| Mumajs | 
 |
(20.7.2014 19:44:56)
Dobrý den.Jsem 20 let vdaná (bohužel).Život s mým manželem mi od začátku silně připomínal jízdu na horské dráze.Zpočátku byl několik týdnů skvělý chlap,veselý,vtipný,relativně pečující.Pak se náhle začala nálada měnit.Viděla jsem,že upadá do depresí,ale kdykoliv jsem s ním v té době chtěla mluvit,stěžoval si,co všechno je na mě a na mé rodině a naší domácnosti špatně,a tak jsem se postupně raději přestala ptát.Jeho stížnosti byly totiž stále okrajové,nejasné,nic neříkající.A pak to přišlo.Výbuch sopky není proti záchvatům agrese mého muže nic.Záchvat trval vždy jenom pár minut a byl zaměřený střídavě na mě a střídavě na mého syna.Protože jsem jsem však vždy začala syna bránit,když na něj začal manžel útočit i fyzicky,skončil útok zase u mě.Mě se ale nikdy,opravdu nikdy ani nedotkl.Po výbuchu pak následovala fáze jeho uražené pýchy,že jsem si dovolila proti němu něco říct a tak přestal s rodinou jakkoliv komunikovat,starat se o ní,zajímat se o děti.Po nějakém čase ho to přešlo a on se začal chovat,jako by se vlastně vůbec nic nestalo a začala opět fáze číslo jedna.Bohužel se časem první fáze začala zkracovat,ale ty ostatní prodlužovat.Poslední rok vydržel nemluvit i několik týdnů.A nejenom to.Začal se stranit rodiny,chodil sám s kamarády na výlety,do kina,na hory...Přitom ale stále tvrdil,jak by býval rád jel raději se mnou a dětmi,ale když my nechceme nebo z nějakého jeho důvodu nemůžeme.Já vím,jsem hloupá,ale až nyní,po dvaceti letech,jsem začala chápat,že je něco špatně.Šla jsem do manželské poradny a doufala,že mi dá paní doktorka nějaký recept,jak být hodnou a spolehlivou ženuškou.Neboli řekne,co všechno dělám špatně a jak to mám dělat líp.Řekla mi,že jde o domácí násilí a ať jdu hned od manžela pryč.Hájila jsem se,že mě nikdy neuhodil.A tak jsem poprvé v životě slyšela pojem psychické domácí násilí.Bylo mi řečeno,že má manžel pravděpodobně hraniční poruchu osobnosti (možná i jinou) a je velice zdatný manipulátor.Připadala jsem si jako blbec.Ale uběhlo pár týdnů a já se začala víc dívat a pochopila jsem,že má doktorka pravdu.Jenže odejít.To se snadno řekne,mnohem hůř udělá.Kdo nezažil,nepochopí.Jsem jak na houpačce.V jednu minutu už podávám žádost o rozvod,v druhou jí trhám,protože se bojím,že to sama s dvěma dětmi nedám (byt je mých rodičů,ale i tak se bojím).Také mě k manželovi pojí nějaké city,i když teď zrovna nevím,jaké to jsou:láska, soucit, lítost?Hrozně bych chtěla věřit,že se změní.Plakal a slíbil,že se půjde léčit k psychologovi,ale nevím,jestli to není zase jenom jeho manipulace.A pokud by se i léčit šel,změnil by se?Má někdo zkušenosti s tím,že by se agresor,manipulátor a hraniční osoba po léčbě změnila?Moc děkuji za rady.
|
| Analfabeta |
|
(20.7.2014 19:51:52)
Žít 20 let s chlapem, který chodí sám na výlety a rodinu nechá doma? Tak to bych určitě nedala. Měla jsem doma něco podobného, skončila jsem to zavčasu. Ale je fakt, že u nás tehdy i pár facek padlo.
|
| Miluše |
|
(26.3.2015 10:19:19)
Podle mě byste to měla ukončit a nenechat se takto ponižovat.
|
|
|
| Alraune | 
|
(20.7.2014 20:21:03)
Pokud bude pod medikací, bude se chovat jinak, což neznamená, že se změní. A psycholog je u člověka s hraniční poruchou imho až druhá fáze, první je psychiatr.
|
| Mumajs |
|
(20.7.2014 21:01:39)
Ale to bude asi problém.Manžel řekl,že žádný "svinstvo" v podobě prášků jíst nebude.Myslela jsem,že se ta porucha dá odstranit nebo alespoň zmírnit rozebráním jeho osobnosti formou nějakých sezení.Na internetu se o psychických poruchách moc člověk nedozví a o jejich léčbě už vůbec nic.Nevím zcela jistě,zda má manžel právě tento problém ,doktorka to odhadla pouze na základě mého popisu,k určení přesné poruchy by musel manžel přijít do poradny.
|
| Chrysantéma | 
|
(20.7.2014 21:05:19)
Mumajs,
tohle ale není klasická duševní porucha...to je vada charakteru a to bez "chtění" protějšku nezměníš...a i tak je výsledek velice nejistý...
Apropos...jak to bylo u nich v rodině s rolema jednotlivých členů?? Tam bych začala...
|
| Mumajs |
|
(20.7.2014 21:22:05)
Manžel je ze tří kluků.Jejich táta je prý seřezal a teprve za dva dny,když se uklidnil,začal řešit proč.Prý občas nějakou koupila i jejich máma.Takže původce rozhodně je v rodině.Mladší bratr manžela bil přítelkyni,pak také svojí první manželku a teď je podruhé ženatý,jak to tam funguje ale nevím.Tyto informace jsem ale zjistila až dlouho po svatbě a to vlastně prvním útokem mladšího bratra na přítelkyni.Do té doby se mi ta rodina jevila jako naprosto skvělá.Jenže mě zmátlo,že můj muž na mě útok fyzický nikdy neudělal (na syna bohužel ano).Já vím,že jsem hloupá,když ještě váhám s odchodem a doufám v nápravu léčením,ale když je manžel v dobré (tedy první) fázi,je tak úžasný,že ho nemůžu prostě vidět jen v tom špatném světle.Má i dobré vlastnosti,jen jsou někde schované.A tak asi blbě hledám to pověstné stéblo.
|
| Žžena |
|
(21.7.2014 8:43:42)
mumajs,
tak se podívej na svého syna. Chceš, aby z něho vyrostl taky domácí násilník a manipulátor? Protože k tomu směřujete mílovými kroky, když je pod vlivem Tvého manžela a to co vidí, nasává jako "normální rodinný model".
|
|
|
|
| Alraune |
|
(20.7.2014 21:23:01)
No, tomu, že dlouhodobé patologické chování se dá odstranit rozebráním situace se spíše nespolupracujím pacientem, je těžko věřit, ne? Normální psychoterapie je dlouhodobá záležitost, spíš na léta, než na týdny.
Výkyvy nálad by léky zřejmě ztlumily, ale zázrak by taky nepřinesly.
|
| Mumajs |
|
(20.7.2014 21:29:49)
Asi máš pravdu,jsem prostě naivní blbka.Díky za radu,zase mi to trošku otevřelo oči.
|
| Alraune |
|
(20.7.2014 21:32:31)
Těžko říct, jestli má partner špatné vzory z rodiny, nebo jestli je to psychická rodinná zátěž. Každopádně, i s lidmi s duševními poruchami se dá žít, když se léčí... pokud se neléčí, neuděláš nic. Vidí svět jinak než ty a logika, nebo důkazy na ně neplatí.
|
|
|
|
|
|
| fisperanda | 
|
(20.7.2014 20:22:21)
Nový život se většinou rodí v bolestech. Myslím tvůj nový život. Seš na cestě, nevzdávej to, nenech se zaplašit strachem a pochybnostma.
Vím o čem mluvím, kolikrát jsem si přála, aby se nějaký to fyzický násilí odehrálo, abych měla TEN důvod, abych to měla za co uchopit. Říct "to je ono", jdu pryč. Jenomže když k tomu člověk není připravený, nepomůže ani kudla v zádech.
Hodně sil 
|
| fisperanda |
|
(20.7.2014 20:25:12)
A ohledně těch "citů" - ona si to psychika ulehčuje. Radši si bude namlouvat, že k tomu člověku cítíš něco pozitivního, než by si přiznala, že to tak není, protože pak by musela něco řešit, což není pohodlný.
|
|
|
| bob | 
|
(20.7.2014 20:23:41)
Moje maminka žila a vlastně nežila takto s mým otcem. Nedostala odvahu se rozvést a mě tehdy dítě si brali jako rukojmí svých sporů. Otec se se mnou třeba celý rok nebavil jen proto, že jsem se zastala mamky. Totéž provedl mojí sestře. Jako děti jsme tím hodně trpěly. Nikdy se nerozvedli. Dnes vím, že to bylo špatně. Všichni jsme mohli mít klidnější život. 
|
|
| anexa | 
|
(20.7.2014 21:15:42)
s léčbou zkušenost nemám....ale jeden takový se vyléčil milenkou. Psychický teror, manipulace, řvaní, všichni byli blbí, jen on byl geniální, pak se začal tahat s o mnoho mladší ženskou, doma se to vystupňovalo, následoval rozvod, jeho nový sňatek a teď frká a dělá jen to, co chce jeho ženuška
|
|
| Marika Letní | 
|
(20.7.2014 23:29:33)
Těžko radit... Říká se, že když se chce, jde všechno. Pokud by se manžel snažil, chodil dlouhodobě na terapii, třeba by se mu povedlo naučit se s rodinnou zátěží naučit pracovat jinak a mírnit své záchvaty vzteku.
Trochu naděje bych viděla v tom, že tě nikdy nenapadl fyzicky, i když to viděl a zažil doma. Nějakou korekci v sobě má.... Tím neomlouvám napadání syna.
|
|
| Citronove koliesko | 
|
(21.7.2014 8:26:21)
A to ti ta psycholozka na zaklade tvojho vylicenia stanovila pre muza diagnozu?
Ja neviem ale na moj vkus sa to v dnesnej dobe moc hemzi manipulatormi a hlavne tymi druhymi.
Ja som v podstate cely zivot zila v tom ze moj otec je nieco ako tvoj muz. Bola som dieta a vnimala som to ako utoky a vybuchy zleho otca na adresu mojej mamy aj na nas ked sme sa jej zastavali. Az po jeho smrti a potom co moja mama zacala zit s mojou rodinou v jednej domacnosti som prisla na to ze je to naopak. S mojou mamou sa v partnerstve nedalo zit. Nezniesla rovnocenneho partnera, vzdy to chcela byt ona kto rozhodoval o veciach aj u nas doma, v mojej rodine, aj o uplne beznom zivote. Musela som byt stale v strehu aby nezacala ovladat moje deti a cez nich aj mna a muza. Ciste psycho. Ona vzdy jemne vmanipulovala ludi do pozicie kde ich chcela mat a pritom clovek sa nemal ako branit lebo to ani poriadne nezbadal, az ked bol v situacii v ktorej byt netuzil a robil veci ktore nechcel prisla vzbura. Ona nedala priestor cloveku, snazila sa v nom potlacit vsetko jemu vlastne a pomaly si ho pretvarala na svoj obraz. A pritom sa stavala do pozicie utlacanej chudinky, ktora pre dobro rodiny znasa vybuchy nasho otca. Vzdy som sa jej pytala preco sa radsej nerozviedla. Vravela, ze kvoli nam detom, teraz mam pocit ze sa bala aby sme casom nesli za otcom. Mame na to so sestrou rovnaky nazor ale uz je neskoro.
|
| Dipsina | 
|
(21.7.2014 10:03:12)
Citronova to je zajímavý pohled, opravdu nejde soudit jen z jedné strany.
K tématu - jako bys mluvila povahově o mém ex muži. I to, jak ho omlouváš, že umí být i hodný a v klidové fázy pohodový partner. Měla jsem také muže, který, řekla bych, trpěl maniodepresivní psychozou, jednu dobu měl euforii , dobrou náladu, bylo to fajn a ve druhé době se uzavřel, nekomunikoval, jezdil si sám s kamarády, věnoval se sám sobě-posilovna, kolo, pivo s kamarády. Se mnou třeba 14 dní nekomunikoval , dětí si nevšímal. Podnikal, tak jsem dávala vinu na to, má moc práce atd, stále a před každým jsem ho omlouvala, že není tak špatný , i když sami viděli jak se ke mně chová( příklad, děti nemocný , on mě nepučil auto a at jedu k dr busem) , prostě se mnou dost dobře manipuloval a mě najednou docvaklo, že takhle nechci po zbytek života žít.Odešla jsem , už nebydlím v tom krásném domečku s krásnou zahradou, ale v podnájmu. Nová láska přišla, směla jsem pocítit, že si mě někdo váží a plně mi dává ukázat, že jsem hodna lásky a úcty.
Je to už dva roky, hodně jsem povyrostla
Mě hodně lidí radilo, at jsem tvrdší a stanovím si nějaká pravidla, jeho matka byla generál, měl ji hodně rád i když byla přísná. Měla jsem mu v podstatě matku nahradit, ale na to já povahově nemám, nezměním svoji osobnost a abych někomu říkala co má a co nemá dělat , o to opravdu nestojím. Chci rovnocenné partnerství a ne s někým bojovat jesti má navrch on nebo já.
Přeju hodně štěstí
|
|
| Vaitea | 
|
(21.7.2014 12:32:28)
"A to ti ta psycholozka na zaklade tvojho vylicenia stanovila pre muza diagnozu?"
Udivuje mě to stejně jako Citronové koliesko.
I když věřím, že je pravda , co píšeš a nemám potřebu to nijak zpochybňovat.
Ale od profesionála, odborníka bych nečekala stanovení takového závěru od stolu a po jedné konzultaci jen s jednou stranou.
To mi přijde neprofesionální a o takovém terapeutovi bych měla pochyby.
Resp. i pochyby o jeho radách a postupech.
|
| Mumajs |
|
(21.7.2014 12:59:45)
K vyjádření ,že jde o domácí násilí a že mám hned odejít jí stačil můj úvodní popis střídání 4 fází (psala jsem v úvodním textu).Pak už jenom mluvila o tom,jaký typ můj muž je a mě připadalo,že to sedí do puntíku :střídání nálad,žádné dotyky a intimnosti kromě občasného sexu,tozdělení úloh v domácnosti na ženské a mužské,manipulace,trávení času raději s kamarády než s rodinou ,alkohol atd...Pak mi dala pár otázek na téma co cítím,jak to všechno prožívám od začátku manželství a usoudila,že mám typický syndrom týraných žen a že si mám najít psychoterapeuta (můžu i jí nebo kohokoliv jiného).Když jsem se jí zeptala,zda by se to nedalo řešit třeba tím,že by se šel manžel léčit nebo nějakým pohovorem s ní ,řekla,ře by mu určitě správně vedená léčba pomohla,protože tyto typy agresorů mývají nejčastěji hraniční poruchu osobnosti a ta se léčit už dá,ale také může jít i o jinou poruchu popř. směs více poruch,na to by však musel jít k odborníkovi na vyšetření,aby se to přesně určilo,ale že jak zná tyto typy chlapů,tak ho k léčbě nedostanu.Říkala,že si agresoři jen zcela vyjímečně připustí,že je něco v nepořádku u nich a jdou k lékaři,většinou dávají vinu partnerce.Nevím,zda byla tato doktorka dobrá či nikoliv,nemám s těmito lékaři moc zkušeností.Byla jsem jen jednou před 7 lety u psychiatričky,kam mě dostala moje rodina,když jsem chtěla spáchat sebevraždu.Ta mi dala antidepresiva a řekla,že chlap,který dokáže dostat ženu do stavu,v jakém jsem tehdy byla si ji nezaslouží.Po lékách se mi ulevilo a už jsem nikde nikde nebyla,až těď.Já jsem moc nepitvala,co říká o té diagnoze,byla jsem v tu chvíli jen šťastná,že to,co se děje má vysvětlení a já nejsem blázen.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(21.7.2014 15:42:33)
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(21.7.2014 9:51:28)
Já tedy nevím, ale odborná rada, ať jdeš hned od manžela pryč, mi připadá zvláštní.
Ten člověk je psychicky nemocný, to je zřejmé na první pohled, v první řadě by tedy byla na místě rada, ať se léčí. Nejspíš má navíc zafixované patologické modely chování z původní rodiny.
Žít s touto zátěží musí být náročné i pro toho člověka samotného, kazí mu to vztahy a rodinný život, to by s ním měl někdo odborně probrat a navrhnout mu možnosti léčby.
Teprve ve chvíli, kdy by léčbu odmítal, bych viděla rozchod jako správné řešení.
Rovnou házet člověka přes palubu, bez pokusu o nápravu, když je to otec dětí, s tím se nějak neumím ztotožnit.
|
| Grainne | 
|
(21.7.2014 9:57:44)
Mne to nepripada jako zvlastni, vzhledem k tomu, ze doslo k fyzicke agresi, byt ne vuci partnerce, ale vuci jejimu synovi.
Nebyt toho, primlouvam se taky, ale tohle povazuju za naprosto nepripustne a neomluvitelne spatnymi vzory. Chapu, ze kazdy neni schopen neustale kontrolovat verbalni projevy, ale pokud neni schopen kontrolovat ty fyzicke, povvazuju za riziko s takovym clovekem byt.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.7.2014 10:55:09)
Grainne, s fyzickou agresí vůči dítěti je to podle mě velmi sporné.
Já sama ji také považuji za naprosto nepřípustnou. A neomlouvám ji, v žádném případě.
Ale: i tady v diskuzích se člověk může opakovaně dočíst, jak i spořádaní rodiče považují fyzické tresty za přirozenou formu výchovy. Kolik lidí v naší generaci a v předchozích generacích se setkalo s fyzickým násilím od svých rodičů ... Měly se všechny ty matky rozvést? 
Podle mě si prostě rodič musí uvědomit, že fyzické násilí vůči dětem je tabu, že je to nepřípustná věc.
Ale nemyslím si, že když rodič selže, ať už z jakéhokoliv důvodu, že to musí vést k okamžitému rozpadu rodiny. Nesmí se to opakovat.
|
| Mumajs |
|
(21.7.2014 11:37:43)
Nemá cenu ani počítat,kolikrát jsem chtěla za těch 20 let od toho všeho utéct pryč,ale nechtěla jsem brát dětem tátu.A pak,vždyť uměl být manžel tak skvělý!Co natom,že vzal v afektu synovu hlavu a mlátil s ní o stůl,nebo ho srazil na skříň a jelo se do nemocnice na šití.Nebo dal dětem k vánocům vysněný notebook a druhý den jim ho za trest zase sebral (prý k němu nebyly dost uctivý).Těch událostí by vydalo na pěkně tlustou knihu.Vždy tomu říkal výchova,i když si jich třeba několik měsíců ani nevšiml,ani je za trest nepozdravil,nikdy nebyl na rodičáku,i na letošní taneční besídku dceři nešel,protože musel právě opravit vodovodní kouhoutek (když jsme se vrátily z besídky nebyl manžel doma a kohoutek je stále neopraven).Dnes se kaje a říká,že netušil,jak moc nám ubližoval,ale já si nejsem jistá,zda to není jen účelové.Hrozně moc bych chtěla být trpělivá a najít chyby a rezervy v sobě.Já vím,že nikdo není jenom hodný nebo jenom zlý.Ale také cítím,že už vážně nemůžu.Nevadí mi,že všechno doma dělám sama,zvykla jsem si na to a asi je i pravda,že si vše raději organizuji sama.Za ty roky nikdy neuvařil,neuklidil,neutřel nádobí (já mu ale při jeho pracech důkladně pomáhám),ale to je v pohodě.Snad i na ty týdny a týdny mlčení se dá zvyknout,ale ta agrese,to nedávám.Před třemi týdny sekal trávu (nemusel,před 5.ti dny jsem jí posekala já a byla nízká),protože prý nemá co dělat.V jednu minutu mě honil se smíchem sekačkou po zahradě až jsem si myslela,jestli si něco nešňupnul a za pět minut už řval na syna,že je "hajzl",ale neřekl mu proč.Jenom řval nesmysly.Když jsem se o chvíli později dožadovala vysvětlení,zavrčel jen,že řekl klukovi aspoň desetkrát,aby šel posekat zahradu.Myslela jsem,že jsem blázen.A pak následovaly 2 týden ticha,které přerušil jen dalším útokem na syna (opět pofiderní důvod).Měla jsem pocit,že jsem se synem rudý hadr na býka.Mám ještě dceru,ale na tu to zatím nepraktikuje.Nechci se rozvádět,není můj styl hned utíkat,ale ...asi už fakt nemůžu.Kdybych viděla nějakou naději,nějaké světlo,že se to zlepší,třeba věkem nebo léčbou.Včera ráno slíbil,že si někam k doktorovi dojde,ale pak už dělal celý den,že se vlastně nic nestalo,vše je OK a já jsem divná,když se mi nechce se s ním bavit,jít hrát volejbal atd...Jsem vážně divná?Jsem blázen?Nevyznám se už v sobě.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.7.2014 11:56:07)
Mumajs, ne, TY NEJSI divná! Nehledej rezervy v sobě, to je nesmysl.
Chyba je jednoznačně na straně manžela, tvé chování na to nemá žádný vliv, ty to sama nemůžeš nijak změnit, ani kdybys byla světice.
On je prostě nemocný. A ubližuje vám, tobě i dětem. I když si to možná neuvědomuje (ale možná i uvědomuje, těžko říct, to na dálku neposoudíme).
Je naopak s podivem, jak dlouho jsi to dokázala snášet, ale ono to asi pro zúčastněného člověka dlouho není tak jednoznačné, jako to lze vidět zvenčí.
Takže teď už to víš, že tvůj manžel je bohužel patologická osobnost, a jediná šance je, přemluvit ho k návštěvě dobrého pychiatra, který by ho zkusil léčit.
Určitě stojí za to, pokusit se vaši rodinu zachránit, ale pokud by ten pokus nebyl úspěšný, pak opravdu stojí za úvahu rozejít se, protože tebe takové soužití bude vyčerpávat a dětem bude velice ubližovat i do budoucna.
|
|
| ruže červena |
|
(21.7.2014 18:10:47)
Kdyby manžel takhle ublížoval našim dětem nebo mě nebyla bych s ním pod jednou střechou ani hodinu děti jsou pro mě všechno a nedovolila bych,aby jim ubližoval to ví i naše kočka,že si kotata chrání.Nechápu to.
|
|
| 1kulička | 
|
(21.7.2014 18:54:41)
Koukám, že jsem divná asi já, když mám špatné svědoí, že se s manželem před dětma lehce pohádáme a ony pak musí chvíli dýchat to dusno....tý jo, nemluvit týdny s dítětem, jako trest? A ty jsi s ním kvůli dětem? To pro ně musí být pěkný psycho...
|
| 1kulička |
|
(21.7.2014 18:59:46)
Nechtěla jsem se tě dotknout, vyznělo to blbě, jako že za to můžeš ty, což je blbost, člověk svou vlastní situai logicky špatně objektivně hodnotí - jen si prosím uvědom, že pro děti je tohle psychicky strašně náročné a vůbec jim to neprospívá. Jde o regulerní psychické týrání ignorováním a u vás jsou i další věci...
|
|
|
| anuna | 
|
(22.7.2014 1:09:28)
Jednou se ti to, žes od manžela neodešla vrátí od syna. Ten chlap netýrá tebe, ale evidentně syna.
Ty se snažíš udržet manželství kvůli dětem, ale fakt myslíš, že je to pro děti to nejlepší? Rozbitá hlava, útoky, nadávky, ignorace..
Už po prvním útoku na dítě bych tam nebyla ani minutu. Nechápu proč chráníš city dospělého chlapa a ne malého kluka 
|
|
|
| Grainne |
|
(21.7.2014 11:47:34)
Anett, bez diskuse, bez pochybností a jednoznačně není jeden z rodičů oprávněn "aplikovat" ani relativně neškodné plácnutí přes zadeček proti vůli druhého rodiče.
Zvlášť ne a velmi to zdůrazním - ne v případě, kdy dotyčný si fyzicky na dospělého "netroufne" (zatím) a nemusí to být jen proto, že se bojí jeho, ale třeba jen proto, že se bojí následků. Tohle není trest, to je vybití agrese na snadném cíli a nehodlám to akceptovat ani ve jménu práva rodiče na "plácnutí přes zadeček", nad tím se naopak hroutit nebudu, i zvířecí matky používají výchovné žďuchance, štípance zuby a podobné.
|
| Grainne |
|
(21.7.2014 11:55:43)
Jinak - může být, že panáček je "jenom" fracek nevychovanej a potřebuje drsnou převýchovu, což ovšem znamená, že není vhodným protějškem pro mírnou ženu, nelibující si ve vzájemných střetech.
Ona totiž není povinna se měnit, protože spratka někdo špatně vychoval, natož se nechat vmanévrovat do stavu, kdy se bude domnívat, že ona je viníkem.
Něco o tom vím, mám doma taky jeden vzorek podobného stylu výchovy a docela dobře si dovedu představit, že mírnou, hodnou ženušku by dokázal, byť nevědomky v důsledku mizerné výchovy, zašlapat do země. Taky si to uvědomuje, dočasně to dokáže eliminovat, ale zkrátka to problýskne. Jenomže já nikdy necouvám z pozic a navíc nikdy nezneužil situace, kdy jsem byla v oslabení, takže je schopen respektu.
Jenomže zakladatelka píše i o jiném, nepomáhá, je lhostejný vůči jejím pocitům a ona není typ, který by mu to do hlavy "nakopal" tvrdou reakcí na každou podobnou "akci".
To je stav, který není k životu.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.7.2014 12:00:05)
"Tohle není trest, to je vybití agrese na snadném cíli a nehodlám to akceptovat ani ve jménu práva rodiče na "plácnutí přes zadeček""
Greainne, ano, já s tím naprosto souhlasím.
Já dokonce neakceptuji ani to "plácnutí přes zadeček" jako nějaké rodičovské právo.
Píši jen, že bych to nebrala jako podnět k okamžitému rozvodu, ale jako podnět nasměrovat agresora k léčbě.
Teprve, když léčba bude odmítnuta nebo bude neúčinná, nastupuje rozvod jako poslední možné řešení (ale nutné, žít s agresorem se nedá, to je jasné).
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela | 
|
(21.7.2014 13:18:35)
Mumajs, řekla bych, že jsi moc ovlivnitelná okolím  ...jako celkově. Tady to někdo napíše názor a taky odpovídáš ihned, že se ti zase otevřely oči .
Lidi jsou různí, a aby mohl jeden druhým manipulovat, musí k tomu mít vhodný protějšek, který s ním tu hru hraje. Takže jestli budeš hledat třeba jiného muže, můžeš opět sáhnout "vedle", protože jsi možná prostě takový objekt, který je hodně závislý na okolí, na jejich názorech a sama je přejímáš za své. Proto vám to asi taky tak dlouho s manželem "klapalo".
Dál se mi nezdá, že by psycholožka po pár sezeních měla doporučovat tak striktní akce, dokud nějakým jiným způsobem, než z tvého vyprávění, nepoznala tvého muže.
Jak je vidět, některé neidylické vztahy fungují takhle i dlouhá desetiletí...protože jednoho u druhého "něco" drží. Mám třeba kamarádku, která potřebuje mít taky někoho nad sebou a je taková - kam vítr, tam plášť, je schopná za večer několikrát změnit náhled na věc podle toho, s kým je.
Odešla od manžela, teď má něco podobného v tmavomodrém...akorát že s ní tenhle manipuluje citlivěji a po dobrém...takže spokojenost na obou stranách.
Tím neobhajuju jednání tvého muže, jeho jednání není vůči tobě a rodině OK. Podle mne by možná nějaké jiné na tvém místě stačilo přesně se vymezit proti tomuhle jednání a nedovolit ho. To je ostatně vidět, když tihle muži změní partnerku, najednou jsou schopni a hlavně ochotni skákat, jak ona píská a nějaký teror z jeho strany je zapomenut.
Anebo prostě opravdu je narušenou osobností ...ale možná by nebylo od věci prostě zkusit nějakou terapii pro něj, někdy se chlap divně chová ne proto, že je zlý a chce ubližovat, ale proto, že to jinak neumí, že má špatné vzory v rodině, že si neuvědomuje, že jeho chování tak moc ubližuje druhým.
To se nedá od počítače napsat a myslím, že to nedokáže odhadnout nikdo, kdo toho dotyčného trochu nerozebral osobně.
|
| Pam-pela |
|
(21.7.2014 13:30:19)
...tím tedy vůbec nemyslím, že chyba by byla na tvé straně...prostě jen, že oběť si hledá svého vraha, jak se říká. Manžel by se nemohl takhle chovat, kdybys to nějak neakceptovala...i kdyby tedy jen svou pasivitou a trápením se.
Ale je pravda, že někdy člověk nějak žije nevědomě, nebo spíš neuvědoměle....a seckvanou mu určité věci v jeden okamžik.
Zkusila bych pomoc zvenčí, pak teprve bych uvažovala o rozvodu. A současně bych uvažovala o nějakém osobním rozvoji osobnosti - abych se měla ráda, věřila si, našla nějakou osobní hrdost a úctu k sobě. Pokud tohle člověk má, nikdy nemůže přitáhnout narušeného jedince, zdaleka se mu vyhnou...nebo s ním dlouho nevydrží.
Vlastně jak o tom přemýšlím, s tímhle bych možná začala jako s prioritou
|
|
| Zeleninka + syn |
|
(21.7.2014 13:30:32)
Pam-pelo, ještě jsi zapomněla dodat, jak se jmenuje ta knížka, co si ji mají všichni přečíst? Pamatuju si jen autora, toho už nezapomenu  , Kevina Lemana. Něco o mužích, nebo o otcích?
|
| Pam-pela |
|
(21.7.2014 13:49:19)
K přečtení jsou fajn všechny . Ale stejně jen málo lidí se jimi dokáže řídit.
Kdyby se lidi dokázali řídit dobrými radami a zkušenostmi druhých, byli by na světě všichni šťastní, ale zkušenosti jsou nepřenosný a navíc každej člověk disponuje svými vlastnostmi a možnostmi, takže co dokáže jeden hravě, druhým nezvládne za celý život.
|
| Zeleninka + syn |
|
(21.7.2014 14:01:57)
"Kdyby se lidi dokázali řídit dobrými radami a zkušenostmi druhých, byli by na světě všichni šťastní"
To si nemyslím
Protože každý, nebo dobře, mnozí lidé si často myslí, že právě oni mají pravdu...jak by se ostatně hledali ti "neomylní", podle jejichž rad a zkušeností by se dalo řídit, aby se bylo šťastno?
Mimochodem, mnozí autoři knížek s radami popisují, jak ke svým moudrům došli...a kolikrát cestami pěkně křivolakými, přes mnoho vlastních chyb a omylů...kdyby ŠLO se ROVNOU řídit těmi "objektivními moudry", proč to tedy nedělali tihle moudří rovnou?
A nejsme tu na světě právě proto, abychom si každý vyšlapávali tu SVOU cestu?
Mělo by "smysl" se narodit a už všechno vědět a umět?
|
| Pam-pela |
|
(21.7.2014 14:18:46)
Jsme .
A já bych chtěla všechno znát a vědět...ale to už bych nebyla tady .
A jinak poučit se z chyb druhých a dát na jejich osvědčené dobré rady taky není od věci, ušetřilo by to mnohým spoustu trápení. Já vím, že to nejde.
Ale já jsem zrovna jedna z těch, co si skoro všechno musí ozkoušet na vlastní kůži, abych věděla, že to třeba fakt takhle není funkční a že tudy cesta nevede, takže to bylo takový povzdechnutí i nad sebou.
Zkušenosti nejsou ani přenosný na další generaci...člověk musí koukat na vlastní děti, co opakujou jeho vlastní chyby a postupy...a musí to stejně zjistit samy.
Dneska jsem opatrnější, už tolikrát jsem tvrdě narazila a hodně přemýším, než udělám nějaký zásadní krok, nebo trvám na svém, zda je to opravdu to nejlepší.
Některý rady a poučení jsou v principu funkční...a ten Leman je fakt dobrej. Ale kdybych ho četla tak před 15ti lety, nerozuměla bych a nesouhlasila s mnoha věcmi...to přijetí toho, co tam píše, přišlo až těmi vlastními zkušenostmi. A tak 90% toho, co píše, bych odsouhlasila.
|
|
| Pam-pela |
|
(21.7.2014 14:24:35)
...no lidi se často neřídí objektivními moudry rovnou, protože toho nejsou schopní - chyběl by tam ten proces sebeuvědomování.
Ale KDYBY to tak bylo a lidi by toho byli schopni, určitě by ubylo spoustu osobních tragédií.
A něco opravdu nemusí člověk zkoušet, nějakou radu a zkušenost člověk přijmout může - třeba nevrhat se pod auto nebo skákat ze skály..tohle člověk nemusí zkusit na vlastní kůži, stačí se podívat na příklad jiných...a tak je to i v jiných oblastech. Některé chyby bychom neudělali, kdybychom se poučili od druhých.
Pokud si opravdu nějakou věc naplno uvědomíme (nejen v hlavě), nemusíme už ji zažít ve formě osobního prožitku.
|
| Zeleninka + syn |
|
(21.7.2014 15:00:02)
"Některé chyby bychom neudělali, kdybychom se poučili od druhých."
No, některé ne - třeba to rozhlížení se před skokem do vozovky JE dobrý nápad - ale v mezilidských vztazích je to mnohem složitější...jak předem poznat, že pan A se ještě změní, že pan B se už nezmění atd. To ti NIKDO předem opravdu spolehlivě neřekne... Ani psychiatr odborník přece nepozná, vždycky, který pacient mu z toho okna skočí a který ne...natož běžný člověk.
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(21.7.2014 15:19:25)
No a zase nejaka jina si ho rozetre na chleba...to je tezke hodnotit.
Jedine, co se da rict, ze nema smysl a njc dobreho neprinese zit s nekym, kdo v druhem vyvolava negativni pocity. Tedy setrvale a dlouhodobe, zadne manzelstvi neni jen raj na zemi.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)