Mám zrazovat předškolní dítě od učení, nebo jej podporovat?

Nevím jak výstižněji téma pojmenovat, tedy upřesním. Mám 4,5 letou dcerku. Je velmi inteligentní a sociálně vyzrálá a doslova prahne po učení a získávání vědomostí. Začala velmi brzy mluvit, v necelých 2 letech poznala většinu barev. Umí psát tiskacím písmem (všechna písmena abecedy, zvládne se podepsat celým jménem), napočítá cca do stovky (a pozná napsaná čísla zhruba do tisíce), zkouší sčítat a odčítat do dvaceti, sama od sebe se naučila číst, po písmenách přečte skoro všechno (a to i psacím písmem). Před pár dny vytáhla dětskou kreslenou učebnici angličtiny a snaží se číst slova v angličtině, chce po mně znát výslovnost, překlad... Mým cílem v žádném případě není chlubit se tu, jak mám chytré dítě (a doufám že se tu nenajde někdo, kdo mi tohle bude předhazovat), spíš naopak. Jsem ráda, že je bystrá a má zájem o učení, ale na druhou stranu mě to trochu znepokojuje a říkám si, co s tímhle bude dělat v první třídě. Rozhodně nechci, aby šla do školy s tím, že bude mít učivo od začátku v malíčku a tím pádem se pro ni výuka stane jen nudným opruzem, který jí nenabídne nic nového a který je potřeba si jen nudně odsedět. Co dělat, jak s takovým dítětem pracovat? Často ze mě vypadne věta typu "Dej už s tím pokoj, co budeš dělat jednou ve škole", ale vím že je to chyba, rozhodně ji nechci od touhy po znalostech odrazovat. Ale na druhou stranu se bojím, aby tohle jednou nepřineslo víc škody než užitku. Mám ji od dobrovolného učení zrazovat, snažit se zaměstnat jinak atd? Nebo naopak nakoupit pracovní sešity, písanky a knihy pro předškoláky a dostatečně ji zaúkolovat, když tedy sama chce? Nemyslím si že by byla geniální, je prostě jen hodně chytrá, takže na školu pro nadané děti bych to neviděla, ale jak říkám, zároveň bych nerada, aby s tím měla v "obyčejné" ZŠ potíže. Co si o tom myslíte? Pište, povídejte, jsem zvědavá na reakce. Pěkné odpoledne všem.