Re: Žárlím na jeho sestru

Asi vim, jaky pocit mas na mysli. Taky se mi to stalo (a takovych lidi bude hodne a treba si to ani nepriznaji nebo neuvedomi), i kdyz muj muz se segrou neprobira ani zdaleka takove veci. Ja si myslim, ze to prameni ze mne, jako bych ho chtela uplne vlastnit, jako bych chtela, aby vsechno prezival jen se mnou...Samozrejme si uvedomuji, ze nemam na zadneho cloveka takove pravo. Takze na tom na sobe pracuju a zvykam si taky u deti. U deti je to podobne, taky nemam pravo vedet vsechno, maji pravo na svuj svet a vztahy s jinymi lidmi, na svoje rozhodnuti. Ja se proste do toho nemicham, nestaram se do toho, co neni moje vec, pokud se me to netyka. Taky by se mi to nelibilo, mam 5sourozencu, z toho 2brachy a fajn vztahy.
Pokud nekoho neco trapi a nevi si s tim rady, tak je dobre se poradit s odbornikem. Takze nevidim nic spatneho na tom navstivit psychologa, jak tady nekdo navrhnul, pokud by te to opravdu nejak zziralo.
Reakce: nepujdu k psychologovi, nejsem preci blazen...patri opravdu do minulosti jako napriklad kdysi treba clovek se zlomenou nohou: nepujdu k felcari, vzdyt kazdy vi, ze do nemocnice se chodi umirat...
Kazdy ma neco a neznamena to, ze jsme blazni. Alebo taky lze rict, ze jsme blazni vsichni, tak co...