Re: Úmrtí, kondolence

nejsem psycholog a přesto jsem z jednání tvýho přítele poznala, že on má nezpracovaný podobný problém
on opravdu chrání sebe, aby on sám přes tebe neprošel tím traumatem znovu, mohli mít špatný vztah, mohli cokoliv, stejně to na něho mělo vliv, který si třeba nechce přiznat, proto se zatvrdil

znám rodinu, kde si rodiče zakázali brečet po úmrtí miminka, kde se o miminku nikdy nesmělo mluvit před ostatníma, slzy jsou přece slabost a oni jsou silní
jejich mladší děti netuší, že někdo byl ještě před nima, přitom už jedno z nich chodí do školy a oni nemají odvahu o tom mluvit, mají to v sobě nezpracovaný a k těm mladším dětem se chovají tak, že jim ubližují psychicky právě proto, že slabost je zakázaná

pštrosí politika nikomu nepomůže

psychologovi to popiš přesně jak ti tu někdo radil, začni tím pohřbem kamarádky a stejně jako tady se dostaň k tomu, jak ty sama ses nemohla rozloučit se svým tatínkem a nezapomeň na to, že tvůj přítel neuznává pohřby a truchlení a nepustil tě tam

to musí psycholog vědět, jinak ti nepomůže, tato událost tě totiž bude zase dlouho ovlivňovat, klidně i za měsíc, za dva nebo za půl roku, pokud ji nevyřešíš