Re: Hypotéka ve 23 letech - ano nebo ne?

Tohle se mi líbilo, kopřivo!
Já bych ti k tomu přidala ještě jednu radu, zkus s tím svým přítelem půl roku, rok žít jenom v tom pronájmu. Ono je to totiž rozdíl s někým chodit a žít s ním, zejména v tomto věku. Pravda, naši rodiče v tomto věku již měli minimálně 2 děti, ale dneska je doba trošku jinde a 23ti letý člověk je brán skoro jako dítě - promiň, ale určitě si ještě mladá připadáš, ne třeba zrovna dítě, ale hodně mladá na přemýšlení o závažných životních rozhodnutích ano.
Prostě si myslím rok spolu žít v pronájmu a uvidí se, zda se snesete, než si rovnou kupovat byt/byty. Myslím si, že pár peněz vražených do nájmu jsou docela levnou záležitostí - dostaneš za to zkušenosti k nezaplacení. Po tom roce se rozhodněte, zda přeci jenom nejít do toho bytu.
A co se mladosti týče? Kamarád začal kupovat byty hned po vejšce, koupil si první garsonku tak nějak v těch cca 23-24 letech, dneska má 2 byty, už úplně splacený a není mu ani 35. Pravda, tenkrát ty byty stály do milionu, ale zase tomu odpovídaly příjmy. Taky se hodně uskrovnil, ale viděl v tom potenciál. Když si koupil ten první, tak bydlel v bytě s kámošem několik let, ten koupený byt pronajímal. Po čase si koupil další, do toho se nastěhoval, hypotéku z toho prvního splácel pronájmem, ten druhý splácel z platu. Někdo má holt v těch 23ti jasno, co se životem, je už dospělejší, usazenější, někdo čeká na životní příležitosti, je mu líto se usadit.
Dále měla kopřiva velkou pravdu v tom, že když si vezmete hypotéku na 100%částky, tak ten byt zaplatíte v podstatě dvakrát. Takže to máte jedno, vrážíte-li peníze bance nebo nějakému nájemníkovi. Co takhle zkusit žít ještě nějaký čas s těmi kamarády, zkusit si něco našetřit, abyste si pak tu hypotéku nemuseli brát tak velikou. Ten kamarád, o kterém jsem psala, má na to jednoduchý vzorec - půjčíš si milion, vrátíš milion a půl. Takže na každých stotisíc, které si teď našetříš, ušetříš 50tisíc. Založ si stavebko, šetři. Protože co si budeme povídat - 2 lidi na 1 byt - nikdy jsem se neměla v životě tak dobře než prvních pár let společného soužití, bezdětní, příjmy relativně slušné ... byli jsme schopní ušetřit každý 10tisíc/měsíčně.