| Minie1 | 
 |
(21.8.2013 12:18:02)
Na včerejším kafi jsme probírali mužské pléně a jedna kamarádka byla tak nějak citově načnutá, tak z ní padaly věci, o kterých jindy moc nemluvila.
Vlastně celá její řeč vyzněla ve stylu, že netušila koho si vlastně bere. Brali se sice už starší, po nějakém soužití, ale on se u domácích prací zapojoval, u výletů atd. se naopak nechal rád táhnout "kam ty chceš"...získala proto mylný dojem, že je to submisívní muž, takový ten typ pro rodinu a bude s ním dobrá budoucnost. Ať na to, že na řeči o dětem a svatbě se od začátku dost kroutil /což jí nestačilo, protože už jí táhlo na třicet, tak chtěla mít jasno/, a jak se tak kroutil, tak byla nucená přitlačit, to pochopitelně neproběhlo jen pohodovou formou, když protějšek mlží /místo toho, aby řekl, teď se necítím, nemám finance, ale jednou bych jedno, dvě děti ještě chtěl - prostě vyslovit názor/.
takže kamarádka z něj páčila vize - my a budoucnost, protože neměla do čtyřicítky čas na takové ujasňování
bohužel tohle se neukázalo dobrým, on získal dojem, že o něj moc stojí, že do původního rodinného zázemí /velice špatné/ se nevrátí, že je pro ní prostě výhra v loterii
atak nějak plížive se stav "já jí obdivuju, to je kost a jaká je chytrá" začal měnit a stav "mám jí jistou, i když se jí spoustu věcí nelíbí, tak je ochotná je kousat"...tak pak lehce přitvrdil, jak by si představoval "ideální" manželku a matku- nebude vyvolávát konflikty,v podstatných věcech se mu spíš přizpůsobí
To byl asi ten stav, kdy si měla udělat pořádek, ale neudělala, měla ho ráda a nechápala, kam to spěje.
Pak se narodilo dítě, poté se dohodli, že vzhledem k jeho sice nijak obr nadstandartně placné práci, ale službám v práci a tomu, že ona se do původní práce vrátit nemůže, zůstane doma cca do 7 let věku dítěte /viz matka pečující o dítě/.
Jí se velice ulevilo už vzhledem k tomu, že se u dítěte zjistila vývojová dysfázie, takže byl problém nástup do školky, musel být velmi postupný, dítě školku špatně snášelo nejen kvůli řečovému handicapu. O těchto problémech, které nastaly, už on nechtěl nic styšet, v podstatě to nechával vyhnít a když měla depky z toho, jak dítě po řečové stránce vypadá, jak to bude s ním do budoucna a že to bude ještě spousta práce - nechtěl nic slyšet.
Kamarádce taky začínalo docházet, že dysfázie znamená pak často i problémy ve škole /když už měla jakžtakž problémy se školkou zvládnuté/ a bojí se toho, protože ví, že by na případnou dyslexii byla sama. Manžel raději umyje nádobí, než aby se věnoval výukovému drilu, které tyto děti dlouhodobě potřebují a paličatá část z nich ho těžce nese. To je taky ten případ.
Takže situace postupně vykulminovala poté, co jí skončily peníze z rodičáku, začala být doma zadarmo, jak byla sice původní dohoda manželů ještě než věděli o té dysfázii, později tedy víc než opodstatněný požadavek v malém městě, kde není speciálka, takže spoustu školní práce s nestandartním dítětem odře rodič a musí se mu víc věnovat.
Co se týká dovedností, kamarádka většinou učila většinu věcí dítě sama, vyúka manžela skončila u vysazování na nočník. On jako třeba koupe, o víkendu vezme na krátkou vycházku, dá jídlo...ale zásadně se snaží vyhnout věcem, které jeho paličaté dítě dělat nechce /učení se nových dovednosti/.
Což o to, ale časem jejich soužití sklouzlo do toho, že ona nenosí žádné peníze, tak by si neměla dovolit žádný odlišný názor, neměla by s ním chodit do konfliktu, jinak plánuje, že s takovou "hádavou" ženskou poté, co dítě odroste,nebude. To jí samozřejmě taky vždycky řekne.
Já z toho, co slyším, mám spíš pocit, že pán nemá rád, když se mu postaví někdo jako rovný rovnému a tahle nerovná situace u nich tomu přispívá.
On i v hloubi duše ví, že ten start školní docházky bude horší, víš, že jiných osob, které by se při vyzvedávání dítěte zůčastnily, se bude muset doprošovat.
Obíhání doktorů, logopedů a narození zřejmě asi neřeší vůbec, podle všeho to vypadá, že to vykryje v nejnutnějším případě a pak - jako se to stalo teď, kdy manželka musela někam nutně odjet, dítě potřebovalo zubaře, takže pešek zbyl na něj a on musel zaúčinkovat - pak se samozřejmě bušil v plec a naznačoval, že plní její povinnosti.
Argument, že 90 procent doktorů, logopedů obíhá sama, zase překroutil zařváním: no vždyť od toho se válíš doma
Takže na nějaký rozumý argument, že sice zatím není druhý plat, ale o dítě je postaráno, jeho to z práce /ze které se často taky nemůže uvolnit/ nevytvrhuje, prostě nebere.
Nakonec začne uvádět nesmyslné příklady paní z okolí, které mají 15!!! nebo 20!!!! leté dítě a jak ty se okamžitě ve třech letech věku dítě vrátili do práce. Že tehdy ještě ženy po MD braly, že nebyla krize, to prostě zase rádoby přeslechne.
Pak přejde na takové věci, že udělal nějaké věci v domácnosti - podle něj skoro VŠECHNO - což je nesmysl, podle líčení kamarádky, spoustu času po návratu z práce stejně věnuje gaučinku, tak vyvenčí psa a vynese koš. Věci kolem úklidu nedělá prakticky vůbec.
Ale tím, jak se kdysi ochotně zapojoval do domácích prací, byla nadšená, to bylo hodně bodů plus, dneska jí to mlátí o hlavu, že neudělá 150 procent všeho. Přitom se k některým věcem cpe sám pomáhat, bez vyzvání /pravda jen k těm, které se dělají lehce, nejsou zdlouhavé, třeba řemeslné práce ho vůbec nebaví/.
U kamarádky to dospělo tak daleko, že má sebevědomí totálně v gatích, tak nějak má pocit, že by měla počkat a vydržet, jestli se dítě chytne dobře ve škole a potíže konečně ustanou a pak se od partnera začít distancovat, pokud najde slušnou práci /což tedy najít stabilní práci, nic jednoduchého/. Buďto by svou buzeraci ustal, nebo by s ním pak moc nebyla, nebo by jako finančně samostatná mohla trochu řešit věci jinak.
Ale dneska se ptá s úžasem sama sebe, jak to takhle mohlo sklouznout - původní domluvy jsou překrucovány, ona nenosí peníze, takže je horší než jiné ženy /ty, co nastupovaly do práce před dvaceti lety, protože jí jaksi není dát schopný příklad z okolí takových, co se masově vracejí ve třech letech do práce, mají školku a zaměstnavatel na ně čeká/.
Tím pádem, když nenosí peníze, teoreticky by měla dělat stoprocent prací a práce okolí dítěte, nedělá-lí to, je opět nemožná.
Prostě bezvadná situace, kdy by si měla začít zvedat sebevědomí, někdo by jí měl pochválit za to, jak to s dysfatickým dítětem dodneška zvládla, že ho rozmluvila, i když tam jsou pořád chyby...že ho učí na kole, písmena....toto všechno je její zásluha, ale u nich doma věci, které se dělají sami.
Dost dobře nevím, co jí na to mám říct, jak se z evidentního hodňouse vyklube takhle rafinované macho, které jí za všechno uřve, protože když je hádka a ona se snaží dát logický argument, on to okamžitě otočí tak, aby to vyznělo v její neprospěch.
Po pravdě, teď by si i intenzívněji chtěla začít hledat práci, ale vysloveně se toho bojí, protože to bude korespondovat s blízkým nástupem dítěte do školy, většími nároky a ona se bojí, jak tu školu ustojí, přitom bez spolupráce manžela,protože jen sice vynese koš "ale na každodenní rozčilování nebudu dělat úkol a nebudu...nejde mi číst", evidentně mít energii nebude.
Tak nakonec jí jen přibyde práce, doučování náročného dítěte a manžel, co vyžaduje pohodu a klid.
Pro rodinou pohodu a pohodlí by bylo lepší čekat, než dítě projde 1-2 roky školní docházky, ale to bude mít kamarádka ještě větší proluku v odborné praxe, starší věk a další dva roky masírky neživíš-nepřepínej, před sebou. Otázka je, jak se kromě její větší vytíženosti zlepší její možnost "přepínání". A druhá otázka je, že nastanou jistě nějaké stresy, které se pravděpodobně svezou i po ní.
Navíc vzhledem k tomu, jakou on má práci, musela by přijmout snad jedině práci od 7-15.30, pak by byla schopná vždy vyzvednou i odvést, jinak by se musela spoléhat na příbuzenstvo, ne pořád na povel nebo na něj - ale on má služební cesty, kdy třeba ten den není k mání, nemůže vyzvednout.
Jenže veškeré argumenty jsou na nic, JINÉ ženy /třeba ty s dvacetiletými dětmi/, si ten dávný nástup do práce NĚJAK zařídit dokázaly, jestli ona nedokáže,je to její NESCHOPNOST.
|
| takyjedna | •
|
(21.8.2013 12:27:51)
njn. teď už ho jen kopnout do zadní části, kde končí nohy... takovej vůl, jak je jednou na koni, tak z něho nebude chtít slézt
kamarádce bych doporučila co nejdřív hledat práci a nebát se s dítkem se to nějak utřepe, kdyby to hodně skřípalo, tak snad může zažádat o nějakého asistenta, ne? tak jako tak bude asi i do budoucna na dítě sama
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 12:35:17)
Kamarádka si právě říkala, že by nějak překousla ještě tak dva roky, pak už by dítě mohlo snad chodit domů samo, nebyla by závislá ani na příbuzenstvu, ani by nic nemusela chtít po něm - přivést, odvést - tudíž by jí nikdo nemohl nic mlátit o hlavu, kdo má jaké zásluhy.
Navíc by byla víc svobodná na trhu práce na výběr zaměstnání, kdyby nemusela mít jen od-do. Teď bude vybírat podle od-do a nervit se, kdyby končila v 17 h, jak to budou některé dny, kdy partner má déle, pytlíkovat.
Každopádně ale to na ní psychicky dost blbě působí, i když rozumem ví, že o sto procent lepší doba bude pro to za dva až tři roky - dítě ve škole stabilizované, dále schopné samostatného odchodu, zůstat dvě hodiny doma.
Takže kamarádka bude moct přijmout víc praxí podle svého výběru a nebude se muse dožebrávat, kdo "místo ní" odevede nebo přivede dítě, taky ta příprava do školy už snad nebude s takovými nervy, i kdyby start byl vzhledem k té poruše těžší.
|
|
| radka | •
|
(21.8.2013 12:36:56)
tak když to, že je doma, je tak na h...o, tak ať si co nejrychleji najde práci a část povinností s dítětem přesune na chlapa - ne že ona bude mít 2 šichty a on si najde nějaký jiný důvod, proč ji bude peskovat...ať se ukáže on, jak to zvládne, starat se o syna, cvičit s ním řeč atd. třeba by překvapil, kdyby musel, kdyby k tomu byl donucen okolnostmi
|
|
|
| Epepe | 
|
(21.8.2013 12:38:58)
Myslím, že osamostatnit se, je to nejlepší, co jí mohlo napadnout. 
Mně zase napadlo, jak na tom byla se sebevědomím před tímto vztahem, když rodinné zázemí bylo špatné. Protože na to, že se ze sebevědomé ženy najednou stane submisivní puťka, moc nevěřím.
A proto, abych odpověděla na původní otázku, asi se to stát může, ale spíš si myslím, že určité povahové rysy už měli oba před tím, jen v menší míře.
|
| adelaide k. | 
|
(21.8.2013 12:52:19)
Jejdo
"proto, abych odpověděla na původní otázku, asi se to stát může, ale spíš si myslím, že určité povahové rysy už měli oba před tím, jen v menší míře."
Nebo jim spíš nepřikládala váhu :-(
|
|
| Šešule | 
|
(21.8.2013 12:57:51)
Taky bych řekla, že člověk se nemění, ale dítě je obrovská změna a některý povahový rysy, kterým člověk před dítětem váhu nedává, se pak zvýrazní.
|
|
|
| Lída+2 | 
|
(21.8.2013 13:00:30)
Mořská víla, a není on rozčarovaný spíš z toho, že dítě má problémy co je třeba řešit vadí mu to...a proto se chová jak se chová
třeba mu prostě vadí , že nemají doma tabulkové dítě a takto reaguje...navíc, pokud je starší, chce svůj klid....
|
|
| Žžena |
|
(21.8.2013 13:03:44)
Ne, osobně neznám případ, kdy by se partner rapidně změnil. Ale znám zblízka mnoho případů, kde byla ženská roky slepá k tomu, jakýho macha si nabalila, a otevřela oči teprve tehdy, když si pořídili dítě a ona si pak v praxi uvědomila, že jedno velký rozmazlený dítě vlastně už doma dávno má.
|
| Binturongg | 
|
(21.8.2013 20:43:14)
Žžena - 
|
|
| Šešule |
|
(21.8.2013 20:50:38)
Ne vždy je vina na straně chlapa. Často si ženský to rozmazlený děcko z chlapa vychovají (a ještě jsou na sebe hrdý)
|
|
|
| Citronove koliesko | 
|
(21.8.2013 13:04:32)
Ja neviem či som to dobre pochopila ale v skratke.
Kamarátka si pre manželstvo vybrala chlapa o ktorom si myslela že je OK a nebude veľmi odporovať. Nejakým spôsobom ho presvedčila, že aj on chce dieťa. Dohodli sa že bude doma 7 rokov a chlap bude zarábať. Potiaľ OK aj keď to teda vidím tak že išlo všetko podľa nej, ale ak to tomu chlapovi vyhovovalo tak nič proti.
A teraz mi to nie je jasné kde je konflikt.
On sa na ňu len tak bez príčiny utrhuje, že je doma a mala by ísť makať?
On sa na ňu utrhuje až potom čo ona od neho vyžaduje starostlivosť o dieťa a väčšiu pomoc v domácnosti?
Lebo ak je to prvý prípad tak je hňup keď nevidí, že s dieťaťom je viac starostí a že ona ešte potrebuje byť doma aby dieťa naštartovala čo sa týka školy.
Ak je to druhý prípad tak by som to až tak jasne nevidela. Majú jedno dieťa, nie je OK ale asi to nie je nič strašné. Byť doma a mať jedno aj keď neštandardné dieťa ktoré chodí do škôlky mi nepríde až také hrozné. Je kopec žien ktoré majú neštandardné deti, viac detí a k tomu pracujú. Celkom dobre som asi nepochopila čo od toho chlapa vlastne chce. Aby chodil do práce, ešte viac doma pomáhal a viac sa staral o dieťa? Má sa uvoľniť z práce z ktorej to veľmi nejde aby obehol doktory? A keď o tú prácu príde tak budú žiť z čoho? A ona celý deň kým je dieťa v škôlke robí čo?
Čo sa týka práce. Nech si zoženie pani ktorá dieťa v prípade potreby vyzdvihne. Ja som mala dôchodkyňu, syn k nej chodil aj cez prázdniny, po chorobe, bez nej by som do práce nastúpiť nemohla, rodinu tu nemám. Tiež som si to nevedela predstaviť ale šlo to dobre, pani bola spoľahlivá.
|
| *Niki* | 
|
(21.8.2013 13:18:11)
Vidím to jako Mirka. Pán a paní mají rozdělené role, práci i kompetence. Jestli dobře chápu, je doma s jedním dítětem, které vyžaduje o něco větší péči, než dítě tzv. standardní, výdělečná činnost je čistě na něm. V čem je skutečně problém? Kdo jiný by měl chodit na logopedii, k doktorovi atd. než ten, kdo si nemusí bát na to dovolenou či neplacené volno? Spíš pro sebe nemají vzájemně moc pochopení a každý si myslí, že dělá víc, což nadělá vždy docela paseku... jinak k tématu, narození dítěte může spoustu věcí změnit, mění se návyky i rozložení sil v rodině, není ani možné, aby vše zůstalo úplně stejné... s každým dalším dítětem je třeba něco upravit a změnit a hledat novou rovnováhu.
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(21.8.2013 13:59:53)
souhlasím s mirkou a niky,
my máme děti tři. z toho nejstarší má pravděpodobně AS, čřekáme na odborné vyšetření, prsotřední má ADHD a hraniční AS, nejmladší buď neslyší na jedno ucho prakticky vůbec (čekáme na vyšetření příští týden) nebo má "jen" opožděný vývoj řeči, ve třech letech prakticky nemluví, přesto, že až do konce června jsem chodila od 15 měsíců prostřední denně do práce, tak skoro všechno doma bylo na mě.. včetně doktorů, logopedií, léků, nákupů.. vaření, uklízení, praní, venčení dětí..., kroužky
jen občas, když jsme potřebovali odborné vyšetření mimo město, jel manžel s námi, ale proto, že chtěl, ne proto, že bych ho nutila a ještě k zubařce, protože to s dvěma malýma byl očistec, když ale manžel nemohl, dala sem to s nima i sama a dokonce trhání zubu u prostřední dcerky, která má afektivní strach z doktorů..
taky si občas stěžuju, že jsem unavená a vyčerpaná, ale mám tři nestandardní děti.. s jedním, ač trošku nestandardním a už ne úplně malým, předokládám, žemu je tak 5? 6? mi to přijde brnkačka.. jedno dítě = žádné dítě,
přes všechny problémy nejmladší v září nastupuje do školky, prostřední má odklad a nejstarší jde na gympl, já budu nastupovat stejný den do práce a manžel bude muset fungovat normálně.. se vším všudy.. ten kdo děti vyzvedne prostě bude dělat doma co je potřeba a oběhne kroužky.. doktorky.. atd... hlídání máme jen výjimečné a až po domluvě, moje maminka je v důchodu, ale nebydlí v místě, musí přijet
|
|
|
| Connie | 
|
(21.8.2013 15:13:13)
Vidím to také tak jako Mirka.
|
|
|
| Lassiesevrací |
|
(21.8.2013 13:28:06)
Můj muž by mohl napsat podobné téma o mně. Taky jsem vždycky nebyla fúrie....
Řada dohodnutých věcí skončila jinak, prostě věci se mění a to, co někomu vyhovuje dnes, může být za několik let úplně jinak. Navíc si často plánujeme věci, které si v reálu neumíme představit a pouze si myslíme, že přesně tohle chceme a bude to to pravé.
Čímž se toho pána nechci vůbec zastávat. Jen bych se tak nedivila tomu, že s někým není už taková pohoda x let po svatbě a narození dětí.
Ještě bych k tomu napsala, že tohle téma je podle mého názoru plné domněnek o manželovi, které mohou být úplně mimo realitu. Sice zde vždy argumentuji tím, že pochopitelně tady v diskuzi známe vždy jen jednu verzi, ale tady mi ta druhá stránka příběhu vyloženě chybí.
|
| *Niki* |
|
(21.8.2013 13:36:17)
Pánova část příběhu by možná zněla tak, že dře od rána do večera v práci, po práci dělá nějaké domácí práce, které manželka, přesto, že je celý den doma a většinou i sama, pokud dítě chodí do školky, nestihla, nestíhá ani pár návštěv lékaře a logopeda ročně (protože tam se nechodí denně a většinou ani týdně) a ještě i to chce navalit na něj. Že si myslela, že bude doma sedm let bez práce a s dítětem s VD něco práce je a to ji nějak drtí. A že by i šel, ale nechce opustit dítě, protože si není jistý. zda to manželka zvládne... a nebo že už ho unavuje poslouchat, co všechno ona dělá, když mu to přijde jako normální a klade si otázku, jak se ze soběstačné ženy mohla stát ufňukaná unavená manželka? Je možné, aby se ženy po narození dítěte změnily?
Tak by to mohlo znít. Myslím, že pravdu budou mít oba, jsou unavení ze své nezastupitelnosti, hledají pochopení a každý je tak zaujatý sám sebou, že pochopení logicky dát nemůže.
Nebo je to ještě jinak, kdo ví. Nemá třeba ta paní ve skutečnosti pocit vlastní nedostatečnosti, protože to, co vyjmenovala, zvládá hodně žen i při práci a s více dětmi? (já ne, mě vše zvládající ženy upřímně fascinují a chtěla bych mít polovinu jejich energie:)
|
| simiki+koťátko 03/07 | 
|
(21.8.2013 13:44:28)
Vše zvládající ženy zvládají vše jen na oko, ve skutečnosti nezvládají nic, jen to není na koho hodit  Můj případ, mám taky dysfatického drobka  Všezvládání je jen maskování 
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(21.8.2013 13:48:11)
Vidím to nějak tak jako Niky.
Proč by se paní nemohla starat o dítě, když je s ním doma? Když jsem byla na MD, tak většina péče o děti byla na mně, manžel byl v práci.
|
| radka | •
|
(21.8.2013 13:55:18)
tam asi ale nejde jen o to, zda ona se stará, ale o to, že on jí vyčítá, že ona je bez příjmu a tím pádem v nerovném postavení, a dává jí to sežrat...ona tam přece počítá s tím, že se bude o syna starat defakto sama, že on s ním nedělá cvičení a nic, ale nechce, aby jí to bylo vyčítáno a aby se musela cítit blbě, když bude ještě 2 roky doma - cítím tam od chlapa tlak na to - běž už sakra do práce
|
| adelaide k. |
|
(21.8.2013 13:57:01)
Radko, jo, taky mi to tak přijde.
|
|
| *Niki* |
|
(21.8.2013 14:13:27)
Radko, přečetla jsem si to znovu a tohle jsem tam nenašla. Spíš od chlapa tlak, aby zvládala alespoň to, co tzv. má, tedy domácnost a dítě (když už nechodí do práce). Což je nepříjemné a otravné a odpustit by si to mohl, otázkou je, zda si i ona odpouští diskuse na podobná témata.
Prostě já tu paní chápu, ono být doma je často dost únavné... ale chodit do práce taky. A že on čeká, že jako jemu v práci ona nepomáhá, on nebude muset alespoň s něčím jí, je snad pochopitelné.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.8.2013 14:57:56)
Taky jsem si to znovu přečetla. Na mě to dělá dojem, že ani jeden na začátku neodhadl, jak to bude těžký. Na oba je toho moc, paní je unavená z dítěte a pán se možná navíc bojí o to, jak rodinu uživí do budoucna a vyšiluje. V době krize je to asi velký tlak, být jediným živitelem pro tři lidi.
Hlavně se spolu nedokážou normálně domluvit.
|
|
| anemon | 
|
(21.8.2013 15:12:10)
Napadlo mě to také.
|
|
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 16:20:44)
Radko, ano takto.
On na ní hraje přesilovou hru, v podstatě mu asi vyhovuje, že se nemusí moc zapojovat do těch věcí kolem dítěte, ale dává jí to sežrat.
On by asi chtěl, aby byly peníze navíc, ale aby to nějak dodala formou hravé zájmové činnosti, přitom stíhala ostatní.
Tady jde totiž o to, že když jeden nemá práci 7-15.30, ale služební cesty po odpolednách apod., musí druhý počítat s tím, že to okolo dítěte bude především na něm, pak ovšem je zase legrace, nebo spíš unikum najít si sám práci s výše uvedenou pracovní dobou a taky ještě s tolerancí toho, že bude někam odbíhat, když bude třeba kolem dítěte zařizovat doktory apod.
Tak ona to tak prostě bere, ale on se chová jako tříletý cucák, kterého prostě nezajímá, když bude mít pracovní povinnosti, jak se to zajistí.
Nehledě na to, že po práci on s dítětem nebude chodit ho učit bruslit nebo plavat.
Přijde mi, že ona vidí reálně dítě předškolního věku s potenciálními problémy v záběhu v první třídě a on se snaží tvářit, že dítě je puberťák a obstará se samo a učit ho není nic třeba, ono se to samo...
Vždyť i tady na rodině je popisováno - manžel přijde z práce, vezme děti na plavání, na bruslení.
Tak pozor, přes to, že pán dělá nějaké domácí práce sám, když se mu chce, třeba tyhle věci u nich nikdy neproběhly a kamarádce už začíná být jasné, že základy sportů, stejně jako základy školní docházky budou na ní.
Je to pak úmorné si to uvědomit, že tohle všechno je na mě a že se ještě čeká, ať dám peníze.
Těžko asi se dá čekat, že když pár nebral dítě na kolo, brusle, plavání doteď, začne to dělat, až ona začne chodit do práce, aby to bylo demokratické a zapojil se.
|
|
| Alraune | 
|
(21.8.2013 17:02:55)
No, ono moc není divu. On má mizerný příjem, ona žádný, nejspíš žijí z ruky do huby, koho by to nenapadlo? Vůbec, dohoda, že ona zůstane s dítětem do sedmi let doma, když jsou na tom finančně špatně, mi připadá absurdní. A navíc, před lety byla jiná ekonomická situace obecně, nejen u nich.
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 19:16:54)
Alraune, kam bys šla do práce,pokud bys měla ne takové dítě, jako máš ty, že je ve školce, družině radostně do pěti, ale dítě, které má vůbec problém se někde ujmout.
Neadaptabilní a nevím, jestli chápeš, v čem spočívá ta dysfázie a jak těžká to může být porucha.
Ono někdy ti osud rozhodne sám a věř, že těžkého dysfatika, co se nedorozumí, těžko ve třech letech umístíš do nějakého zařízení a půjdeš zarábat, i kdyby se ti stokrát chtělo.
|
|
| Magdaléééna |
|
(21.8.2013 21:33:46)
Souhlas, přiznám, že také neznám v okolí nikoho, kdo by byl do 7 let doma, byť i bylo potřeba, "vše" se muselo zvládnout za pochodu, byť "bohužel".. Pokud Tě zajímá náhled ostatních, dovolím si tedy i já:) přispět.. mám podobný případ v mém blízkém okolí a dovolím si tvrdit, že je to - v určité míře! - i otázka úhlu pohledu. Právě v tom mém okolí, byť chápu ji jako ženu a matku, nevidím nejdnostranně a docela dost chápu i jejího muže a otce..
|
|
|
|
| Inka | •
|
(21.8.2013 14:58:24)
Kdybych byla doma, ani by mě nenapadlo, chtít, aby manžel běhal s dítětěm po doktorech nebo ho učil na nočník.
|
| adelaide k. |
|
(21.8.2013 15:38:40)
Inko, chození po doktorech neřeším, ale učení na nočník? Pokud teda mluvíme o tomtéž, tak to v určitém relativně nedlouhém období znamená reagovat na výkřiky čůrat/kakat, nebo podobně, posadit dítko na nočník, případně odklidit následky nehody. To snad dělá ten kdo je nejblíž a má zrovna volné ruce, nebo je na tom něco co pracující člověk nezvládl?
|
| Šešule |
|
(21.8.2013 15:44:57)
Část o chození na nočník mě zaujala taky. Přijde mi, že pokud přijmeme nějako dělbu práce, kdy jeden je doma a druhý chodí do zaměstnání, logicky učí na nočník ten, kdo je doma. Přijde mi to jako nějaký bazírování na symbolech čehosi, o čem si paní, nebo zakladatelka myslí, že je rovnoprávnost
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.8.2013 15:49:40)
Adel, problém je asi v tom, že ten pracující je většinu času v práci, hlavní část toho "učení" a "motivace" padne na toho, kdo je doma. Aspoň já jsem teda nečekala, až se vrátí manžel z práce, aby začal učit děti na nočník. Ani jsem mu nepředhazovala, že jsem je něco naučila já, logicky jsem s nima byla pořád.
|
| adelaide k. |
|
(21.8.2013 15:58:24)
No tak čekt s tím na něj nebudu ale určitě budu očekávat, že se do toho zapojí
|
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 16:26:30)
nechápu, když se učí na nočník, tak to přece není úloha jen jednoho rodiče, na kterého se čeká
na nočník se buďto pravidelně vysazuje, nebo dává, když dítě hlásí
rodiče by měli být ze začátku jednotní a mít stejný systém, než se dítě chytně
nebo u někoho dítě ohlásí čí? ať už venku nebo doma a otec prohlásí: matko, ujmi se toho, i kdyby měla matka zrovna ruce ponořené v těstě?
|
| *Niki* |
|
(21.8.2013 16:31:06)
Myslím, že ti tím chtěly diskutérky říct, že když je otec mimo domov třeba deset hodin (práce plus cesta do ní), tak je logické, že drtivá většina (ano, klidně těch 90%) je na matce, včetně učení na nočník.
Až budou do práce chodit oba, logicky se musí domluvit na jiném systému a poměru.
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 16:33:10)
logicky se musí domluvit
to je sice hezký výraz, prakticky ale ani pak ten partner míň hodin dělat nezačne, takže se dělba asi neposune
|
| *Niki* |
|
(21.8.2013 16:37:21)
To nezačne dělat méně, ale žena ho s argumentem, že to je její práce, když je doma, může poslat do háje, protože doma nebude stejně jako on. Což teď nemůže a myslím, že to ji štve.
|
|
|
| Inka | •
|
(21.8.2013 19:28:58)
Tak nějak jsem to myslela.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 16:11:22)
že je celý den doma a většinou i sama, pokud dítě chodí do školky, nestihla, nestíhá ani pár návštěv lékaře a logopeda ročně (protože tam se nechodí denně a většinou ani týdně) a ještě i to chce navalit na něj.
Niki, ty máš asi špatný den, že jsi to celé takhle překroutila a přihřála si polívku na účet té mojí kamarádky.
Tady nezaznělo ani slovo o tom, že podle tebe "paní nestíhá návštěvy logopeda, doktorů apod. a měl by to dělat pán aj. aj."
naprosto naopak, paní to stíhá, akce jedna návštěva doktora ze strany pána proběhla až teď, když nebylo zbytí
ve skutečnosti je to tak, že paní tyhle věci dělá, pán jí za to bohužel bagatelizuje, shazuje, odmítá to vůbec přiznat, možná to souvisí i s jeho ješitností, že nechce uznat, že má dítě s problémem, čím víc se dítě vylepšuje /protože je to jeho genetický potomek a on ho zplodil/, možná je to o tom, že se mu to hodí jako hůl, aby mohl kamarádku něčím plácnout
dítě není celý den ve školce, dlouho kvůli disfázii chodilo jen některá dopoledne v týdnu, teď chodí na dopoledne - tolik k dalšímu útoku proti ní
Vůbec se mi zdá, že to buďto nebylo pochopeno, nebo si tu někdo pozvedává sebevědomí sám. Ještě, že mi nenapadlo, že bych to dala kamarádce přečíst.
Asi takhle - když mají dva rozdělené role, pak by se měl uznávat podíl druhého na společném. Tady u nich se uznává jen jeden podíl a to ten, který je ohodnocený výplatou. O ostatním není třeba mluvit, to se dělá samo.
Když pán jednou za sedm let koupil dítěti tepláky /pravda, velmi nekvalitní z nejhoršího velkého vietnamského hrabáku, což mu kamarádka nijak neomlátila o hlavu/, označil sám sebe za borce, pro kterého není nic problém
Kdežto když ona výhradně kupuje celé ty roky oblečení dítěti, tak to není podíl na společných pracích, to je zábava - řekl on.
Mě to u nich přijde jako devalvace úlohy ženy v domácnosti, protože spousta věcí jde mimo toho muže, nemusí se díky pozici ženy v domácnosti do nich zapojovat, takže je neuznává.
A to dodatečné předhazování, že by se měla zapojit, bez ohledu na situaci na trhu práce - jednak mi přijde nefér to dělat takovým způsobem, jednak by měl být ochoten se zapojit do učení dítěte a školní přípravy /což nedělá ani teď, i na kole naučila dítě kamarádka, protože on všechno stále odkládá, stále je unaven z práce a stále by k tomu nedošlo, on se snaží vyhnout činnostem kolem dítěte, které vyžadují velkou námahu a výdej energie ze zásady, ale když to udělá ona, odmítá to on vůbec přiznat, slyšet/.
|
| *Niki* |
|
(21.8.2013 16:24:22)
No, tak jsem to nepochopila, jak jsem pochopit měla.
Mmch. psala jsem, že sama superžena nejsem.
A co jsi jí poradila ty?
|
|
| simiki+koťátko 03/07 |
|
(21.8.2013 21:27:42)
Nechci zlehčovat problém, ale myslím si, že paní moc přemýšlí. Mám dcerku s vývojovou dysfázií, nevím, co je k tomu ještě připojené, ale podle testů je vývojově i tak pozadu o 10 měsíců, možná i 12 měsíců. Nedokáže snad říct jednu větu souvisle, mimo to komolí hlásky, přehazuje slabiky, někdy neskloňuje. asi se do paní nedokážu vžít, ale o škole budu přemýšlet, až tam bude. Nikdo mi nepomáhá, snad jen dvakrát do měsíce je u tatínka nebo prarodičích. Její dědeček ji někdy (4x do měsíce) vezme ze školky "po-o". Kdyych kvůli tomu neměla pracovat, nevím, z čeho bychom žily. Mám spíš strach, aby dotyčná nepřenášela své strachy o budoucnost na dítě, které to automaticky vycítí. Dcerka díky snad i pozitivnímu přístupu je samostatná, mezi kamvrádkami i přes to všechno opravdu velmi oblíbená, berou ji, jaká je, a kluci se kvůli ní můžou přetrhnout - nevím, po kom to zdědila  Berou ji, i když volá zezdola mmmm-mmmmm-mmmmmm-mmmmámí pppp-ppp-pppprosím tě hooo-ooo-ooď mi šepku! Paní maluje čerta na zeď. Všechno beru s malou pozitivně, nechci, aby viděla kvůli tomu a mému přístupu problém. Práci i školku stíhám, včetně malé
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 21:35:32)
Simiki, dysfázie má různé stupně těžkosti, to nebudu soudit, jak těžká je tvé dcery, jestli se týká jen vyjadřování, nebo i porozumění atd.
Co se týká hlídání, upřímně řečeno to, co píšeš jako malé hlídání, nijak malé hlídání není.
Jestli jsem pochopila, tak dcera by měla jít taky už asi do školy? Ty s ní necvičíš? Nechci rýpat, mě to zase přijde takové zlehčování a laxní přístup. Tedy možná, že se jen nezmiňuješ a třeba s ní intenzívně trénuješ.
Ale zvuky, které jsi tady popsala jako řeč, by mě v předškolním věku osobně moc v klidu nenechávaly. To půjde do normální školy? Nebo máš vůbec představu, jak se tam chytne? Individuální plán, asistent? nebo to necháváš vyhnít? já že nepřipravené děti školy i vracejí zpátky do školky, to tě nechci strašit, ale jednoho případu jsem byla sama svědkem
|
| Šešule |
|
(21.8.2013 21:38:57)
Možná jsem paranoidní, ale možná jsi měla téma založit za sebe, a ne stylem "kamarádka má problém".
Jinak si nedokážu vysvětlit tvůj zápal pro kamarádky problém.
Nebo jim doma svítíš...
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 21:44:12)
Šešule, když je někdo dlouholetá kamarádka, tak se s ní nebavíš jen o nejnovětších drbech v okolí, ale o soukromých věcech.
A když se bavíte delší dobu, tak si ten obrázek uděláš, mě třeba ty problémy s dítětem líčila i dřív, na manžela si stěžuje až poslední dobou, dřív měla zábrany to ventilovat, ale tam problémy se nejspíš táhnou i jiného druhu.
Ale když se někdo není zvyklý svěřovat, případně má jen známé, pak chápu, že si lidi do kuchyně nevidí.
Bohužel se celá diskuse zvrhla divným směrem, nějak jsem nepochopila proč, na serveru, kde velká část uživatelek je v domácnosti, zakládají se diskuse: budu s dítětem doma do 7 let /zdravým/, jak to mám udělat, tak se pár lidí chytlo výkladu: co si to dovolila s dysfatikem být doma
|
| Šešule |
|
(21.8.2013 21:54:19)
Já chápu, že člověk se může dlouhodobě svěřovat. Člověk se za leta dozví o ledkoms leccos. Jen nějak nechápu, proč jsi téma založila. Aby sis postěžovala, že kamarádka má dle tebe pitomce? Abys zjistila, jestli to tak má většina? Abys jí mohla poradit?
Přijde mi zvláštní, jak tu píšeš, jakoby šlo o tvůj vztah, tvoje dítě, tvoje hledán práce... a nesouhlas diskutujících si bereš osobně
|
| Magdaléééna |
|
(21.8.2013 22:03:37)
Vidím také tak. Vílo, nemyslím nijak osobně Ale při pohledu z ptačí perspektivy.. Od počátku se zřejmě ve svých představách o společném životě v něčem rozcházeli. On se přizpůsobil jí. Ale.. jak už to bývá všechno v životě se úplně naplánovat nedá. To se přihodilo i jim. Ona je lehce rozčarovaná, že se on nechová dle jejích představ (což ovšem mohla od počátku přinejmenším tušit), on je rozčarovaný tím, "že si to tak bere".. Vílo, myslím, že to tu nikdo nemyslí nijak zle, jen zde myslím vidíš, jaké různé úhly pohledu na situaci mohou být..
|
|
|
| Inka | •
|
(21.8.2013 21:59:04)
Myslím, že se tu nikdo nepozastavuje nad tím, že je doma s dítětem, ale nad tím, že když je kvůli dítěti doma, očekává, že bude manžel s dítětem procvičovat a chodit po doktorech.
Taky mám kamarádku, která je v domácnosti, protože dcerka má těžkou vadu řeči, manžel je docela nadstandardně živí a ani by jí nenapadlo, když přijde po 10-ti hodinách z práce, se měl věnovat logopedickým cvičením nebo si vzít volno a jít na ORL.
|
|
| Senedra | 
|
(21.8.2013 23:13:18)
Inko, hele, já tu svojí příhodu s ORL psala jen jako ilustraci - u nás doma taky funguje model já na RD/sníženém úvazku, tak s dětmi běhám po doktorech.. ale prostě nastala situace, kdy jsem k tomu doktorovi s dítětem mohla jet, ale bylo by to velmi vysilující. Tak mě zastal manžel. A nepředhazuje mi, že něco nezvládám. Stejně tak, když vidím, že on je třeba hodně utahaný z práce, tak po něm nechci nějakou věc, kterou má jinak v kompetenci v naší domácnosti on. Prostě mi přijde sprosté, že jeden z partnerů druhého takovýmhle jednáním dost silně ponižuje...
Ještě mě napadlo, jestli manžel kamarádky nemá někde nějakou bokovku...
|
| Inka | •
|
(21.8.2013 23:18:00)
No, já si žádný tvojí příhody s ORL nevšimla, uvedla jsem to jenom jako příklad, že nemůže očekávat od zaměstnanýho manžela běhání po doktorech.
|
|
| Minie1 |
|
(22.8.2013 8:31:54)
Já to tedy ještě doplním, jak se mi to podle kamarádčina občasného líčení jeví:
- jak říkal Krakonoš Anče - ta tvoje bramboračka není dost bramborová /respektive u nich to tak nějak vyznívá, že ona neudělá nic super, nic hodného nějakého započítání na poli zásluh/, což je podle mě v zásadě špatně
- a tak jako asi jak chápu jí naznačuje, že všude jinde jsou lepší modely manželek, výkonnější, více zvládající - z toho asi tady vznikla ta fáma, že kamarádka sedí s nohama nahoře a čeká na něj a nezvládá nic. To "nezvládání" je spíš v častém srovnání, viz jak jsem uvedla údajné manželky kolegů a známých, přičemž za příklad dostává třeba paní, která má dvacetileté dítě a na trh práce se vracela se zdravým dítětem skoro za totality, takže ta práce se úplně jinak hledala, přístup zaměstnavatelů k OĆR nebo odchodům k lékařům byl jiný /nemluvě o tom, že těžko do té rodiny vidí natolik, aby věděl, jak se zapojovaly babičky/.
Když příklad, tak nějakou dnešní matku z okolí, co byla tak proaktivní, že okamžitě našla na trhu práce místo, úderem třech let bylo dítě ve školce na plný úvazek, snášelo to tam a ona nosila peníze.
Já asi dva takové případy znám, tam to byly ale standartní děti, matky měly místo ve státní správě, takže se vracely, nemusely nic hledat, žádného zaměstnavatele přemlouvat, taky ten pohled na uvolňování se z práce je ve státní správě trochu jiný, než u malého soukromníka. A obě mají účast babičky v tom směru, že když je třeba úřední den, často i jindy, babičky vyzvedávají a vodí.
Mě za sebe to přijde jako že kamarádku buzeruje, ale nechci jí to takhle vysloveně říkat, nechci to tam rozeštvávat ještě víc a aby se hůř cítila, tak tak jako účastně poslouchám. Tady jsem si chtěla potvrdit svůj dojem, který z toho mám.
Samozřejmě ti doktoři - tam chodí ona, on byl právě teď jednou, ona nemohla kvůli důležité věci, tak jí to omlátil o hlavu.
Můj osobní dojem je ještě, že se mu nelíbí ani jedna role, co by měl zastávat. Výhradní živení mu leze na nervy, ale když přijde domů a plácne sebou většinou na kanape /pak prý něco udělá/, ta velká spoluúčast - vodit děti na kroužky, učit je sporty, se od něj nedá nejspíš čekat ani do budoucna. Já nevím, ale takový muž se přece nezmění tím, že manželka nastoupí do práce, tak se uvědomí a začne vodit kluka učit bruslit na zimák.
On asi odmítá uznat, že tahle dělba práce mu taky něco dává, nejen bere, to je pak těžký.
|
| Minie1 |
|
(22.8.2013 8:39:03)
Samozřejmě ona ty věci - starání se o dítě, obíhání dělá, bohužel z jeho strany je to prezentované tak, že vlastně nedělá nic.
Což je asi to, co jí deptá, protože když tady v místě není žádná speciálka, školka, škola, tak musí odvést i většinu té práce za specialisty svépomocí doma a pak vidí tuhle reakci. Co jsem tak pochopila z jejího vyprávění hodně problému bylo v tom, že se dítě muselo zařadit ve standartní školce, taktéž půjde do standartní školy - takže z toho pramenila spousta problémů.
A ona ho musí dorovnat třeba na úroveň té standartní školy, aby se chytlo.
|
| Minie1 |
|
(22.8.2013 8:43:40)
taky jí prý kdysi říkávál, jak se těší, až bude dítě všechno učit - sporty atd.
Dneska to podle všeho dopadlo tak, že se cítí unaven a ani nevezme dítě na kolo, prostě to jde totálně mimo něj.
Ona to prostě celkově špatně snáší, protože ví, že vlastně veškerý další vývin dítěte je na ní, ještě se musí tvářit, že se dítě posunuje vpřed samo a učí se to samo /protože on nerad slyší, že ona má vlastně zásluhy a on asi ví, že by se měl taky připojit/ - no a jako vrchol ledovce poslouchá ty jeho řeči. Já si nedovedu představit, jak to tam bude, až kamarádka práci najde. Nemyslím, že se to zlepší nějakým finančním přínosem.
|
|
|
|
|
| radka | •
|
(22.8.2013 9:32:58)
tak já bych řekla, že pokud bude doma, tak to neočekává
očekává to v případě, že by šla do práce, tak jak jí to předhazuje muž, že má prostě jít do práce, a bojí se toho, že on se ani poté nezapojí a bude všechno na ní
to je z původního textu jasné, že se to týká situace, kdyby šla do práce - čtěte pozorně
|
|
|
|
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 21:39:50)
Už asi jen tohle, dítěti ještě 7 let není, potkala jsem dost matek, které byly se ZDRAVÝMI dětmi /kde nebyl ten důvod/ takto zcela legálně doma.
Ona má dítě s handicapem, bydlí v regionu, kde práce stejně moc není, takže i kdyby intenzívně hledala, kdoví - nedá se tedy říct, že je to její vina, protože spousta matek malých dětí tady práci nemá.
Ona má bohužel hlavně smůlu, že to, co jiní muži akceptují u manželek zdravých dětí, ten její neakceptuje, nebo si spíš na ní tak trochu zvyšuje sebevědomí ve stylu: neživíš, nepřepínej.
Mám z toho totiž pocit, že až i ona začne "živit", tak se to stejně nezlepší, protože úrovně jeho platu ona ve své profesi nedosáhne. Takže bude braná jako ten, kdo "přispěje", ale přepínat by zase neměl. Z těch řečí, které s ní vede, to docela skrytě vyplývá, že tam je v pozadí spíš tenhle problém.
|
|
| simiki+koťátko 03/07 |
|
(21.8.2013 21:43:34)
Představ si, že někdo to může brát pozitivně a přesto dělat věci správně.
Chodí do logopedické třídy už třetím rokem, denně cvičíme půl hodiny po 15 minutách u zrcadla, chodím teď i k externí logopedce, má posunutou školní docházku a zajistila jsem ji předběžně i speciální školu pro děti s vadami (řeči apod.). a představ si, že to všechno beru pozitivně. mi to ani nepřijde. beru to jako normální věc, nedramatizuju. starám se o ni. dokonce i začíná psát. píše zrcadlově pozpátku. někdy i normálně. čte čísla pozpátku. tedy ne jedna tři (třináct), ale tři jedna. tak to prostě je. jen proto, že to beru pozitivně, vyznívá, že se nestarám? nemáš představu, vůbec. chodíme na ušní, měsíčně na foniatrii. na EEG. a přesto to beru pozitivně. ale máš pravdu, asi se málo starám. měla bych dramatizovat a malovat čerta na zeď. a představ si, všechno to stíhám. a přesto se i malá cítí v pohodě. že by pozitivní přístup?
|
| Minie1 |
|
(21.8.2013 21:46:07)
Simiki
to nemá cenu, vyznělo to, že máš easy přístup, měla jsi rovnou napsat to, co teď a nemusela ses čílit
|
| simiki+koťátko 03/07 |
|
(21.8.2013 21:48:03)
nerozčiluju se, jen mám dojem, že paní moc dramatizuje a že se to zvládnout v pohodě když se chce
|
|
| Ar. | •
|
(21.8.2013 22:03:03)
Vílo a co chceš slyšet, že kromě Prahy nejsou žádné podpůrné skupiny pro děti bojující s jakýmkoliv postižením? Ano nejsou. Že muži se začnou chovat dominantně až agresivně, když manželka nenosí domů ani korunu, protože se věnuje dítěti? Ano začnou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)