Re: mít se ráda - větší sebevědomí

Jo, to bude hodně i tím... najdi si někoho, třeba kámošku, která tě pochválí! My se takhle s holkama chválíme - obzvlášť já jsem na to expert - prý je nidko tak nepochválí jako já!

Vím o čem mluvíš, taky jsem to měla - hlavně v dětství a v pubertě (nikdo nechválil, vše byla samozřejmost, reagovalo se jen něco co nebylo až tak dobře a zveličovalo se to...chjo)
Zapracovala jsem na tom zcela vědomě a chválím se sama- nahlas, klíďo i před lidma, v práci... Protože jsem ke všemu fakt šikovná!
MM mě taky sám nechválí, je to cholerickej puntičkář - to mluví za vše. Ale občas z něj tu "pochvalu" vymámím, páč to prostě potřebuju slyšet - aspoň někdy. Takhle to mám...
Chápu, že někdo to moje nastavení asi nepochopí, nicméně já zas chápu, že někdo to k životu nepotřebuje...

A třeba synek je už naučenej, když se mi něco povede (obvykle třeba rozchodit dvd na dvd přehrávači, nebo najít něco, co si zabordelil, případně uvařím něco, co mu moc chutná) na otázku - tak jaká je maminka, odpoví naprosto vážně a nehraně: - No génius!! Strašně šikovná!


Jo, není to ono, ta sebechvála,ale je to lepším než nic...
A fakt mi nesmrdí

Držím palce