Re: Úmrtí, kondolence

Mamčo, to že jsi na pohřeb nešla, určitě kamarádce vadit nebude. Napsala jsi jí, že na to psychicky nemáš, že by tě to ještě srazilo a myslím, že to pochopila. V den pohřbu mají rodiny trochu jiné starosti, než počítat, kdo přišel a kdo ne... Navíc ses omluvila, pokud by Ti to připadalo málo, tak bys ještě mohla napsat kamarádce nějaký krátký mail nebo dopis, kde to ještě trochu rozvineš. Za tatínkem kamarádky bych zašla na hřbitov, s kytkou a zapálit svíčku, je to také důstojné rozloučení. Není přece důležité co vidí okolí, ale co uděláš a co považuješ za správné Ty!

Podle mě je ale problém v tom, že jsi dosud ani po letech nezpracovala smrt vlastního tatínka! Zemřel v tvém mladém věku, navíc za dramatických okolností. Sebevražda se vždycky těžce chápe a pro okolí to bývá velice tíživé. Pokud někdo zemře na rakovinu, nebo ho přejede auto, tak je to smutné, strašné, tíživé, ale takové jakési pochopitelné, zato sebevražda vždycky vyvolává otázky a pochybnosti, proč k tomu došlo a jestli něco nešlo jinak... Asi bys měla se svým psychologem probrat i toto téma, je to možná velký zdroj problémů. Zatím zapal za tatínka svíčku, pomodli se (nemusí to být nic složitého)!