Jezevečci |
|
(20.1.2013 11:39:21) Obracím se na Vás s prosbou o radu. Můj skoro šestiletý syn se začal zajímat o smrt - podotýkám, že doposud nám v rodině nikdo nezemřel. Syn se nás vyptává, jestli taky umřeme a kdy . Snažíme se mu vysvětlit, že jednou zemře každý a že usne a bude spinkat v hrobečku a pak bude třeba v nebíčku. Jenže syn potom hodně brečí a bojí se, že nechce abychom zemřeli a potom většinou mívá noční můry, kdy pláče celou noc , protože se mu zdá, že zemře i on, že ho třeba srazí auto a zabije se. V autě se začal bát a neustále nás nabádá, abychom jezdili pomaleji / i když nejsme z těch, kdo překročuje rychlost/ když jde přes silnici , milionkrát se rozhlíží,aby ho nezabilo auto apod. Je mi ho strašně líto a chtěla bych mu to vysvětlit nějak,aby to nechápal tak ve zlém, že smrt k životu patří a že né vždy je to špatné, jenže nevím jak. Tak jednou za 14 dní se na to téma zeptá a vždycky je z toho úplně rozhozenej,a pak má ty noční můry a je z toho špatnej a bojí se. Dneska např. jsme museli jet celou cestu 40-50 km/h cca 13 km než jsme dojeli do práce, protože se bál, že se zabijeme (nikdy jsme neměli nehodu, nikdy nic takového nezažil) a pak se mě ptal,kolik má životů, a proč má jenom jeden a co když se mu něco stane a umře a pak na mě visel asi hodinu, než jsem ho nějak rozptýlila, protože se zase bál. Nemáte někdo nějakou radu?
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(20.1.2013 11:45:45) marťulice, to je období, je to známka jakéhosi dozrávání, vývoje, kdy je schopen uvědomit si konečnost i nekonečnost. přejde to. klidně bych si vzala nějaké album, kde máš i fotky zemřelých babiček, nebo si ho pořiď od rodičů a prohlédni si ho s ním, říkej, jaké máš vzpomínky, že to bylo smutné, když zemřeli, ale byli staří. myslím, že nemá cenu ho v tu chvíli utěšovat, klidně ho nech aby plakal a buď klidná, prostě to přejde. pokud bude po tobě chtít to ježdění pomalounku atd, vyhov mu, není to na věky. některé děti si o tématu smrti pohloubají a je klid jiné jsou citlivější
|
Darka,4+1 | •
|
(20.1.2013 13:45:48) Tohle je moc zajímavá knížka, třeba ji pro syna koupíš a spoleně si budete číst o smrti. Moc doporučuju. http://www.cestadomu.cz/kdyz-dinosaurum-nekdo-umre.html
|
|
|
TS Garp |
|
(20.1.2013 11:50:49) Všechno co se narodí jednou zemře, u šestiletého děcka myslím že je pouze zrcadlem společnosti "rodině" ve které žije. Asi něco u vás doma "smrdí". Já bych nesmysli o spánku a nebíčku, hrobečku,peklíčku - nepoužil. Chroust taky umře a zkrátka už se nehejbe, není. No na neděli už dost.
|
Lassiesevrací |
|
(20.1.2013 12:53:50) My právě neúmyslně fázi nebíčka přeskočili. Ale za to můžou dinosauři Čtyřleťák pořád listuje knížkama o dinosaurech a vyptává se a vyptává. Jak to, že už nejsou. Jak se přišlo na to, že byli. Proč se našli jen kosti a ne celí dinosauři.... No, takže dítě ví, jak je to s broukama a červama a co po nás jednou zbyde. Spí normálně, ty odpovědi ho nějak uspokojily a dál se neptal Nevím, jestli jsem to někde neměla utnout, ale příčí se mi dvě věci - ignorovat otázky a lhát.
|
TS Garp |
|
(20.1.2013 13:32:52)
|
|
|
|
Kamisi |
|
(20.1.2013 11:53:11) Není tak snadné odpovědět. Já věřím (nebo spíš vím), že nežijeme jen tento jediný život a v tomto duchu mluvím i o smrti s dětmi odmala. Mladší syn je navíc hodně senzitivní, několikrát viděl duchy a tak nějak to bere jako samozřejmost. Když byl malý a někdo umřel, říkal, že nemáme být smutní, protože tomu člověku je teď dobře a nechce, abychom byli nešťastní. Když jsem byla malá já, vnímala jsem to podobně, nechápala jsem, proč kolem smrti a pohřbu dělají dospělí takové divadlo.
Děti přebírají naše strachy a to, co jim říkáme, nebo slyší někde jinde, berou hodně citlivě a postupně si to ukládají jako pravdu. Takže pozor na to, co dítěti podsouváme. Je lepší říkat, že nevíme jistě, jak to po smrti je, že různí lidé věří něčemu jinému, ale skutečnou pravdu není snadné se během života dozvědět. Rozhodně ale smrt není ve skutečnosti nic špatného, co bolí. Bolí to jen lidi, kteří zůstanou a neví, co se po smrti děje.
Co nastartovalo synovy otázky?
|
Jezevečci |
|
(20.1.2013 11:57:11) Já nevím, myslím, že s tím přišel ze školky, mě je jen líto, jak je z toho vždycky tak vykolejenej a jak se bojí.
|
Kamisi |
|
(20.1.2013 12:03:07) Možná ho vyděsilo něco, co o smrti slyšel, děti mívají bujnou fantazii a kdo ví, co mu kdo napovídal. Tak až zase začne o tom mluvit, nebo možná navoď to téma i v klidu, zeptej se ho, kde slyšel o smrti, jeslti mu někdo něco povídal ve školce. A popovídejte si o tom. Nejlepší je vždy najít příčinu, v tomhle případě z čeho jeho strach vzniknul.
|
|
|
|
Meta |
|
(20.1.2013 11:58:06) Vyhla bych se "spinkání" v hrobečku, z toho bych měla noční můry i já, natož dítě s jeho bezbřehou fantazií.
|
|
Edysha |
|
(20.1.2013 12:04:52) Doma jsem smrt vysvetlila ciste "naturalisticky". Clovek umre, zbyte telo a duse (zpusob vykladu o dusi by kazdy udelat po svem), telo se spali, pripadne pohrbi, kde se rozlozi do hliny a tady jsem navazala na kolobeh "zivota". (Humus,rostlinky, atd.)
Spinkani v hrobecku je fakt psycho,kdo spi,tak se preci driv nebo pozdeji probudi...
|
|
Míša+1 | •
|
(20.1.2013 12:12:02) Přesně v tomto věku (6 let) to chytlo i dceru-nyní 9.Začala se zajímat o smrt,vyptávala se.Řekla mi,že po smrti nebude moci "chodit,mluvit a neuvídí a že se bojí". Pak mi řekla,že chce umřít dřív,než já,protože by ji bylo po mě smutno.Odeznělo to nějak samo,přestala se časem vyptávat.Nyní ji spíše zajímá,jestli je něco po smrti a kolik let tu spolu ještě budeme.Tak ji uklidním,že ještě hodně dlouho. Děti se takto normálně vyptávají.
|
|
|