Jak se naučit cítit k sobě úctu a sebepřijetí?

říká se, že partneři jsou zrcadlo toho hluboko v nás, že jen zrcadlí, že máme problém a jaký

včera /ale už i dřív při jiných příležitostech/ jsem si to uvědomila.
Nějakou dobu jsme doma vybírali dovolenou last minute, přičemž spíš jsem vybírala já, manžel vybírá bohužel /nejen dovolené/ stylem pokus omyl. Já zohledňuji třeba pláž aby byla přístupná pro děti, preferuji apartmán, protože dítě má větší výběh, rodina soukromí, v případě nepříznivého počasí nevegetují jen na pár metrech čtverečních. POdotýkám, že nejde o můj ideál dovolené, ale ideál dovolené pro děcko.

No, z nějakých kritérií došlo k výběru - tedy já vybrala, cestovka bohužel nebyla schopná při návštěvě říct: ano, apartmán je v tomto datumu volný /zase muž dle své práce nemmůže kdykoliv, další omezení/. Takže cestovka poptávala...výsledek cca dva dny.

Následně se dostavila komplikace - ohrožení hlídání psa /příbuzný-tchán má jít na nějaký zákrok do nemocnice, neví se kdy/, nakonec jsme se pohádali...a přestože důvody byly jiné:
manžel omezený termíny práce, navíc chtěl last, v domnění, že v hlavní sezoně bude dobrý výběr, což jsme zjistili, že je sci-fi, já chtěla apartmán...atd..a ve finále, když jsem chtěla termín dojít závazně objednat a zaplatit, dozvím se o problému s hlídáním psa, kdy do poslední chvíle to nebudeme vědět na sto procent.

Pointa ovšem byla, že já řekla, že měli jeho rodiče na rovinu říct - na tyto plánované zákroky v určité době tchán chodí, ale my ty termíny přesně neznáme/, že nemáme s ničím radši počítat. Ne, oni hlídání stopro slíbili. Načež se urazil, protože už toto je urážka jeho rodičů - respektive kritika, to si nelze dovolit. Jeho rodiče bych charakterizovala asi takové - všechno slíbí, samý med, ale vázáni se tím necítí - tedy vůči manželovi, vůči jeho sourozencům už je to jiná káva, tam se ještě nestalo, aby jim nepomohli.

Oč mi ale jde - manželem, který je toto téma nepříjemné a má velké sklony házet vinu na hlavu druhým /zejména často mě/, byla okamžitě vyslovena verze: "TO TY nejsi schopná najít celé léto dovolenou...to je ale strááášná práce"...a víš co? nepojedem nikam /truc/, nebo si jeď sama...další truc...přestože na last chtěl čekat on

Přiznám se, pohádali jsme se, protože tahle lež mi vzala dech.
Následovaly nějaké další shazovačné výroky na moji adresu, on se jinak hádt neumí, nedrží se tématu. Plus jak se to týká toho, že by něco "zavinila" jeho rodina nebo on, je to naprosté tabu. Neustále mi vykládá, jak máme být "vděční", za každý sebemenší prd, a už dopředu, přestože k tomu "prdu" třeba ani nedojde.


Prostě všechno otočil tak, abych z toho vyšla jako neschopa - protože dovolená kdyžtak krachne moji vinou aj. aj.

Stála jsem proti němu a uvědomila jsem si, že moje sebeúcta a sebepřijetí není fakt valné, když ze mě cítí, že na mě lze nakydat a překroutit věci, na kterých nemám vinu. Následně já se ohradím, že to přece není moje vina, pak jsem pasována na hysterku /když se ohrazuji/, asi bych si to měla nechat líbit, on by měl "viníka-neschopu" a ušetřila bych si další shazovačné kecy a on by spokojeně smetl problém ze stolu, že má viníka.

Jak se naučit něco, co už nemám dané od dětství, přestože partner mi v tom rozhodně nepomůže - sebeúcta, sebepřijetí. Protože vím, že předně musím změnit sebe, kdybych byla jiná, budto bych nezačala žít s ním, nebo by se mezi námi nastolily naprosto jiné poměry.

Dokázat jste tohle někdo? On mě tedy rozhodně nijak sebevědomí zvedat nebude,


Fakt už začínám být z toho hodně špatná, on má schopnost nehádat se fér, jakmile ho člověk nachytá na švestkách, hned to otočí zase tak, aby znectil a vyhrál...fakt už jsem z toho unavená a v depresích.
Navíc je nějak energeticky silnější, vždy diskusi ovládne, jako flegmatik se s chladnou hlavou dokonce vysmívá, ale já /jsem víc vznětlivá a citlivější/ jsem částečně naštvaná a zraněná.
Přitom cítím a vím, že mrhám energii úplně mě to vysaje a stejně ho v žádném bodu nedokážu přesvědčit, že mám třeba pravdu.

Je přesně ten typ - kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde - a pokud ten pes se nekousne do pysku a nezaleze včas do boudy, bude litovat.

Chci říct, že rozmíšky s takovým člověkem nemají cenu, jak to udělat, aby se mě tyhle kecy nedotýkaly citově, když vím, že pravdu nemá. To je základ, protože kdybych tu sebeúctu měla, myslela bych si nejspíš o prdu a sklouzlo by to po mě


Takže - nechci hodnotit vztah - sama si o tom myslím své, nechci rady, že to by si někdo líbit nenechal - chci rady někoho, kdo měl podobný vnitřní problém a ve svém okolí takového potížistu, jak dokázal kolem duše udělat izolaci, přestat hrát s dotyčným ty ničící hry.