| Lída. | 
 |
(25.4.2021 15:55:24)
Vzpomenete si ještě, jak jste si představovali/y rodičovství? Jaký život jste si plánovaly před dětmi (s vědomím, že děti chcete a měly by do těch plánů zapadnout)?
Nedávno jsem viděla film Tully https://new.csfd.cz/film/462926-tully/prehled/
Myslím, že stojí za vidění, tak nechci prozrazovat pointu, ale jednou z věcí, která se tam řeší, je splněné/nesplněné očekávání z rodičovství, když si ke dvěma dětem hrdinka přinese z porodnice třetí a stereotyp a nevyspání ji vyčerpává.
Uměly jste si představit, co s narozením dětí přijde? Liší se váš současný rodinný život od toho, jaký jste si představovaly?
Procházela jsem teď dvacet let staré zálohy pošty a souborů a překvapilo mě, jak je paměť milosrdná  Už jsem skoro zapomněla, jak náročné období to bylo. Byly tam uložené některé stránky z Rodiny, naučné články a zoufalé dopisy kamarádce o tom, jak není možné skloubit nároky dvou různě starých dětí 
Z doby před prvním těhotenstvím si pamatuju své přesvědčení, že můj život se nezmění, prostě jen budu všude chodit s kočárem 
|
| Ropucha + 2 | 
|
(25.4.2021 16:14:42)
Představovala jsem si to samozřejmě mnohem idyličtěji.
Vůbec jsem nepočítala s únavou a vyčerpáním, to jsem prostě neznala.
Výchova dětí mě nezaskočila, to proběhlo víceméně podle mých představ.
Ale ten každodenní provoz byl náročnější, než jsem si představovala, a pak také soužití se staršími dětmi. Neuměla jsem dohlédnout, že jednou budu v mít domácnosti další lidi s vlastními nároky a vlastním režimem a že mi to bude trochu překážet.
|
|
| Ekaterina |
|
(25.4.2021 16:20:04)
Já si vůbec nevzpomínám, že bych si rodičovství nějak představovala. Samozřejmě jsem měla nějakou rámcovou představu, že děti chci a že nechci jen jedno, jinak jsem si ale asi nic nepředstavovala. Jsem myslím docela plánovací typ, ale tohle jsem nějak nechávala plynout bez plánování a přesných představ.
|
| Delete | 
|
(26.4.2021 1:55:47)
Tak tohle je úplně přesně, co jsem chtěla napsat.
Naprosto žádná představa.
Coby o hodně let nejmladší široko daleko v rodině, navíc výchovně i školně asi dosti nenáročné děcko a to včetně puberty, co tu tak čtu, jsem vůbec netušila, do čeho jdu.
Šok to byl, ne že ne. Ale myslím, že by mě to zaskočilo s jedním úplně stejně, jen se čtyřma nebyl čas si s tím lámat hlavu.
|
|
|
| Marťasína Marťasína |
|
(25.4.2021 16:27:09)
bála jsem se, hrozně moc, já v roli dobré matky - to mi přišlo jako mimořádný životní cíl
Máma mi vyprávěla, jak hrůzostrašný je porod, jak hnusné je kojení, prý měla bradavky do krve, nemazlily jsme se prý, protože jsem to nikdy nechtěla. Babička rodičovskou roli nezvládla, všechno špatně.
Na základě těchto "precedensů" v linii jsem měla k rodičovství neskutečný respekt. Nakonec jsem celkem v pohodě porodila, normálně kojila a docela ráda, po šestinedělí na svých kilech, snad jen nevyspalá. Už pro ten původní strach jsem najednou na sebe byla fakt pyšná (a to já nebývám skoro nikdy).
Jako bezdětná jsem nečekala, že společenství matek je až tak ostré prostředí, kde se jakákoli odlišnost neodpouští, tohle mě zklamalo dost.
|
| 77kraska |
|
(25.4.2021 17:05:58)
Martas, odmala jsem slychala od matky a babicky a tety, ze ditetem si zkazim zivot (a taky postavu), ze ditetem vsechno konci atd. atd. - mela jsem z toho nevyslovny strach...bylo to presne naopak, v mem zivote najednou nastala idyla, mela jsem ruzove krasne miminko, co se dely den mazlilo a usmivalo a pekne spalo....vlastne to bylo uzasne a krasne az do jejich 13, kdy zacala zlobit, s jejim narozenim se mi vlastne dal zivot do poradku, ja jsem v podstate matersky a pecujici typ, coz jsem predtim nevedela
ale myslela jsem si na zacatku, ze budu mit vic casu na praci na HO...to jsem nepredpokladala, ze bude tak narocne s miminem a batoletem pracovat, to bylo velmi narocne, nez sla do skolky
|
| Marťasína Marťasína |
|
(25.4.2021 17:27:54)
"odmala jsem slychala od matky a babicky a tety, ze ditetem si zkazim zivot (a taky postavu), ze ditetem vsechno konci atd. atd. - mela jsem z toho nevyslovny strach..."
Sedmi, ta úleva je potom ohromná, viď? Mě navíc máma ládovala zkazkami o "roztahovaných kostech při ostrých bolestech porodu". Na vyvolávaný porod jsem jela 12 dní po termínu, zcela otevřená k porodu (!) už celé tři týdny před termínem, jen mi nepraskla voda a neměla jsem jedinou kontrakci (dr ze mě byl na palici a pořád vykřikoval "vy rodíte!" Psychika je boží, co všechno dokáže. Moje sousedka byla taky výrazně ovlivněna názory své matky na mateřství, a její psychika ji dotáhla až k neplodnosti - dvě děti ze zkumavky a dodnes mi leze mráz po zádech, když vypráví, že stejně měla maminka pravdu, dětí přinesou víc starostí, před dětmi jí bylo líp. 
Sedmi, jsem ráda, že jsi to měla takhle hezký, přesně takhle má MD probíhat, že člověk pochopí spoustu věcí, které o sobě nevěděl. A tvoje dcera musí držkovat , cvičí si asertivitu nejdřív na rodičích, aby to uměla pro život
|
|
| Monty | 
|
(25.4.2021 17:41:24)
Sedmi,
tak to já zas vcelku i věděla, že nejsem mateřský a pečující typ, takže mě to, že fakt nejsem, nijak nepřekvapilo. 
|
| Kaipa |
|
(25.4.2021 17:53:23)
Já pořád nevím, proč si nepečující a nemateřský typ pořizuje děti (v tvém případě dítě). To přece není povinné, ne? Nikdy jsem se to od tebe, Monty, nedozvěděla. Podlehla jsi tlaku okolí? Nebo proč vlastně?
|
| Monty |
|
(25.4.2021 17:58:22)
Kaipo,
proč bych měla podléhat tlaku okolí?
Ono se prostě někdy stane, že žena neplánovaně otěhotní, k tomu je třeba úplně jiný tlak a stačí i jednorázově.
|
| Kaipa |
|
(25.4.2021 18:02:07)
Vidíš, tahle možnost mě nenapadla.
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(25.4.2021 18:54:40)
Monty, ja jsem si vzdycky myslela ze jsem sobecka, sebestredna a rozmazlena....a pak se ukazalo, ze jsem pecujici a obetava....a kdyz mi dite odrostlo, tak jsem si poridila zvire
|
|
|
|
|
| kosatka2 | 
|
(25.4.2021 16:27:26)
Po pravdě, než se mi narodily vlastní, ani jsem skoro netušila, že něco jako mimina existuje a nepředstavovala jsem si nic. Upínala jsem se k porodu a dál neviděla. Naštěstí. Rutina okolo domácnosti je pro mě ubíjející, tak furt musím něco dělat, plánovat, vyrábět a pak je tu mnohem větší chaos.
Občas mě přepadne strach o děti, to jsem neznala. I když zvládám drsňárny, rozbrečí mě dítě, které ztratilo medvídka.
Jo a taky jsem si o sobě myslela, že jsem děsně trpělivá bohužel trpělivostí jsem se vyčerpala na několik generací dopředu, sorry děcka.
A naučila jsem se nic od druhých neočekávat (rodiče, příbuzní) a pak být občas mile překvapena.
|
|
| Kaipa |
|
(25.4.2021 16:36:36)
Asi jsem divná, ale žádné konkrétní představy jsem neměla. Počítala jsem s tím, že se vdám (to se za mých mladých let dělalo) a budu mít děti, což se mi splnilo. Nepředstavovala jsem si ani počet dětí, natož nějakou péči o ně. Jen jsem v koutku duše a úplně na tajňačku chtěla holčičku (splnilo se mi to, mám syna a dceru, za oba jsem vděčná a je mi líto, že už jsou oba dospělí).
|
|
| Konzerva | 
|
(25.4.2021 16:37:01)
Mně prekvapilo a zklamalo, ze s některymi dětmi a na některych věcech se nedá domluvit.
A necekala jsem, jak se bude vse furt měnit kvůli nemocem.
A necekala jsem, ze i kdyz budou děti uz puberťáci, budu mit takove hormony, ze budu brecet u pohádek.
|
|
| daba+holčička | 
|
(25.4.2021 16:51:45)
Tak já si to nějak moc nemalovala, jen jsem si představovala, že ty děti budu mít dvě, což nevyšlo a narušilo mě to kruhy na dost dlouhou dobu...
|
|
| MaMar | 
|
(25.4.2021 16:51:47)
Krátce před svatbou jsem hlídala jeden večer tři děti předškolního věku své známé. Po celém bytě roztahané hračky, prádlo, známá se omlouvala, že s dětmi nic nestíhá. Říkala jsem si tehdy, jak je to možné, vždyť přece uvařit, uklidit, pohrát si s dětmi nemůže zabrat celý den A představovala jsem si, jak já si jednou všechno pěkně zorganizuji
Děti jsem chtěla odedávna, první dvě jsme měli (trochu neplánovaně) rychle za sebou, tak jsem si pak přála ještě třetí, abych si stihla péči o miminko užít - to se mi povedlo, jen na uklizenou domácnost jsem tou dobou už dávno rezignovala No, a pak jsem vzhledem k různým okolnostem chtěla k těm třem ještě jednoho zdravého chlapečka do pěstounské péče, s tím, že hned jak povyroste, vrátím se do práce. Později se ukázalo, že chlapeček zdravý není, a že se do práce na plný úvazek hned tak nevrátím, ale to už je jiný příběh
|
| daba+holčička |
|
(25.4.2021 16:55:48)
Tak já naštěstí byla už u toho prvního nastavená si to hlavně užít a nekladla jsem na sebe velké nároky, ono stačilo, že je kladlo to nespavé a hyperaktivní dítě :) Bylo to dobře, další šance se nedostavila.
|
|
| daba+holčička |
|
(25.4.2021 16:57:30)
Jinak hlídání dětí, když zrovna žádné nemáš je mnohem víc náročné, než když jsi v tom "namočená" tělo se nějak adaptuje. Ještě bezdětná jsem byla na chatě se ségrou a sestřenicí, které se mi snažily hodit na krk 3 letého a 7 měsíční a byl to masakr
|
| daba+holčička |
|
(25.4.2021 17:01:18)
Svý způsobem nejlepší rada pro budoucí rodiče je neposrat se z toho a snažit si to co nejvíc užít, protože ty děti si to pamatovat nebudou, my ano.
|
|
|
| Len | 
|
(25.4.2021 16:58:11)
Ha, ted me napadlo, ze urcite spousta mych moznych predstav byla rozpustena behem au pair obdobi. To byla opravdu skola zivota
|
|
|
| Len |
|
(25.4.2021 16:55:49)
Asi jsem nemela predstavy. Jenom predsevzeti, co delat nebudu. Odvijelo se od chovani, ktere mi vadilo u nasich. A to jsem vse dodrzela. Narodily se mi dve velmi specificke deti, kazde jinym smerem, takze nejake predstavy o "normalnosti" by se mi opravdu nevyplnily, nastesti jsem je nemela. Netusila jsem, ze budu tak unavena s prvnim ditetem, hrozna unava trvajici cely prvni rok a to presto, ze od sestinedeli spal celou noc v kuse a prospal i hodne pres den. Asi hormony. Druhe dite melo sest mesicu trvajici vecerni koliku, kdy rvala (brecenim se to nedalo nazvat) denne v podvecer a vecer ctyri az sest hodin v kuse a to jsem naopak zvladla s naprostym klidem.
|
| MaMar |
|
(25.4.2021 17:08:29)
Len, předsevzetí, co ve vztahu k dětem dělat nebudu, jsem měla také - moji rodiče byli fajn, ale v jejich výchově bylo i dost věcí, které mi vadily. Dokonce si myslím, že většinu z těch předsevzetí jsem dodržela, jenže jsme dětem zkomplikovali život zase jinými způsoby, a před pár lety jsme si prošli obdobím, kdy mi dospělé děti některé věci vyčítaly - něco jsem byla ochotná připustit, jiná "obvinění" mi přišla nefér, ale to je tak asi vždycky, naše děti nejsou stejné jako my, a vždycky se najde něco, čím jim nechtěně ublížíme.
|
| Len |
|
(25.4.2021 17:17:29)
MaMar, jasne, predpokladam, ze me deti taky najdou spoustu veci, ktere by ony samy udelaly jinak. Nejsem zadna dokonala matka.
|
|
|
|
| Monty |
|
(25.4.2021 17:01:04)
Nevím o tom, že bych nějaké měla, navíc jsem ani žádné děti neplánovala.
Reálně rodičovství v podstatě jen utvrdilo výsledky předešlých pozorování dětí/rodičů v okolí vč. těch z vlastní rodiny.
A jak už tu zaznělo, věděla jsem, co rozhodně dělat nebudu, protože mě to neskutečně sralo u vlastní matky.
|
|
| Slonisko | 
|
(25.4.2021 17:05:25)
Já si nic moc nepředstavovala, nebo si to už radši nepamatuju .
Jediné na co si vzpomínám, že jsem v těhotenství se starším synem četla knihy co psaly manželky terénních biologů které žily s dětmi na výzkumných stanicích v africe a že jsem v něco takového taky doufala.
A pak taky údiv nad "divokými" syny manželovy sestřenice a naivní přesvědčení, že TOHLE moje děti rozhodně dělat nebudou ;-).
|
|
| Monika |
|
(25.4.2021 17:14:00)
Mít rodinu a děti jsem vždycky chtěla a vlastně veškeré mé životní obavy se týkaly toho, že by se to nemělo splnit (tj., že mě nebude chtít žádný chlap nebo že se nepodaří dítě). Ale ten konkrétní provoz kolem toho, jsem si asi nijak nepředstavovala. Tak nějak asi jsem podvědomě vycházela z toho, jak to bylo u nás, když jsem byla malá, potom měla o děti o dost dřív než já moje sestra ... Neměla jsem asi žádné velké iluze, ale ani obavy, brala jsem to tak, že mít rodinu a děti je normální a nějak se to zvládne. A zvládlo, resp. zatím zvládá, děti jsou naštěstí zdravé a bez nějakých extra potíží. Samozřejmě, když byly malé, bylo to náročnější, hlavně období od synova roku do tří, kdy strašně brzy ráno vstával (obvykle kolem 5.30, ale taky třeba ve 4.50), ale byla jsem s nimi doma (7 let a byla jsem ráda, že nemusím současně honit práci), tak jsem se vždycky nějak dospala. Mezi dětma máme rozdíl 3 let, starší syn už byl při narození dcery poměrně samostatný a chodil tedy už i do školky. Ve stejné době bylo na RD i dost kamarádek, mohly jsme se navštěvovat a tak. Vzpomínám na to ráda, ale na druhou stranu i to, jak jsou děti čím dál starší a samostatnější je super.
|
|
| Pruhovaná | 
|
(25.4.2021 17:21:58)
Původně jsem si myslela, že když já čtu kudy chodím a od malička k tomu dítě provedu, bude taky číst. To byl omyl.
Nečekala jsem, že si dcera tak od 13 bude umět prosadit asi tak desetkrát větší míru volnosti než bych ji sama od sebe dávala.
Taky jsem si myslela, že když budu případného chlapečka správně vychovávat, nebude mít zájem o ty ošklivé pistolky a nožíky 😂😂.
|
| Slonisko |
|
(25.4.2021 18:03:28)
Pruhovaná, ošklivý nožíky a pistolky . Teda tuhle představu měl spíš MM. Já si pamatuju, že když jsem se u prvního dozvěděla, že to bude kluk, tak jsem byla taková nejistá, měla jsem pocit, že s holkou si budu líp rozumět. No, mám dva kluky a naprosto mi to vyhovuje, nevím jak bych se při své povaze popasovala s princeznou
|
| Pruhovaná |
|
(25.4.2021 19:06:33)
Jooo, nojo, to já si po první holčičce říkala, co budu dělat s klukem, co když ho nebudu mít ráda 😂😂. Muž se mi směje dodnes.
Ale jsou to úplně jiný světy. Mám sice holku drsňačku a kluka citlivýho, přesto jsou ženská a chlap jak vyšitý. Hrozně mne to baví sledovat.
|
| luthienka | 
|
(25.4.2021 19:15:20)
To já nevěděla, když jsem čekala druhé, jestli ho budu moct mít rada, když tak moc mam rada svého prvorozeného... a pak to přišlo: sladké mimino a láska ke dvěma dětem. V srdci je místa dost
|
| Stará husa |
|
(25.4.2021 19:17:29)
To mě zas vůbec nenapadlo, že bych syna neměla mít ráda, když mám ráda dceru. Od začátku mám ráda oba stejně.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(25.4.2021 19:30:25)
Jo, vlastně to mě překvapilo taky, jak je možné milovat všechny děti stejně intenzivně a přitom každé jinak
|
|
| Pruhovaná |
|
(25.4.2021 19:37:59)
Přesně 😀
|
|
| Girili | 
|
(25.4.2021 21:40:00)
luthienko, tohle jsem v druhém těhotenství také "řešila". Ale je fakt, že ta láska k druhému (a dalším malým) je ze začátku jiná. Ty starší už má člověk rád jako do jisté míry vyprofilované osobnosti a to nejmenší voňavé cosi prostě ochraňuje a opečovává pod vlivem hormonů. Měla jsem to tak i se třetím, kdy jsem dlouho cítila, že máme 2 děti a mimino. Teď už začínáme mít 3 děti.
Jak to vůbec jde s batolátkem? Je to stále ještě miminko nebo už holčička? ;-)
|
|
|
|
|
|
| sally | 
|
(25.4.2021 17:29:21)
nevím, asi jsem si nestihla ty představy vytvořit, první dítě se narodilo o dva měsíce dřív, pobyt na JIPce a Intermediálu mě naučil, že prostě všechno bude jinak a že se situace mění ze dne na den. Jipka byla vyhlášená, sváželi tam nejtěžší případy z půlky státu, noční můry jsem měla dlouho.
|
|
| Dari79 |
|
(25.4.2021 17:30:09)
Pamatuju si to moc dobře...
Jednak byl zásah do představ v podstatě 3 měsíční hospitalizace.
Nechtěla jsem moc přestat pracovat, takže mě hrozně zaskočil pocit odporu k práci, který jsem cítila - brečela jsem, že musím od miminka odjíždět do kanceláře, nechtěla jsem tam, chtěla jsem být doma...
Taky mě překvapilo, jak jsem po porodu zhloupla (pojem "vykojený mozek" dostal naprosto jasné obrysy - naštěstí se to s koncem kojení vrátilo do normálu).
Jinak to bylo v klidu. Zaskočila mě zase až teď ta korona doba, kdy už holt nejsem nastavená na to, nechodit do práce, být doma s dítětem a muset se s ním učit furt a všechno...
|
|
| Okolík | 
|
(25.4.2021 17:33:28)
Ano, představovala jsem si to asi tak, jak píšeš v poslední větě. K tomu ještě že budu 1-2 roky doma a věnovat se dítěti. Jinak vše při starém.
Vůbec mi nedošlo, že už to bude prostě NAFURT, na doživotí
|
|
| Margaret | 
|
(25.4.2021 17:33:31)
Podobně jako ty, i já jsem si rodičovství představovala velmi naivně. Navíc jsem z okruhu známých byla první, takže nebylo kde nahlédnout do reality. Měla mě varovat slova kolegyně z práce, že když měla první mimino a její manžel se občas zastavil v poledne doma na oběd, tak ona byla ještě v noční košili. Ale nevarovala, místo toho jsem si nastudovala v chytrých knihách např. že "jeden až dva dny po porodu mohou stehy silně pobolívat" nebo "správně vedený novorozenec spí 18-20 hodin denně" (a já přece budu mít správně vedené dítě, že...). Střet s realitou byl drsný, novorozenec řval snad nonstop a já si nemohla dva měsíce sednout. Postupem času jsme se seznámili s pojmy jako porucha autistického spektra, vývojová dysfázie, skolióza apod. Ale jsem vlastně spokojená, jen mé představy byly zcela jiné. Tomuhle bych stejně předem neuvěřila, tady žádné varování nebylo možné
|
|
| Stará husa |
|
(25.4.2021 17:33:55)
Já si mateřství a péči o děti nepředstavovala vůbec. Nikdy jsem netoužila po tom mít děti, spíš jsem si vždy myslela, že se nevdam a děti mít nebudu. Když jsem se seznámila s BM, tak jsem s ním chtěla mít dítě, jako vyvrcholení našeho vztahu a potvrzení toho že k sobě patříme. Sama o sobě jsem po dítěti nikdy netoužila. Pak mě tedy velmi nepříjemně překvapilo, jak je péče o dítě zatěžující a obsáhlá. Byla jsem pořád strašlivě unavená, neměla jsem ani chvilku sama pro sebe, nevzpomíná na to vůbec ráda. Kdybych bývalá věděla předem, jak je to náročné, dítě bych nikdy neměla. Jenže já jsem nikdy ani neviděla malé miminko, až to svoje. A druhé dítě jsem chtěla, protože všichni všude pořád tvrdili, že být jedináček je špatné, tak jsem si řekla, že když už mi všechen čas zabírá péče o jedno dítě, tak zvládnu i dvě. Naivita. No, teď jsem ráda, že je mám, ale když byli malí a furt nemocní a já jen litala, jak hadr na holi, tak jsem si mockrát přála, abych děti vůbec neměla nebo aspoň jen jedno. Ne, že bych je neměla ráda, nebo si přála aby umřeli, jen jsem si pořád říkala, kdybysem to byl tenkrát věděl... A taky jsem měla strašný strach, abych náhodou neotěhotněla potřetí. Bylo to ještě před revolucí a tehdejší antikoncepci jsem nesnášela, bylo mi po ní zle, bolela mě hlava a prsa, tak jsme si tzv.davali pozor a jednou už jsem byla přesvědčená, že jsem v tom, šla jsem na odběry, tehdy nebyly žádné testy, a stoprocentně jsem věděla, že půjdu na potrat. Naštěstí se to nepotvrdilo a hned po revoluci jsem si nechala předepsat Cilest, ten mi nevadil.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(25.4.2021 17:56:27)
Moje představy byly podstatně horší než pak byla realita. Možná i tím, že jsem byla připravená na to, že s dětmi život prakticky končí, tak cokoli se pak stalo, bylo lepší než mé očekávání.
|
|
| kysnutá knedla |
|
(25.4.2021 18:04:36)
Čakala som vyčerpanie, nevyspanie, nervy a zhoršenie vzťahu s manželom, minimálne po intímnej stránke. Mala som to predsa naštudované i odpozorované... Lenže všetky deti boli ako bábatká ukážkové, takže nič z toho nenastalo.
Čakala som, že deti sa vydajú tou stravovacou cestou, ktorú im ukážem, ponúknem ja... To bolo teda pekne naivné... (malá sa práve pýta, či "opravdu nemáme vůbec žádnou klobásku.." a otrávený syn si šiel kúpiť kebab...)
Ako bonus som tajne dúfala v istý druh výnimočnosti, nadania. Ale nevadí mi, že to úplne neklaplo, to bol len okrajový bod.
No a ešte som čakala ideálne porody prirodzenou cestou. Miesto toho mám na bruchu stopy po troch sekciách 
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(25.4.2021 18:09:30)
Mám o 7 let mladší sestru a rozvedene rodiče, tak jsem věděla, že začátky budou strašný . Ani jsem dlouho děti nechtěla s tím, že už mám splněno, dost jsem se starala.
Ale neuvědomila jsem si, že se mimino budí i v noci, to tehdy u sestry obstarali rodice, to jsem těžce nedávala, potřebuju hodně spánku a špatně se budim i pomalu usínám.
Cim byly děti starší, tím to bylo lepší, puberta byla krásná oproti šestinedělí, už se krmili sami a řekli si, co chteji. Nejlepší jsou jako dospělí.
|
|
| Bouřka | 
|
(25.4.2021 18:14:13)
No tak představy o rodičovství nebyly úplně mimo, ale byly poněkud idealizované. Hlavně představa o mé vlastní trpělivosti s dětma plus přesvědčení, že určitě nebudu používat blbé prupovídky, které jsem jako dítě nesnášela
Život s dětma je ovšem na hony vzdálen jakýmkoliv představám, které jsem kdy měla. On člověk si zrovna nepředstavuje, že budeme mít 2 děti s PAS, jedno se závažným stupněm, a že mu to otočí život úplně naruby a jeho život pojede po velmi specifických a do té doby netušených kolejích. Paměť milosrdnou nemám, velmi přesně si vybavuju, jak šílené byly ty roky , kdy byly úplně malý, komplikovaný,aniž jsem tušili proč, vůbec nci prověřeného na ně nefungovalo a leckdo si myslel, že dělám kde co špatně, protože jinak by nemohli být takový. Spíš se s odstupem divím, že jsem to dala a úplně se nezbláznila.
|
| kysnutá knedla |
|
(25.4.2021 18:17:54)
Bouřka, hlboko sa skláňam pred všetkými rodičmi s deťmi, ktoré majú nejaký druh inakosti, či - rovno napíšem postihnutia. Fyzické indispozície sú aspoň okolím akceptované a nepozerajú sa na rodiča jak na debila, kdež to deti s horšou formou PAS dokážu vyrobiť fajnové situácie (aj) na verejnosti...
|
|
| petluše | 
|
(25.4.2021 18:19:49)
Bouřko, přesně! Mám komplikovane jen jedno, to prostřední ale tohle jsem si nepredstavovala ani ve snu!
|
|
| ..mira.. |
|
(25.4.2021 19:57:12)
"Paměť milosrdnou nemám, velmi přesně si vybavuju, jak šílené byly ty roky , kdy byly úplně malý, komplikovaný,aniž jsem tušili proč, vůbec nci prověřeného na ně nefungovalo a leckdo si myslel, že dělám kde co špatně, protože jinak by nemohli být takový."
Nemám deti s PAS, ale s jiným problémem. Přesně si pamatuju, jak to bolelo, když mi tohle řekl jeden člen rodiny poprvé. Pak si ještě pamatuju, jak to znovu bolelo, když mi tohle řekl člověk, kterého jsem mám strašně ráda. Zbytek těhle řečí, lidí, pohledů a rad můj milosrdný mozek naštěstí z větší části vymazal, aspoň tu emoci kolem toho.
|
| jak | 
|
(25.4.2021 20:33:29)
Já prvního rodila 35 hodin
.pak jsem zoufale snědla inkoprovku,nesnáším ji.
|
|
|
|
| libik | 
|
(25.4.2021 18:17:16)
No, já si to nějak nestihla představovat. Ale překvapilo mě, jak je to boží, do té doby jsem děti nějak nevnímala.
Poslední mateřství jsem bez valné touhy chtěla položit na oltář druhého manželství, manžel o to nestál, ale zadařilo se, představovala jsem si, že mu hodím "pro radost" dítě na krk. No, do čtyř let jsem jí kojila, ve 40 to byla ještě mocnina toho předchozího.
|
|
| Půlka psa | 
|
(25.4.2021 18:21:27)
Představy jsem neměla žádné. Až do prvního pozitivního testu jsem si byla na 1000% jistá, že děti NIKDY mít nebudu. Nebylo to žádné pubertální "nikdy", které se časem přežije, ale šlo o to, že vzhledem k rodinné zátěži, kdy jsem netušila, zda to není dědičné, jsem o dítěti od malička ani na chvíli vůbec neuvažovala. Když se ukázalo, že dítě mít budu, a že je to super a chci další, tak se to přelilo do kontinuálního děsu, zda budou v pořádku.
|
|
| Muumi |
|
(25.4.2021 18:22:19)
Nepředstavovala jsem se nějak nic. Nebo aspoň si nevzpomínám. Ale rozhodně jsem si nepředstavovala, že bych těch dětí měla mít tolik a dvojčata mě už teda nenapadla vůbec:). A fakt jsem si teda nepředstavovala, že první narozeniny dvojčat oslavíme tak, že budeme 3x denně volat do nemocnice, jestli je malá ještě naživu. Tfujtajbl. To byl největší střet s realitou. Další takové doufám už nebudou.
No ale rozhodně mě nikdy nenapadlo, jak to s dětmi bude bezva. Jaká to bude legrace a jak je bezva mít doma "smečku".
Takže jsem asi ráda, že jsem žádné představy neměla.
|
| kysnutá knedla |
|
(25.4.2021 18:24:49)
Muumi, a čo sa stalo malej, keď sa ocitla na 1. narodeniny v tak vážnom stave? (ak nechceš, nemusíš písať) 
|
| Muumi |
|
(25.4.2021 18:27:19)
Už jsem tu s tím trapná a repetitivní, takže to klidně napíšu ještě jednou. Ostatním se omlouvám:)
Dostala rýmečku, teda vlastně chřipečku. Jako tu opravdovou. A mohlo být vymalováno, ale má zjevně spoustu andělů strážných.
|
| kysnutá knedla |
|
(25.4.2021 18:38:55)
|
|
|
|
| libik |
|
(25.4.2021 18:41:40)
Muumi, to muselo být strašný, ještě, že to dobře dopadlo.
Ale zapomeneš, můj nejstarší také strávil 1. narozeniny na ARO a ve světle příhod z jeho dalšího originálního života, mě to málokdy straší
Djooo, dětičky
|
| Muumi |
|
(25.4.2021 18:54:32)
Libiku, dík za příběh. To je prima (teda ne ty první narozeniny, ale ty všechny další). Zas máme originální narozeninové fotky, že - dneska už si z toho trochu legraci dělat můžu. Ale jinak - budu se opakovat, bylo to tfujtajblový.
Jo ale napadá mě teda, že jsem si vždycky myslela, že bych nikdy dítě nenechala samotné v nemocnici. Tak teď už vím, že je tolik situací, kdy to prostě jinak nejde.
|
| libik |
|
(25.4.2021 19:04:15)
Muumi, mě se to stalo v době, kdy by mě nenapadlo, že to můžu mít jinak (být v nemocnici), ale chodila jsem každý den k okénku dětské kliniky pro info a tam vytrvale řvala, až se vedoucí oddělení slitovala a umožnila mi tam být přes den, vlastně mi nabídla něco, co jsem netušila, že mohu chtít, malý zázrak v roce 1986, bylo mi necelých 20 let.
Děsně to letí.
Poslední dítě v roce 2006 mělo v den svých 1. narozenin salmonelu, to už mi přišlo jako brnkačka
Prostřední bylo zřejmě toho dne v cajku, ale kdybys mě zabila, nepamatuji si oslavu, mám nějaké fotky hubeného batolátka v červeným bodýčku, ale souvislosti nelapám, probíhala zrovna Sametová revoluce
|
|
|
|
| Rodinová | 
|
(25.4.2021 19:41:36)
Predstavy zadne, jedinacek bez blizkych deti v rodine, zkusenost s miminky zadna, ostatne me nikdy nelakalo zkusit si vozit kocarek.
Do rodicovstvi jsem sla s predstavou Aale, zvladl to kde kdo
S touto predstavou ostatne prochazim celym zivotem...
A pak me to desne bavilo, skoda, ze to tak rychle uteklo...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(25.4.2021 19:57:02)
Já vozila s kamarádkou kočárek v první třídě, dneska nechápu, jak nám ho mohli půjčovat. Měly jsme zakázany mimino vytahovat a samozřejmě jsme zajeli za roh a mimino vytakovaly z kočárku.
|
|
| Monty |
|
(25.4.2021 20:12:34)
Rodinová,
tak já žila ve společné domácnosti s bratrancem, ten se narodil, když mi bylo osm, za rok se narodila sestra a za další rok sestřenice. A teprve když té byl rok a něco, dostal strýc podnikový byt a odstěhoval se od babičky. Takže zkušeností jsem měla víc než dost. Nejhorší ze všeho byly posrané pleny a jejich neustálé praní, žehlení a věšení. To naštěstí díky jednorázovkám odpadlo. Sestra byla příšerné mimino, které neustále řvalo, což v naší rodině bylo pokládáno za nenormální, neboť žádné jiné mimino neřvalo. Takže to jsem brala jen jako úchylku, zděděnou po jejím otci, který byl cholerický debil. Ostatně je to jeden z důvodů mého odporu k cholerikům - cholerický gen způsobuje uřvanost v útlém mládí.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.4.2021 18:47:22)
Představovala jsem si jenom ten načančanej kočárek na procházce. A ten jsem měla.
|
|
| Kivík | 
|
(25.4.2021 18:47:52)
Není to tak dávno Určitě jsem nechtěla, aby miminko spalo s námi v posteli. A taky jsem si představovala všechny ty akce jako plavání a herny, které budeme spolu absolvovat. To tedy nevím, jestli bychom chodily, nebýt viru. A hlavně jsem si nepředstavovala, jak všechno bude úplně na mně, jak mi nikdo nepohlídá a jak si neodpočinu. A to nám to teprve začalo, ještě před pár týdny miminko zůstalo ležet tam, kde jsem ho nechala. Je to zajímavá zkušenost, už jsem pochopila, "co všechny ty matky pořád nestíhaj"
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(25.4.2021 18:56:17)
já byla po porodu dost naštvaná, že mě všichni připravovali na porod, ale nikdo mi neřekl nic o tom, jak děsný to může být po něm
taky mě hodně zaskočilo, že tři děti je víc než dvě - najednou byly v přesile
celkově jsem nečekala to vyčerpání, stejně, jak tu komentují ostatní
taky jsem nečekala, že budu tak bojovat se vzděláváním svých dětí, musím říct, že to je pro mne na celém rodičovství vlastně nejnáročnější
|
| 77kraska |
|
(25.4.2021 18:58:52)
jo vzdelavani deti je jedna z nejnarocnejsich disciplin celeho materstvi, ja myslela, ze se mi narodni studijni typ jako ja....a vzdelavani v dobe covidu je uz uplne kapitola sama pro sebe
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.4.2021 19:04:26)
Tak zrovna tohle šlo u nás samo. Vlastně všechno šlo samo, mám pocit, že žádná výchova nebyla potřeba.
|
|
|
| Stará husa |
|
(25.4.2021 19:01:55)
To vzdělávání doma bych teda nedala. Celou dobu si říkám, že jsem šťastná, že děti jsou už dávno dospělé a o své vzdělání se mohly postarat samy. Bohu budiž chvála!
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(25.4.2021 22:16:56)
nám se domácím vzděláváním ale neskutečně ulevilo.
my teda začali s domškolou dávno před covidem a zachránilo mi to zdravej rozum, protože moje děti jsou prostě se systémem poněkud nekompatibilní
|
|
|
|
| kachna_ |
|
(25.4.2021 19:06:36)
Představovala jsem si první dítko v devětadvaceti. Mno, to se splnilo, jen s jiným partnerem.
Překvapilo mě, o kolik jsou tři děti víc, než dvě.
Nejšílenější mi přišel konflikt s realitou místní školy.
|
|
| luthienka |
|
(25.4.2021 19:13:25)
Od 16 jsem se hodně starala o synovce ( od jeho 2 let). Chodila jsem s nim i na rande se svým nastavajicim. Brali jsme ho i na naše dovolené. Takže jsem tusila, co mě čeká. Věděla jsem, ze rozhodne nechci děti brzo za sebou, abych prave neprožívala ty stavy vycerpani. Takže já si děti celkem užívám a mam i čas na sebe. s prvním jsem dokonce i vystudovala. Spis občas byly partnerské mini krize, ale to je holt dynamika vztahu.
|
|
| jak |
|
(25.4.2021 19:25:22)
Unava a stereotyp mně prekvapily. Čekala jsem jásave období:). Občas nebylo. Ale neznám probrecene noci.jen kluci vstávali v 5.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(25.4.2021 19:27:36)
Bylo mi 5, když se narodila mladší sestra, v mých 7 šla máma do práce na odpolední směny, o sestru jsem se starala celé odpoledne. Do školky jsem ji vodila i vyzvedávala já, ráno jsem ji budila, večer uspávala... Myslím, že jsem měla poměrně slušnou představu, co péče o dítě obnáší. Pak se narodila neteř, sestra měla poněkud divoké manželství a neteř se stala dítětem tak trochu nás všech, krmení (láhev), přebalování, hlídání... Dobrý trénink
U vlastní mě zaskočilo jen to, jak hlasitě může mimino řvát (unikát i podle sester v porodnici). Největší krize vyplývala spíš z odstěhování z Prahy, než z mateřství.
Jinak jsem byla možná spíš překvapená, jak přesně moje děti zapadly do mého života. Jako bych je skutečně měla prostě napsané v osudu
|
|
| K_at |
|
(25.4.2021 19:31:43)
Nebyla jsem připravená na hnusný porod sekcí. Na strašlivou únavu, kdy má člověk pocit, že určitě za chvilku musí umřít. Na dítě, které bylo a je tak úplně jiné, že se v něm dodnes často vůbec nevyznám. A na další miliardu věcí asi tak.
|
| luthienka |
|
(25.4.2021 19:45:56)
Tak porod sekci po 22 hodinách, po jednání s nepříjemným doktory a sestrami byl pro mě také odporný zážitek. Potom mě naprosto šokovalo to, ze na “hekarne” jsem nesměla mít kalhotky a musela si držet vložkou mezi nohama a také po porodu ukazování zakrvacene vložky( rok 97). Proste ten zásah do intimity. I pro to jsem s druhým otalela. Tam už jsem si to ale zařídila a porod ( i když sekci ) byl vlastně fajn.
|
| Muumi |
|
(25.4.2021 19:58:19)
Hromadná inspekce vložek probíhala ve slovutné kladenské porodnici ještě naprosto jistě v roce 2009. A tipnu si, že probíhá dodnes (a taky myslím ještě furt řežou miminům pupíky). 2016 u Apolináře jsem byla v šoku, jaký slušný a respektující personál tam byl. Někde holt k pokroku nedochází.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.4.2021 19:58:22)
To s těma kalhotkama taky nechápu. My je stejně nosily a sundavaly jenom na vizitu.
|
| Monika |
|
(25.4.2021 20:14:14)
Za nás (rodila jsem 2007 a 2010) tedy byly v seznamu věcí do porodnice i síťované jednorázové kalhotky. A taky ty šílené "prkenné vložky". Vše jsem pořídila, ale vložky sem vzala i "normální" nalepovací s křidélky - no a používala samozřejmě ta prkna z buničiny, vyhovovala mnohem víc. A síťované kalhotky byly taky fajn.
|
| libik |
|
(25.4.2021 20:20:13)
Za krále Jakeše jsme nějaké propriety mezi nohy neřešily, věděly jsme, že v porodnici máme být naostro, bylo nám to sice divný, ale zase jsme jenom ležely.
V osvícené době roku 2005 byl ve fakultní nemocnici velmi proklientský duch, kdybych měla erotické prádlo, nikdo by neřekl ani ň.
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(25.4.2021 19:58:30)
Jo, měla jsem sice oba porody přirozenou cestou, ale opravdu mě překvapilo, jak to příšerně bolí a jak dlouho to trvá. Ve filmu vždycky párkrát zatlačila, zafunela a zařvala, což mi tedy v porodnici zakázali, a dítě bylo na světě. Že budu rodit od 18.00 do 16.30 příštího dne, to mě ani ve snu nenapadlo.
|
| Rodinová |
|
(25.4.2021 20:01:30)
To ja fakt, taky me prekvapilo, jak dlouho to trva...
|
| K_at |
|
(25.4.2021 20:03:38)
U mě naopak, byla jsem těhotná. Blik. A nebyla.
|
| Rodinová |
|
(25.4.2021 20:09:02)
Blik, jo? Cisar?
|
| K_at |
|
(25.4.2021 20:09:35)
Rodinová, jo.
|
|
|
|
| libik |
|
(25.4.2021 20:05:40)
Já jsem teda z porodů měla celkem paniku, zdálo se mi to technicky nemožné. Ne, že bych to měla za půl hodiny (12 hodin, 16 hodin, 4 hodiny), ale ex post se mi zdály porodní historky přemrštěné.
Bolelo to určitě, ale tak za 3 dny jsem to vytěsnila.
|
| Rodinová |
|
(25.4.2021 20:06:41)
Zdalo se mi to technicky nemozne...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(25.4.2021 20:39:44)
Jo, když jsem čekala první, neteř ani ne 3 letá se ptala, kudy to miminko vyndám. Něžně leč pravdivě jsem odpověděla, ona se na mne podívala a s veškerou vážností prohlásila "to ti to pěkně nepude"
Větu používáme dodnes..
|
|
|
| Stará husa |
|
(25.4.2021 20:10:30)
Libik, já to teda nevytesnila nikdy. Už si dovedu představit, jak bolí, když někoho ve středověku čtvrtili za živa.
|
| libik |
|
(25.4.2021 20:13:03)
No to já fakt nemám a asi jsem zvlášť první porod neměla lehký (v horečkách , otoky těla s vyrážkou, infekční separace)
Zpětně mě mrzí, že jsem těch dětí neměla alespoň 10, co jiného má smysl
|
| Monika |
|
(25.4.2021 20:18:34)
Libiku Kdyby šlo jen o porody, tak bych to asi 10 x taky dala (dejme tomu s roční pauzou), ovšem kdyby nebylo toho těhotenství předtím (zejména těch prvních tří a posledních dvou měsíců) a toho všeho potom
Mít děti samozřejmě smysl má, ale u deseti bych měla co dělat, abych si pamatovala, kdo se jak jmenuje a rozhodně bych je nemohla nijak vychovávat, pokud bych se zároveň měla starat o jejich jídlo a další nezbytné potřeby (s předpokladem, že finance obstará manžel nebo jsme je zdědili nebo tak něco).
|
|
|
|
| Monty |
|
(25.4.2021 20:14:49)
Mně zas překvapilo, že jsou to v podstatě bolesti jako při menzes, jen o něco silnější. Čekala jsem něco příšernýho, to "čtvrcení zaživa".
|
| libik |
|
(25.4.2021 20:17:40)
Přesně tak, Monty, když se narodil Ludva, řekla jsem si "a to je jako vono, jo"
Lidová porodní slovesnost by se v zájmu budoucích rodiček měla cenzurovat
|
| byvala radka |
|
(27.4.2021 8:34:58)
všechno je indivindi
vy jste s Monty měly porod brnkačku a někdo zase brutus, každá rodí jinak
|
|
|
| Stará husa |
|
(25.4.2021 20:21:02)
Monty, to má asi každý jinak. Mně kolegyně, která rodila půl roku přede mnou taky říkala, že to bylo jen jako když bolí břicho při průjmu. A jedna BM příbuzná prý cítila jen velký tlak. Já byla z porodu tak zničená, že jsem dostala čtyřicítky horečky a domu mě pustili až po devíti dnech. Tak šílenou bolest jsem nikdy nezažila a doufám, že už nezažiju.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(25.4.2021 20:26:28)
Mně porod ani nevadil, jedině pobyt v porodnici a protivný sestry, a to jsem byla jejich kolegyně z jednoho baraku a jedna u nás na oddělení dokonce ležela. A už byly návštěvy každý den, měli jsme půl roku novou porodnici.
Podruhy mi vadil zase pobyt v porodnici a nedonoseny dítě na JIP na přístrojích. Ten samotnej zákrok ne.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.4.2021 20:34:24)
Mně to v porodnici nevadilo, 3 holky v pokoji, jedný bylo 17, druhý 19, děti na noc odváželi. Návštěvy žádný, bála jsem se jít domů, že di s dítětem neporadím . Řella jsem, že neodejdu, jestli mi nenapíšou sunar, byl na recept. Měla jsem paniku, že mi dojde mlíko a dítě umře hlady.
|
| libik |
|
(25.4.2021 21:19:47)
Inko, jj, to byla tragédie našeho mládí, že jsme počítaly s tím, že mlíko nebude, jelikož to tak měly naše matky a většina kamarádek.
|
|
| kosatka2 |
|
(25.4.2021 21:43:28)
Mojí mámě naopak řekli, že se musí rozkojit, protože zrovna v celé Praze nejsou sunary k sehnání a jde nedonošenému dítěti o život.
Takže po mém narození celá rodina truchlila, že to nemůžu přežít.
|
| Stará husa |
|
(25.4.2021 22:14:19)
Mně taky furt říkali, že se musím rozkojit, já se trápila, kojila jsem hodinu, krvavé bradavky a děcko usnulo a za 20 minut řvalo hlady. U starší dcery jsem to vydržela dvaapul měsíce a pak jsem těsně před Vánocemi vyslala BM k doktorce pro předpis na Sunar, udělali jsme flašku, dcera ji vyzunkla během pěti minut a pak blaženě usnula a spala 6 hodin. U syna už jsem bojovala jen měsíc. Tak mi děti vyrostly na umělém mléku, a zatím nemají žádné vady. A já se zbavila odporných bolestivých upatlanych hodin nekonečného kojení.
|
| 77kraska |
|
(25.4.2021 22:49:21)
Huso, taky mi zaboha neslo kojeni, a to jsem se fakt snazila....dcera dostala Nutrilon a byla stastna, ja jsem si pripadala jako spatna matka...nakonec je nemocna mene nez deti sousedu, co byly kojene dva roky...a do tri let ani nezasmrkala, pak byla nemocna az ve skolce
|
|
| libik |
|
(25.4.2021 22:49:42)
Huso, zapomněli ti říct, že to nějakou dobu trvá, mé kojící začátky taky nebyly bledě růžové, než se holky srovnaly na nějaké "lidské" intervaly, určitě to trvalo 2-3 měsíce. U syna(první dítě) jsem to taky psychicky nedala, navíc máma (sama nekojila v 60, letech) furt chodila a říkala, dej mu najíst, chudáčkovi. Jako jediný je silný alergik a má problém s nadváhou od 3 let, taky jeho školní léta proběhla ve znamení LMD (dneska by se asi řeklo ADHD). Může to být náhoda, ale nemusí. Nevyčítám si to, člověk dělá chyby, ale prostě vím, že to chyba byla.
|
| Ruth | 
|
(25.4.2021 23:00:13)
A v prdeli je, s dovolením, že se nikdy neožení.
|
| libik |
|
(25.4.2021 23:07:21)
Ruth, nech si ty své věštby, buď tak hodná. Nic (a když říkám nic, myslím nic) tě neopravňuje k tomu být sem tam svině na lidi.
|
| Ruth |
|
(25.4.2021 23:25:09)
Neožení.
Ty jsi skvělá a nepochopíš, že do této konstelace nikdo nikoho nepřivede.
Nevěsta by musela být blázen, neexistuje taková osoba.
|
| libik |
|
(25.4.2021 23:29:35)
Ruth, dobře, tak promiń
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(25.4.2021 23:03:24)
libik, ja delala psi kusy, abych se rozkojila, ale fakt to neslo...po tydnech trapeni jsem to uzavrela s tim, ze jsem holt byla na kojeni stara (38) a jen jsem prikojovala vedle Nutrilonu (ale spis jen tak pro lepsi psychiku)....timto zdravim Fren, ta jiste jakozto mlada matka kojila jako z prirucky
|
| libik |
|
(25.4.2021 23:15:08)
Sedmi, já jsem naopak v tom věku měla konečně pocit, že mé tělo je ženské a že to dává, těhotenství, porod , i to kojení.
Ale dneska je to šumák, děcka samozřejmě vyrostla, jenom tedy až mý holky budou mít pocit, že to nejde, řeknu jim, aby tolik nečetly Rodinu.
|
| 77kraska |
|
(25.4.2021 23:19:16)
libik, jestli se nekdy dostanu treba do nebe nebo do neceho takoveho (pripadne i do pekla) a tam konecne budou odpovidat na vsechny otazky byti a nebyti, tak se jich zeptam, proc mi neslo kojeni.....to nikdo nedokazal tehdy vysvetlit a ze jsem toho precetla a nakonzultovala dost
|
| libik |
|
(25.4.2021 23:27:19)
sedmi, já si právě myslím, že nám nešlo kojení, protože jsme o tom moc přemejšlely, feně se to stane zřídkakdy
|
| daba+holčička |
|
(25.4.2021 23:30:44)
Nevim, někdo má a někdo ne. Dá se tomu pomoc i to zhoršit. Ale občas je veškerá snaha nanic.
|
|
| Marika Letní | 
|
(26.4.2021 2:03:57)
"já si právě myslím, že nám nešlo kojení, protože jsme o tom moc přemejšlely, feně se to stane zřídkakdy"
A to byl právě můj omyl. Já nepřemýšlela, byla jsem si jistá, že příroda to zařídí a kdo kojit chce tak kojí. To bylo nemilé překvapení, když to nešlo. Ale dělala jsem co jsem mohla, nakonec jsem kojila. Ale ani pak to nebylo tak jak se říká, že dle poptávky se tvoří víc a víc mléka. Mně ne. Měla jsem nějaký strop, kolik MM za den vytvořím a víc to nešlo, ač "poptávka" byla. Jsem šŤastná, že jsem rok kojila plně, i když bych bývala chtěla déle, už jsem pak musela přidat mléko z lahvičky.
|
| Adax |
|
(26.4.2021 7:13:35)
Mě kojení překvapilo, celý těhotenství jsem měla velkej strach z toho, že to nepůjde. Čekala jsem galeje, byla připravená bojovat. U nás v rodině se nekojilo nikdy a já tak moc chtěla... Odcházela jsem z porodnice ambulantně, vyzbrojená kontaktama na laktační poradkyně. No, a ono to šlo úplně samo, ani tu laktační jsem nepotřebovala
Pak jsem se bála šestinedělí, že to bude hrozně náročný, jak se všude píše, do toho jsem si v 9. měsíci vymyslela, že začneme prodávat byt a tak za tři měsíce bysme se mohli stěhovat do baráku. Jenže to šlo nějak rychlejc než jsem si myslela a 10 dní po porodu jsme se stěhovali. Vždycky jsem si představovala, jak budu po porodu rozbitá a nefunkční a místo toho jsem drhla barák, podepisovala smlouvy a zařizovala
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 8:32:01)
Adax, ja jsem se prestehovala do noveho bytu 4 dny pred porodem a vratila jsem se z porodnice do bytu, kde vsechno bylo v krabicich a misto postele jsme meli jen matraci na zemi....tehdy jsem to brala sportovne, dneska bych zuřila
|
| Ruth |
|
(26.4.2021 8:48:17)
Sedmi,
v porodnici někdo přinesl Dikobraz, na titulní straně nasedá mama do taxíku s miminem a tatínek hlásí - To je dobře, že už jdeš domů, je tam strašnej bordel...
No, a v podstatě to u nás byla realita.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 9:28:54)
Ruth, ano....ti tatinkove si to predstavuji dost jednoduse....nas nevybalil za moje 4 dny v porodnici nic z krabic...lautr nic
|
|
|
| Adax |
|
(26.4.2021 9:05:11)
Aspoň nebyl čas na poporodní deprese Když jsem podepisovala rezervaci na barák, tak se mě realiťák mezi řečí zeptal, kdy mám vlastně termín a já jsem naprosto chladně odpověděla ,,prej dneska" Porod mi chtěli vyvolávat, domlouvala jsem se s doktorem, že v úterý se mi to ale jako fakt těžce nehodí, že jedu podepsat smlouvu na barák, tak to kdyžtak necháme až na středu Nakonec jsme to stihli, narodil se v sobotu a v úterý jel podepisovat s náma.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(26.4.2021 9:40:28)
při třetím dítku to bylo hodně vtipné, ve školce u syna pořádali čarodějnické pálení ohňů, paní učitelka se ptala, jestli přijdem, slíbila jsem že jo a prý a kdy máte termín? - včera... čarodky jsme klidně stihli, ačkoliv jsme trochu budili rozruch, moje břicho vypadalo na dvojčata a bylo proklatě nízko ještě jsme se sousedy byly u ohně na filipojakubskou noc, na prvního máje jsem odvezla děti k babičce a druhého mě sestra odvezla do porodnice, další den pak vypudili mojí holčičku ven... na konec školního roku jsme už byli na letní slavnosti v mš v plném počtu a opět se všichni rozněžňovali, jak je to možné, že ještě na čarodky jsem byla 2v1 a už je tu to sladké miminko, co vypadá jak půlroční
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(27.4.2021 8:48:42)
to jsou vcelku jednoznačné soudy někoho, kdo to nezažil
i v minulosti bývaly kojné a dávaly mléko dětem matek, kterým to prostě nešlo
některá matka opravdu nemá nebo nemá dost a tyhlety řeči to ještě pěkně dokaličí
|
|
|
| Marťasína Marťasína |
|
(25.4.2021 23:28:57)
Sedmi, ale víš, že to byl jenom gábl, viď? Fern sice měla mlíko už od třetí třídy, a sem tam to někomu šlo dobře, ale není to nic zásadního.
|
|
|
| Marťasína Marťasína |
|
(25.4.2021 23:27:08)
"pocit, že mé tělo je ženské a že to dává, těhotenství, porod , i to kojení."
Jo, nebyl to pocit kdovíjak trvalý, ale byl to absolutní klid ve mě, smír se svým tělem, životem - seděla jsem doma a kojila, MM připravoval vedle něco k jídlu, venku nádherné počasí, do obýváku voněly surfinie z parapetu...pocit absolutního bezpečí a pohody, který jsem potom neměla mnoho let.
|
|
| Konzerva |
|
(26.4.2021 15:48:13)
Libik, mně naopak bel.i pomáha cist rodinu. Protoze i kdyz se nejdriv diskuze vyvíjí proti mému přesvědčení, pocitům, zkusenostem, tak ldyz pislu příspěvek, vzdycky dr ozve někdo, kdo to ma jako já a přestanu si pripadat jako letadlo.
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(27.4.2021 8:36:31)
já jsem kojila furt:-(
jen u bradavky dítě neřvalo
|
|
|
|
|
|
|
| Len |
|
(25.4.2021 20:22:49)
Jj, presne tak, to jsem mela u prvniho porodu, proste silnejsi menstruacni bolest, spis stah. A nikdy ne pravidelne. Zato druhy me presvedcil o tom, ze porod fakt boli
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.4.2021 20:23:43)
Taky jsem čekala, kdy přijde ta hrúza.
Ale nejvíc jsem s bála, že budu mít vytahaný bŕicho, prsa, strie a nic z toho se nestalo.
|
|
| Monika |
|
(25.4.2021 20:24:01)
Monty, já tedy měla při porodu bolesti o hodně větší než při menses (při menses totiž nemám teď už bolesti žádné, za mlada velmi malé), ale mě pro změnu překvapil ten náhlý zlom. Většinou, když tě něco bolí, tak se to zlepšuje postupně. A při porodu to bolí jako kráva, opakovaně, dlouho ... A pak je dítě venku a najednou MÍR a všechno je super, zejména po zjištění, že dítě vypadá kompletní a projevuje se přiměřeně (tj. řve). U prvního porodu to tedy vypadalo, že nevyjde placenta a pojedu na sál, ale to už mi bylo úplně jedno, bylo mi krásně (fakt je, že možná i pod vlivem krevních ztrát, vykrvácení je prý pěkná smrt ) a nakonec si ta placenta dala říct. Šití už mi bylo úplně ukradené, přitom se o tom taky vypráví drsné historky ...
|
| Stará husa |
|
(25.4.2021 20:28:28)
No, siti je lahůdka. Poprvé mi pichli Dolsin, takže to jsem si s panem doktorem pěkně popovídala, ale podruhé jsem měla 22 stehů pěkně zaživa a ještě na mě doktor řval, že pořád uhýbám, ať v klidu ležím. Zážitek na celý život, fakt.
|
| Marika Letní |
|
(25.4.2021 20:40:42)
JO mě taky šila ta káča za živa a měla kecy, ať se nehýbu. O tom, že by mi dali dítě přisát ani omylem. A já byla tak zničená, že jsem ani neměla sílu jim to říct, že dítě chci já, že chovat tatínkem opravdu nestačí. Možná proto pak nešlo kojit a nadřeli jsme se na tom dítě i já. Historek je víc, ale nechce mi to psát. Jen bych dodala, že se nedivím, že někdo rodí doma.
|
| Stará husa |
|
(25.4.2021 20:44:56)
Mariko, já rodila ještě v době, kdy otec u porodu byl sci-fi a dítě ti akorát z dálky ukázali a hned ho odvezli na dětské, viděla jsem ho až u kojení. Ale mně tohle nevadilo. Já byla tak šťastná, že už to mám za sebou, že jsem to dítě úplně vytěsnila.
|
| libik |
|
(25.4.2021 21:08:39)
No já jsem právě tím porodem přestala být jednička a už tu vždycky byl nějaký důležitější člověk, chci to tak, myslím si, že to tak má být
|
|
|
|
|
| Muumi |
|
(25.4.2021 20:34:56)
Tak já bych rodit mohla asi furt. Neb jsem s tím za 15 minut hotová (k hrůze zaskočeného personálu, zvlášť u těch dvojčat to byl hukot) a nic mě nebolí. Ale ty děti by se nám doma hromadily:)
|
|
|
| Marika Letní |
|
(25.4.2021 20:24:22)
"že jsou to v podstatě bolesti jako při menzes, jen o něco silnější."
Tak to popisovala kamarádka.
"Čekala jsem něco příšernýho, to "čtvrcení zaživa". "
A tak jsem to měla já, měla jsem pocit, že mě někdo řeže zaživa nožem a že začnu lézt po zdi. Nejhorší bolest jakou jsem kdy zažila.
Mně zase nebylo blbě v těhotenství. Jedna kamarádka na tom byla tak, že v prvních měsících nemohla chodit do práce, nedojela autobusem, musela vystoupit a zvracet. Z toho jak nemohla jíst byla vyčerpaná že nemohla skoro nic.
|
|
| Kaipa |
|
(25.4.2021 21:21:07)
Já jsem měla krásné porody. Oba v neděli v noci, obě děti se narodily půl a pět minut (jinou hodinu tedy), od prasknutí vody, dojetí do porodnice, sepsání papírů dvě a půl hodiny, u syna jsem neměla bolesti žádné (a to byl koncem pánevním), u dcery chvilku a trošku. Zato většinu těhotenství jsem měla teplotu cca 37,2. Prostě se mě vytáhly, co se dalo.
|
|
| Girili |
|
(25.4.2021 22:55:10)
Tak to mě tedy překvapilo, že to bolí jak ... V chytré knize Naše dítě (bo jaké předrevoluční příručce socialistické matky) jsem se dočetla, že porodní bolesti jsou jen vyšponované mateřské legendy a uvědomělá matka bolesti necítí. Koneckonců soudobé informace o orgasmických porodech, hypnoporodech, nejrůznějších úlevových technikách ap. říkaly to samé. Fakt jsem věřila, že bolest je jen v hlavě a já ji tam mít nebudu. A věřila jsem tomu skoro celých těch 67 hodin, dokud jsem se mohla nějak hýbat a kontrakce prodýchávat. Třetí doba porodní mě pak svou intenzitou více než překvapila.
|
| Monika |
|
(25.4.2021 23:05:02)
Girili, tu knihu jsem taky četla, několikrát, myslím tak v období 12-14 let věku. Psali tam, že děloha je hladkého svalstva a stahy hladkého svalstva necítíme, takže porod prostě bolet nemůže Tehdy jsem tomu věřila, ale později jsem spíš uvěřila těm, kdo rodily a podávaly trochu jiné informace.
Ale mě tvrdili i při prvním porodu, že mě nemůže nic bolet a mám spát, protože na monitoru nebyly vidět žádné kontrakce (v porodnici jsem byla, protože mi měli porod po termínu vyvolávat druhý den). Já jsem vědecky orientovaná, tak jsem docela uvěřila tomu, že ty moje bolesti jsou způsobeny jenom mojí špatnou psychikou a litovala jsem, že jsem nenacvičovala takovou tu "meditaci" spočívající v uvolňování těla od hlavy až patě a tak ... No, nakonec jsem porodila bez kontrakcí viditelných na monitoru, stejně jako jsem byla těhotná bez "pozitivního" těhotenského testu Já té vědě tolik věřím, ale někdy to asi nefunguje
|
| Konzerva |
|
(26.4.2021 15:44:47)
Moniko, ja zas měla kontrakce na monitoru a necitila jsem nic. Ale pak jsem rodila cs.
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(25.4.2021 23:00:05)
MOnty ja jsem taky cekala ctvrceni zaziva....myslim, ze ze vsech filmu a serialu by meli vystrihnout sceny porodu nebo tam dat durazne varovani, ze ne kazdy porod je takto bolestivy a dramaticky....my jsme porad zustavali doma a nejeli do porodnice, protoze se mi zdalo, ze mam male bolesti, ze prece nemam bolesti jako ve filmu, ze to jsou zase nejaci "poslicci", ze urcite pri tom pravem porodu musi prijit horsi bolesti....pak jsem si merila intervaly mezi temi svymi "poslicky" a volala do porodnice a tam rekli, ze mam uz urcite prijet - a jo, bylo to fakt ono
to mam z toho, ze moc koukam na filmy
|
|
|
|
|
| Len |
|
(25.4.2021 20:06:33)
Muj prvni porod trval 46 hodin Vetsinu toho casu samozrejme doma. A jo, to me prekvapilo. Druhy pouhych 12, ale bylo to mnohem vetsi maso.
|
| K_at |
|
(25.4.2021 20:07:32)
 Len?!?!?!
|
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2021 9:22:00)
Mně se nejvíc líbil třetí porod. Ještě v devět večer nás vyhodili při zavíračce z akvaparku v Kolíně, pak jsme vyrazili do nemocnice o 150 km jinde a porodila jsem pár minut potom, co jsme v nemocnici vzali za kliku. První dva byly nervy o život miminka, nic nešlo správně, vyvolávání, ozvy, kleště a táhlo se to dlouho, ale třetí jsem měla vyloženě za odměnu. Když odmyslím akvapark a cestu autem, kdy jsme řešili náklady na tunel Blanka, tak jsem rodila asi šest minut.
|
| 77kraska |
|
(26.4.2021 9:27:58)
Pulko, Ty mas jedny dvojcata? mas snad 4 deti, ne?
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2021 10:25:08)
Nene, jenom tři a MM další nechce, tak to tak asi i zůstane.
|
| Rodinová |
|
(26.4.2021 10:31:50)
Pulko?
Tys tuhle tady basnila o maslu a mleku ze statku, ja prisla k tematu pozde, kde to je, nekde u nas ?
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2021 10:42:35)
Pošlu ti mail.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Péče o pleť během mateřství: Co opravdu funguje?
Maškarní lyžovačka na HoraluVsetín 
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladýmPraha 2 
Příjezd Krakonoše do HarrachovaJablonec n/N 
Krakonošovi lyžníci v Malé ÚpěTrutnov 
Pochod Čertova podkovaPříbram 
Maškarní lyžovačka na Horalu
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladým
Příjezd Krakonoše do Harrachova
Krakonošovi lyžníci v Malé Úpě
Pochod Čertova podkova
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)