Re: Deprese v pubertě

cumco
To byla ta věta “ dnešní svět přestal dávat smysl” a pak ta přednáška, kde se to, myslím, vysvětluje.
Ja osobně si taky myslím, ze svět přestal dávat smysl, protože novověk přinesl vědu a ta postupně odkouzlovala, ale hlavne myslím, ze umrtvovala svět. Na obloze už nejsou mytické postavy, ale objekty, zadejte jeden jediný pevný bod a budem vědět úplně přesně, co se stane. A nevěříte svým očím, ze nebe, měsíc i čas, ze se točí kolem nás. To je blbost. Věřte tomu, ze někdo spočítal, ze to tak není. A taky si nemyslete, ze někoho milujete, to jsou hormony. A snaha o přežití, co hůř, boj o přežití. To jsou zas geny. Nikdy jste je sice neviděli, vaši zkušenosti to neodpovídá, ale byli byste za blbce. Jako ty lidi, co věří, ze země je plácata.

někdo rekne, ze tohle zmrtveni a odtržení od světa nevnímá. Ja si myslím, ze to na společenské úrovni vedlo až k přesvědčeni, ze porucime větru, dešti, ze naplanujeme hospodářství nebo vyšlechtime vyssi rasu. A když se to nepovede hned, tak to je jen nedostatkem vstupních dat nebo chybou v provedení, ale ze to principiálně možné proste je. A na osobni úrovni to zjištění, ze jsme jen pod vlivem genu a hormonu, vede, myslím, k naprostému nihilismu. Aspoň tedy u lidi, kteří to domysli až do konce, jako třeba jeden biochemik, žádný blb, dostal Nobelovku za nějaké objevy, napsal o tom celou slavnou knížku, někdy v šedesátých letech, doslova napsal, ze si to musíme bohužel přiznat, ze jsme cikány na okraji vesmíru, který je hluchý k naši hudbě.

Pak jsou taky biochemicí, kteří si to přiznat nechtějí, jsou z toho naprostého cynismu úplně zoufali, tak řeknou, ze život nemůže přece být jen náhoda a nutnost, náhoda mutaci a nutnost přírodních zákonu. Tam, kde mame ve vědeckém výkladu mezery, tam zasáhla vyšší moc. A co hůř, tu moc nazvou inteligentním dizajnerem, což mi přijde vůbec největší cynismus. Svět zůstává mrtvý a mechanicky a k dovrseni vseho to jeste někdo nadizajnoval.

A pak jsou tu náboženství , v behu novověku stále vice oddělena od poznávání světa až konečně vytlačena do sféry jakýchsi osobních úchylek, které nemají vůbec žádný společensky význam a s poznáváním světa nesouvisí ani trochu