poslušnost vyžaduju,přesto že to jsou boje a často musím přistoupit k donucovacím prostředkům,které se mě samotné hnusí,ale u nás to nelze jinak.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:16:19)
Limai,
já si narozdíl od Tebe myslím, že situací, kdy musí dítě bez debat a okamžitě poslechnout nějaký okamžitý příkaz rodiče, je minimum. Určitě je nezažívám každý den několikrát.
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 10:20:02)
Minimum, ale jsou a čím je jich míň, tím jsou "vážnější", nebo jak to říct, určitě složitější.
Jde asi i o to, jestli existuje ta proklatá "formální autorita".
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:25:27)
Pak je otázka, jesti rodič, který řeší striktními příkazy každou kokotinu, může reálně mít skutečnou autoritu i v momentech, kdy jde skutečně "o kejhák".
On ten příkaz mám pocit funguje líp, když dítě pozná, že jeho použití znamená už vážnou věc... pokud ho dostane, ví že teď jde o něco důležitého. Pokud slyší příkazy stokrát denně i v banálních situacích, tak ho pak prostě bere jako šum a nepřiloží mu patřičnou důležitost.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(25.1.2012 11:59:04)
Souhlas se žženou.
|
|
|
|
|
| susu | •
|
(25.1.2012 10:21:55)
Limai, asi tě překvapím, ale zažila jsem dost lidí, kteří dítě peskovali(jako výše zmíněná babička) jen tak, protože nechtěli, aby dítě něco dělalo, i když neměli žádný důvod jiný, než svou vůli.
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 10:22:51)
No přesně! Je babiččina vůle hodna respektu vnoučete nebo není?
|
| susu | •
|
(25.1.2012 10:26:06)
Je hra vnoučete hodna respektu babičky?
Přesuň si to na hru dítka jinde než na babiččině území. Třeba na babičku hlídající dítko u něj doma. Není důvod to zakázat, jen babičku hra dítěte rozčiluje. Je správné trvat na zákazu hry?
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 10:31:51)
Přesně to byl ten případ. Bylo to neutrální území - dítě byla u babičky, kde byla na návštěvě i babiččina matka (prababička). Hostilece hra dítěte vůbec nevadila, přišla jí rozotmilá a ráda se na něj dívala. Její matka (prababička) měla potřebu někoho peskovat.
|
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 10:39:41)
Hra vnoučete je určitě hodna respektu babičky. Záleží na babiččině osobnosti, jestli je ho schopna. V příkladu figuruje babička, která ho spíš schopna není. A to je právě TO. Jak je to s takovou babičkou?
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:43:16)
Já v takových situacích říkám babičce, že syn to má ode mne dovoleno. Myslím tím když dělá něco, co opravdu považuju za činnost, která je v pohodě, akorát babička začne poprskávat čistě z těch sekýrovacích pohnutek. Naše babi to normálně vezme a není problém.
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 10:48:41)
To je vůbec nejlepší řešení, nejlíp když to proběhne před tím, než se k dítěti dostane "rozmarný" zákaz.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:59:52)
No tam si ale nedovedu představit jak to udělat, aby se tato informace dostala k babičce předtím, než babička vůbec vydá ten "rozmarný zákaz". U nás to třeba bývá u věcí, se kterýma si syn hraje... jmenovitě u dospěláckých věcí, které si rád půjčuje, protože vidí, že s nimi pracuju. Babička mu je pak zabavuje... a já nějak nevím, jestli by bylo reálné vyjmenovávat babičce, co všechno má konkrétn syn povoleno. U nás je to tak, že v podstatě vše co je zakázáno má z dosahu, nebo moc dobře ví, že nesmí, a vše ostatní je povoleno, i když to není výslovně řečeno.
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 11:06:40)
No, a tak se jí to i dá říct, ne?
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 11:16:29)
Tak to je otázka, na kterou neumím odpovědět.
Něco jinýho by to bylo s naší babi, tam by se asi dalo říct "všechny kancelářské potřeby, se kterými ho uvidíš si hrát, má ode mne výslovně dovolené", ale přijde mi to takový neohrabaný.
A nevím, jestli tento způsob by byl realizovatelný ve zmíněném případě, kdy jsou všichni na cizím území a v méně frekventované situaci.
Já většinou bych asi primárně spoléhala na to, že když ta prababička vidí, že syn si zalévá písek a matka i babička (=majitelka teritoria i vody) se na něj spokojeně dívají, tj. evidentně nic nenamítají a ještě se jim to líbí, tak pochopí, že tato činnost patří k těm "povoleným".
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 11:20:18)
To jo, jenže prababičky mívají vlastní vesmíry.....
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 11:23:28)
To je jasný, náš synátor má prababičky čtyři a i jednu praprabábu 
Ale tohle jsou už, řekla bych, takové detaily v mezích přijatelného.
Ostatně v tom konkrétním případě, který zmínila tuším Carlin, to bylo pak tak, že malej si lil dál, protože to přeslechl, a babička si tím zabrbláním uspokojila svoji potřebu a pak už byla taky v klídku... takže vlastně to dopadlo taky ke spokojenosti všech 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(25.1.2012 10:29:19)
On tam většinou nějaký důvod je, akorát že se ho jako dítě nedozvíš. Kdybych měla dětem u každého požadavku vysvětlovat, proč to chci či nechci, tak nedělám nic jiného. Často jde o situace, kdy starší dítě by to dělat mohlo, ale protože by to chtělo i mladší a to na to nemá, tak to nedovollím ani tomu staršímu. Ale v daném okamžiku to tomu staršímu vysvětlit nemůžu, protože by to ten mladší slyšel a chtěl by to zkoušet.
Já zastávám názor, že se mají respektovat pravidla pana domácího. Čili jsem - li u babičky, respekuji její pravidla. Jde -li o nějakou krajnost, zkusím si to vyjasnit, proč to chce či nechce. JAle musím respektovat její přání a rozhodnout se, že buď je to pro mě přes čáru a nebudu tam chodit, nebo se přizpůsobím, i když to cítím jinak.
|
|
| Limai |
|
(25.1.2012 10:31:25)
Susu,peskování kvůli ničemu taky nesnáším a přesně tohle dělají moji rodiče-neustálé konflikty kvůli úplnému h...u.Kvůli věcem,které nemají vliv absolutně na nic a na nikoho.Nicméně je spoustu situací denně,kdy prostě poslušnost od dcery vyžaduju a není to z nějakého mého rozmaru.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 10:33:23)
Limai,
a mohla bys uvést několik příkladů těch situací?
|
| Limai |
|
(25.1.2012 10:42:47)
Jé,tak těch by se našlo spousta.Třeba když pětileté dítě bude trvat na tom,že si chce jít samo hrát k rybníku,že si sedne na silnici kde si bude malovat křídama,že babičce roztříhá plesové šaty,že se bude bavit týráním psa....mohla bych jmenovat desítky či stovky případů.....samozřejmě to jsou příklady které mě jen tak momentálně napadly z hlavy,ale v každém takovém bych já konkrétně očekávala,že když dítěti řeknu,že nic z toho dělat nebude,že nepůjde samo k rybníku,že nebude ničit babiččiny šaty apod.,tak že mě dítě poslechne.
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 10:59:32)
Limai, ale tohle je podle mě o těch hranicích a ne o poslušnosti. Že nestříháme šaty, netýráme zvířata, nehrajeme si na rušné ulici,... a všechno to má svůj důvod.
Syn se taky rozhodl, že se bude z pyžamka převlíkat na kuchyňské lince a já řekla, že ne. Stálo mě to celodopolední řev, nicméně nakonec se převlíkl na gauči. To ale není slepá poslušnost, to je vymezování hranic.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 11:07:00)
Carlin,no tak dobře,vymezování hranic,ale já trvám na tom,aby dítě za každou cenu v takových případech ty hranice dodrželo,což znamená že chci,aby POSLECHLO,i kdybych ho měla donutit násilím.Rozhodně nenechám dítě jít si malovat na silnici,jen proto,abych nebyla autoritativní matka a aby se z dítěte nestala poslušná ovce.
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 11:21:08)
Takže říkáme obě to samé stejnými slovy "chci, aby POSLECHLO, i kdybych ho měla donutit násilím" pro mě znamená "chci, aby repektovalo mnou vymezené hranice".
Předpokládám, že nedovolíš dítěti hrát si na silnici ne abys nebyla přehnaně autoritativní, ale abys ho ochránila před nebezpečím, které je při hraní na silnici opravdu velké. Dítě je chytré a pochopí tuto hranici a i když zkouší, jestli je dost pevná (má miliony protiargumentů, že na tu silnici může), pochopí, že toto je tvoje hranice.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 11:31:40)
Jasně,ale potom je nesmyslné,když některé maminky napíší,že od dětí nepožadují poslušnost
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(25.1.2012 11:37:37)
Limai,
ale já třeba od syna poslušnost opravdu nevyžaduju.
Vyžaduju od něj, aby dokázal odlišit, kdy je nějaký požadavek na místě a kdy je to samoúčelná buzerace.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 11:56:27)
Monty,asi máš dítě,kterému nejsou určité věci lhostejné.Mojí dceři jsou šumák nějaké oprávněné či neoprávněné požadavky,že něco má dělat,proč to má dělat,nebo naopak nemá,jaké to bude mít důsledky.....Už jsem to psala i v jiných diskuzích.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| susu | •
|
(25.1.2012 10:33:37)
Jenže, podle mě, je to pak na tom trvaní na dodržování stanovených ranic. Jo, lidově se tomu říká také poslušnost.
|
| Pawlla |
|
(26.1.2012 5:29:02)
Taky si myslím,že je to to samé.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(25.1.2012 10:19:03)
Souhlas s Markétou, hezky vyjádřeno  Ke slepé poslušnosti mám averzi, dítě by si nemělo zvyknout poslechnout kohokoliv jen proto, že má nad ním převahu (je starší, silnější apod.).
|
|
|
| štěpánkaa | 
|
(25.1.2012 10:27:04)
já vidím rozdíl v tom, že "poslušné" dítě vykoná i naprosto nesmyslné příkazy rodičů, zatím co dítě, které se chová jak má - splňuje určité nastavené normy
|
|
| Archciba | 
|
(25.1.2012 11:07:54)
Poslušnost je dle mého to, když má dítě udělat něco na přímý rozkaz. Třeba "Stůj" nebo "Ukliď si"
A to aby se dítě chovalo jak má, dle určitých pravidel, je podle mě dlouhodobý proces, kdy mu vštěpuješ a dítě samo zjišťuje, co se má a nemá dělat. Jsou to spíš věci typu, že se nesahá na horké, chodí se po kraji silnice,...
|
| Tante Ema |
|
(25.1.2012 11:27:01)
JO! To je přesný, díky.
Konkrétně to Stůj je zásadní věc, žejo. Pro dítě je nutný, aby vědělo, že když máma řekne stůj, musí stát. A je daleko lepší, když na pokyn stůj "slepě" poslechne i jiného dospělého, než když se rozhoduje až na základě toho, jak ho přesvědčí podané vysvětlení.
U "ukliď si" je v pohodě možné i žádoucí důvod uvést, i když je pořád stejný, je to zdvořilé a nezní to tak direktivně.
U "stůj" na důvody nemusí být čas.
|
|
| Limai |
|
(25.1.2012 11:27:12)
Archcibabo,jenomže když dítěti marně vštěpuješ dodržování pravidel a vymezování hranic a ono je stejně absolutně nerespektuje,tak ti nezbyde nic jiného,než urputně,autoritativně vyžadovat,aby tvůj příkaz splnilo,třeba i pod pohrůžkou fyzického trestu.A dám jeden případ za všechny.Dceři bylo 6 nebo 7 let,takže dost stará na to,aby pochopila,že něco nemá dělat a proč to nemá dělat,zejména poté,co jí důvod několikrát byl objasněn.Bylo to někdy navečer-dcera přišla,pověsila se celou vahou rukama za kliku u kuchyňských dveří a vozila se na nich.Takže jsem jí vysvětlila,proč se na nich nemá vozit a aby činnosti zanechala.Ona poslechla,ovšem za chvíli přišla a na dveře se pověsila znovu.Takže jsem jí znovu zopakovala to samé,slezla,a za chvíli se šla zase vozit.To samé.To už jsem ji okřikla.Druhý den se tato situace odehrávala opět-dcera se přišla vozit na kuchyňské dveře,já jí řekla,že už několikrát jsem jí žádala a vysvětlila aby to nedělala a proč,slezla,asi na tři minuty odešla a udělala to znovu.V tu chvíli do mě vjel amok,a protože jsem zrovna stála u kuchyňské linky,bez varování jsem vytáhla vařečku a dcera dostala nářez,z kterého se klepala ještě půl dne.Já,neplácačka,která bití dětí neuznává a nepraktikuje,jsem v tu chvíli neviděla jinou možnost,jak dceru donutit poslechnout.Měla jsem pocit,že přesně o tohle jí šlo,chtěla mi ukázat že mě nebude respektovat,že já nebudu rozhodovat,že ona je ten kdo je v rodině silnější.V tu chvíli jsem jinou možnost prostě neviděla.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 11:33:38)
Limai,
v této situaci bych se asi snažila ne to dítěti opakovaně zakazovat, ale cíleně odvést pozornost k jiné aktivitě... třeba už napoprvé, prostě navrhnout nějakou zábavnou činnost samostatnou, nebo že si zahrajem pexeso... myslím, že k těmhle věcem dochází podstatně častěji, když se dítě nudí... tak si pak vymyslí kolikrát telecí zábavu typu "jak nejvíc nasrat matku"
|
| H&M | •
|
(25.1.2012 11:37:36)
Zzeno, ale ty mas docela male deti? Podle mne tak 6-7 lete dite uz zkousi hranice a dela to schvalne, odvadet pozornost hranim pexesa. U malych deti jo..
|
| H&M | •
|
(25.1.2012 11:40:56)
Kdyz mas treba za pul hodiny uvarit veceri nebo pripravit veci na ven tak nemuzes jit hrat pexeso.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 11:43:37)
Proboha to byl příklad. Člověk si to snad může přebrat a přizpůsobit vlastní rodině a situaci.
Scéna, kdy "musí" matka opakovaně dítě okřikovat a pak mu naplácat, taky moc pozitivních dopadů nemá, co Ty na to?
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 11:48:11)
Prostě vše co chci říct je, že by bylo možné zamyslet se nad tím, jestli to, že matka je po celou tu dobu vaření večeře či čeho naštvaná a večer skončí seřezáním dítěte a tím, že i matka i dítě jsou naštvaní, je jediný možný způsob a jestli toto je skutečně TA SNADNĚJŠÍ CESTA. Mně to právě přijde jako ta obtížnější, asi bych dala radši to pexeso (nebo cokoli jiného, co by pomohlo) a pak tu práci dodělala (jo, byla by večeře později, nebo by se pro jednou namazaly chleby s máslem), než abych byla zbytečně nasraná celej večer završila ještě oboustranně výpraskem.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 11:41:35)
H&M,
jasně že zkouší hranice. Ale ta míra toho se dá zase nějak ovlivnit, nějak předcházet tomu nežádoucímu hrocení atd.
V situaci, kdy Limai píše, že takovéto situace musí řešit mnohokrát denně, mi přijde, že tato metoda zas tak efektivní není, když se ty situace spíš stále množí a opakují.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 11:51:49)
Žženo,však já také moje děti nebiju(k nelibosti mnoha lidí),i když je pravda,že když byla dcera batole,občas jsem ji "plácla",jenomže pak jsem dospěla právě různýma cestama k tomu,že to není správné,výchovné apod.,ale tehdy jsem takhle ujela,protože jsem opravdu jinou možnost neviděla.Asi to bylo také podpořeno tím,že mi dcera tehdy řekla něco v tom smyslu,že to nemyslím vážně,nebo že mi to stejně nevadí,či co.Už si to přesně nepamatuji,na tu její poznámku,ale jejím sdělením bylo že se na tom vozit bude,protože já jí nebudu říkat co má dělat a že to nemyslím vážně.
|
|
| H&M | •
|
(25.1.2012 11:52:06)
Zzeno, tohle jsou fakt "extremni" situace. Pisu na zidlicku dojde tak max. 1-2x za rok.
|
|
| Carlin |
|
(25.1.2012 11:57:29)
Žženo, odvádění pozornosti podle mě není dobrý výchovný prostředek. Dcera chtěla Limai vyprovokovat, aby všeho nechala a šla se věnovat jí - to se jí nakonec ve formě toho výprasku povedlo. Taky možná testovala, jak moc na tom zákazu vození se na dveřích matce záleží. To dělají hodně děti, které jsou často sekýrovány jen tak z plazíru, že zjišťují, jestli to ten dospělý fakt myslí vážně.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 12:03:23)
Ale však v tomto spolu naprosto souhlasíme. Dcera dělala to, co dělala, proto, že chtěla matčinu pozornost. Navrhovala jsem, aby tu pozornost hned zkraje dostala v jiné formě, než opakované brblání a nakonec výprask.
Ty motivy můžou být různé: nuda, únava, hlad, vyžadování pozornosti... a co jsem v principu chtěla říct, je snažit se primárně rozkódovat tento motiv a zaměřit se na jeho řešení.
|
|
|
|
|
|
| H&M | •
|
(25.1.2012 11:35:33)
Limai, no ona potrebovala videt, ze jsi opravdu nastvana a misto placani.. U nas vemu zidlicku posatvim ji u na chodbu a pred dite dam minutnik a musi tam 5 sedet a pak se mi omluvit, delaji to tak i ve skole.. Jestli na to dojde 1-2x za rok.. Ikdyz to co tu popusjes jsou zase hranice a ne poslusnost podle mne. Ale mozna to je ze ja ma ke slovu poslusnost fakt averzi, protoze si myslim, ze to neni o respektu.. Navic se mi vybavuje Svejk.."Poslusne hlasim" .. a takovy vztah se synem mit nechci..
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 11:39:27)
H&M,
já myslím, že toto může fungovat pouze v určitým způsobem nastavených vztazích. Dítě z rodiny, kde se hraje na ten mocenskou převahu, by na té židličce pět minut nesedělo a pak by se ani náhodou nepřišlo oluvit. Aspoň já bych to jako dítě určitě neudělala, spíš bych kopala do dveří, mlátila židličkou, rozbila budík a cítila se hluboce dotčená...
|
| H&M | •
|
(25.1.2012 11:50:19)
Zzeno, on tak taky nesedl vzorne. Tim ze to maji ve skole a taky ne casto. Tak to nasetesti staci,jako nejvyssi forma trestu. Obcas jsem ho tam vracela treba 10x nez tech 5 spis 3 minuty vydrzel. Pak jsem si v klidu popvidali proc a co a sli delat spolu neco hezkeho.. Ale na to prerusit jeho vzpupnost a moji nasranost to funguje.. prijde mi to lepsi nez, aby mi "vytekly" nervy a placla mu jednu to se pak citim provinile a on se zlobi na mne a podstate ten neakceptuje, jako trest, ale jako moje selhani..
|
|
|
| Limai |
|
(25.1.2012 11:45:00)
H&M,tak když ti tam syn sedí,tak jo.....nevím kolik mu je...moje dcera by odmítla tam sedět.
|
|
|
|
|
| Ida | •
|
(25.1.2012 11:12:27)
Záleží na tom, co si kdo pod danou definicí představuje. Může v tom být rozdíl jako hrom a může to být jedno a totéž. Já jsem třeba od dětí poslušnost vyžadovala a žádný velký problém s tím neměly. Většinou jsem po nich chtěla věci, které sloužily buď blahu jejich nebo obecnému, vysvětlila jsem proč dělat nebo nedělat to či ono a doma viděly, že se s manželem snažíme jeden druhému vzájemně pomáhat a vyhovět si, takže se vlastně navzájem taky "posloucháme". Na druhou stranu jsem se snažila si dávat dobrý pozor na to, abych je netrápila špatným rozmarem a nesekýrovala je zbytečně kvůli malichernostem. Když tak pozoruju vzrůstající počet lidí striktně neposlušných, kteří svou slepou snahou dělat neustále pravý opak toho, co se po nich chce, aniž by se nad tím nějak zamysleli, obtěžují nebo přímo ohrožují jak sebe, tak svoje okolí ,tak mi schopnost dodržovat nějaká rozumně nastavená pravidla přijde čím dál přijatelnější.
|
|
| Raduza | 
|
(25.1.2012 11:17:27)
Každý to chápe jinak. Podle mě je to slovíčkaření. Dítě, které dodržuje nastavené hranice, je poslušné . Ale třeba je možné také říct, že dítě, které nedodržuje nastavené hranice, zkouší co může, tudíž malý průzkumník. Nebo dítě, které nedodržuje nastavené hranice, nastaveným hranicím nerozumí (není to v jeho silách) ... můžeme pokračovat dále. Já chci po dětech, aby se chovaly rozumně v vzhledem k jejich věku (ale pořád nevím, jestli je to to vzhledem k jejich věku ). Poslušnost po nich chci, když jsou u prarodičů nebo na návštěvě.
Spíš by mě zajímalo jak se MÁ chovat dítě . Co to vůbec je, kdo to stanovil, kdo to ví jak se zrovna dítě v určitém věku má chovat? Každý si pod tím představuje něco jiného.
|
|
| withep | 
|
(25.1.2012 11:33:30)
Základní rozdíl bude v tom, že vyžadování poslušností není podmíněné správností požadavku, nemá obecný rozměr hranice. Pokud po dítěti vyžaduješ prostou poslušnost - aby prostě udělalo, co řekneš, můžeš po něm v téže situaci chtít jednou A a jednou ne-A. Pokud vyžaduješ respektování hranic, není tato rozporuplnost možná.
Velmi často to může vypadat jako totéž, ale není. Záleží na tom, proč chceš, aby dítě udělalo, co po něm chceš - zda je to proto, že ty to po něm chceš, nebo proto, že je to (a vždy bude) správné.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 11:39:27)
Whitep,jenomže ten důvod,proč má dítě něco udělat,vnímá třeba jenom rodič,ne dítě,nebo ho dítě i vnímá,chápe proč má něco dělat a stejně to neudělá.Nebo nechápe proč má něco dělat a neudělá.Já tohle zažívám doma denně a denně bojuju s dcerou,aby něco udělala nebo naopek nedělala.Někdy dochází k docela dost vyhroceným konfliktům,kdy dcera zcela otevřeně řekne,že mě nebude poslouchat,že si bude dělat co chce apod.Důsledky jí jsou ukradené.
|
| withep |
|
(25.1.2012 11:52:10)
Lamai, to je v pořádku. Nechtějme po dětech, aby se chovaly jako počítače - jednou nastavíme pravidlo a od té doby se počítač podle onoho pravidla chová. Děti potřebují narazit na jednu hranici desetkrát, stokrát, tisíckrát, z různých stran a v různých situacích, než ji přijmou za svou. Můžeme být maximálně trpěliví a na onu hranici poukazovat znova a znova, a nebo sklouznout k vynucování poslušnosti různými prostředky (odměna, trest,...). Účinek bude možná okamžitý, ale zase ne hluboký, dlouhodobý a bez nežádoucích vedlejších účinků.
|
|
|
|
| Sýkorka 47 | 
|
(25.1.2012 12:36:38)
Doporučuju přečíst knížku RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN.Tam je vše srozumitelně vysvětleno a Tvoje téma je vlastně základem celé té knihy.Dobře se to čte.
|
| Pawlla |
|
(26.1.2012 5:30:36)
No konečně
|
|
|
| Hilly. |
|
(25.1.2012 13:17:56)
Absolutní poslušnost nevyžaduji, o všem nechám děti diskutovat. Že je třeba uklidit pokoj je snad jasný, na dítěti je jen kdy ho uklidí. Někd samozřejmě musím rozhodnout z pozice autority. Poslušnost o tom, jaké dítě je, nevypovídá vůbec nic. Jak tu někdo psal, dítě může tátu poslechnout, ale až zaleze za roh, stejně si to udělá po svém.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 13:30:43)
Hilly,výborný nápad.Jen se nedá aplikovat na všechny děti.Kdybych měla nechat na dceři,až si něco uklidí,čekala bych ještě v dalším životě.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 13:43:19)
Já myslím, že zrovna ten úklid je úplně specifická oblast. Já jsem jako dítě byla strašný bordelář, zrovna kolem úklidu jsme s mámou měly největší spory, tam to šlo tvrdě, autoritativně a i s tělesnými tresty.
Problém ale nebyl v tom, jak mi měla nebo neměla máma přikázat, že si mám uklidit. Já naprosto jasně vidím ze svěho dětství problém v tom, že mi prostě máma neřekla JAK TO UDĚLAT a ať jsem to udělala jakkoli, tak pak akorát nadávala, že to je špatně, jelikož to není PŘESNĚ PODLE JEJÍCH POŽADAVKŮ (které ale nespecifikovala!). Takže jsem rezignovala prostě z toho důvodu, že i když jsem se upřímně snažila příkazu vyhovět, tak nejlepším výsledkem, kterého jsem kdy podle ní dosáhla, bylo "no, tak aspoň že takhle " ve smyslu "vůbec se ti to nepovedlo a nemáš uklizeno tak, jak bych si to já představovala, ale když to líp neumíš, tak to teda se znechuceným výrazem v obličeji akceptuji". A tak to bylo ve všech domácích pracech, po jejich vykonání nenásledovalo přijetí, ale vymetení koutů a sprdnutí za to, že tady za skříňkou v tý škvíře jsem to neumyla.
Zrovna u toho úklidu to vidím v hodně rodinách, že třeba často jednak ti rodiče mají sami bordel (pak je blbý chtít po dítěti, aby bylo pořádné, když nemá žádný vzor jak ten pořádek vypadá) a nebo nedají jasně najevo co od dítěte chtějí, nenaučí ho to (úklid je taky svým způsobem věc, která se dá naučit dělat efektivně) a nebo ještě jakoukoli snahu dítěte smetou ze stolu s tím, že na celkově uspokojivém výsledku vyzdvihnou a rozmáznou hlavně nedostatky.
Tím nic proti Tobě Limai, jen chci prostě říct, že zrovna to téma úklidu je mnohem komplexnější a jde tu o mnohem víc faktorů, než o způsob, jakým dítěti úklid "zadáš".
|
| Limai |
|
(25.1.2012 13:47:54)
Žženo,nevím jakým způsobem se úklid odehrával u vás,ale u nás to znamená-naházet hračky válící se po koberci do bedny-takže nic co by osmileté dítě nepochopilo-prostě vezmu na koberci hračku a dám do bedny.Úklid oblečení znamená dát oblečení do skříně.Není na tom nic,co by dítě,kterému bude za pár měsíců devět let,nemohlo pochopit.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 13:53:30)
Limai,
nevím jak u vás, ale když mně bylo 8 let, tak úklid obnášel uspořádání psacího stolu (tak aby na něm nic nebylo), úklid všeho z koberce (knihy, věci do kroužků atd.), vysátí, utření prachu a prostě komplet úklid pokojíčku, a pak ideálně taky šatní skříně a všech šuplíků... ne jen nějaké sbírání hraček.
V tomto věku už jsem měla hromadu jiných zájmů a věcí v pokoji, než hračky. Měla jsem hromadu not pro dva hudební nástroje, materiály do sboru, na hodiny nauky a na výtvarný kroužek, haldy papírů, výtvarných pomůcek, věci do školy... období sbírání hraček do krabice bylo v té době fakt už dávno pasé.
|
| Kahlan+5 | 
|
(25.1.2012 14:41:17)
Zzeno, muj syn je hrozny bordelar, vsude obleceni, knizky, papiry (rad kresli), tuzky, navic se rad obklopuje vecmi jako jsou sosky, amulety, drivka, kaminky, satky, asi mas predstavu. Pravidelne s nim uklid delam, tridim s nim supliky, ucim ho, kam ty veci muzes davat, on je mi pak vdecny, ze jsem mu s tim pomohla a dusuje se, ze mu to vydrzi...a po tydnu jsme tam, kde jsme byli. Proste i s tim konkretnim vykladem, co kam davat, to neni schopny udrzet. Konflikty kolem toho mame porad. Co s tim fakt nevim...mne by i bylo jedno, kolik kramu kolem sebe ma, ale zvlast pro nej je dulezite, aby nemel na stole nic, co by odvadelo jeho pozornost
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 15:42:53)
No jasně, osobnost dítěte je jen jedním z mnoha dalších faktorů, které do problematiky úklidu vstupují.
U mýho chlapa třeba do úklidu vstupuje ještě ten faktor, že věc, která před ním neskáče a nevolá "tady jsem!" nemůže najít, a to ani v případě, že si ji sám uklidil na její vlastní místo To už je pak úplně ztracený
|
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(25.1.2012 13:48:44)
Žženo, taky si myslím. Úklid není vůbec jednoduchá záležitost.
|
|
|
| Hilly. |
|
(25.1.2012 13:47:44)
No tak já stejně musím uklízet s dětmi a pomáhat jim. Roztřídit ten bordel je těžké i pro mě.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 13:48:42)
U nás nic netřídíme,máme bednu do které stačí naházet hračky.
|
| Hilly. |
|
(25.1.2012 13:52:45)
Limai a to do jedné bedny hážeš lego, plastelínu, pastelky, tempery, korálky, kostky, puzzle, pexeso, skládačky, stavebnice a další drobnosběrné hračky?
|
| Limai |
|
(25.1.2012 14:03:32)
Ne,protože lego nemáme,modelínu také ne,když si děti chtějí tak dvakrát za rok modelovat,dělám jim těsto.Pexeso nemáme,měli jsme jich asi dvanáct,ale dceru nebaví hrát pexeso,tak se postupně poztrácelo,zbytek se vyhodil.Korálky,kostky apod.nemáme,s tím si u nás nikdo nehraje,puzzle máme ale nikdo si s nima nehraje,tempery,pastelky děti vytáhnou párkrát do roka,malují si s nima na stole a pak je zase uklidí.Tady není nic,co by bylo potřeba třídit.
|
| Žžena |
|
(25.1.2012 14:06:08)
A do školy nechodí, učebnice, sešity a pracovní listy se jí v aktovce samy vyměňujou a nepotřebné létají do poličky... a kroužky/koníčky taky nemá? Skoro devítiletá holka? Jako že fakt nemá nic jiného, než hračky, co by se sesypaly do krabice?
|
| Limai |
|
(25.1.2012 14:57:07)
Do školy chodí,ale vyměňovat si nic nemusí,nosí denně to samé,takže maximálně vytáhne nedojedenou svačinu .Kroužky má,na ty si taky nic nemusí chystat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(25.1.2012 13:22:07)
Teoreticky je to celkem prosté, poslušnost je vlastně slepé poslouchání jakéhokoli příkazu, poslušný člověk nemusí vědět proč by se tak měl chovat, jediný důvod je hrozící trest a nepřipouští se debata nikdy a o ničem. Respektobvání hranic má prvek uvědomění si PROČ je nějaké chování žádoucí a jiné nežádoucí.
Ale v realitě to není tak jednoduché, malé dítěte nemusí rozumově důvody chápat. A stačí dítěti, že maminka nebo tatínek řeknou jak to má být?
A co s dětmi, které moc dobře vědí, jak a proč by se měly chovat, ale stejně se chovají nevhodně a nepomůřže ani vysvětlování a když je nejhůř ani krajní řešení - trest.
|
| Limai |
|
(25.1.2012 13:32:42)
Na to,co s takovými dětmi jsem se ptala už několikrát,všichni měli rady,jak to funguje na jejich děti,tak že to musí fungovat taky na jiné.Ani nevědí,jak se spletli.
|
|
|
| Boba + bobíš | •
|
(25.1.2012 15:28:42)
Rozdíl mezi stanovením hranic a poslušností určitý (i když nejasný) vidím. Přesto se nebojím přiznat, že podle mě má být dítě poslušné. Zvlášť malé dítě, u starších lze samozřejmě postupně rozšiřovat prostor pro diskuzi.
Nevnímám poslušnost pouze optikou strachu z trestu. Naopak. Dítě má podle mě poslušností dávat najevo svůj respekt k rodiči a svou snahu o uplatnění a přispění k pohodovému chodu rodiny. Já jako rodič toho pro dítě dělám tolik, že si myslím, že je poslušnost oprávněným požadavkem, vlastně je to (s dodržováním hranic) to jediné, co se naoplátku čeká od dítěte.
Netvrdím tím, že rozhoduji o každém prdu, vůbec ne, dítě má často na výběr a nezřídka jsem benevolentnější než většina matek v okolí. Také diskuzi úplně nevylučuji a občas se dítěte ptám na jeho názor. Pokud ale rozhodnu, pak čekám poslušnost.
Vlastně by se dalo říci, že vymezuji hranice takovým způsobem, že poslušnost je to, co se má dělat, co je v rámci těch hranic (a neposlušnost za hranicí) :)
|
|
| sally | 
|
(25.1.2012 16:40:10)
POslušnost a slušnost jsou dvě různé věci. Nechci aby moje dítě bylo poslušné, aby poslouchalo každého na slovo bez přemýšlení. Poslušnost je "tupá" a nebezpečná.
Stanovení hranic je něco jiného.
Vidím dost rozdíl v tom, když dítě ví, že musí jít v nějaký okamžik spát a proč musí jít v nějaký okamžik spát a taky že ví, že jsou situace, kdy se můžeme domluvit, že spát v určenou dobu nemusí (víkend s kamarády, silvestr, dovolená) - a mezi tím, že dítě jde v osm spát protože v osm se chodí spát a nejede přes to vlak.
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)