Re: Děti s poruchami chování

zaizo,
todle chápu,
nejmladší má expresivní dysfázie, je ale hodně inteligentní, nikdy nebyl nijak výrazně agresivní, jako poštouchl se se sourozencema.. nebo tak ale na cizí ne...
když nastoupil do školky ve třech eltech, chodil se setrou do třídy, které bylo 7, nemluvil prakticky vůbec a ona byla jeho kotva a tlumočník.
Jeden den tam byl sám, byla jsem s dcerkou na nějakém vyšetření.
A on tam praštil asi o 15 kg těžšího o 4 roky staršího a o dvě hlavy většího chlapce dřevěnou kostkou do hlavy..
a to proto, že syn se chtěl podívat na vrtulník co onen chlapec měl a onen chlapec protože todle byl první rok smíšených tříd se domníval, že takovej malej cvrček mu to zničí, mu ho nechtěl ukázat a syn jak nemluvil, tak mu to neuměl vysvětlit (syn nikdy nic neničí, jeho největší záliba je stavění lega a letadla, vrtulníky a veškeré stroje miluje už od malička) a syn z toho byl tak frustrovanej, že to neunesl a chlapce praštil prvním, co měl po ruce
ve školce je už třetí rok a už nikdy nikoho nepraštil, teď se před půl rokem rozmluvil, ale frustrovaný je často, protože mu sice naskočila veliká slovní zásoba a s ní i velká potřeba sdělit všem všechno, co doteď nemoh, jenže výslovnost je hrozná, krom toho, že vyslovuje špatně skoro půlku abecedy, tak taky skládá naprosto dysfatické věty a okolí má problém mu porozumět.. tak občas taky vypění...
většinou se jen vzteká, ale to ho nikdo neprovokuje, dovedu si představit, že kdyby ho někdo ještě v tom provokoval, tak ho něčím taky přetáhne, ony se jim ty emoce hrozně špatně zvládají..

a jak si říkala, že syna šikanovali "hodné" děti.. spíš bych řekla zdánlivě na venek slušné děti.. také s tím mám u nejstaršího syna zkušenost.. že děti na venek uhlazené umí být opravdu hnusné a zákeřné a mám tu zkušenost i loni z první třídy u dcerky, kdy jí ubližovala naprosto vzorná holčička, jejíž maminka je speciální pedagog, a ubližovala jí tak, že paní učitelka ani neviděla..