Drsné způsoby instruktorů, trenérů

Dítko chodí na plavání, poměrně dost drahá záležitost. Zcela nezávodně, zájmově. Instruktorka má respekt, některé děti se jí i bojí, ale je dobrá. Náš exemplář je pomalejší, v myšlení i plavání, zamyslí se, zahledí se, nechápe, atd. A poslední dobou si stěžuje, že instruktorka to komentuje nevybíravě např.: Mimoni, zalez už do tý vody!, Kam čumíš?, apod. Kdyby šlo o zlobení, nemám problém (taky tam občas blbnou, seřve je, jak se patří, to beru). Ale tohle není v těch chvílích. Synovi to celkem vadí, on je ten typ, co se chová ke všem slušně a tak nějak to čeká i od ostatních. Narozdíl od jiných dětí v tom kurzu, ale to jaksi není úplně jeho byznys.
Ale jak se k tomu postavit? Vím, že to ke sportu patří, na druhou stranu si myslím, že to jde i bez toho. A v neposlední řadě si říkám, že za ty nekřesťanský prachy by to mělo mít nějakou úroveň.
Jak to vidíte vy? Co ještě snesete a kdy už jste se za děti postavili?