Re: Pocit viny u dětí

Děkuju všem, co napsaly. Dobrá maminka (Koprofko) budu, až on bude mít třicet a ještě budu pro něj existovat, jako partner.. :)
Podívala jsem se na doporučované stránky, pročetla všechno. Občas mám taky nadhled, někdy mě to zasáhne. Ano, chlapec je pas-as, dysfatik, epileptik atd. Měla jsem to uvést hned, jako danou věc? Ano, prasátka a jejich ne-efekt mě překvapují, čekala jsem od školy víc, vzhledem k praxi, metodě FIE (Zufi) a vůbec spec. zaměření, ale snad to chce více času. Některá zjištění jsou skutečně obtížně stravitelná, více však ta o vlastní osobě (děkuji withep za podrobný rozbor), ale učíme se spolu žít a snášet všechny změny dané vývojem a okolnostmi. Celkem funguje upozorňování s předstihem - za čtvrt hodiny budeme odcházet / za chcilku půjdeme / pojď se obout, jdeme - budu dodržovat nadále plus to, co jsem se zde dověděla.

Nakonec chci podotknout - otázkou, tématem, zde něco ventiluji, ptám se, když nevím, nebo na něco myslím; zdaleka to neznamená, že něco extrémně řeším a nebo se dokonce hroutím. Tohle, myslím, je zbytečné připomínat, přesto jsou v poslední době příspěvky v tomto duchu, nejen k mé osobě, ale i k různým jiným. Píšu proto málo a budu psát ještě míň.