| arsiela, | 
 |
(1.4.2012 9:13:41)
mě přijde,že málokterej chlap umí ustát životní krize bez "opory"( myslím krize stylu - ztráta dítěte,těžká nemoc dítěte,vážné onemocnění partnerky). Prostě sám za sebe,buď má štěstí,že má kámoše,nebo rodinu,která ho podrží.Pokud ne,tak si najde něčí rameno,kde se vybrečí.Znám dost chlapů,co si našli utěšitelku ,když byla manželka na umření a bylo jim třeba i přes sedmdesát,do té doby manželce nikdy nevěrní nebyli.Na druhou stranu,znám i ženský co péči o těžce nemocného manžela neunesly a měly milence.Ale to byly ženský tak do padesátky,spíš mladší.
|
| leli |
|
(1.4.2012 10:37:07)
Arsielo, řekla bych, že tohle je dobrý postřeh ze života.
Mě na tom celém děsí, že zatímco jindy by se odsuzovala nevěra, tak ženská, která je starší a hodně nemocná, tak jakoby ztratila cenu, takovou podvádět už je pochopitelné, není s ní spojená žádná budoucnost.
|
| *Niki* | 
|
(1.4.2012 10:51:59)
Leli, to je zajímavé:) Podvádět zdravou mladou ženu je hnus, ovšem podvádět starou a nemocnou je vlastně akt milosrdenství, taková službička pro paní, že o pána bude "postaráno"   hned se jí lépe bude umírat, myslím, že to je přesně to, na co umírající ženy myslí, že o toho jejich padesátníka "bude postaráno".
Já myslím, že by mi bylo jasné, že pokud "odejdu", muž si najde někoho, kdo mu s tím truchlením pomůže. Ale aby mi dával takto najevo, že už ta doba nastala a se mnou se už nepočítá, nejspíš se zvednu ze smrtelné postele a na ten krátký okamžik ze sebe udělám vdovu 
|
| Binturongg | 
|
(1.4.2012 10:55:43)
Niki -  
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(1.4.2012 10:58:37)
Tak tak. Také by mi to dodalo sil a něco ošklivého bych mu provedla. 
|
|
| Annie01 | 
|
(1.4.2012 11:43:45)
Niki
Znám z okolí případ, když manželka po těžkém úrazu zůstala nevidomá a na vozíku, měli malé dítě.
Za pár měsíců jí muž řekl, že ve vedlejším městě má jinou ženu, chce se rozvést, získat dítě do vlastní péče a zmizet jí ze života.
S větším projevem totální absence empatie, úcty a zodpovědnosti jsem se dlouho nesetkala.
|
|
| stará Marie | 
|
(1.4.2012 21:16:58)
Niki (a další podobně laděné):
"to je přesně to, na co umírající ženy myslí, že o toho jejich padesátníka "bude postaráno"
Ano, jsou takové ženy. Samozřejmě ne všechny, možná ani ne většina, ale jsou. Co je na tom divného? Miluju ho, tak chci, aby byl šťastný a ne, aby byl mi byl věrný (až za hrob).
|
| Jahala. | 
|
(1.4.2012 21:27:42)
Stará Marie, za hrob nemusí, ale přece jen mohl by do hrobu, ale když už, tak by mi jí nemusel strkat pod nos. On totiž aspoň předpokládámnení manžel jediný pozůstalý a jediný truchlící, tak když ne z úcty k umírajícímu nebo mrtvému, tak z úcty k těm živým 
|
|
| překvapená 20.9. | 
|
(1.4.2012 21:36:19)
Pokud ho miluješ po 30-50 letech, tak proto, že je dost schopný se o sebe postarat bez nějaké utěšitelky a taky proto, že ti nikdy nevrazil kudlu (Kudla to není o tobě:)), do zad.
|
| Kudla2 | 
|
(1.4.2012 21:40:03)
Libik, já vím, a tento názor sdílím.
Taky bych nerada, aby mě někdo někomu vrážel do zad. Natož mně samé.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(1.4.2012 21:46:20)
tak já tak nějak samozřejmě předpokládám, že ti lidé jsou spolu, protože se mají rádi. A neumím si představit, že mám někoho ráda, on se dostane do průs.ru (nemoc)... měla bych o něj strach, radši nemyslet, kde by byl prostor na to najít si v té době nějakého milence?
Tak to měli moji rodiče - táta mámu miloval, přišlo a přijde mi to normální stav, neumím si představit, že a hlavně proč by si za jejího života hledal milenku. 
|
| NovákováM |
|
(1.4.2012 22:01:31)
Kudlo - já nevím. Já to 2 x zažila z blízka a 1 x z dálky. U tety.
Ve všech případech - co vím, nedošlo k nevěře ani před malérem, ani při něm, a následně dlouho nikdo neměl partnera, ale někdy, když ta nemoc fyzická toho člověka změnila tak, že začal být zlý (většinou ty nemoci trvaly moc let a často změnily i osobnost tak, že ani děti těch lidí nechápaly, kde ten pečující rodič ještě vůbec bere sílu vůbec být, natož pečovat).
Já prostě sama nevím. 10-15-17 let s člověkem, který už vůbec není tím, koho jsi znala, neustálá péče a ještě poslouchání nadávek, naschvály, nevím, .. nevím, zda bych měla sílu vůbec někoho dalšího potkat, ale pokud bych ho potkala, asi bych to byla psychický upír, že by zdrhnul, jen by mne viděl. Já to prostě nevidím tak jasnozřivě. Ty lidi, co tohle vůbec přežijou - obdivuji.
|
| Myšutka* |
|
(24.4.2012 15:01:43)
Můj bratr je dlouho ležák, švagrová ho něj už X let pečuje ve dne i v noci (4-6X za noc ji budí). Stará se o něj, o firmu, pomáhá neteřím (nejsou její vlastní)...
Bratr je na ni sprostý, uráží ji, pomlouvá, šikanuje. Jeden týden za rok připustí, aby jela na dovolenou a vyspala se, odpočinula si a "vypnula". Nepřipustí, aby někam jen-tak chodila, aby šla na kafe, na procházku, na babinec. Jenom díky psovi má šanci aspoň na pár minut vypadnout.
Pomoc kohokoliv jiného, než své manželky a starší dcery odmítá. Dcera má malé mimi, takže ta pomoc je velmi omezená. Bohužel, nemůže být doma sám déle než pár minut. A když je u nich pečovatelka, tak švagrová honem utíká nakoupit, vyřídit firemní věci a zase zpět, protože on jim nedovolí, aby na něj sáhly (nevezme si od nich jídlo, nedovolí hygienu...).
Kdybych se dozvěděla, že má milence, tak bych jí požehnala a požádala ji, aby vydržela a bráchovi to neřekla. Ale chápala bych ji a přála bych jíto.
|
| Jenda00 | 
|
(25.4.2012 8:29:32)
Myšutko, tak to klobouk dolů před švagrovou. Je ale škoda, že není ráznější, tohle asi nemůže dlouho vydržet. Nemůže pomoci víc rodina z Vaši strany ?
|
| Myšutka* |
|
(25.4.2012 8:50:20)
Jediná možnost je, že se rozvede. On se nezmění, psychické změny souvisí s jeho nemocí. A ona to bere tak, že když si ho brala, znala diagnózu a věděla do čeho jde (zdravotní sestra "z oboru"). Pak by musel do ústavu, my bychom se o něj postarat nedokázali, máme každý svoji rodinu, on potřebuje hodně kvalifikovanou péči.
Samozřejmě se snažíme pomáhat v rámci možností (návštěvy, povzbuzení, občas bráchovi domluvíme - to pomůže tak na den...). Je to těžké a není z toho východisko jiné, než ho dát do ústavu.
|
| Jenda00 |
|
(25.4.2012 9:06:42)
Myšutko , myslíš že ona to bere jak poslání ??? Děti nemá, uznání a vděk taky ne. Jakoby se chtělo říct že život v háji. Pro mě třeba. Ona to může brát jinak.
|
| Myšutka* |
|
(25.4.2012 9:33:37)
Ona to bere jako svoji povinnost. Když si ho brala, tak pro ni dělal první-poslední, miloval ji a ona jeho. Mluvily jsme spolu o tom víckrát a ona říká, že ho má pořád ráda, i když jinak než dřív. Od něj uznání a vděk v současné době čekat nemůže, od jeho dcer a sourozenců ano a taky jí ho projevujeme. A pokud to jde, snažíme se pomoct.
Pokud by se rozhodla, že odejde, tak bych ji chápala a neodsoudila, už teď udělala víc, než by po ní mohl kdokoliv žádat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
já jdu do vany a pak taky
)
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)