Re: Tak jsem zpět

Já když jsem musela vstávat do práce v 6.30, tak poslední zhruba tři roky mě budík vzbudil vždy uprostřed nejhlubšího spánku, bylo to, jak když mě práskne palicí. V prvních minutách jsem nevěděla kdo jsem, kde jsem, co se děje. Pak jsem se potácela bytem jak po mrtvici, všecko jsem dělala automaticky, vůbec jsem nebyla schopná vnímat, někdy jsem si ani nevzpomínala, jak jsem se dopravila do práce. Probudila jsem se, až když jsem si v práci vypila hrnek silného černého kafe. Zajímavé je, že v mládí jsem to tak neměla, to jsem se budila i sama bez budíku, hned jsem vyskočila plná energie.