Re: Děti s poruchami chování

Vydřičko, pozor na pusu, osud mívá smysl pro ironii, jsi-li ještě v reprodukčním věku, mohlo by se ti stát, že se ti nějaké takové bezperspektivní porouchané dítě objeví doma

Propadnutím se vyřeší co? Tobě stačí, že se problém přesune do nižší třídy; spratek zmizí z kolektivu tvého zdravého a poslušného dítka, co na tom, že se s ním budou trápit jiné děti(?) Jenže ouha, o rok výš může být taky takový spratek a propadne se k tomu tvému - spokojená?

To, že máš mírné, klidné, zdravé a poslušné dítě, rozhodně není jen tvoje zásluha. A kdybys měla dítě ne-mírné a neklidné, jeho napadení by ti nevadilo? Nebo kdybys měla dítě "takto psychicky postižené", budeš tvrdě protestovat a žádat jeho přeřazení, aby neohrožovalo ty ostatní? Kam? A jak by ti to pomohlo, jak by to pomohlo jemu?

Já tě neodsuzuju, jen jsi mě překvapila, jak málo ses zamyslela nad svými slovy. Možná že ne všechny tyhle problémové děti jsou tak inteligentní, jak se jejich rodiče domnívají (protože jim to sdělili psychologové a psychiatři), ale nějaké procento géniů mezi nimi bude (spíš vyšší než obvyklé, protože co nadbývá v intelektu, často chybí jinde), a ty těžko narveš do praktických škol (které se navíc, jak jsem letmo postřehla, asi mají rušit). Ani průměrné děti nemají v praktické škole co dělat. Tak co s nimi?