Ananta |
|
(2.1.2013 13:27:15) Tohle je blbý hlavně pro to dítě a to tam nějak nezminuješ. Bude mít v hlavičce pěknej binec. Proč je ve střídavce? Vztahy jsou složitý, ale snažila bych se na tvém místě uspořádat život dcery. Osobně jsem se ani s otcem dítěte radši nesestěhovala, protože jsme měla strach, že mu ji budu za chvíli rvát od nohy (měli jsme problémy už v těhotenství), žijeme alternativně, jsme v kontaktu kvůli dceři i když budu kvůli tomu asi muset zůstat sama, protože tu přespává atp. a to by asi žádný chlap nekousl. Udělej nějaké stabilní rozhodnutí, ideální to nebude, to jsou vzdušné zámky....
|
Petra6 |
|
(2.1.2013 13:58:15) Je mi 33 let. Střídavou péči nám přiklepl soud, já chtěla dceru do své péče, i s tím, že styku s tatínkem bránit nebudu a budu velmi vstřícná, jen jsem nechtěla, aby se stěhovala jako ptáče po týdnu sem a tam. Ale manžel trval na svém, obhajoval se s tím, že dcera je u něj doma, je to její rodný dům, stará se o ní a má na ní stejné právo jako já. Hodně na něj tlačili i rodiče, aby to nenechal jen tak. A jelikož jsme bydlení měli nedaleko od sebe, stejnou školku a byli jsme schopni dle soudu se domluvit na předávání, výchově atd. tak jsme byli zdárný příklad střídavé péče, ale že mě manžel při jednom předání před dcerou i jednou uhodil, to už nikdo neřešil :( A proč jsem se vrátila? Právě kvůli dceři, i když přítele má dcerka ráda, mazlila se s ním, hrála si, tak táta je táta a ta chyba asi byla ve mě, ale těžko jsem se pořád smiřovala s tím, že týden co týden musí pendlovat dcera sem a tam, i když jsem jí vezla za manželem, tak i občas plakala a bylo pro mě hrozné dívat se na její smutné oči. I manžel jí asi něco nakukával, at mi říká, abych se vrátila apod. Začala jsem mít taky takové myšlenky, jak mi asi jednou bude, kdybych měla s přítelem pak někdy miminko, které by se mnou bylo pořád, zatímco ona by se se svým bráškou nebo sestřičkou, které by určitě milovala, musela zase týden co týden loučit. A měl by přítel obě děti stejně rád? To jsou takové věci, které mě pořád zžírají, a proto pro mě asi není tak jednoduché dát rozvod, vzdát se na týden dcerky a žít si jako by nic, i proto že vím, že manžel dcerku má moc rád. I když pravda je ta, že nejvíc mu to asi došlo a užívá si jí, až když se stalo to, že jsem odešla a jemu to došlo. A přitom teď ale zároveň nemám ani pomyšlení, že bych měla mít někdy druhé dítě s nynějším manželem :(
|
Ananta |
|
(2.1.2013 14:08:10) A vy se v běžnném soužití nesnesete? Jako kdybyste teda byly jen rodiče a měli bokovku mimo území domácnosti?
To je celý blbá situace, tam už je průser, že je ta střídavka... mám pocit, že je to bič hlavně na ženy pokud s ní nesouhlasí, ale pokud se nesnesete nevím jestli se to dá zvládat jen kvůli dítěti, asi bych nasadila všechny páky proti střídavce a zkusila odejít i s dcerou, ale jak, to nevím, to by chtělo dobrého právníka, nevím, jak moc je to reálné. Já třeba vím jedno, že střídavka jen přes mou mrtvolu i kdybych měla lhát a sehrát komedii a utopit - zničit ex v rámci jeho diagnozy, bylo by mi všecko jedno a to jsem mu i řekla.
|
Monty |
|
(2.1.2013 14:11:39) Ty jo, Ananto, fakt? Já vím ze dcerka je ještě mimino, ale to nebude pořád, bude růst a nevíš, jak se ten vztah bude vyvíjet... otec mého syna má podobnou diagnózu jako tvůj, pokud si to dobře pamatuju, a syn ho hrozně drží nad vodou, miluje ho a dost na něm visí, je to jedinej člověk kromě něj samotnýho, kterýho má opravdu rád. Na tvým místě bych s těmi radikálními soudy počkala... A. je fakt ještě maličká.
|
Ananta |
|
(2.1.2013 14:16:36) Na to ale nemusí být střídavka, já ho tu nechávám přespávat, může být s Aničkou kdykoliv, nebráním mu ve styku, naopak ho podporuju, ale domov bude mít Anička prostě jeden, na tom Monty trvám.
|
|
|
Faidra Lannister |
|
(2.1.2013 14:14:01)
|
Ananta |
|
(2.1.2013 14:19:55) Kroutit hlavou můžeš, ale posral to on, vztah se nerozbíjí jen proto, že se někdo odmítne odstěhovat a opustit práci a řešit vztahové problémy tím, že v době kdy je dítě v nemocnici na nedonošeneckém ošustí jinou babu taky ne, takže já jsem se zařídila po svém.
|
Faidra Lannister |
|
(2.1.2013 14:32:27) To se ti vcelku nedivím, mně ten příspěvek vyzněl spíš tak, že sehraješ cokoli, abys otce dítěte odstřihla (což jsi potom v reakci na Monty vysvětlila, že tak není). A z tvých dřívějších diskusí mi zase přišlo, že to dítě chcete-nechcete a máte vztah-nevztah a moc jsem to nechápala, ale to je moje interpretace a mohlo to být jinak. A i kdyby to jinak nebylo, do budoucna se ještě může hodně věcí hodně změnit, tvoje dítě je malinký. Každopádně mám z místních diskusí pocit, že se dítě nepořizuje s partnerem, ale dárcem semene, a přijde mi to dost neveselý. A přijde mi hodně divný nemít věci jako ne/sestěhování pořešené dlouho před dítětem
|
Ananta |
|
(2.1.2013 14:39:34) Ano, je to divné, ale já jsem prostě vzhledem k věku už ideální variantu nebyla schopna vymyslet a nebudu to ničím omlouvat, je to tak. Jen snad, že vzhledem k tomu, že se 50% manželství stejně rozbije a baby pak domů vodí každou chvíli jiného amanta je to skoro jedno, možná z toho nakonec my ještě vyjdeme líp, jen jsme jednu fázi přeskočili a ted se snažíme vycházet spolu co nejslušněji, horší to bude pokud se objeví jiný partner a někdo z nás bude mít nový vztah.
|
Faidra Lannister |
|
(2.1.2013 14:49:10) Ananto, nic ve zlém, ale podle mě strašně zevšeobecňuješ. Nebo třeba vidíš kolem sebe hodně takových případů, každý vycházíme z toho, v jakém prostředí žijeme, takže když to vztáhnu na to, v kterém žiju já, tam je zase rozvodů minumum a rozvedenou ženskou s malými dětmi, tahající si domů jednoho amanta za druhým, fakt neznám ani jedinou. Neklaplo vám to, stane se. Ale operovat s tím, že by se to stalo stejně a že je to úplně jedno, protože je to tak všude... nevím, nepřijde mi to jako nejprospěšnější postoj k životu. Každopádně přeju hodně zdaru.
|
Ananta |
|
(2.1.2013 16:06:33) Tak rozvodovost je statistika, je jedno kdo má kolem sebe víc rozvedených. A že se žije s dětma v dalších vztazích a mají nové "tatínky" je prostě fakt a já jsem se touto variantou zatím nesmířila, co bude dál nevím, třeba to někdy přehodnotím. Každopádně moje díté žádný "náhradní" tatínek vychovávat nebude.
|
|
|
|
|
|
|
Petra6 |
|
(2.1.2013 14:22:52) Dokážeme se domluvit o běžných věcech, jak bylo v práci, co ve školce, co k večeři, co se nakoupí, atd. i sem tam nějaký výlet (i když já se nikam s ním nehrnu). Byli jsme třeba včera na ohňostroji v Praze, ale byla jsem vděčná, že s námi jeli i sousedovic děti, jelikož se to pak točí kolem dětí a nemusím se s manželem moc vybavovat. Pořád mám v hlavě přítele a váhání co a jak dál, ale že bych měla třeba při té příležitosti chuť vzít manžela za ruku to prostě nemám :( Na jednu stranu mi je ho líto, on by to rád vrátil vše zpět (jemu se mnou očividně nich nechybělo) proto mi to jde o to hůř ten krok udělat, jsem prostě měkká a splachovací typ, ale když se pak zase proberu a uvědomím si, co mi taky udělal a jak ubližuji příteli, kterého jsem nechala na Vánoce sama, je mi z toho všeho úzko.
|
Ananta |
|
(2.1.2013 14:31:13) Kdybych s ním dokázala řešit provozní věci a nějak žít slušně, tak bych asi rodinu nerozíjela, ale každý jsme jiný, já jsem prostě přesvědčená, že ve většině případů nevyjde ani ten druhý vztah a dítě spíš prochází peripetií střídání různých tatínků než se najde někdo solidní.
|
|
Markéta | •
|
(2.1.2013 14:36:52) zakladatelko, to si musíš v hlavě srovnat sama, jen ty víš, jestli je manžel takový despota a idiot a doopravdy tě za mateřské šikanoval, nebo jestli je to v tvém případě spíš únava materiálu a snaha vrátit si ve vztahu chvění motýlích křídel v žaludku a podbřišku to jsou totiž dvě různé věci a na uraženou bych si nehrála, ať je to jak je to, s mimomanželskými vztahy si začala asi ty a on se jen přidal - třeba ti to chtěl vrátit a třeba prostě nechtěl být sám poté, co jsi ho opustila - vlastně to máte oba dva rozehrané na dvou stranách a čekáte, co z toho vyjde, chudák je spíš to dítě a ti dva milenci - vaše partneři bokem, protože ti asi ovlivnit nic moc šanci nemají a čekají, jak se milostivě rozmyslíte vlastně jsem ani nepochopila, když bylo původní manželství tak strašné, proč jsi se vracela, ten důvod mi nepřijde moc věrohodný, protože styk s dítětem už vyřešený máte
|
Petra6 |
|
(2.1.2013 15:04:14) Možná to bylo vše dohromady, a proto mám někdy takové černé svědomí, že bych to asi dělat neměla, ale zároveň se mi moc stýská po příteli, chybí mi a vím, že já jemu také, manžela jen beru jako otce mého dítěte, a jsem i taková klidnější, když vím, že dcera má mě i tatínka pohromadě, člověk nemusí řešit předávání, balení věcí po týdnu sem a tam, a další věci, domlouvání Vánoc, prázdnin. Ale také si říkám dcera je malá a zvládla by to. A vím, že vůči příteli je to moje chování pro něj strašné, vůbec za to nejsem na sebe pyšná a možná, kdyby mě on sám už poslal někam, vše by se vyřešilo, ale on mě opravdu moc miluje (vlastně už téměř dva roky) a pořád jen čeká, až se rozhoupu a věří, že dokážu dát ten rozvod. I já sama si říkám, proč jsem to už během toho roku nedokázala? Ano, sem tam byly černé mráčky i ve vztahu s přítelem a ty mě pořád brzdily to udělat a byl to také manžel, který byl můj zcela první partner a pořád mi psal, ať to nedělám, že mě pořád miluje. Jsem k němu asi nějakým způsobem přikovaná nebo já nevím (ale asi ne v tom zcela dobrém slova smyslu). Ale třeba povahové vlastnosti, které u manžela v jeho 40 asi těžko změním jsou zcela nesrovnatelné s těmi přítelovými.
|
|
|
|
|
|
|