-Velšice- |
|
(31.5.2020 15:39:53) Libiku, tohle tema uz chci zalozit taaak dlouho...
Ja miluju jidlo. Narodila jsem se jako papanek a jako papanek i umru. Miluji maso, zeleninu, lusteniny, ryby, miluju vse...jim ale tak nejak celkove zdrave, ale jedine co nejim vubec jsou utopence, zavinace a kecup. Mam rada spolecne jidlo a nejsem lina udelat biftek i jen pro sebe, ALE....
Muj muz jidlo nepotrebuje, je extremne vybiravej a kdyz uz ji,tak dojida po nekom zbytky. Jinak ji pouze a jenom chlebicky, utopence, burty na ohni a na pivu, rizek se salatem( s jeho salatem)kulajdu a leco - to vse zalije kecupem. Jinak si vystaci s chlebem a pivem. Me to zabiji...Necekala jsem, ze to pro me nekdy bude dulezity, ale vadi mi to. Coz je ale asi tak vsechno,co zmuzu. Z 95% jim sama, nebo s detmi. Muz s nami neseda ani k nedelnimu obedu. A nenadelas nic
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(31.5.2020 15:43:39) Klidně si uvařím pro sebe i něco složitějšího, ale když to někdo pochválí, je to veselejší.
|
|
libik |
|
(31.5.2020 15:47:32) Velšice, chápu. Taky mám ráda společné stolování, ale podaří se mi maximálně víkendové "když muž se ženou snídá", pokud servíruji párek a míchaná vejce, oběd už mám jen s dítětem, protože "já ještě nemám hlad" a když dojde na hlad, vyskládá si na talířek nějaký sýr a konec.
Z druhé strany, když se na to spolehnu, setkám se s otázkou "a ta omáčka už není?"
Bys ho zabila
|
Bouřka |
|
(31.5.2020 15:54:53) Já jsem na společném stolování vyrostla a dost ho vyžaduju, kdyby mi to někdo bojkotoval, tak asi dělám doma dost dusno, vrčím, už když se slézají jak švábi na pivo. Ke stolu posazuju i autistku, která obvykle nic nesní, ale alespoň chvilku sedí s náma. Ale týká se to jen hlavního jídla a v náročných a chaotických dnech vyhlašuju den anarchie, kdy toleruju, že si to každý vezme, jak mu to vychází a čumí u toho případně do obrazovky. Ono to stejně pak bývá něco ohřívaného.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 15:59:54) Bouřko, já jsem také vyrostla na striktně společném stolování a přišlo mi to hodně svazující a omezující. Vůbec si neumím představit, jak bychom to v mé současné rodině měli vzhledem k aktivitám nás všech praktikovat. Společné jídlo je záležitost sváteční a musíme se předem dohodnout.
|
Bouřka |
|
(31.5.2020 16:14:43) Ropucho, tak my býváme doma všichni, když ne, tak se to týká těch, co doma jsou. Nezřídka vařím jako hlavní jídlo až večeři, aby se mohl účastnit i manžel po návratu z práce. Ale nedokázala bych tolerovat to, že já uvařím čerstvé jídlo a každý by si ho vzal, jak by se jemu chtělo, přičemž ale je doma. To musí být vyjímečná situace, aby to někomu prošlo.
|
TaJ |
|
(31.5.2020 17:30:13) Bouřko, my jsme prakticky vždycky doma všichni na večeři, často i na oběd, ale společně jíme jen já s manželem, máme to tak od začátku...naproti tomu syn nesnáší společné stolování, vadí mu to odmalička, snahy naučit ho stolovat společně s námi jsme měli několik let, nakonec jsme udělali kompromis...když jsme doma jen my tři, tak on si jí sám vedle a my s manželem spolu, ve stejnou dobu...pokud u nás je návštěva, babička, nebo je to nějaká slavnostnější příležitost, tak jí s námi...problém je v tom, že my jsme zvyklí si u jídla popovídat, zatímco jemu fakt vadí, když spolu mluví víc lidí, vadí mu různé zvuky při jídle, co dělají ostatní (a nemyslím nějaké krkání a mlaskání, to nikdo neděláme, ale úplně obyčejné projevy - chroupání zeleniny, cinkání příborů a prostě všechno). Tak jsme udělali kompromis a jsme spokojení všichni
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(31.5.2020 17:45:30) Nechce jíst s vlastníma rodičema ? To by mi asi vadilo dost.
|
TaJ |
|
(31.5.2020 17:56:00) Inko, on je pravděpodobně PAS, čím je starší, tím víc to vylézá a odmalička měl dost zvláštní přístup k jídlu a ke všemu kolem něj...ačkoli odmalička jsme se snažili o společné stolování, někdy to bylo v pohodě, někdy ne, on třeba nikdy nechtěl ochutnávat to, co jsme měli my, jedl jen několik jídel dokola a nic jiného, v podstatě by ani nemusel jíst vůbec, kdyby bylo na něm...během let pak začal postupně přidávat další jídla, ale společné stolování pro něj bylo vždycky trochu utrpení...to vůbec nesouvisí s tím že jsme jeho rodiče...spoustu jiných věcí s námi dělá rád i teď, když na něj leze puberta...ale to společné jídlo mu vadí pořád a stačí mi, že se jednou za čas přemůže, když vidí, že nám to udělá radost...ale denně to po něm chtít nebudeme...na tom náš vztah fakt nestojí...
|
libik |
|
(31.5.2020 18:19:03) TaJ můj nejstarší také velmi zřídka stolovával s rodinou. Druhé dítě se naopak jinak nenajedlo. Jeden je obézní, druhý je podvyživený.
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 19:39:47) "Nechce jíst s vlastníma rodičema ? To by mi asi vadilo dost."
Inko, já těm důvodům, co popisuje TaJ, rozumím. Mám to hodně podobně. Rozumím tomu, že pokud nejde o mimořádnou společenskou příležitost, nají se nejraději v klidu sám. A považuji za super empatický rodičovský přístup, že ho nelámou a vyjdou mu vstříc
|
K_at |
|
(31.5.2020 19:44:28) Ropucho, co je na společném jídle tak těžké? Ptám se že zájmu, abych to pochopila.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 19:54:46) Kat, těžkého nic, nicméně nemůžeš vypnout, vnímat jen svoje jídlo, relaxovat a myslet si na svoje věci. Musíš vnímat druhé lidi a komunikovat. Není to odpočinek, je to společenská záležitost. Což je občas fajn, ale jako denní rutinu mám raději jídlo v rámci nerušeného času pro sebe.
|
K_at |
|
(31.5.2020 20:23:33) Ropucho, aha. To chápu.b
|
|
|
Len |
|
(31.5.2020 20:09:34) Jo, jablko je strasny, nejhorsi v MHD, protoze jeste navic strasne smrdi, kdyz clovek kouse. Je hned za bananem. Ziju s tim ctyricet let a nijak me to neomezuje.
|
Len |
|
(31.5.2020 21:34:36) Greto, moje dite ji jen jablka a banany Pristupem to neni, on absolutne odmital ochutnat cokoliv od doby, co zacal sam jist. Leda bych ho nasilim nasiskovala. Ted postupne rozsiruje jidelnicek a zkousi, ale vetsinou to neuspeje.
|
|
|
|
|
K_at |
|
(31.5.2020 20:26:23) Greto, uf. Zajímavý je, že mě až cca do tohoto roku nenapadlo se zamyslet nad tím, jak děti vnímají to společné stolování v jídelně. Na povel, v hluku, jídlo někdy nic moc. Stravovací zvyky spolužáků někdy taky nic moc.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 20:31:27) Kat, ano, a do toho povely, pobízení k rychlosti, pobízení ke konzumaci jídel, na která dítě třeba nemá chuť ...
|
K_at |
|
(31.5.2020 20:34:00) Ropucho, jo.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 20:38:47) Kat, introvertní děti to obecně mají dost těžké, pokud nemají štěstí na chápavé rodiče. Celé dětství jsou nuceny trávit v něčí společnosti, stále jsou nuceny do socializace a komunikace, do držení tempa s ostatními, do kolektivních aktivit. Musí to být náročné a věřím, že to je důvod různých psychosomatických obtíží.
|
libik |
|
(31.5.2020 20:42:42) Ropucho, já mám dítě stoprocentního introverta a myslím, že má naopak výhodu, jelikož dost času si vystačí sama se sebou, nemá neustálé požadavky na aktivity a zábavy. Den má 24 hodin, myslím si, že právě introvert se v běžném života běhu, který tvoří samostatný výkon ve škole (práci) , pak nějaké "dobrý den" a nato pobyt v domově, na rozdíl od extroverta vyřádí doaleluja.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 20:50:53) Libiku, já to také vnímám jako výhodu, když si člověk (v jakémkoliv věku) vystačí sám a nepotřebuje stále utloukat nějakými vnějšími podněty. Ale malé děti obvykle mají málo příležitostí být samy, stále je někdo hlídá, diriguje, hodně času tráví v hlučných kolektivech.
|
|
|
K_at |
|
(31.5.2020 20:42:46) Ropucho, tohle je těžký. Ono narážíš i na to, že rodiče jsou překvapeni, z čeho by třeba dítě mělo být unavené.... Vždyť si celý den hraje. chybí jim klidové zóny. I proto treba trvám na odpoledním klidu. Že to některým dětem leze krkem, to chápu. Ale jediný předěl dne, kdy mají možnost být samy se sebou, v klidu, tichu.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 20:46:46) Kat, jojo, ono to někoho vůbec nenapadne, protože sám takový není, nezná to, nechápe. Obvyklejší jsou děti, které nevydrží samy a nevydrží v klidu.
|
libik |
|
(31.5.2020 20:50:44) No, já nevím, nadužívání slova introvert ve významu "postižený, lépe řečeno extra zacházení vyžadující" se mi zdá velmi krátkozraké.
Školku jsem tedy nezohledňovala, ale myslím si, že učitelky ze školek mají tolik zkušeností a pozorovacího talentu, že nechají samotářskou Mařenku se svou hračkou v klidu.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 20:52:37) Libiku, učitelky možná ano, ale ostatní děti těžko Já jsem každopádně měla na mysli hlavně rodiče, kteří si nemusí uvědomit potřeby svého dítěte.
|
libik |
|
(31.5.2020 20:54:50) No z druhý strany, Ropucho, pokud je rodič tím, kdo neocení, že je dítě zalezlé a "neotravuje", je to problém pro děti všech temperamentů.
|
|
|
K_at |
|
(31.5.2020 20:59:55) Libiku, nejde o Mařenku a hračku. Jde o Mařenku, pro kterou je hodně náročné být mezi dalšími 25 dětmi 9 hodin denně.
|
libik |
|
(31.5.2020 21:04:38) Kat, já pokládám školky za náročné pro všechny děti a věřím, že v současné podobě odejdou do propadliště dějin, myslím tím zejména to, že v nich dítě stráví celý život, protože když k 9 hodinám připočtu transfer, jídlo, hygienu a spánek, je to jen tak tak.
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 21:15:00) Já při čtení mnohých diskuzí zde zjišťuju, že příliš lpím na "normalitě" (jasně, co to vůbec je) a občas jsem rozladěná, pokud vše nešlape podle mých představ. Spousta z vás akceptuje věci, které si neumím představit. Moje chyba.
|
77kraska |
|
(31.5.2020 21:18:41) Kaipo, ja uz akceptuju veci, ze se sama sobe divim
|
77kraska |
|
(31.5.2020 21:19:20) ....teda sice akceptuju, ale vyberu si to jinak
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 21:27:23) Kaipo, já jsem vyrostla v rodině, kde se hodně lpělo, nejen na společném kvalitním čerstvém domácím jídle, ale na spoustě dalších pravidel. V něčem mi to dalo disciplínu, kterou oceňuji, ale zároveň mi to dalo touhu po větší volnosti a ponaučení pro vlastní rodičovskou roli. Myslím, že mé děti si toho považují.
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 21:32:31) ropucho, co je špatného na společném jídle? Čím tmelíte rodinu, kdy se sejdete a jste spolu jako rodina, jaké máte společné rituály? A ty nevadí, zatímco společné jídlo ano?
|
kosatka2 |
|
(31.5.2020 21:41:09) Nejsem Ropucha, ale od té doby, co mám svoje děti, taky v ledasčems rozvolňuju. A vyloženě trpím u našich, kdy sedíme u stolu, děti hladové a unavené, ale dědeček chce něco dělat v zahradě, NESMÍ se začít jíst dřív, ale on se kvůli nám nebude obtěžovat, aby dorazil, naopak ještě 2x obejde zahradu, jestli se někde něco neválí, oběhne barák, jestli se někde zbytečně nesvítí. U nás doma večeříme, když máme hlad, nečekáme, až se muž bůhvíkdy vrátí z práce. Přizpůsobování se cizím pedantským rituálům je pro mě těžké a zkousnu to jen občas.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 21:49:07) Kosatko, přesně tak. U prarodičů se děti musely přizpůsobit rituálům a já jsem z toho celkem "rostla" (mlčky, bez komentářů a bez zásahů), protože mi přišlo úplně zbytečné děti trápit a napínat, když vlastně o nic nejde, jen o nějakou utkvělou představu. Jistěže to v rámci návštěvy občas přežijí, ale já to tak dělat nechci a nepotřebuji.
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 21:51:55) Ropucho, co jiného - důležitějšího- mají děti na práci, když jsou na návštěvě u babičky, že nemohou jíst společně?
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 21:57:11) Kaipo, děti nemají na práci vůbec nic, jen mají hlad a musí čekat, až se celé příbuzenstvo shromáždí, až se všechno náležitě naservíruje, až všichni náležitě usednou ... Doma by byly dávno po jídle a dospělí by si své tanečky odbyli následně.
Myslím tedy malé děti, předškolní a mladší školní.
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 22:01:56) Aha, tak my asi žádné tanečky kolem neděláme. "Někdo" uvaří, prostře a pak se servíruje. polévka, hlavní chod a moučník klidně až potom, třeba zmrzka. Děti nepociťují žádnou újmu, i když jsou malé. Důležitě sedí s dospěláky u stolu.
|
|
|
Senedra |
|
(31.5.2020 22:03:45) Tak u nás je to tak, že když je možnost, tak se najíme společně, ale zase nikdo nedělá naschvály, že by společné jídlo bojkotoval.
Když jsme všichni doma, jíme spolu ( hlavně obědy nebo teplou večeři). Pokud děti přijdou z tréninku, vím, že manžel dorazí a za hodinu a půl, tak se najedí, manželovi jídlo ohřeju nebo uvařím čerstvé. To samé, když má třeba dítě online hodinu, najíme se ostatní, ono si vezme oběd později. Když dorazí návštěva nebo jsme na návštěvy my, jí se společně.
Občas se manžel omluví a jí v pracovně, ale to se stalo teď tak jednou za měsíc.
Dost šílené tanečky dělá kolem jídla tchýně. Jsme domluveni na oběd, ještě dopředu hlásíme, že dorazíme v půl jedné. Přijede ve čtvrt a ona už má poznámky, že jídlo suší na sporáku od půl dvanácté. Tchána sprdne - jde brzo/pozdě/pomalu/ptá se, co bude... Naopak švagr může přijít, nemusí, cokoli je v pořádku. A sama jí až hodinu po nás, když se celá schvácená svalí na židli, protože pořád něco na stůl dodává.. a něco málo s ní s tím, že bere léky, po kterých nesmí určitou dobu jíst. Nějak se mi nepovedlo vysledovat kdy ty léky bere, protože proces je stejný, ať jsme u ní na oběd v půl dvanácté nebo v jednu. odmítnutí jakéhokoli jídla je z její strany považováno za její přímou urážku... Radši už zvu na oběd jí k nám.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 23:13:50) Senedro, ano ano, také máme babičku toho typu, že na oběd se musí dorazit v poledne a ona to má nachystané pro jistotu už o hodinu dříve a trochu šílí. Pro nás je to stres.
|
|
|
|
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 21:49:59) kosatko, my všichni víme, že je oběd o půl dvanácté, nikdo nedělá naschvály, pokud má někdo neodkladnou práci, buď počkáme nebo se najíme sami. Ale žádné šprajcy a jíme společně rádi.
|
kosatka2 |
|
(31.5.2020 22:03:55) Tak moje máma je celkem k dětem vstřícná, když je sama, ale když se hraje na sváteční rodinné jídlo, staří chlapi maj kecy.u babiček to byl vždycky teror. Nesměli jsme pít, dokud jsme všechno nesnědli. Protože pak bychom toho prý snědli málo. Jídlo bývalo dost slané a tučné a nemáš to čím zapít. Polévka se musela jíst tak horká, že to dítě nezvládá a pak zdržuje ostatní. Mluvit se nesmělo. Nebo alespoň ne děti. Dojídat se muselo, nehledě na šlachy a tuhé či tučné kusy. Oběd v 11:30? Celý ráno stres, aby se za nimi stihlo včas dojet.
Vůbec mi to nepřišlo, že se jako sejdeme a je nám fajn. Musíš v tichosti všechno co nejrychleji sežrat, a když na talíři něco zbyde, půlka rodiny má tisíc keců.
Když mi zjistili bezlepek, moje babička to nikdy nepřijala. Nikdy. Vždy si myslela, že jí to dělám naschvál.
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 22:06:29) kosatko, tak pokud to je tak, jak píšeš, celkem to chápu. U nás nikdo nikoho nedusí, pít se může dle libosti, žádné extra formality. Pak chápu, že jídlo není stmelující rituál.
|
kosatka2 |
|
(31.5.2020 22:11:46) Teď se dělají občas rodinná setkání kvůli malým dětem u nás, takže jsou naštěstí pravidla podle mě. Takže hodně věcí na stole a ať si každej přidává dle libosti. Asi jako v arabských zemích. Ale zas při tom nesmím zapomínat, že chlapům 60+ je třeba jídlo nandat a pak je pobízet, protože oni sedí, čučí a nechápu.
|
|
|
Katka a 2 výrostci |
|
(1.6.2020 7:02:12) Ježisi to nepití u jídla...přesne proto jsem nechtela jezdit k jedne babičce,ac jinak byla moc fajn.
|
|
|
libik |
|
(31.5.2020 22:08:36) Oběd v půl dvanácté ? To zas je trochu mimo mé vnímání "normality"
|
Senedra |
|
(31.5.2020 22:15:16) libik, mimo mojí taky, ale někteří lidé jsou tak zvyklí. Já se třeba hlídám, když k nám přijedou moji rodiče. My jsme díky našemu životu zvyklí večeřet v +/- sedm večer, oni o hodinu dřív. Takže se snažím krmi podávat podle nich. To samé oběd- my mezi půl jednou a jednou ( pokud nevaří manžel a nějak neodhadne čas potřebný k přípravě), moji rodiče na dvanáctou. A už jsem se zvykla ptát se návštěv, jednou k nám přijeli kamarádi s dětmi, já v poklidu, že jídlo bude v sedm večer a kamarádka přišla a opatrně naznačila, že jejich děti už kapku šilhají hlady, protože jsou zvyklé večeřet v šest. Děti malé, hladové... omluvila jsem se a honem jsem chystala večeři.
|
K_at |
|
(31.5.2020 22:22:21) Naši už jsou leckdy v 11 30 po obědě. 😂
|
|
libik |
|
(31.5.2020 22:24:44) Tak my si užíváme období, kdy ještě nemáme stařecké vstávání v 6, ale ani mateřské vstávání v podobnou hodinu. Takže v půl 12 spíš snídáme, pokud není nějaký odjezd za zážitkem.
Hostiny pro příchozí moc nepořádám(vyjma Vánočních svátků) rp. návštěvám servíruji bufetem.
Ale také respektuji stravovací zvyklosti ostatních, Když jedu tchánům, vím, že v 6 večeří, takže v 5 bych měla vypadnout, abych jim nepřidělala starosti.
Ti mají také velmi specifický vztah k jídlu, snídaně, oběd (2 chody) svačina (něco sladkého) a večeře (něco na chleba) v pravidelné hodiny, velmi malé porce a nevaří pro strýčka Příhodu.(no je jim 90, asi to funguje) Jednou jsme je s MM ještě jako snoubenci zaskočili na Nový rok (nějak jsem si myslela, kolem Vánoc je všude jídla pro regimenty a že budou rádi) Výsledkem bylo, že u stolu sedělo 6 lidí(švagrovka se synem s nimi tehdy tvořili nukleární rodinu) a dojídali se miniaturní zbytky 3 jídel včetně nudlí s mákem. No byl to strašný trapas.
|
Federika |
|
(31.5.2020 22:30:34) My nemáme ani stařecký vstávání ani vstávání k miminům. Ale tatínek mých dětí má od narození v hlavě budíka, kterýho jim vytvořil tchyně a vstává, i když nemusí, v šest. To v reálu znamená, že my se někdy o víkendu vyhrabeme z postelí v jedenáct a on už na nás pokřikuje, že oběěěěd!! A strašně se diví, že všichni koukají jak sůvy z nudlí a nikdo se nežene, nikdo nemá hlad. A on se pak diví, když si místo jeho oběda nakrájím jahody do jogurtu. Na snídani.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 23:09:58) Přesně tak, o víkendu před polednem je spíš snídaně než oběd. Oběd v pravé poledne chápu na statku, kde se za svítání vybíhá k dobytku a k polním pracím, ale městský člověk snad takto dobrovolně nefunguje, není-li masochista
|
|
|
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 23:31:51) libik, někteří to mají jako oběd (pokud vstávají třeba v 9), jiní vstávají rovnou na oběd a berou to jako snídaňo/oběd.
|
libik |
|
(31.5.2020 23:34:59) No dobře, ale kuchař(ty) prostě do 1/2 12 spát nemůže
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 23:38:23) To jistě ne, ale pokud by všichni spali (dle tvé teorie) do poledne, nebyl by nikdy žádný oběd. A já jsem už stará, nedokážu spát do odpoledne, tak vařím.
|
libik |
|
(31.5.2020 23:47:04) Kaipo, já jsem též stará. A trvalo mi dost let než jsem pochopila, že bez oběda se to taky nepotento. Je to dané i tím, že kdybych oběd zazdila někdy v roce 90, tak si členové mohou dát okoralou Šumavu s májkou nebo máslem, dneska je v běžné lednici zelenina, ovoce, dobré sýry a různé jiné lahůdky, pečivo je na každém rohu čerstvé 24/7. A fajnšmekři si mohou zavolat dovážku. Já tedy při sobotě(spíš v podvečer) obvykle udělám základ pro jedno "slušné" jídlo (udusím nebo upeču maso), někdy k tomu dodělám omáčku , dodělávám pak přílohy a saláty dle situace.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 23:51:35) Libiku, tak nějak. Vstávat kvůli tomu, abych šla vařit, k tomu jsem ochotná opravdu jen o svátcích nebo když čekám návštěvu, ale nikoliv "jen tak". V poledne nikdo oběd nechce, všichni pozdě vstávají a dávají si velkou snídani, kolem poledne bohatě stačí s vařením oběda teprve začít.
|
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 23:59:37) libik, když my jsme všichni tak nějak normální, žádné PAS a podobně, tak vstanu tak, abych v pohodě uvařila. A neberu to jako újmu.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(1.6.2020 0:01:58) V pohodě vstát, to je tak v 11, teď musím dřív kvůli lékům, ale jako újmu to beru, většinou ještě zalezu.
|
Kaipa |
|
(1.6.2020 0:05:20) Však jsem psala, jsem už stará. Netřeba mi spát do poledne.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(1.6.2020 0:08:56) Možná jsem starší a moje maminka v 75 letech je stále sova, babička až do smrti, nemám naději.
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(1.6.2020 0:07:32) Já vstanu v pohodě i kolem 8-9, ale nechci jít vařit oběd, to by bylo po pohodě Chci jít vařit maximálně kávu a něco dobrého k snídani a pak u toho dlouho sedět
|
Ropucha + 2 |
|
(1.6.2020 8:11:20) Já mám naopak ze své původní rodiny zažito, že o víkendu se nic jiného nedělá než vaří a jí. A velmi jsem to chtěla jinak. Vstát, nasnídat se, uklidit po snídani, uvařit oběd, uklidit po obědě a záhy začít třetí kolo s večeří je moje noční můra. To mi připadá jako promarněný, otrocky prožitý čas. Pro malé děti jsem to dělala, ale jsem ráda, že už nemusím. Chci jít ven, chci si číst, chci se válet, chci si dělat, co chci. Vaříme jen tehdy, když se nám chce, jindy připravíme jídlo večer předem, nebo jíme venku, nebo objednáme z venku, nebo uděláme velký brunch a do večera máme vystaráno ...
|
|
|
Kaipa |
|
(1.6.2020 10:35:52) Ropucho, já jsem zase ráda, když je "dlouhé" odpoledne. Fůru toho stihneme (i kdyby to mělo být válení na kanapi ).
|
Ropucha + 2 |
|
(1.6.2020 12:16:18) Kaipo, já si dlouhé odpoledne neužiji, když se dopoledne vysílím Pak už se mi chce jen odpočívat a nic z toho nemám.
|
Kaipa |
|
(1.6.2020 12:33:36) Ropucho, každý to má jinak. Já třeba nikdy netrávím dny v pyžamu, to mám hned pocit, jako bych byla nemocná. A spousta lidí si dělá relaxační pyžamové dny. Brr.
|
Ropucha + 2 |
|
(1.6.2020 12:44:11) Kaipo, jojo, já jsem také vyrostla v tom, že ráno se musí vyskočit a být aktivní a že v poledne musí být teplý dvouchodový oběd a pak je třeba být zase aktivní ... A já mám nějaký silný gen lenosti, nepotřebuji být pořád aktivní, nerada po ránu chvátám, ráda startuji zvolna, v pyžamu tedy dny netrávím, to je mi nepříjemné, ale v županu klidně
|
Kaipa |
|
(1.6.2020 13:00:20) No, z mých příspěvku to asi není zřejmé, ale lenoch jsem taky velký.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
TaJ |
|
(1.6.2020 0:31:10) My o víkendu snídáme tak kolem 10h, pokud někam nejedeme hned brzy ráno...takže v půl dvanácté by bylo na oběd ještě fakt hodně brzy...obědváme obvykle tak mezi 13-14h...večeříme obvykle kolem 19h, mezitím dopoledne i odpoledne si každý bere něco podle toho, jestli má hlad a chuť...třeba my s manželem si dopoledne klidně nějakou tu svačinku ještě dáme, syn snídá kakao a kousek rohlíku s Lučinou a pak až obědvá...a jí víc spíš odpoledne a večer...jinak na víkendové obědy vaříme spíš něco rychlého, co je tak cca za půl až třičtvrtě hodiny hotové...
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 21:44:00) Kaipo, já vůbec netvrdím, že společné jídlo je špatné. Špatné je na něm lpět. V každodenním provozu to v mých očích znamená značné omezení, někdo musí v určitý čas jídlo připravit, všichni musí být v určitý čas doma k jeho konzumaci, život se zbytečně mnoho přizpůsobuje tomu jídlu. S malými dětmi, které mají pravidelný režim a chodí brzy spát, je to snadněji proveditelné, v té době jsme to i přirozeně dodržovali, ale ve chvíli, kdy jsou děti samostatné a každý člen rodiny má úplně jiný režim a jiné aktivity, už je to zatěžující. Všichni společně se sejdeme k jídlu třeba někdy o víkendu, při oslavách a svátcích, umíme si to užít, ale jako na každodenní rutině na tom rozhodně nelpím.
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 21:47:13) Ropucho, nepsala jsem o každodenním lpění. To by u nás v běžném provozu ani nešlo. Psala jsem o víkendu. pokud jsme doma, jíme společně.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 21:53:47) Kaipo, aha, to já jsem všechno nečetla. Ale mně je tohle opravdu více lhostejné. Pokud nejde o oslavu, sváteční jídlo, předem domluvené společné jídlo, tak je mi jedno, kdy kdo jí nebo jestli vůbec jí. Když vařím, nabídnu a buď chtějí nebo nechtějí. Když nechtějí, schovám, mohou si vzít jindy.
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 21:55:38) No jo, moje zlaté děti jedí s námi a doufám, že rádi a bez újmy.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 21:59:36) Kaipo, naše děti jedí častěji bez nás, ony celkově jedí častěji než my
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 22:03:13) Ropucho, my máme tři "hlavní" jídla, co jí kdo mimo, je jeho věc.
|
|
|
|
|
|
Bouřka |
|
(31.5.2020 23:14:57) "V každodenním provozu to v mých očích znamená značné omezení, někdo musí v určitý čas jídlo připravit, všichni musí být v určitý čas doma k jeho konzumaci, život se zbytečně mnoho přizpůsobuje tomu jídlu. "
No já to dělám naopak. Jídlo přizpůsobuju situaci. Takže je vcelku chaos v tom, kdy jíme hlavní, ale zase se u toho často sejdeme. Ale prostě každý den vyhodnotím situaci a oznámím, jak to bude, s dostatečným předstihem hlásám, že jídlo bude za takovou dobu a kdo to nevydrží, tak ať si vezme něco teď, protože když se bude někdo cpát před jídlem, tak budu nepříjemná. Když jsem v práci, tak asi vládne doma anarchie, ale to nevidím, tak mi je to jedno Mívají něco připraveného na ohřátí nebo na dodělání a za úspěch považuju, když to manžel zvládne a neodnese to žádný kus nádobí a jídlo je poživatelné.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(31.5.2020 23:50:36) My jsme jedli dost chaoticky, ve volnu jsme vstávali hodně po poledni a buď si dali rovnou oběd nebo snídani, večeři jsme měli ve dvě ráno apod, neumím režim, k tomu nepřetržitý provoz v nemocnici. Když jsme nestihli nakoupit, tak se šlo do hospody.
Takhle jsme fungovali 8 let. Pak kvůli malým dětem jsme začali "dělat normální lidi" a obědvalo se +/- v poledne, i kdybych to měla navařit v předvečer, a jelo se na výlet, večeře byla tak nějak aby šly včas spát. Snídani si musely ulovit, byla připravená předem, ale dopoledne jsem prospala u pohádek, já se na skřivana prostě nepřeučím.
Teď se snažím obědvat co nejblíž k poledni a pak už jen zeleninu a bílkoviny.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 23:54:49) Evelyn, ano, malé děti jsem krmila časněji, ale to jsem si připravovala jídlo den předem (lépe řečeno večer až v noci). Dopoledne jsme chodili ven.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
K_at |
|
(31.5.2020 21:15:38) Libiku, myslím, že v nejbližších 10 letech tohle nikoho zajímat nebude.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Len |
|
(31.5.2020 20:07:50) Pro mne je to prilisna blizkost lidi pri jidle, proste mi to hrozne vadi. Konverzace u jidla je uz jen ta tresinka na dortu. Mozna by mi to nevadilo, kdybysme meli tri a vice metrovy stul a sedeli kazdy na jednom konci.
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(31.5.2020 20:02:14) Každýho věc, ale přijde mi to takový smutný. Při dobrém jídle se toho nejvíc vyřeší.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 20:06:46) Inko, věřím, že to tak někdo má, já pro sebe jídlo vnímám trochu jinak, to je prostě moje palivo, součást dobíjení sil. Ráda s lidmi sedím, povídám, může se popíjet, to mi k tomu sedí, ale jíst u toho fakt nemusím.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(31.5.2020 20:12:32) Když jím sama, tak u toho čtu nebo koukam do tabletu, abych se nenudila. Na návštěvách se tsky většinou jí.
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 20:15:31) Inko, jojo, je to rozšířené napříč kulturami, když se sejdou lidé, jí se u toho.
|
|
|
|
|
|
|
Bouřka |
|
(31.5.2020 18:09:13) TaJ, při takovémhle problému by mi nevadilo, kdyby někdo jedl odděleně, ale trvala bych na stejné době Nemám ráda to sušení jídla v hrnci, přihřívání apod., je to neúcta k tomu, kdo si dal práci vytvořit čerstvé jídlo. Když vařím dopředu a vím, že jídlo budu ohřívat, tak vymýšlím takové, které je k tomu vhodné.
|
|
libik |
|
(31.5.2020 18:15:40) Bouřko, ale já jsem celoživotně strážkyně stolu plného čerstvých teplých jídel a teď s úžasem poznávám, že na to vlastně nikdo není zvědavej
Je to svý způsobem vysvobození, vyrovnat se s tím, že nikdo nebude ani hladový ani nezdravý, když nepodám v půl jedné 2 chody "kvalitního" jídla, u něhož se všichni sejdeme.
|
Bouřka |
|
(31.5.2020 18:20:51) libik, mě stačí, že jsem na to zvědavá já. A vzhledem k tomu, že v kuchyni kraluju, tak se to řídí dle mého V mé původní rodině na tohle platilo (a stále platí) nejvíc to, že kdo nedorazí včas, tak nežere, neb všichni byli jak kobylky a kdo si neurval zavčasu, tak mu zbylo málo
|
Evelyn1968,2děti |
|
(31.5.2020 22:47:06) Většinou navařím a kdo přijde a má hlad, tak si ohřeje, když se sejdeme všichni na stejný čas u stolu, je to fajn. Když byly dět malé, tak teplá večeře byl rituál, rádi prostíraly a zdobily stůl.
Z domova jsem měla zažitý "něco si vzít", teplý jídlo bylo jen v jídelně, v týdnu se doma nikdy nevařilo, o víkendu většinou v sobotu a ohřálo se v neděli.
Teď si tu nedosycenost vynahrazuju, navařeno máme vždycky i s polívkou.
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(31.5.2020 19:49:12) "nikdo nebude ani hladový ani nezdravý, když nepodám v půl jedné 2 chody "kvalitního" jídla, u něhož se všichni sejdeme."
K tomuto poznání moji rodiče nikdy nedošli a trpěli pohledem na mou domácnost, kde se toto zlaté pravidlo trestuhodně rozvolnilo. Dlouho trpěli nedůvěrou i k restauracím (chápu, většinu života prožili za minulého režimu ), to se tedy nakonec pod vlivem mladší generace zlomilo.
|
|
Kaipa |
|
(31.5.2020 19:52:27) Tak já podávám (nejméně) dvouchodový oběd o půl dvanácté. A společnou "lepší" večeři v sobotu (třeba tatarák, ovarové koleno, steaky,...). Ve všední den si každý uloví, co uzná za vhodné.
|
|
|