Re: Pocit viny u dětí

Jinak - můj starší syn je AS. Ale projevuje se jinak, než píšeš. On nikdy neodpoví tak, že by hádal - buď si je jistý a odpoví a když neví, mlčí - hádat nebude, nechápe, proč by to měl zkoušet, když neví.
O test je pomalu schopen se s učitelem poprat - on tedy přesně ví a chápe, že je na to či ono časový rámec, takže když je test a učitel řekne - konec, položte tužky, disciplinovaně tužku položí a test odevzdá a rozhodně nebude zkoušet tam cokoli ještě narychlo dopsat. Ale pokud by mu učitel chtěl vzít test před koncem doby s tím, že vidí, že už má hotovo a že se podívá - ani náhodou, to nikdy, pokud si syn nebude 100% jistý, že má vše hotové. Nebo je schopen odevzat test s velkým předstihem, i když nebude mít vše hotové. Učitel ho nepřesvědčí, že si má test nechat. Ne, on mu řekne, že co věděl, tam je a co nevěděl, z hlavy nevydoluje - jednou odevzdaný test už si zpátky nikdy nevezme. Tak se rozhodl a tak je to správně - podle něj.
Ad oblečení a boty - nikdy se neoblékl jen proto, že jsem to řekla a chtěla - musí znát přesný důvod a sám zhodnotit, že to není pitomost. Nikdy se na sebe nevzal určité oblečení, protože já to chci - pokud se rozhodl, že tyto kalhoty si nevezme, protože chce jiné, musela jsem přijít s pádným argumentem, proč zrovna tyhle, aby uznal oprávněnost mého požadavku a přizpůsobil se.
Že by na jasnou otázku schválně odpověděl pitomost, to nikdy, dost často ale třeba v matematice přeskakoval postup výpočtů a pokud se ho učitel zeptal třeba na mezisoučet a zeptal se ho stylem - víš, kolik to je /a nepřesnil, co přesně chce/, syn odpověděl konečný výsledek. Pokud by ho nutil se vracet ve výpočtu, byl by syn velmi zpruzený a odmítal by odpovídat - bere to jako zbytečnost a že z něj učitel dělá pitomce. To je pak syn nepříčetný - pokud z něj někdo dělá blbce a nebo se tak k němu chová. Učitelka mat. mi říkala, že přišla na to, jak s ním mluvit a jak ho "donutit" k tomu, aby na tabuli nepřeskakoval výpočty a dělal celé postupy. Řekla mu, že by potřebovala, aby to psal komplet celé, protože ona ví, že on to ví, ale ostatní to mohou pochopit jen tak, že to napíše v nezkrácené verzi. Poprvé se prý zamyslel a pak řekl - hmmmm, to jo - a bylo. Kdykoli ho pak vyvolala, aby cosi psal na tabuli, tak prý říkal - chcete vědět, jestli já sám vím výsledek a nebo to je pro ostatní.
Ale projevů AS je hodně, takže to není nic vypovídajícího.