| Anthea | 
 |
(15.9.2023 18:10:37)
Já ji prožila poměrně brzo, po čtyřicítce. Tehdy mi nevyšlo v půlce bakalářského studia studium, tak jsem přemýšlela, kam se vrtnout, když ne do sociální oblasti.
Dokonce jsem začala s novými koníčky, kterým se věnujeu dodnes.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(15.9.2023 18:15:11)
Řekla bych, že mě nic takového nepotkalo. Aspoň jsem si nevšimla.
|
|
| Bouřka | 
|
(15.9.2023 18:17:33)
A jak se taková krize pozná? Tedy to že je středního věku. Já mám nějakou skoro celoživotní  Aktuálně je to na prd, ale věku bych to nepřičítala.
|
| Len | 
|
(15.9.2023 18:25:23)
Bourko, jako bych to psala ja Takze se nebudu opakovat.
|
|
|
| angrešt |
|
(15.9.2023 18:27:26)
Ve středním věku jsem už poměrně dlouho a žádné krize středního věku jsem si nevšimla. Naopak, moje životní spokojenost má, navzdory různým závažným událostem a pochopitelným propadům jimi způsobeným, celkově stoupající trend :) Ale možná je to tím, jak říká můj manžel, že když je dětství a rané mládí na h..ehm, pytel, tak pak už je i normalita v dalším životě, včetně středního věku, důvodem k setrvalé radosti 
|
| Zasjaj. | 
|
(15.9.2023 19:22:14)
Angrest, na tom něco bude Můj dojem, ze se musí něco proste sesypat a vytvořit nové na úplně jiném základě. Měla jsem zářné dětství a mládí, od té doby jsem v setrvalé krizi  Dokonce mám dojem, že ta očekávání, která se mi úplně pobořila a ňák se řekněme znovuzrodila už dávno, ty sféry jsou od té doby v pořádku a zdrojem radosti. Skoro. To ostatní je v permanentní krizi
|
|
|
| white | 
|
(15.9.2023 18:34:00)
Dobře, začala jsem jezdit konečně autem, změnila zaměstnání, začala běhat,nový partner,životní restart prostě😃
|
|
| LadyP | 
|
(15.9.2023 18:48:39)
Já mám celoživotní krizi, lepší období byla krátká, jen záchvěvy.
|
|
| Beat | 
|
(15.9.2023 18:49:11)
..že když je dětství a rané mládí na h..ehm, pytel, tak pak už je i normalita v dalším životě, včetně středního věku, důvodem k setrvalé radosti”
To mám taky, ale asi i proto, ze jsem dostala do vinku tzv nižší zranitelnost.. podle Praška. Někdo jiný by se už kdesi houpal..
|
| Čumča. | 
|
(15.9.2023 18:55:32)
Beat, co je to za stupnici zranitelnosti?
Jinak mně přijde, že silná krize středního věku se víc týká chlapů, ženy ji neprožívají tak dramaticky, aspoň já to tak vidím ve svém okolí Anebo ženy s KSV utěšují své muže se silnou KSV, takže jim na vlastní zoufání nezbývá čas
|
| Beat |
|
(15.9.2023 19:41:53)
Cumco, stupnici jsem to nazvala já, ale psychiatr Prasko, šéf toho super nového a nejlepšího v Evropě Centra duševní rehabilitace v Berouně mluví zajímave o psychice a naši zranitelnosti v rozhovoru u L. Výborné. Určitá zranitelnost je geneticky vrozená, jednak tím, koho jsme, jednak tím, co zažila mama v těhotenství .. no pak záleží co zažijeme v prvních, zásadních letech života..
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(15.9.2023 19:49:41)
Já ještě ne, ale mám ještě čas. Uvidím, za pár let, až dítě bude fest v pubertě nebo dospívající - furt pryč...
Ale jak stárneme všichni, tak spousta lidí v mém okolí už nějaké "krize" prožívají nebo prožili.
Chlapi (moje věková skupina 45-50 let) už většinou začali běhat, dělají si pilotní průkaz... (o milenkách snad ani nemluvím)... A teď už začínají mluvit o tom, že už možná "nic nestihnou". Třeba jeden můj vrstevník si posledně postěžoval, že "do té Ameriky už se asi neodstěhuje" a ani "tu stíhačku už asi nikdy nebude pilotovat". No, to já teda taky ne, ale netrápí mě to Jo, a taky všichni (ti chlapi do jednoho) mají pocit, že jsou tlustí a hubnou (aspoň teda o tom mluví).
Já to tak třeba nemám, já po 10 prvních letech v komunismu, dalších 20 letech sice mládí, ale zase chudých, dalších třeba 5 letech s malým děckem..., mám pocit, že konečně ten život umí být fajn (nejsem u dítěte tak uvázaná, mám peníze, můžu se realizovat, vybírat dovolenou...). Za posledních 10 let jsem toho stihla víc, než za 35 předchozích, takže ten pocit "nic nestihnu" a "je nejvyšší čas s tím něco dělat" nemám. Jediná shoda je v tom, že "jsem tlustá" a "musím zhubnout"
Spíš, že je to dřina, furt práce-barák-domácnost-dítě... (v práci nestíhám, okna neumytý...) a že jsem jak křeček v kolečku... Těším se na tu správnou krizi, kdy se na to vyseru, začnu chodit cvičit, po kosmetikách, zvolním v práci... Mám to napočítáno, že za 5 let (doplatit hypotéky, dodělat rekonstrukce, našetřit nějaké peníze, dítě bude skoro dospělé...), bude to fajn. Takže si tu krizi plánuju na 50tku.
Mýho muže to naštěstí zatím nepostihlo, min. jednou ročně se o tom bavíme (většinou v kombinaci povídání o někom známým, kdo tím prochází)... Možná je to i proto, že teda já jsem už ta "druhá", dítě se narodilo v jeho 41 letech, takže teď po 50, je ještě furt "mladý otec" (nebo teda aspoň otec malého dítěte). Max. že začal jezdit na elektro-koloběžce (lepší, než si kupovat motorku). Na milenku jsem nepřišla, ale je fakt, že já preventivně odmítám jakékoli pátrání tohoto typu.
Oba jsme si dost "užili", než jsme se dali dohromady, u obou z nás ti "bývalí" byli horší, než jsme pro sebe my, takže myslím, že jsme spokojení, že to tak je... Navíc naše dítě je viditelně strašně spokojené, když jsme všichni spolu, už jenom kvůli němu bych nic neměnila. Muž je velmi odpovědný otec (oběma synům), takže myslím, že i kdyby měl nějaké vedlejší úmysly, tak kvůli spokojenosti dítěte by se zapřel.
|
| Bouřka |
|
(15.9.2023 20:13:14)
Tak jestli je to tenhle typ krize, tak jsem asi za vodou. Hubnutí mám jako celoživotní náplň, spíš už jsem smířená s tím, že zkrátka budu tlustá, kortizol je holt sviňa. A že v životě už nic nestihnu jsem přijala už před lety, když začalo být zjevné, že tu péči máme na doživotí a budeme rádi, když to bude jen jedno dítě.
|
|
| Despi | 
|
(16.9.2023 9:55:42)
Dari,
Prosím tě na zodpovednost otce vubec nespolehej. Můj Bmuž byl superotec. A stejně mu to nebránilo v tom odejít. A ještě se cítil dotcen, že to nezvládám s prstem v nose a cítím se být nesťastná. 😀
|
| Dari79 |
|
(16.9.2023 11:28:07)
Já to mám snazší - už měl jednoho syna a ještě předtím, než jsem otěhotněla, jsem viděla, jak se o něj i po rozvodu stará...
+ těch dalších 12 let sleduju, jak se stará o oba syny.
Že by opustil mě, to se nebojím, to určitě bych přežila. Já nejsem naivka, která věří na žili šťastně až do smrti, ani bych neřešila radikální řezy, i kdybych na něco přišla. A jak jsem psala, nemám potřebu pátrat. Oba žijeme životy tak, že případnou nevěru bychom dokázali utajit bez větších problémů... Riziko, že by řekl, našel jsem si jinou, končíme, je dost malé... Ale kdyby to nastalo, srovnám se s tím. Na druhou stranu já bych nikdy neřekla, přišla jsem ti na nevěru, táhni, to ti nikdy neodpustím...
Že neopustí děti, tím jsem si na 100% jistá. A to považuju za nejdůležitější.
A jak píšu, jednak jsem pro něj lepší, než bývalá (stejně jako on je lepší, než můj bývalý) a jednak oba intenzivně vnímáme, jak je naše dítě (nacházející se ještě před pubertou) obrovsky spokojené, když jsme pohromadě. Samozřejmě, jenom se mnou nebo jenom s tátou je taky rád, ale je vidět rozdíl, když jsme všichni spolu. + můj muž není konfliktní typ, hádky nesnáší, takže ani jen ze vzteku nehrozí moc nějaká krize. A už je po padesátce, takže pro nějaké mladice asi není úplně nejatraktivnější...
Mnohem větší krize podle mě vznikají u těch manželství, co jsou spolu "od dvaceti", čili ve 40 už mají děti dost velké a pocit "nic jsem si neužil", jsou ještě (oba) mladí, atraktivní... (čili i chlapi přitažliví pro třeba skorotřicítky, co hledají chlapa-otce dětí). Tam pak stačí "zavrtět zadkem" a "vystrčit prsa", pronést pár lichotek, hodit "obdivné oči" ... a není možné se divit, že chlap na to skočí. Když se k tomu přidá ta mentální krize (čili v mládí jsem přece chtěl projít Andy pěšky s báglem na zádech, ale nebyly prachy a navíc tehdy přítelkyně těhotná a chystali jsme svatbu .... a ta "nová" přijde s tím, že ona tak strašně ráda chodí po horách a příští rok přemýšlela, že by letěla do jižní Ameriky), tak má manželka (uvázané v práci, na baráku s hypotékou na krku, s povinností o 2 puberťáky...) prostě kratší konec provazu.
Když máte po 40 tce teprve malé děti, v partnerském vztahu jste pár let (třeba 10) ..., tak ta krize v tomhle klasickém slova smyslu hrozí podstatně míň. Proto si myslím, že je mnohem lepší životní přístup: do 30 si užívám (cestuji, střídám partnery, pařím s kamarády...), pak si najdu stabilního partnera, se kterým vychovám ty děti (vydržím s ním, i kdyby se zatnutými zuby třeba 20 let) no a pak se uvidí...
Nám, až dítě odroste, tak mě bude 50, muži skoro 60, to počítám už zdrhat nebude nikam chtít, protože kdo by se o něj "na starý kolena" staral? A kdyby tu krizi chtěl řešit tak, že půjde k jiné, tak aspoň nebudu ho mít "na krku"
Ale on je fakt takový umírněný - kde si jiní chlapi koupí tu motorku, tak on si koupil tu elektrickou koloběžku No, snad si místo milenky nepořídí psa. To snad radši tu (utajenou) milenku...
Já vlastní krizi očekávám právě kolem té 50tky - už budu unavená hodně z práce, která je konec konců taky dost stereotypní, dítě odrostlé, s mužem dlouho (čili možná nuda), navíc bude celkem "starý", takže může být, že "líný, pohodlný" (třeba vůbec ne, ale kdo ví), hypotéky splacené... Tak počítám, že v práci zvolním, budu se víc věnovat sobě, víc dovolenkovat, třeba si vzpomenu i na nějaké ty mladické sny a budu si je realizovat... Že bych si chtěla v 50 hledat novýho chlapa, to si teda nemyslím. No, uvidíme. Ale tak nějak se k tomu upínám, že teď jsem jak křeček v kolečku a musím to vydržet. Ale pak...
Zatím si z toho dělám srandu a lidem říkám, že v 50 půjdu do důchodu. Ale třeba praštím s touto prací a půjdu dělat (třebáááá) do zahradnictví.
|
| Federika | 
|
(16.9.2023 11:34:22)
Dari,
tak supe, to jsme my To jsem ráda,že riziko krize je menší
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(16.9.2023 11:52:26)
Dari, souhlasím s tebou, že být druhá žena staršího muže je v tomto výhoda. Pokud není chorobný proutník, třetí kolo pravděpodobně podnikat nebude.
Odvrácenou stranou je ten výhled na starého muže "na krku" v době, kdy žena je ještě relativně mladá a aktivní.
Holt každý model má něco.
|
| Čumča. |
|
(16.9.2023 11:59:59)
"Odvrácenou stranou je ten výhled na starého muže "na krku" v době, kdy žena je ještě relativně mladá a aktivní."
 Ale nemělo by to být jako u Mihulové a Kachyni - to už je asi opravdu moc
Mladé múzy starších mužů chápu, (na to my holky trpíme, pokud jsme neměly tatínka), ale když se manželství záhy stane kolotočem péče o seniora a miminko, je to docela úděl.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.9.2023 12:12:46)
Čumčo, jak se říká, lásce neporučíš. Málokdo si asi vyklakuluje ideální vztah, vztahy se prostě nějak zrodí. A kolikrát se i lidé snaží je rozumem korigovat, ale ukáže se, že zdánlivě neperspektivní vztah je "ten pravý". Já v tom vidím životní kouzlo, že si pořád ještě nedokážeme všechno nějak technicistně zrežírovat. Díky Bohu
|
| Čumča. |
|
(16.9.2023 12:30:34)
jednou jsem s Mihulovou sledovala nějaký pořad, měla jsem z ní pocit (jen takovej prchavej), že se na Kachyňu zlobí
Stejně je skvělá, její comeback před kameru, podobně jako třeba u Kopty (nejdřív sympaťák každým coulem ve Sněženkách a machrech, pak xx let nic a nakonec se vrátí jako Marek Chvála v Kanclu! Těch jeho skvělých rolí je víc...
Nebo Krobot - nebýt řidiče Karla v Účastnících zájezdu a Pepika Hnátka, nevěděli bychom, jakej je to hereckej klenot
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(16.9.2023 12:42:36)
jsme spolu od 19, kluky máme dospělé, nejmladšímu je 16, ale nemyslím si, že bysme se jenom spolu nudili, naopak si spolu zase začínáme užívat to, co jsme kvůli dětem přerušili, takže v tomto ohledu krizi nečekám
|
|
| Čumča. |
|
(16.9.2023 12:57:10)
"oba intenzivně vnímáme, jak je naše dítě (nacházející se ještě před pubertou) obrovsky spokojené, když jsme pohromadě."
to je přesně ono, Dari , tohle je přesně to, co spoustu manželství zachrání a jede se dál, zatímco některým matkám to naopak zlomí srdce, že z toho otec dětí odešel...
|
|
|
|
|
| Vítr z hor | 
|
(15.9.2023 19:58:29)
Krizi středního věku jsem měla v 29. Manžel měl milenky, podnikání mi vyplavila povodeň, měla jsem na krku rozrekonstruovaný barák...prostě začátek konce života. Tak jsem se sebrala, odjela do střední Ameriky, naučila se jazyk, rozvedla se, dodělala VŠ. Takový ekvivalent větru ve vlasech
|
|
| neznámá |
|
(15.9.2023 20:22:50)
Jsem si musela najít střední věk.
A jsem ještě v mladém věku, to zjištění mi zvedlo náladu.
|
| petluše | 
|
(16.9.2023 5:33:41)
Odkdy je střední věk? A pak je co? Odrustaji mi děti, nevím pořádně co sama se sebou,to je ono?
|
| LadyP |
|
(16.9.2023 5:46:29)
Pak už jsi stará
|
| petluše |
|
(16.9.2023 6:31:06)
Ne stará, zkušená 😃
|
|
|
|
|
| monam |
|
(15.9.2023 20:28:54)
Popravdě jsem na ni zatím úplně nenarazila. Cítím se snad i líp, než když jsem se po třicítce bezdětná rozváděla. Pořád jsem měla malý děti, pak přišel covid, pak jsem konečně zase začala chodit do práce, léta byly jiný starosti. Jen jsem teď měnila práce a přišlo mi na mysl, zda to není naposledy, zda mě ještě někde někdy vezmou, zda už nebudu nezaměstnatelná
|
|
| TaJ | 
|
(15.9.2023 20:32:15)
Příští rok mi bude 50 a zatím jsem nic takového nezpozorovala. Cítím se spokojená v rodině i v práci, fyzicky taky ok, syn nám odrůstá, není kolem něj už tolik práce a už si čím dál častěji vystačí s kamarády a my máme s manželem na sebe víc času... Ani u manžela jsem nic takové nezpozorovala, tedy krize má, ale ty vycházejí z jeho zdravotního stavu. Ale jinak taky nic mimořádného. Je fakt, že tak nějak celkově zpomalujeme a přizpůsobujeme si věci kolem sebe tak, aby všechno bylo jednodušší, ale zas to vychází z toho zdraví...
|
| Fern |
|
(15.9.2023 20:50:27)
Nestacila jsem si vsimnout,nebyl cas ale byl to svistot "vetru".
Stredni vek to byla doba,kdy jsme zacli investovat a zajistovat se na stari+k tomu obe deti na vs.Tak jsme se fakt nenudili.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.9.2023 20:38:27)
Těžko říct.
Ve středním věku ještě chvíli budu, tak uvidíme, jestli dosavadní krize byly to ono, nebo ještě něco přijde.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(15.9.2023 21:13:09)
Ještě ne, jsem mladá holka, teprve 62 let.
Ale vážně, pokud jsem krizi krizi středního věku prožila, nevím o tom.
|
|
| byvala radka |
|
(15.9.2023 21:47:06)
Co to je? Ze se zblaznim a zacnu delat neco, co jsem dosud nedelala? To mam tak nejak celozivotne
Pocit, ze mi ujizdi vlak? To se mi stava pravidelne a prvne se to ohlasi ve snech
|
| Dari79 |
|
(16.9.2023 7:21:15)
https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-devet-znaku-ktere-odhali-krizi-stredniho-veku-40385071
si člověk naplno uvědomuje proces stárnutí, což následně může vést k otázkám typu:
Žiji tak, jak jsem si v mládí představoval/a?
Neuniká mi nic podstatného?
Mám pracovní místo, o kterém jsem snil/a?
Mám koníčky, které mě naplňují štěstím?
Jakmile člověk vytuší, že některá životní rovina nesplňuje jeho očekávání, rázem může bojovat s úzkostmi, depresí nebo nutkáním změnit svůj život.
Mezi nejdůležitější znaky krize středního věku tedy patří:
Cítíte se nešťastná/ý ze svého života a životního stylu.
Nudí vás lidé a záliby, kteří vás dříve naplňovali štěstím.
Zpochybňujete rozhodnutí, která jste ve svém životě učinil/a.
Cítíte se zmatená/ý z toho, kým jste a kam směřujete.
Jste naštvaná/ý na svého partnera (partnerku) a zažíváte pocit „svázanosti“ ve vztahu.
Prahnete po dobrodružství a změně.
Nejste schopna/schopen se rozhodnout, jakým směrem se má váš život ubírat.
Zpochybňujete lásku, kterou jste doposud cítil/a k partnerovi (partnerce).
Máte touhu navázat nový intimní vztah.
|
| petluše |
|
(16.9.2023 8:25:38)
Tak to asi mám krizi.Je tedy špatné nevyhovující věci měnit?
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.9.2023 9:03:08)
"Mezi nejdůležitější znaky krize středního věku tedy patří:
..."
Tak tuto krizi jsem nezažila.
A pochybuji, že bych k ní směřovala, vzhledem ke svému nastavení.
|
| Beat |
|
(16.9.2023 9:38:38)
Ropu, nekřič hop… ještě jsi v mladém věku!
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.9.2023 11:45:35)
Beat, nestraš!
Existenciální krizi jsem měla celé mládí, teď doufám, že už jsem vyrovnaná žena, která umí s životem nakládat.
Ale třeba s klimakteriem přijde nějaká stařecká krize, jakou si zatím neumím představit
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.9.2023 9:42:31)
Tak to nemám ani jsem neměla.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(16.9.2023 10:44:38)
Tak to jsem žádný příznaky neměla, jen jsem se vrátila k životu před dětma, svoje vlastní koníčky, nerežim, flákání
|
|
| TaJ |
|
(16.9.2023 14:28:11)
Dari, tak z těch vyjmenovaných znaků krize jsem zatím nezaznamenala žádný, takže zatím asi dobrý. Aktuálně jsem se svým životem naprosto spokojená, trápí mě tedy to manželovo zdraví, jenže to je zrovna ta věc, kterou nijak ovlivnit nemůžeme, takže to prostě musíme přijmout tak, jak to je a užívat si ten život tak, jak to zrovna nejlíp jde... Dítko nám odrůstá a vystačí si čím dál víc samo, tak my máme aspoň víc času na sebe.
|
| Kaipa |
|
(16.9.2023 17:25:06)
TaJ, ty nikdy nebudeš mít krizi středního věku (ani žádnou jinou). Ty jsi prostě za všech okolností spokojená s tím, co máš (nemyslím jen materiálno), všechno si umíš pochválit (i víc než půlku propršené dovolené třeba), proč bys tedy měla mít krizi? Občas by se mi to taky líbilo (pořád ne, potřebuju mít nějaký hnací motor). Kousek té vyrovnanosti bys mi mohla dát, ale pochybuju, že bys výměnou chtěla moji "rozervanost".
|
| TaJ |
|
(16.9.2023 20:19:01)
Kaipo, jo, je to asi prostě takové nastavení...ale není to vyloženě o tom, že bych byla vždycky za všech okolností spokojená s tím, co mám, nebo co se mi děje. Je to spíš tak, že pokud mi něco vadí a můžu s tím něco udělat, tak to udělám...pokud s tím sama nic udělat nemůžu, tak to prostě přijmu a snažím se na tom najít něco pozitivního...Mám to prostě tak, že všechno, co se mi děje, tak má nějaký smysl, i když ho v tu chvíli zrovna nevidím...a taky že i to špatné jednou skončí a přijde zas lepší doba...
|
| Čumča. |
|
(16.9.2023 20:53:51)
TaJ, ty jsi Aischylos, dle toho tvého životního kréda
„Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit.“
Aischylos starověký aténský dramatik -525 – -456 př. n. l.
|
|
|
|
|
| Fern |
|
(16.9.2023 21:38:46)
Na vse mam jednoznacnou odpOved: NE
A i bez techto otazek vim,ze zadna krize nebyla.
|
|
|
|
| Blanče | 
|
(15.9.2023 23:11:28)
Mám 55, krizi jsem měla před deseti lety a ta byla primárně pracovní ale zasáhla do všeho. Jinak jsem životní optimista, užívám život co to jde a s tím, že na těžko už na hory nevylezu nebo nevyhraju střeleckou soutěž jsem se smířila. Asi před třemi lety jsem uvažovala, že bych si udělala piloťák na větroně, ale nechám se občas svézt od syna a dobrý. Jinak mám spíš pocit, že vzhledem k tomu, že už máme čas hlavně sami na sebe, děti jsou dospělé, žijící rodiče zatím celkem v pohodě a vnoučata jdou vrátit, když se na ně necítíme (mě teda nabíjí, MM je má rád, ale unavují ho) je to bezva etapa života.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.9.2023 23:20:03)
Nevím, po 40 jsem cítila osvobození od některých povinností a začala jsem se věnovat i sama sobě. Jako krizi to nevidím.
Krizi středního věku jsem měla v 18 kdy jsem ze školy šla do práce a skončila sranda, mela jsem 40 lety kolegyně a připadala jsem si děsně stará, všude samý děti ze středních škol kolem 25 let už jsem nezapadala nikam, v osmdesatkach nebylo zvykem, aby stařeny po dvacitce řádily na diskotéce.
Ted je mnohem víc vyžití.
|
|
| Sam01 | 
|
(16.9.2023 7:46:27)
Ani nevim, jak by se ta krize u me mela projevit. Jedu si porad stejne svoje jako driv. Jen se mi vek zmenil letos ze 4 na 5 a To je vsechno. Porad jeste muzu delat vsechno co chci a s kym chci. Deti mam zdrave a dospele takze uz vazne delame s manzelem jen to co chceme my.
|
| Beat |
|
(16.9.2023 7:54:03)
Dari, dobry seznam. Krizi asi nemám, zatím, ale jeden bod na mě sedí.
|
|
|
| nebeska |
|
(16.9.2023 9:12:39)
Ja mam pocit, ze se z te krize nemuzu od prechodu ve 44 letech vubec vyhrabat...ze se citim a chci byt mlada, ale nejsem.
|
|
| Peppa |
|
(16.9.2023 9:39:04)
Mám ji aktuálně jak z praku a seznam příznaků od Dari mi to jen potvrzuje. Plus k tomu ještě krize ekonomická a taky rodičovská, děti prožívají dost těžké období a to jaksi nejde odklonit. Pocítila jsem silné nutkání odjet sama někam do lesů aspoň na víkend, to se mi myslím dosud ještě nikdy nestalo.
|
| Zasjaj. |
|
(16.9.2023 16:41:29)
Peppo Jeď! Pokud to je jen trochu možné. To nemusí ještě být projevem krize, ne? Mám ten pocit celoživotně. Pamatuju si, jak jsem někdy ve dvaceti vstala v pět ráno a šla na procházku po hřebeni, jen abych byla sama. Přítom jsem se všema těma lidma byla naprosto šťastná, bylo to fakt skvělý, nikdo mi nevlezl na nervy, nic, jen jsme proste byli furt spolu několik týdnu.
|
| Čumča. |
|
(16.9.2023 16:45:18)
já jsem občas taky ráda jen sama se sebou, nebo jen s nějakým zvířetem, které nedrmolí
dřív jsem se styděla to říct "já bud půl den nebo den sama, jo", dneska už ne
|
| Zasjaj. |
|
(16.9.2023 16:56:41)
Cumco, taky mi to připadalo blby někdy v pubertě Do kina nebo do parku se musí jít s někým Nejlépe s klukem. Pak jsem jednou byla cely weekend sama doma a ještě jsem neviděla Jméno růže a už to vůbec nikde nedávali akorát v poledne na Dlabacove a nikdo nebyl v Praze, kdo by se mnou šel, tak jsem šla sama a pak pěšky přes cele město a pamatuju si to dodnes. Ale blby je mi to teď vůči rodině, mám furt pocit, že musím to či ono.
|
| Čumča. |
|
(16.9.2023 17:07:17)
Zasjaj, Svěrák ve Vratných lahvích říká Kolářové: "Já jsem vítací typ. Ale aby mohlo být vítání, musí být taky loučení...."
|
|
| Drypetis | 
|
(16.9.2023 17:26:14)
Byla jsem sama v kině a dokonce i v hospodě, kde jsem měla strach, aby si nepřisedl nějaký otrapa a pak jsem byla zklamaná, že celkem sympatický pán, kterýsi přisedl, sháněl opravdu jen volné místo a na další volné místo u stolu na někoho čekal a pro mně to byla tak trapná situace, že jsem vypadla.
Na procházku jdu taky klidně sama, ale moc mě to nebaví a tak se vrátím dřív, než když mám s kým jít.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.9.2023 17:54:56)
Já vůbec nechápu, proč by člověk měl být pořád s někým sdružený.
Nejsem vyloženě samotářský pavouk, společnost mi nevadí, ale mít někoho za zády nonstop mě vyčerpává.
Být část času sama, jít si někam po svém, dělat si něco po svém, to je pro mě od mala nezbytná duševní hygiena.
S přibývajícím věkem tedy čím dál více.
Rozumím ale, že kdo tráví hodně času sám nedobrovolně, vnímá to jinak.
|
|
| Zasjaj. |
|
(16.9.2023 18:07:59)
Drypetis to já se takhle zklamaná cítím spíš, když jdu s kamarádkou, které barman v nočním podniku nalévání zdarma, resp díky ni i mně, ale je evidentní, že ta ozdoba na baru je ona.
Když jsem sama, tak jsem naprosto v klidu, nikdo si mě nevšimne a kdby si někdo přisedl, tak by mě ani ve snu nenapadlo, ze se se mnou chce dat do řeči. Přemýšlím, kdy mne naposledy někdo normální oslovil na veřejnosti a chtěl se seznámit, myslim to bylo 2006, cili v osmatřiceti. Jo a před par lety na plazi nedaleko plážového baru mě někdo někam zval, ale to byla uplna tma jen hvězdy svitily
|
| Drypetis |
|
(16.9.2023 19:00:33)
Zasjaj,
já už ozdoba baru asi nebudu Bylo mi to trapné, že pán si přisedl s tím, že mu přijde společnost a já , která jsem tam sice seděla dřív, jsem překážela. Ale co má samotná ženská sedět u piva, žejo. Když si už jedno na žízeň od cesty, tak má pak zas vypadnout Jasně, byl to jenom takový sociologický pokus a už to nedělám.
|
| Stará husa |
|
(16.9.2023 19:12:23)
Mně se stalo mockrát, že jsem seděla třeba s kamarádkou a nějací lidé si k nám prisedli. Co měli taky dělat, když bylo málo místa? Sice jsem z toho nikdy nebyla nadšená, ale akceptovala jsem to. A stalo se mi i to, že jsem si také byla nucena k někomu přisednout ke stolu, i když nerada.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.9.2023 19:21:46)
Huso, já přisedávání z duše nesnáším.
Akceptuji ještě, když je opravdu velký/dlouhý stůl a přisednuvší lidé se chovají rezervovaně, aby nerušili ty, k nimž přisedli.
Ale stalo se nám, že jsme seděli s mužem u stolu pro 4, zrovna jsme si po jídle chystali objednat kávu a zákusek, když se k nám celkem suverénně nakýblovala postarší dvojice. Nějak jsme ani nestačili zareagovat. Dvojice byla neomalená, hlučná, vytáhli dokonce telefon a hlasitě tandemově telefonovali.
Kávu a zákusek jsme vzdali a urychleně zmizeli.
|
| Stará husa |
|
(16.9.2023 19:37:59)
Ropucho, taky to nemám ráda. Ale já jsem asociál, takže to beru spíš jako svoji vadu. Ale pamatuju ještě dobu, kdy jsme jezdívali na běžky na Vysočinu a bývalo tam tehdy tolik lidí, že jsme v každé hospodě, kam jsme se šli najíst, museli čekat, až se uvolní nějaké místo a kolikrát jsme ani nemohli sedět spolu, protože tam bylo narváno. Dnes už tak nacpaný hospody nevídám. Ale občas si někdo prostě přisedne. Nikdy by mě ale nenapadlo, že mi tím dává najevo, že já nemám v hospodě co dělat. A to občas sama na to pivo nebo i kafe zajdu.
|
|
|
| byvala radka |
|
(18.9.2023 15:37:46)
obcas se stane i to, ze si s prisednuvsim nakonec dobre povykladas, i kdyz ja nikdy nezacinam
stava se mi to casto ve vlaku a obcas jsou to zajimavi lide, zpusob zivota nebo neco noveho se dozvim z oboru, ktery treba neznam
akorat musi byt nejdriv vyrecny ten druhy, neumim jen tak zacit
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.9.2023 19:15:35)
Drypetis, nenech se odradit jednou situací a sedni si sama kdykoliv kdekoliv. Je to úplně v pořádku a není to nic neběžného, sedají tak muži i ženy. Každý může mít někdy potřebu odpočinout si o samotě, hospody a kavárny nejsou jen pro dvojice nebo větší společnosti.
|
|
| Zasjaj. |
|
(16.9.2023 19:21:42)
Drypetis, “ Ale co má samotná ženská sedět u piva, žejo “ to mě právě štve. Proti tomu chci vlastním tělem bojovat. Jednou jsem takhle seděla a přisedla si ňáká starší paní a pravila, ze v Brazílii, odkud pochází, by to bylo nepřípustné. Takže se tam už nechce vrátit. Tak jsme se rozpovidaly a ukázalo se, ze vystudovala stejný obor ve stejne zemi a ze před důchodem dělala ve stejně firmě, co já a tak. Byl to prima pokec, kde jinde by se to postestilo.
|
|
| babi_ | 
|
(16.9.2023 20:12:03)
Proč by člověk nemohl sám sedět u piva? U dvojky vína? U kafe? U jídla? U panáka? Sedím tak co chvíli. Pokud je málo místa, občas si někdo přisedne, obvykle se vzájemně ignorujeme.
|
| TaJ |
|
(16.9.2023 20:25:21)
Babi, přesně, klidně jdu sama do kavárny, vezmu si tam knížku, dám si capuccino a jsem spokojená...a do kina jsem chodila sama ještě za svobodna a jdu klidně i teď, když zrovna kolem sebe nemám nikoho, kdo by ten film taky chtěl vidět. A na procházku, nebo výlet jdu taky klidně sama... Jsem ráda sama, potřebuju to, takže jsem třeba ráda, že mám takovou pracovní dobu, jakou mám - že jsem každý týden 2-3 dopoledne úplně sama doma.
A dneska jsem si tu samotu taky užila - manžel se synem byli pryč, každý jeli jinam a já byla sama doma . Vzala jsem si snídani ven na zahradu, sluníčko svítilo, kolem bylo úplně ticho, jen občas nějaký pták se ozval...četla jsem si, koukala do zeleně...pak jsem udělala něco málo doma a oběd jsem si zase vzala ven...kupodivu dneska celý den nikdo v okolí nesekal trávu, nic neřezal, nikde nekřičely na zahradě děti...bylo to až zvláštní, jaký byl klid. Původně jsem chtěla posekat trávu, ale ten klid kolem byl pomalu posvátný, to se prostě nedalo, pustit sekačku...
|
| babi_ |
|
(16.9.2023 20:40:55)
TaJ, to jsou zas jiné situace - doma, na výletech... jasně, žádný problém, ale reagovala jsem na Drypetis, jak psala "Ale co má samotná ženská sedět u piva, žejo.". Dle mého každý může sedět v restauraci apod. sám, aniž by mu to mělo být blbé.
|
| TaJ |
|
(16.9.2023 20:48:58)
Babi, však jsem psala, že jdu klidně sama i do kavárny...na pivo nechodím ani s někým jiným, ale do restaurace na jídlo bych šla, kdyby na to přišlo. Třeba v jedné minulé práci jsem chodívala na oběd do takové restaurace-jídelny zásadně sama, část kolegů chodila společně, ale já to nemám ráda, vždycky jsem chodila sama a naštěstí si ke mně nikdo nepřisedával...
|
| Stáňa * | 
|
(17.9.2023 9:20:41)
Taky chodím klidně sama, i do divadla. Jeden čas jsem jezdila pravidelně na skoleni do Prahy. Vždy jsem si koupila lístek někam do divadla - Vinohrady, Fidlovacka, ABC ...
Kafe nebo oběd úplně bez peobl3mu.
Fakt je, že zatím mám s kým chodit a cestovat. Ve dvou jsou ty zážitky intenzivnější. Ale třeba na sluzebce jdu úplně na pohodu sama.
|
|
|
|
| babi_ |
|
(16.9.2023 20:49:55)
Mmch taky bych měla posekat trávu (tiše, kosou), ale flákám se v Bílých Karpatech. Byla tu navečer fantastická duha. Slunce nízko nad obzorem, nad hřebenem temno, a proti tomu temnu (a částečnému prosvětlení místy níže) nádherný obrovský oblouk všech barev, velmi jasný, vykreslený v celém půlkruhu... nad ještě jedna ne tak výrazná. Konce duhy zřetelně usazené v jasně zelené louce, jen je chytit - akorát tedy kilometry od sebe
|
| TaJ |
|
(16.9.2023 20:52:12)
Babi, to musela být nádhera!
|
|
| Blanče |
|
(17.9.2023 14:48:48)
Babi to zní krásně! Mám moc ráda Bílé Karpaty a asi kouknu po nějakém podzimním víkendu.
|
|
|
| Anthea |
|
(16.9.2023 21:31:54)
TaJ, koukám, že jsme stejně založené. Prochazky, zahrádka restaurace s časopisem a malým pivem nebo ledovou kávou sama no problem. Do kina jsem dřív chodila sama běžně, teď míň často.
Jediné, co mi výrazně vadí být sama, je divadlo.
I když dneska jsem byla s kamarádkou na Fler jarmarku a užila jsem si to.
|
|
|
| apo-lena |
|
(16.9.2023 20:43:21)
Já si chodím sama sednout kamkoliv. Vadí mi to jen v divadle, ale i tam jsem byla několikrát sama. Někdy si povídám s obsluhou, jindy čtu, přemýšlím nebo pozoruji lidi.
Víno, vodu, kávu nebo jídlo si dám v pohodě, blbé mi to bylo jen u panáka. To jsem si přišla jako alkoholik. Obsluze to bylo jedno, ale já se necítila dobře.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Peppa |
|
(16.9.2023 17:56:17)
Zasjaj, to už je jen důsledek, že chci být někde sama, opravdu ty příznaky na mě sedí skoro všechny.. jinak já bývám občas sama doma, samota jako taková mi nechybí.. tohle by byl fakt únik, abych pár dní nemusela nic řešit a odpovídat na otázky začínající Mami, kde, co, jak, proč, potřebuju, můžu, musím?
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.9.2023 18:00:40)
Peppo, to je únava.
Když jsem měla malinké děti, občas jsem si představovala, že by bylo krásné být zavřená ve vězení na samotce: ticho, nikde nikdo, žádné povinnosti a pravidelná donáška jídla
|
| Peppa |
|
(16.9.2023 19:46:04)
Ropucho, ráda bych si myslela že únava.. ale trvá to už delší dobu a asi to loni nastartoval jeden mega průser, následovaný dalším, ještě větším. Pak jsem začala revidovat opravdu celý můj život a potenciální budoucnost a opravdu nevím co se sebou.. Naštěstí mám oporu v manželovi, ale ten netuší ani polovinu z toho, co se mi honí hlavou
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.9.2023 10:45:40)
myslím, že když se krize přihlásila, neměla jsem na ni čas, takže jsem pár dní nebo týdnů deprese přičítala spíš tomu, co se dělo, a velice rychle je vystřídala vlastně vděčnost za všechno, co se stalo
|
| K_at |
|
(16.9.2023 11:17:52)
Yuki, no já začínám mít obavy, že asi přišla. Fakt nechci.
|
|
|
| Abigail* | 
|
(16.9.2023 12:47:04)
Tu jsem asi neměla , respektive v průběhu života se střídají lepší a horší období, ale krizí bych je nenazývala.
Jak povyrostly děti, začala jsem víc přemýšlet o tom, že bych si měla plnit svoje sny. Myslím na to i s ohledem na zdraví, mám problémy s klouby, takže chci pochodit, projezdit svoje vysněná místa dokud to jde bez omezení.
|
|
| Velšice | 
|
(16.9.2023 17:10:52)
Krizi středního věku právě prožívám, doslova nevím co se sebou.
|
| vlad. | 
|
(16.9.2023 17:54:30)
Velsice  rozchody a rozvody jsou vzdycky emocni darda. Ja si ten rok po rozvodu skoro nepamatuju. Ale je to pryc, krize nikde Bude lepe, vydrz 
|
| Velšice |
|
(16.9.2023 20:38:44)
Vlad, myslíš, že je to tím? Pokud ano, tak je naděje na zlepšení, tak to já budu doufat.
|
|
|
|
| Slonisko | 
|
(16.9.2023 18:05:43)
Právě prožívám třetí, leda by to byla jen jedna, ale několik let dlouhá ;-).
|
|
| Stará husa |
|
(16.9.2023 18:37:03)
Mně se asi krize středního věku slila dohromady s depresí. Trpěla jsem jí tak od 39 do 45 let, pak to konečně s pomocí AD přešlo. Od té doby mívám sice výkyvy nálad směrem dolů, ale nikdy to netrvá víc než 2-3 dny. Se svým životem jsem vcelku spokojená, mohlo by to být daleko horší. Jsem poměrně zdravá, mám kde bydlet a co jíst, mám děti a kamarádky, mám své drobné denní radosti. Jasně, nejsem spokojená s tím, že mě BM opustil, to už mě nepřestane trápit nikdy, ale jinak se cítím sama dobře. Nikdy jsem neměla žádné životní cíle, vždycky jsem všecko brala tak, jak to přišlo, takže mě nemusí mrzet, že jsem si něco nesplnila, nebo něco nedokázala. Nikdy jsem nestála o žádného chlapa kromě BM, takže to mě také netrápí. Bojím se, že se mi valem blíží stáří a nemoci, nad tím jsem ještě před 10 lety vůbec neuvažovala, ale teď vím, že už to brzy přijde, tak mám obavy. Nechci zůstat na obtíž dětem, ale nechci jít ani do žádného DD, bojím se, že budu nesobestačná a klidně to může přijít do 10 let. Tyhle myšlenky zaháním, ale občas mě přepadnou.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.9.2023 19:11:51)
"Nikdy jsem neměla žádné životní cíle, vždycky jsem všecko brala tak, jak to přišlo, takže mě nemusí mrzet, že jsem si něco nesplnila, nebo něco nedokázala."
Huso, vidíš, a přitom jsi toho zrovna dokázala dost: vystudovala jsi, úspěšně sama dovychovala a uživila děti, postavila se na vlastní nohy, něco procestovala... Můžeš být se svými výkony právem spokojená.
|
| Stará husa |
|
(16.9.2023 19:17:21)
Ropucho, to já spokojená jsem. Ale všechno to se mi tak nějak samo přihodilo, nijak zvlášť jsem o to předem neusilovala, ani si to nevytyčovala jako cíl, kterého musím dosáhnout. Kdyby mi škola nesla, tak bych se na ni vykašlala, kdybych se neseznámil a s BM, tak jsem se ani nevdala, ani neměla děti, kdyby mi do cesty nevylezla známá, která mě přiměla k tomu, že jsme spolu procestovala celou Evropu, tak ani to cestování by neklaplo. Mně nějak úplně chybí ambice a cílevědomost.
|
| Zasjaj. |
|
(16.9.2023 19:29:54)
Huso, ale i to všechno, tvá podnikavá známá, tvé schopnosti, tvé děti, to všechno jsi taky ty. To jako bys říkala, já ne, já bych nestudovala, to jen moje hlava. A nikam bych nesla, nemít nohy a tak. Dyt to všechno k tobě taky patří.
|
|
|
|
| Fern |
|
(16.9.2023 22:03:39)
Huso,nemas strach,ze se jednou stanes veznem ve svem vl.byte - 3.patro bez vytahu? Me by tohle trebas v klidu nenechalo a asi bych jeste kdyz muzu pracovala intenzivne na zmene.
|
| Beat |
|
(17.9.2023 7:43:25)
Taky bych chtěla mít poresenou svoji situaci v době, kdy budu mít ještě dost sil. Ale moje příbuzná žila skoro do 80 let v 3p bez výtahu v pohodě, a až pak si pronajala byt v komplexu pro seniory , a je v pohodě dal.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2023 9:21:35)
Také bydlím ve 3. patře bez výtahu.
Uvědomuji si riziko do budoucna, ale
nechce se mi pryč, bydlení mi po všech stránkách vyhovuje.
Shodou okolností takto bydlely obě mé babičky, také staré činžáky bez výtahu, a obě až do smrti běhaly po schodech bez problémů. Což je samozřejmě šťastná náhoda, já mohu být jednou v jiné kondici. Ale zatím měnit domov nechci a nebudu.
|
| Senedra | 
|
(17.9.2023 10:06:44)
3. patro bez výtahu teď řešíme, navíc 400 km od nás. Tchýně chodí venku s chodítkem, po bytě s berlí a chtěla by se vrátit do bytu ( teď je u švagra v domě, který je bezbariérový). Všichni okolo ví, že je to totální blbost, jen ona ne.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2023 11:17:24)
Senedro, to je těžké, ona prostě chce domů.
Já jsem se stěhovala během života několikrát, ale v současnosti už by se mi měnit domov nechtělo, a to je mi teprve něco málo přes padesát.
Pro starší lidi to musí být náročné. Nedivím se, že si paní nechce přiznat, že je to nereálné.
|
| Beat |
|
(17.9.2023 11:38:10)
Ropucho, tahle změna určitě těžká je, ale na druhou stranu změny, vystoupení z komfortní zóny, zvykání si jinde, nové prostory, obzory atd atd jsou taky velmi prospěšné, často to přináší nečekaně velké benefity. Mám z okoli víc takových zkušenosti. Ale samozřejmě je otázka, zda jsou ty změny sice narocne, ale ve výsledku k lepšímu. A to člověk předem většinou neví. Ale já mám rada odvážné lidi a i sama chci, v tomto ohledu byt flwxibilni a odvážná.
|
| Senedra |
|
(17.9.2023 11:47:34)
Beat, na druhou stranu, když se zhoršil otcův stav ( a hlavně psychicky), tak známé prostředí byla jedna z věcí, která ho nějak držela nad vodou. To je pak těžké, v takovém případě změna už není k lepšímu, ale jen k horšímu.
|
| TaJ |
|
(17.9.2023 12:23:10)
Senedro, proto si myslím, že je lepší tyhle věci řešit už dopředu, protože když pak přijde problém, tak je třeba pro starého člověka mnohem horší opustit známý byt a zvykat si někde jinde (byť v pohodlnějším).
|
| Senedra |
|
(17.9.2023 12:32:57)
Taj, na druhou stranu - ty bys teď opustila svůj domov s výhledem, že třeba za 20 let budeš potřebovat něco jiného? Ono je to strašně těžké, teď vidíme situaci nějak, za 15, 20 let, až my budeme v pozici seniorů, budeme říkat něco jiného...
|
| TaJ |
|
(17.9.2023 12:40:01)
Senedro, jo, je to asi vždycky těžké rozhodování, nicméně kdyby to bylo nutné, třeba kvůli manželovi, tak prostě jo, i když ne zrovna lehce... Naštěstí u nás je ještě ta možnost, že prostě budeme obývat jen přízemí. Ovšem pokud by došlo na vozík, tak už by byl asi problém, protože přízemí je sice komplet bezbariérové, i bez prahů, ale celkem uzoučká chodba a malý prostor k manévrování. I sedačku jsme museli do obýváku dávat oknem, protože bychom se s ní v chodbě nevytočili (a to byla jen třímístná pohovka).
|
|
| TaJ |
|
(17.9.2023 12:41:47)
Senedro a u nás budeme bohužel nejspíš v jiné situaci už mnohem dřív, než za 15-20 let.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(17.9.2023 13:03:47)
Senedro, souhlasím Stěhovala jsem seniora, cca 83 let z vesnického domku se zahradou do bytu ve městě (přízemí, poblíž polikliniky, v dochozí vzdálenosti má všechny příbuzné).
Sháněla jsem jako blbec přízemí a zahrádku (aby tam mohl mít pejska).
Jeho příbuzní na něj neustále tlačili, aby dal pejska uspat, že se tím celá situace ulehčí Kroutila jsem hlavou No, sehnala jsem, dopadlo to Pejsek měl na venčení oplocenou zahrádku i travnatou plochu u domu
|
| Zasjaj. |
|
(17.9.2023 15:01:10)
Cumco, to je dobre, ze jsi toho pejska uhajila. Kamaradka mi ted po vic nez roce rika, ze prezila a zotavila se po tezke nemoci diky psum a kocce a to neni zadna seniorka, ma doma velke deti a muze. Neni vubec typ, ze by prehanela nebo delala naka pateticka prohlaseni a tuhle konstatovala, ze bez tech psu by byvala nejspis umrela.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2023 18:58:19)
Zasjaj, zvířata jsou jednoznačně terapeutická.
Já jsem si také pořídila psa jako psychickou a emocionální podporu a také si myslím, že mě a tím potažmo celou rodinu hodně podržel nad vodou.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(17.9.2023 20:03:25)
občas mám v práci našeho psa, je to jen výjimečně, např. když s ním pak jdu rovnou k veterináři. klientů se předem samozřejmě ptám, zatím všichni nejen neodmítli, ale projevili vyloženě nadšení. náš čokl si vždycky vyskočí na sedačku vedle nich a má to fakt pěkný efekt
a občas si klient dokonce vezme s sebou svýho psa
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2023 12:06:02)
Beat, máš pravdu, člověk by měl být odvážný a sám sebe postrkovat ven z komfortní zóny, aby "nezpáprdovatěl"
V ledasčem mi to myslím celkem jde, ale příchylnost k domovu cítím silnou.
Děti už nám zkoušely domlouvat, když opustily domov, že bychom měli výhledově hledat změnu směrem k pohodlí a bezbariérovosti, ale zatím nechci ani slyšet.
Shodujeme se s mužem, že by nás nějaké konkrétní místo muselo silně oslovit.
|
| Čumča. |
|
(17.9.2023 12:57:51)
Ropucho, a co venkovní výtah - ten nejmenší, vedený po venkovním plášti budovy (směrem k vnitrobloku), nástupním místem pro patra může být otvor po oknech v mezipatrech (tedy z původních oken se udělají jakési balkonové dveře...
Když je seniorů v domě víc, už se to může vyplatit
|
| Monika |
|
(17.9.2023 14:21:26)
Výtah v mezipatre neumozni bezbariérový pristup do bytu, někdy jsou ta okna v mezipatre do ulice ... A pokud jde o to jestli se to "vyplatí" - primárně se to musí zaplatit a fakt to není málo.
|
| Čumča. |
|
(17.9.2023 16:07:15)
já nepopisovala bezbariérové řešení - jenom teoretické řešení, jak si z 8 schodových bloků udělat 1
i bezbariérový byt v novostavbě něco stojí, a pokud je člověk vysloveně fixovaný na byt ve 3. nebo 4. patře - může to být řešení Kdyby zájemců o výtah bylo víc, nadpoloviční počet v SVJ Samozřejmě pokud to stavebně je proveditelné..
když jsem kdysi sháněla bydlení v přízemí pro dědu, zjistila jsem, že ke každému přízemnímu bytečku bude stejně třeba 4 nebo 5 schodů od hlavních vchodových dveří, vysloveně bezbariérové jsou fakt jen novostavby...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.9.2023 17:47:18)
Máma má čistě bezbariérové bydlení, i táta měl, tyhle paneláky se dostavěly v roce 1980. Ze vchodu k výtahu je rovinka a výtah staví v úrovni bytu, nikde ani jeden schůdek. My máme asi 5 schodů ze vchodu k výtahu, někde to vyřešili tak, že výtah je přístupný ze dvou stran, jako v nemocnici.
Bez výtahu bych to nedávala nikdy, už jen týdenní nákup by byl problém.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2023 18:54:23)
Čumčo, vybudování výtahu ve starším domě je výborné řešení, jdou udělat krásné rekonstrukce.
U nás je beznadějná sestava nájemníků, museli by se nejprve všichni vyměnit. Možná děti jednou dům zmodernizují, až byt zdědí.
|
|
|
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(17.9.2023 15:08:02)
Jo, Beat, s tim souhlasim. Taky verim, ze zvednout se a dokopat ke zmene je prospesne i v necekanych oblastech. Vetsinou se pohne i nekde neco uplne jineho, o cem se ani nevedelo a nedalo se dopredu odhadnout.
|
| Beat |
|
(17.9.2023 15:34:03)
Já jsem byla dřív taková, ze jsem se k místům hodne poutala. Už v dětství, mládí.. byly to pro mě, asi svým způsobem, ostrůvky jistoty a známé hřiště. Když jsem viděla lidi, co za život vymění x domovů a míst tak jsem si říkala, ze to není pro mě. Paradoxně s věkem se moje odvaha a touha po poznání nového zvýšila s změn se bojím daleko méně, než dřív.
|
| Beat |
|
(17.9.2023 15:34:48)
Vetsinou se pohne i nekde neco uplne jineho, o cem se ani nevedelo a nedalo se dopredu odhadnout.. jo, to je přesné. A v mem případě se to ukázalo jako VELMI obohacující.
|
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.9.2023 10:26:15)
Obě babičky i manželova babička, dokoce čtvrté patro. Té doktor řekl, že ty schody jí prodloužily život o deset let.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2023 11:13:01)
"doktor řekl, že ty schody jí prodloužily život o deset let."
Pohyb a kondice přispívají zdraví, to je jasné.
Zatím z toho také těžím.
Ale když přijde úraz nebo nemoc, která pohyb znemožní, může být schodiště rázem problém.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.9.2023 11:39:53)
Mně se nelíbí plánovat, že budu jenou chromá a vytvářet si doma nemocniční prostředí. Víc se mi líbí věřit, že to nenastane.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2023 12:09:59)
Inko, nemocniční prostředí určitě ne, ale bezbariérový interiér se myslím hodí v každém případě, i jen jako prevence případných úrazů.
|
|
| K_at |
|
(17.9.2023 12:11:47)
Inko,proč nemocniční prostředí? Jde třeba o prosté věci jako výtah v domě, MHD kousek - nikoliv kilometr do prudkého kopce kupříkladu. A třeba - když to jde - dobře přístupný sprchový kout.
Ona stačí třeba blbá nehoda a jen snížená pohyblivost. Prostě najednou nevlezeš do vany.
|
| TaJ |
|
(17.9.2023 12:20:29)
Kat, taky nechápu to nemocniční prostředí... Jde jen o to, některé věci prostě udělat tak, aby to do budoucna bylo jednodušší...my jsme třeba z tohohle důvodu nedali do koupelny vanu, jednak se nikdo moc nekoupeme (kromě syna, když byl malý) a potom právě ten přístup do ní...takže jsme zvolili sprchový kout s nízkou vaničkou...nikde nemůžou být nějaké klouzající podlahy a koberečky, nebo nábytek, který se snadno převrhává (židle apod.)...když už jsou někde schody, tak u nás všude musí být dostatečně pevné zábradlí, bez toho manžel po schodech už moc chodit nemůže...a když si představím, že bychom bydleli v našem starém bytě, což byl činžák v Dejvicích s vysokánskými stropy, třetí patro bez výtahu, tak to bychom museli řešit už dávno...a vlastně jsme tam nechtěli zůstávat ani tehdy, protože kočárek (ten by ani nebylo kam dát), nákupy, parkování před domem bylo spíš o velkém štěstí apod... Tenkrát jsme to dávali v pohodě, jenže to bylo před 20 lety...
|
| apo-lena |
|
(17.9.2023 18:02:22)
TaJ, my vybírali dům, co má slušně obyvatelné přízemí. Dal by se tu přistavět i výtah. Vozík by u nás projel, jen bych musela udělat rampu ke dveřím. Máme tři schody.
Já už si vyzkoušela, že mezi chodím a nechodím jsou jen dva měsíce chemoterapií. Co teprve úraz nebo stáří.
Zatím potřebujeme velký dům kvůli synovi (a možná dědovi), ale až se odstěhuje, tak si chceme postavit menší nízkoenergetický bezbariérový dům.
|
| TaJ |
|
(17.9.2023 18:37:58)
Apo-leno, to je jasné, když si člověk dům vybírá, tak kouká na nějaké parametry. My jsme si ho nevybírali, měli jsme takovou trošku ruinu po manželově dědečkovi, sám ten dům stavěl, z větší části sám, občas mu pomohl někdo z kamarádů. Má to pro nás neskutečnou energii a hodnotu, té práce, co ho to muselo stát, vykopal sám studnu, celý barák je podsklepený, materiál sháněl všude možně, sám si odléval tvárnice apod...to si asi dneska nikdo neumí představit. Takže my jsme dělali "jen" kompletní rekostrukci a mělo to samozřejmě svoje limity, co se dá vybourat a co ne. Nechat si postavit nový dům, do toho bychom už nešli, protože se rozhodně nechceme zadlužit v tomhle věku a v situaci, kdy by manžel pak nemohl vůbec pracovat.
|
| apo-lena |
|
(17.9.2023 21:01:01)
TaJ, to chápu. Já doufám, že bychom za cenu našeho domu mohli menší postavit s nějakým doplatkem. Pozemek už máme, ale zatím nemá sítě.
Jestli budeme muset přestěhovat tchána k nám, tak to ponese těžko. Taky si doma udělal všechno sám i různé obklady kamenem, ozdobné kování, jezírko apod.
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(17.9.2023 12:14:40)
Inko, tak to se asi nelíbí nikomu, ale realita bývá taková, že k tomu dřív, nebo později jednou stejně pravděpodobně dojde. Manželově mamince je přes 80 a vidíme, jak už se jí poslední dobou chodí hůř, zlobí ji kolena apod...přitom ještě tak rok dva zpátky chodila cvičit jógu a úplně bez problémů. Manželovi dělají schody trochu problém už teď, zatím to jde, jelikož nahoře máme jenom ložnici a synův pokoj, ale počítám, že časem možná dojde i na to, že uděláme obýváko-ložnici dole.
Kdybychom tehdy nerekonstruovali starší dům, ale stavěli nový, tak bychom asi bývali zvolili přízemní, s nějakým menším sklepem a půdičkou. To mi přijde ideální. Mně se vždycky hrozně líbily patrové domy, ale vlastně stejně celé roky chodíme nahoru akorát spát, přes den jsme dole v obýváku a v kuchyni (a na zahradě), i syn býval tak do 10 let hlavně s námi dole, do pokojíčku chodil v podstatě taky jenom spát a nebo když mu přišel kamarád. A na to, aby člověk přestal zvládat schody, nemusí být ani starý, stačí blbý úraz, nebo něco... A možná není špatné na to myslet dřív, dokud je člověk ještě schopný to nějak zařídit, než když se pak najednou něco stane a musí se to řešit za pochodu...
|
| Vranice | 
|
(17.9.2023 12:32:47)
TaJ, jsou studie, že zhoršená funkce svalů v seniorském věku souvisí s nedostatkem vitaminu D, který si senioři neumí vytvořit v takovém množství jako mladí lidé. Přirozená tvorba se ve stáří snižuje na pětinu. Lidé s tmavší pletí taky neumí vytvořit tolik vitamínu D. Je dobré nechat si změřit hodnoty, případně brát preventivně vitamin D + jíst potraviny, které ho obsahují.
Samozřejmě ve stáří pohyblivost snižují artrózy, neuropatie a jiné nemoci.
|
|
| Fern |
|
(17.9.2023 17:31:03)
TaJ, v soukromem dome je vice moznych reseni - trebas takova ta vytahova zidle,cela ta konstrukce a kolejnice se nejak pripevnuji na zabradli a muzete mizna nechat loznici dale nahore
|
| TaJ |
|
(17.9.2023 18:32:55)
Fren, máme dvakrát zatočené betonové schody, nejdřív doleva, potom doprava...takže je otázka, co by s tím šlo vymyslet.
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(17.9.2023 11:45:20)
Na tom něco může být, nicméně se přiznám, že pořád počítám s tím že brzy začneme stavět a máme projekt na jednopodlažní bezbariérový dům, nahoře tedy mají být dvě místnosti s koupelnou, pro děti. Al já chci mít všechcno dole.
Mámě je 75 a běhá po chodech do druhého patra bez výtahu jako čamrda. Ale-to tak nemusí být věčně. Táta přestal chodit, sice to období netrvalo dlouho(nemyslím tím,že se chodit začal), ale tím vězněm rostě byl. Mohl si max. otevřít okno.
A tohle pak rychle nevyřešíš, když to opravdu potřebuješ. takže ano, pokud to jde, řešila bych taky.
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(17.9.2023 9:23:22)
Vzhledem k tomu, že manžel je o dost starší a v baráku s námi nejspíš deti bydlet nebudou (starší na 100%), tak něco takového budeme muset řešit výhledově za 10 nebo 15 let.
Měli jsme to v živém přenosu s tchanovci, tak víme, co nás čeká. Oni měli ru výhodu, že do téměř 90 jsme jim všechno zajišťovali my. To u nás ale nebude.
|
|
|
|
|
| luthienka | 
|
(17.9.2023 13:46:00)
Mám. Bylo to cca v 39. Syn byl z domu, dcera po vážném úrazu a s psychickými potížemi, mámě se objevila rakovina. No- chovala jsme se jako krá.a. Pálilo me dobré bydlo, byla jsem věčně nespokojena, do toho jsem vyhořela po pracovní stránce. Nastesti jsme to doma ustáli. Ale od te doby mám (asi jako trest) život hodně náročný. Tak už to beru víc s pokoru a snažím se byt upřímná k ostatním i k sobe. Ale nebylo to hezké období.
|
| Zasjaj. |
|
(17.9.2023 16:05:30)
Lutheiko, to neni zadny trest. Mam spis pocit, ze to ostatni jsi naplnila, vyzila, prerostla a jsi ted uz jinde.
|
|
| Čumča. |
|
(17.9.2023 16:09:29)
luthienko, sešly se ti tři óbr zátěže najednou, to se potom jako trubka chová skoro každej, ze strachu a tak...
|
|
| K_at |
|
(17.9.2023 16:46:35)
Luthienko, možná lepší, než být v léčebně úplně zhroucená. Nebo začít chlastat.
|
| luthienka |
|
(17.9.2023 18:02:03)
To je fakt. Zase mám strach, co bude, až tenhle stres přejde. Pak to vždycky stojí za to. Ten stres akutní nějak zvladam. Ale pak to na člověka dolehne. Potřebovala bych koníčky, co jsem měla. Ale není čas ani energie.
Ale mám se vlastně fajn:)
|
|
|
|
| Simeona a 3 | 
|
(18.9.2023 9:53:12)
Hele, asi jsem zrovna uprostřed. S ex jsem se rozešla před rokem, když jsem si uvědomila, že si nezasloužím jak se ke mně chová a nedovedla jsem si představit, že takto budu žít dál.
Právě procházíme rozvodem, dumám jak udělat z prdu kuličku a zařídit z peněz které budu mít z vypořádání bydlení, kde budu mít zázemí já, děti i pes (děti jsou větší, ale nejmladší i tak bude ještě cca 10 let doma).
Vybírám auto, ojetinu, ale moje první v životě.
Tentokrát si to udělám hezký 😊
|
|
| susu. |
|
(18.9.2023 16:30:52)
Plácám se v tom už pár let. Deprese a smutky, že mi nic moc nevyšlo a co mi vyšlo, se zhoršuje a komplikuje nebo o to přicházím. Práce moc, zábavy málo, jsem pořád unavená, svoji práci začínám nesnášet,... Jako, je to fakt náročné a zatím tomu nevidím konec.
|
| Čumča. |
|
(18.9.2023 16:33:17)
susu, to mi zní jako deprese...
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)