| Martheen+4 | 
 |
(14.3.2016 17:29:39) Kokesbobes, tak jak jsi na tom? Posunuly se tvé myšlenky někam? Jsi už rozhodnutá nebo váháš?  U mě by bylo u 2.dítěte rozhodování jednoduché, o 2.dítko bych bojovala i přes nějaké problémy okolo 
|
| 00 |
 |
(14.3.2016 19:27:44) Nemusela bych odpovědět, ale odpovím, ač to asi schytám. Příští týden jdu na mini interupci.
V sobotu ještě před testem, kdy jsem ale tušila výsledek, jsem doma střídavě slzela a smála se a zase slzela. Dneska ráno v čekárně, kde seděli asi 4 těhotné maminky mi dobře nebylo. Doktor řekl, že je to opravdu čerstvé, že ještě včera by na ultrazvuku nic neviděl. Jedno mi to není, ale rozhodnutí nezměním. Datum zákroku si budu pamatovat napořád.
Včera jsem si vyslechla přítelův názor, který jsem v podstatě čekala. V něčem jsme se shodli, v něčem každopádně vidím naši pohodlnost a sobeckost neměnit zaběhnutý styl života, plus obavy, co by kdyby. Nadšený nebyl, řekl, že jsme do vztahu šli s tím, že spolu dítě mít nebudeme atd. Ale že jestli řeknu, chci dítě, tak se to nějak udělá. Jenže to já nechci, že se to nějak udělá. Protože bych to dělala já, sama. A nemyslím finance. Být mladší, tak se s tím asi smířím a budu fungovat s dvěma dětma "sama", ale teď už se necítím být tak silná. Loni umíral tchán na rakovinu, můj táta se z ní nakonec dostal. Ve městě mi zůstal táta a máma, kterým je 75l a budou mě potřebovat víc a víc. Po x letech doplatím úvěr na byt, což byla velká zátěž na rodičáku, neb jsem byla sama. Ale dala jsem to. Prostě nechci pořád jen něco zvládat. A ano, samozřejmě už nebudu spoléhat na plodné a neplodné dny.
Děkuju za vaše odpovědi, ať byly jakékoliv. 
|
| Ruth | 
 |
(14.3.2016 19:39:10) Kokes, to je tak strašně smutné... Toto nezvládneš bez ztráty, možná desítky, možná celého vztahu. To je tak pesimistické. Já chápu racionalitu toho rozhodnutí, ale neklapne to. Takto ne.
|
|
| Martheen+4 | 
 |
(14.3.2016 19:44:25) Je to vaše rozhodnutí, ale obávám se, že budeš litovat. Možná až si partner za pár let uvědomí, že by přece jen vlastní dítě chtěl, ale ty už mu ho nebudeš moct dát vzhledem k věku.. A tvoje dítko si tak přeje sourozence...
Každopádně ať to vše zvládneš
|
| 00 |
 |
(14.3.2016 20:24:01) Ano, možný je všechno. Ale on má opravdu dost zvláštní náturu, a nemá rád omezování. To jak včera mluvil, že by se sice postaral, ale byli bychom zase uvázaný doma. A co kde slyšel, jak se občas děti "nepovedou". To je jedno. Zjednodušeně, je línej něco obětovat ze svýho stylu života. Už za sebou máme jeden rozchod a pár ošklivých hádek, kdy některé jeho věty hodně zabolely. A v tom se člověk nezmění. Když mohl mít děti za mlada, tak je taky nechtěl, pořád to oddaloval. Jak jsem psala, on říkal, že má rád děti, ale to je tak nadnesené. A doufat v to, že ho vlastní dítě změní... na to bych neměla.
Ale není jen o něm, opravdu i já mám svoje důvody.
|
| Ještěrka+3 | 
 |
(14.3.2016 20:44:17) Máš na to rozhodnutí samozřejmě nárok a já držím palce, ať všechno proběhne ok a nikdy nelituješ.. snad ti ten vztah za to stojí a snad vám vydrží. Nedá mi to, chlap se změnit může, mám příklad doma, nikdy bych nevěřila, že to jde až tak moc.. děti teda taky dlouho nechtěl a "probudil" se celkem pozdě, no a máme rovnou tři a je šťastnej jak blecha. Snad se ten tvůj neprobudí v době, kdy už děti nebudete moct mít. Ale pokud ho nechceš teď ty sama za sebe, ať už z jakéhokoliv důvodu, nemůže tě nikdo soudit
|
| 00 |
 |
(14.3.2016 20:57:59) I kdyby se probudil...to nikdo netuší. Ano čeká mě závažný krok, ale svoje dítě už mám. Může se stát cokoliv - ve vztahu, ale mám syna, práci, byt a pár blízkých lidí.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
 |
(14.3.2016 22:41:46) Myslím, že jestli tady čte Tvoje příběhy, jak s lehkostí zvládáš děti, je si jistá, že jedno stačí.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
 |
(14.3.2016 23:17:17) Já si zase myslím, že bys neměla rejpat do zakladatelky, když už udělala to nepochybně nelehké rozhodnutí. Proto mi to nedalo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
 |
(14.3.2016 23:21:48) Tak třeba já bych ani té sedmnáctce neradila, že se to nějak udělá.
|
|
|
| Kafe | 
 |
(15.3.2016 13:42:50) "dyž už udělala to nepochybně nelehké rozhodnutí. "
Pro ni asi zas tak nelehké nebylo...
|
|
|
|
|
|
| Ještěrka+3 | 
 |
(14.3.2016 22:58:25) Taky jsem jedináček a vždycky jsem hrozně toužila po sourozenci. Kdybych se dozvěděla, že šla máma na potrat, bylo by mi to neskutečně líto a nevím, jak by to poznamenalo můj vztah k ní. Sourozenec mi moc chybí dodnes. Třeba bychom nevycházeli, hádali se, kdo ví, ale byl by tady.. nebo někde ve světě, ale prostě by byl. I když vím, že zdaleka ne všechny sourozenecký vztahy jsou ideální, jsem ráda, že moje děti nejsou a nebudou jednou samy. Proto je mi líto syna zakladatelky, zvlášť když o sourozence stojí. Ale tohle rozhodnutí může opravdu udělat jen ona sama za sebe, ne všechny toužíme po větších rodinách. Kdo ví, třeba se to za těch pár dní rozleží.. nebo se naopak utvrdí v tom, že se rozhodla správně.
|
| Ještěrka+3 | 
 |
(15.3.2016 8:59:34) Podle mě neexistuje žádný "manuál" na výchovu jedináčků. Každý to má jinak. Já měla kolem sebe pořád spoustu kamarádek, pořád u nás někdo byl, nebo já u nich, přespávaly, já přespávala, ale stejně, nebylo to ono. U nás doma to stálo za houby, takže bych byla uvítala, kdybych v tom nebyla sama. I teď pořád cítím, jak moc mi ten sourozenec chybí. Mám už jen babičku, se kterou se vidíme tak dvakrát do roka, a mámu.. pak už nezbyde nikdo. Každopádně máš pravdu že ne každý po sourozenci touží, manžel je taky jedináček a byl s tím stavem naprosto spokojen.. nicméně když už děti chtěl, chtěl jich víc
|
|
| Alena | •
 |
(15.3.2016 17:01:50) Jak lze jedinacka nevychovat jako jedinacka? To u vas bydlelo jeste nejake dalsi dite?
|
| alena | •
 |
(15.3.2016 17:09:55) Cili nelze.
|
|
|
|
|
|
|